ladyxx
komentáře u knih
Návod na vraždu pro hodné holky
Holly Jackson
Vzhledem k tomu, že cílovou skupinou je mládež, kniha nabízí překvapivě příjemnou četbu i pro starší čtenáře. Detektiv-amatér Filipa je sympatická a chytrá, a ačkoliv podezřelých je opravdu hodně, pomocí svých pozorovacích a dedukčních schopností dokáže vypátrat pravdu, i když ji to málem stojí život. Příběh má hlavu a patu a je originálně ozvláštněn o pracovní protokoly ve vyšetřování včetně grafických znázornění.
Deníky cizince
Elly Griffiths
Není to - na obálce slibovaný - gotický thriller, spíše detektivka s občasnými prvky nadpřirozena (naštěstí v rozumné míře, takže to působí dobře). Vyprávění se střídá z pohledu 3 poměrně sympatických ženských postav - učitelky angličtiny Clare, její dcery Georgie, a detektiva Harbinder, - přičemž každý pohled odhalí další kousek skládanky příběhu. Jak příběh pokračuje, postupně se nám také odhaluje povídka Cizinec spisovatele R. M. Hollanda, která je vážně zajímavá (oceňuji, že v závěru knihy je uvedena celá, a čtenář si ji může přečíst jako celek, to není pravidlem). Děj hezky graduje, a udržuje čtenáře v příjemném napětí. Odhalení vraha mě nepřekvapilo, protože byl v mém seznamu podezřelých, ale identita vraha nemusí být vždy šokující, aby byl závěr uspokojivý. Celkově všechno dávalo smysl, je vidět, že autorka si dala velkou práci s promyšlením detailů.
Duch domu Ashburnů
Darcy Coates
Atmosféra knihy je budovaná dobře, až čtenáře občas zamrazí. To bohužel přestane v okamžiku, kdy je odhalena podstata ducha, která pro mě byla velkým zklamáním. Rovněž navzdory svému předsevzetí, že se nebude chovat jako typický navrdlý hrdina hororového příběhu, se Adrianne chová přesně tak. Obdivuhodná je ovšem její houževnatost a láska ke kocourovi Wolfgangovi, na jehož osudu mi vlastně záleželo nejvíc. Pokud se smíříme s dosti odlišným stylem příběhů této autorky, jedná se o vcelku zajímavou oddechovku s pár nelogičnostmi.
Šest let
Harlan Coben
Dlouho jsem se na tuhle knihu těšila, po jejím přečtení jsem ale rozpačitá. Předně mi nesedla postava profesora Jakea Fishera, který je na jednu stranu psychicky nevyrovnaný (vážně, tvrdit o ženě po 3 měsíční známosti, že je jeho životní láska, a jediná, kterou doopravdy miloval, není úplně normální, a je to celkem otravné), na druhou stranu zůstává relativně klidný a uvažuje naprosto logicky ve vyhrocených situacích, kdy mu hrozí smrtelné nebezpečí (tomu věřím u bývalého elitního vojáka Jacka Reachera, tady ne). Vyvrcholení je hodně neuvěřitelné, a přeslazený konec tam vůbec nemusel být. Přes tato negativa je kniha čtivá, zápletka se zmizením je skvěle promyšlená, dialogy brilantní, akční scény jsou dobře popsané, humoru tak akorát. Celkově bych ohodnotila 3,5*.
Kříďák
C. J. Tudor
Příběh se odehrává v klidném britském městečku a je složená ze dvou časových linií - současnost roku 2016 a minulost roku 1986. Vypravěčem a hlavní postavou je Eddie, kterého autorka rozhodně vykreslila zajímavě. Poté, co v současnosti obdrží záhadný vzkaz a za podezřelých okolností zemře jeho starý kamarád, vzpomíná na události z dětství, do kterého zasáhne brutální vražda mladé dívky. Pochybuje o tom, že za vraha byl označen skutečný pachatel, a zahajuje vlastní pátrání. Příběhem nás provází křídoví panáčci z dětské hry, což je originální nápad, ale oproti finálnímu vysvětlení jsem od nich očekávala o dost víc. Snad žádná otázka nezůstala nezodpovězena, žádné části vyprávění nebyly zbytečné. Nevadilo by mi menší písmo, použitý typ se mi zdál dost velký. Obálka knihy je perfektní. Celkově povedená prvotina.
