LadyCharlene komentáře u knih

(SPOILER) Tak tohle by si měli přečíst ti, kteří tvrdí, že Vrány od Dvořákové jsou nervydrásající psychologické silné dílo...
Ne, že bych zde nenašla trhliny a zbytečnou výplň před velkolepým finále, ale tohle je knížka, kterou neodložíte, dokud ji nepřečtete. Je velmi čtivá, bolestná, ten přehšel emocí... To šedé prostředí umocňuje houstnoucí atmosféru a lhostejnost okolí vrhá čtenáře společně s hlavní hrdinkou do bezvýchodné bezmoci. Možná by se mi líbilo víc, kdyby příběh vyprávěl bratr hlavní hrdinky, jeho "proměna" je znatelně zajímavější, i když kdoví, jestli bych zvládla číst o jeho hrůzných činech a myšlenkových pochodech. Ten konec mi trošku neseděl, z malýho psychopata se lusknnutím prstů nestane zase hodnej malej bratříček... ale budiž. A narozdíl od Vran je tady jazyk mnohem květnatější a přirozenější. Tolik šedi potřísněné krví, dětská nevinnost zadupaná násilnickým otcem, ženské srdce roztříštěno životem se zrůdou. Moc krásná metafora s bestií.

7 01.12.2020

Klasický příběh o přátelství, pravidlech a životě. Možná trochu nadhodnocuji, ale já kočky prostě miluju, čím větší, tím lepší. Kočka a knihovna, to je podle mě nejlepší kombinace. Navíc ty ilustrace jsou překrásné. Musím se přiznat, že na konci i slzička dojetí ukápla...

7 09.11.2020

Nemůžu si pomoct, ale tahle knížka je jednodušše geniální, plná satiry, jinotajů, společenské kritiky a to všechno autor chce ukrýt za absurdní, na první pohled humorné, sexuální dobrodružství. Běžně o sexu nerada čtu, ale překvapivě jsem knihu neodložila, dokud jsem ji nepřečetla. Ano, je to jednoduchá literatura, která ovšem v sobě skrývá něco trochu víc než bezduché popisy sexu. Jsem ráda, že jsem se "překonala" a knihu si půjčila, určitě si přečtu další Mellickovy knihy.

7 15.09.2020

Trošku jsem naletěla anotaci, myslela jsem si, že to budou rozhovory muže uvědomujícího si svůj stav s milovaným vnukem. Jenže většinu času strávíme ve staříkově hlavě. Byly okamžiky, kdy jsem se ztrácela a netušila, co je skutečnost a co je fantazie. Možná to byl autorův záměr, zmást nás jako bychom my sami byli hlavním hrdinou. Líbily se mi vzpomínky na milovanou ženu, ale ke konci už mě to trochu nudilo.

7 15.06.2020

Kniha, která vás při čtení nepustí, ale po dočtení ve vás moc nezanechá. Opravdu mě mrzí, že se mi příběh dvou malých holčiček, které se dostaly do rukou zrůdy, co si díky svým znalostem hrála na "boha", nevryl pod kůži. Věřím, že spousta lidí, která přežila holokaust si nese traumata i fyzické následky po zbytek života, ale obávám se, že příběh těchto dvou silných žen se mi postupem času vypaří.
Uznávám, že snaha o autenticitu v podobě dětského vidění, vnímání a vyjadřování může leckteré čtenáře naplnit soucitem, bezmocí a lítostí nad tím, že i dítě, které se ničím nemohlo provinit muselo projít koncentračním táborem. Také nemůžu tvrdit, že v knize nebyly silné momenty a vědomí, že ani po konci války to Evropa neměla jednoduché nutí člověka přemýšlet. Na Evě bylo patrné, jak rychle v táboře dospěla, dokonce i po válce, kdy se se sestrou chtěla dostat domů prokázala větší duševní sílu než dospělá žena, rodinná známá, která mě jako postava v příběhu neskutečně iritovala.
Jsem ráda, že jsem se ke knize dostala i přesto, že jako celek mě nezasáhla natolik nakolik by měla. Příběh mi přišel moc zkratkovitý, nelogické chování některých postav, absence popisů - možná to bylo schválně, byly to přece vzpomínky malé holčičky. A sice to běžně nedělám, ale musím podotknout, že mi nějak nesedl překlad, některé věty byly moc krkolomné a psát "tedě" místo "tetě"... No, mohli si to ohlídat.

7 10.05.2020

Nádherné, úsměvné a dojemné... Byl to takový road trip po Japonsku s hořkosladkým koncem. Už od začátku mi bylo jasné proč Saturo svému parťákovi hledá nový domov. Postupně se o Saturovi dozvídáme podrobnosti jeho života a vytváříme si k němu pouto a Nanu musíte milovat od prvního setkání.
Jsem ráda, že jsem tuto knihu přečetla se svou kočičí kamarádkou po boku. Čistá duše, radost z všedních maličkostí a optimismus je klíčem ke štěstí. Děkuji Satoru, žes nám to ukázal.