Žila jsem již před staletími
Barbara Erskine
Zcela neobvykle jsem se musela do dočtení této knihy nutit. Hlavní postava Jo se chová extrémně nelogicky, mužské postavy jsou nesympatické, četnost s jakou tam všichni padají do hypnotických stavů je příliš vysoká, o lehkosti, s jakou se do nich dostávají, ani nemluvě (pomalu stačí lusknout prsty a už se touláš ve 12. století), příběh je strašně roztahaný. Jediná omluva je, že se jednalo o autorčinu prvotinu, protože v dalších knihách je vše sladěnější a znatelně lepší. Upřímně jsem hodně ráda, že tahle kniha nebyla moje první, kterou jsem od této autorky kdysi přečetla, protože bych o další knihy od Erskinové neměla zájem.
Kočičí host
Takaši Hiraide
V této knize autor příjemným způsobem vypráví o části svého a manželčina života, ve kterém řeší obyčejné problémy (práce, hledání nového domova), a do kterého jim jednoho dne vkročí kočka Čibi. Kniha se velmi lehce čte, z příběhu přímo sálá japonský klid a harmonie. Zlehka je nastíněna i situace v Japonsku na přelomu 80. a 90. let. Skvělá volba, pokud si chcete odpočinout od detektivek plných vražd, psychothrillerů či hororů, a okusit asisjský styl psaní.
Za zavřenými dveřmi
B. A. Paris (p)
Psycho příběh o ne zas tak dokonalém manželství, nic pro příliš úzkostlivé a přecitlivělé povahy. Kniha nebyla špatná, autorce se podařilo vzbudit u čtenáře emoce. Na základě hodnocení a propagace jsem od ní ale očekávala mnohem víc - pro mě je příliš černobílá a neuvěřitelná.
Tajemství Chimneys
Agatha Christie
Mezi autorčina top díla nepatří, ale je to dobrá oddechovka plná vtipných jmen a přezdívek.
Hra na vraždu
Rachel Abbott
Název je opravdu zavádějící, hra na vraždu dostane v knize minimum prostoru, což je opravdu škoda, protože detailnější rozpracování tématu mohlo být velmi zajímavé. Příběh je vyprávěn v er-formě Emmou, jejíž psychologie je zpracovaná dost dobře, ale uvítala bych větší psychologickou diverzifikace, kdy bychom mohli nahlédnout do hlavy i jiným postavám, aniž by se prozradilo zbytečně moc. Příliš okaté indicie naznačující, co se před rokem doopravdy stalo, totiž napětí nesvědčí. V podstatě se po většinu děje čeká na odhalení vraha, které je nakonec nemastné neslané. Nápad dobrý, ale zpracování uvrhává knihu do sféry děl, na které se rychle zapomene.
Zlomené srdce
Tim Weaver
Thriller se zápletkou z filmového prostředí sahající až 60 let zpátky do minulosti. Příběh je koncipovaný jako puzzle, kdy vyšetřovatel David Raker pomalu skládá jednotlivé střípky k sobě a to pomocí rozhovorů s různými osobami, starých filmů režiséra Hosterlitze, novinových článků a internetových diskuzí. Vyprávěno převážně v 1. osobě, pouze v úvodu každé části je velmi zvláštní kapitola vyprávěná ve 3. osobě. Raker má vskutku silného protivníka, který udělá cokoliv, aby uchránil staré tajemství. Děj je dobře promyšlený, napínavý, s hořkosladkým koncem.
Žena z kajuty č. 10
Ruth Ware (p)
Předně, kniha připomíná Agathu Christie jedině nápadem - luxusní jachta na plavbě norskými fjordy, záhadná žena a domnělá vražda, několik hostů s velkým potenciálem pro podezření - proti tomu se nedá říci půl slova. Horší je, že plavba přírodou a charakter postav nejsou prakticky vůbec rozvinuty, a děj je vyložené Lo-centrický. Bohužel je Lo ufňukaná a hloupá žena, která není schopna dát dohromady kloudnou větu, a připomíná roky týranou asociálku a ne profesionální novinářku, která nejdříve koná a až pak přemýšlí. Zápletka se záhadnou ženou z kajuty č. 10 je tedy dobrá, a rozuzlení mi potvrdilo moji teorii ze začátku, i když jsem chvíli doufala, že by nalezené tělo mohlo patřit Lo (vážně, proč autorka udělala postavu tak nesympatickou?). Naneštěstí se nedozvíme, jak přesně se odehrála poslední událost na lodi, a zda má číslo 25 602,52 nějaký vyšší význam.
Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
Děj knihy se odehrává v netradičních lázních vedených excentrickou Mášou, která si na devíti hostech chce vyzkoušet zcela inovativní proceduru pro transormaci mysli. Stejně jako hosté jsem moc nevěděla, co od pobytu čekat, a v jedné či dvou věcech mě autorka opravdu překvapila. Příběh je popisován er-formou, kterou obvykle preferuji, ale protože se každá kapitola zaměruje na jednu konkrétní postavu, bylo by vhodnější použít ich-formu. Postavy jsou skvělé, hrozně mě bavily, a postupné odhalování jejich vnitřních pocitů a pohnutek bylo zajímavé. Jejich psychologie a vývoj byl opravdu propracovaný, čemuž napomohl i tento extrémní zážitek v lázních.
P.S. Na příští wellness pobyt asi pojedu s lehkou nedůvěrou.
Tajemství letního odpoledne
Kate Morton
Děj se odehrává v několika časových rovinách, naštěstí je vždy uvedeno, v jakém roce i kde se linka odehrává, takže se čtenář neztrácí. Zápletka se rozvíjí pomalu a její rozuzlení se dá na konci uhodnout, nicméně to neztrácí na napětí a čtenářském zážitku. Postavy jsou dobře vykreslené, vyvolávají ve čtenáři pozitivní i negativní emoce. Příběh je psán v er-formě, je skvěle promyšlený a propojený, aniž by zanechal nezodpovězené otázky. Osvěžující je, že bylo vyprávění na několika místech částečně pojato jako divadelní scéna.
Dokonalý cizinec
Renée Knight
Kniha je docela tenká, v kratších kapitolách se střídají 2 časové linie i forma vypravování (v ich-formě nám do své hlavy dává nahlédnout Stephen, v er-formě sledujeme konání Catherine, jejího manžela Roberta a syna Nicholase). S postavami se dá sympatizovat a většinou i pochopit jejich reakce. Slabinou příběhu je, že se snaží pokrýt mnoho psychologicky závažných témat, ale u žádného nejde do přiliš hluboké analýzy. Naprosto mlhavé je vše okolo Jonathana, a vzhledem k tomu, že je hlavním hybatelem příběhu, děj nepůsobí zcela přesvědčivě. I navzdory tomu se dá číst, je ale pesimistická, a nedoporučila bych ji brát do ruky při špatné náladě. Ignorujte anotaci, která je dosti nepřesná.
Nonstop knihkupectví pana Penumbry
Robin Sloan
Zajímavé spojení světa knih a moderních technologií, ve které si webdesigner/prodavač v knihkupectví Clay, jeho kamarád z dětství/nyní milionář Neel a "googlačka" Kat prožijí dobrodružství jako z dobrodružného románu. Na jejich výpravě je čeká pátrání po stopách, luštění šifer i cestování, to vše za účelem odhalení tajemství sahajícího až do 15. století. Nečekejte ale akci jako u agenta 007, příběh plyne poklidnějším tempem, vyprávěno v ich-formě sympaťákem Clayem. Dozvíme se několik zajímavostí z oboru typologie písma. Konec je na mě přiliš sluníčkový, ale celkově mě kniha bavila, a doporučila bych ji čtenářům mající v oblibě šifry a kódování, kteří touží po odpočinkové četbě.
Dům za zdí
David Mitchell
Fascinující příběh ne zcela typicky strašidelného domu s ideální délkou cca 150 stran. Nejvýstižnější popis je pravděpodobně "okultní román, ve kterém si autor nestydatě hraje s psychikou čtenáře". Kapitoly jsou psané v ich formě, což umožňuje lépe poznat vypravěče - obdivuhodná je změna stylu vyprávění a autorova schopnost vcítit se do rozličných osobností. Každá kapitola poodhalí kousek tajemství, a směřuje k finále v typicky hororovém stylu. V ději jsem nezaregistrovala hluchá místa, příběh se spojuje do jednotného obrazu, a vyvolává u čtenáře emoce.
Dekameron
Giovanni Boccaccio
Od Dekameronu jsem očekávala nějaký vyšší smysl - kritiku lidské povahy, lidského konání, nebo něco podobného. Už předmluva mě z tohoto naivního obláčku srazila, jelikož sám autor svému dílu nepřiznává vyšší ambice, než pobavit "domácí hospodyňky". Možná jsem prudérní suchar, ale drtivá většina povídek mě nejen že nepobavila, ale některé mě znechutily natolik, že jsem si musela dát od čtení na delší dobu pauzu (4 měsíce v rozečtených je pro beletrii rekord). Ze 100 povídek se v budoucnu vrátím k 16, což je docela slabé skóre. Hodnocení přidávám za to, že autor (i když některé povídky byly dosti přehnané) celkem dobře vystihl různorodou podstatu člověka. Celkové hodnocení 2,5*. Mi scusi, Giovanni.
Lež
C. L. Taylor
Vysněná práce, nadějný počínající vztah, a spokojený život na klidném místě, to vše má hlavní hrdinka této knihy. Problém je, že ho žije pod novou identitou, a někdo nechce, aby nechala minulost minulostí. Co se vlastně před 5 lety stalo? No, to se čtenář dozví poměrně brzy, a to díky novinovému článku o událostech v Nepálu. Kapitoly z minulosti odhalují události a detaily vedoucí k danému konci, kapitoly ze současnosti se zaměřují na útoky na hrdinku a pátrání po pachateli. Konce obou částí jsou méně propracované, než děj k nim směřující. V příběhu samotném je několik nelogičností, které mě zarazily. Naopak realistické mi přišlo psychologické vykreslení skupiny kamarádek, i takové vztahy by se našly. Oceňuji, že se autorka zaměřila na zpracování dvou důležitých témat - život v sektě a týrání zvířat. Celkově nemohu knize upřít čtivost a napětí.
Hlavní ponaučení z knihy: Dávejte si pozor, s kým vyrazíte na dovolenou.
Ostrov bouří
Leonora Christina Skov
Myšlenka sebrat několik cizích lidí s tajemstvím, a pozvat je na ostrov bez možnosti úniku a kontaktu s okolním světem se nikdy neomrzí. Postav je tam celá řada, kromě hlavních "ostrovních" jsou často zmiňovaní jejich příbuzní či známí, takže může trochu trvat, než se v nich čtenář zorientuje. V knize je poměrně hodně retrospektiv, ke každé postavě přitom v jiném časovém okamžiku, což mně vůbec nevadí, ale někoho to může mást. Zápletku autorka zpracovala slušně, víceméně zdařile propojila životní příběhy všech hlavních postav. Neseděl mi vývoj "po ostrově" a dlouhý dopis, který sice poměrně logicky vysvětlil motivaci mstitele, ale osobně bych preferovala jiné zpracování. Škoda několika nezodpovězených otázek z příběhu. Překlad místy opravdu uhodí do očí (co má např. překladatelka proti českému slovu "fér"?). Skvělá obálka.