7 25.03.2020

Ten konec udělal z knihy opravdu kvalitní dílo. Doufám, že se dostane do povinné četby. Jediné, co mě na konci zaráží je ta doba, než to tatínkovi došlo... Kromě toho, že to je příběh velmi neobvyklého přátelství, je to také příběh, jak politika dokáže zničit rodinu. Líbila se mi autenticita díla - malý Bruno netušil, co se děje za plotem, Šmuel mu nic neřekl a Bruno nic podobného ze svého dosavadního života neviděl, nezažil. Bylo úsměvné slyšet Bruna si stěžovat a do toho poslouchat Šmuela. Je pravdou, že Brunovi Šmuelova slova docházela až pozdjěji, ale můžeme mu to mít za zlé? Byl vychováván v přepychu, nic mu nechybělo a najednou byl vhozen do tak odlišného světa, který mu byl pouze zprostředkováván novým kamarádem...
Poslední věta knihy mě lehce pobavila, pak ale zamrazila... Opravdu se toto v dnešním světě stát nemůže?

7 23.05.2019

Film znám už zpaměti, takže jsem musela přečíst i knihu. Člověk by nevěřil kolik rozdílů může být mezi knihou a filmem, zvlášť když se jedná o takovou útlou knížečku a vcelku krátký film. I přesto, že ten příběh znám i pozpátku, v podstatě jsem četla zcela odlišný příběh.
Děj ubíhal rychle, škoda, že postavy nebyly až tak vykreslené, na druhou stranu Gaiman tak dává prostor čtenářově fantazii. Kniha je strašidelnější a nekompromisnější. Přečetla jsem ji jedním dechem.

7 17.01.2018

Tento žánr asi fakt není nic pro mě, teď jsem pochopila, proč jsem Směšné lásky tak odsoudila. Příběh typu kdo s kym a kde mě opravdu nebere. Veroničin příběh byl pro mě o něco lepší, ale fakt mě nezajímá, jak je mladá matka dvou dětí sexuálně frustrovaná. A jak zrovna na mladýho floutka z Prahy čeká celá Brodway. Kromě toho, autor si zde zřejmě vybil své pubertální sny a antikoncepci v jeho univerzu zřejmě ještě nevynalezli. Dospělé ženy se chovají jako pubertální pipinky a děti se chovají až moc dospěle. Uvedla jsem to u Budžese i u Báječných let pod psa, přechytřačelé a přespříliš uvědomnělé děti nepůsobí věrohodně. Musím uznat, že koncept knihy je opravdu originální a nápaditý, název vystihuje příběh, člověk si možná u čtení uvědomí. že by se měl radovat i z maličkostí, ale jinak nuda a příběh typu "Ordinace". Něvěry, tajné lásky, ufuněné a nevkusné sexuální pasáže.
Rozhodovala jsem se mezi dvěma a třemi hvězdičkami. Jedna za nápad dvojrománu, druhá za pasáž z New Yorku - příběh americké rodiny mě bavil víc než Jáchymův. A třetí za fajn recept na koktejl. Škoda, že nejdou dát jen půlhvězdičky.

7 14.01.2018

V poslední době jsem našla kouzlo dramatu. I přesto, že jsem se trošičku ztrácela ve vedlejších mužských postavách, tato hra na mě velmi zapůsobila. Je to gradující psychologický náhled do duše stárnoucí krásné inteligentní ženy, kterou souží démoni minulosti. Toto dílo si svou cenu opravdu zasloužilo.

7 14.10.2017

Úžasně napsaný filozofický alegorický příběh jednoho neobyčejně obyčejného Racka. Místy až melancholická a velmi poutavá. Člověka donutí přemýšlet nad svými vlastními touhami a rozhodnutími. Autor vyburcuje čtenáře k přemýšlení o smyslu bytí, života, svobody. Děkuji ti Jone Livingstone, dal jsi mi naději

7 31.01.2016

Tahle kniha mě pohltila, protože toho mám s Fridou tolik společného, cítila jsem s ní, vžila jsem se do ní a sdílela její bolest. Ano, měla jsem na krajíčku, a to nejsem taková cíťa. Kniha byla krásně čtivě a poutavě napsaná. Fridin příběh opravdu stojí za to, byla to tak silná žena, až se tomu nechce věřit, kolik toho žena dokáže ustát a zároveň být ozdobou společnosti. Také se mi líbilo, že autorka velmi zdařile čtenáři popíše atmosféru Mexika, hned se mi chce cestovat... Pracuje se smysly, barvami, chutěmi, vůněmi a vy se během četby přenesete do Fridiny kuchyně v kouzelném Casa Azul nebo do neosobního hotelového pokoje v nehostinném promrzlém New Yorku. Líbilo se mi i rozdělení knihy, v každé části jsme poznali jinou Fridu, kterou mám nejradši? Tu divokou, samostatnou a emancipovanou, ale zároveň zranitelnou a takovou, která už umí říct, co potřebuje, i když to není příjemné. A takové bychom, milé čtenářky, měly být všechny. :)

6 31.07.2022

Překrásně ilustrované, překrásně napsané, tak vzletnou češtinu jsem opravdu nečekala, dokonce jsem nenašla žádné gramatické chyby. Kniha je opravdu napsaná tak pěkně, tajemně, že máte hned chuť potulovat se hlubokými zapomenutými lesy, ztratit se v přírodě. Také se mi líbí, že jsou kapitolky seřazené podle kontinentů. Jediné, co bych vytkla je délka každé kapitolky. Místa by mohla být popsána podrobněji. Oceňuji, že autorka všechna ta místa nejspíše sama navštívila.

6 30.05.2022

(SPOILER) O tomto "podivném párečku" jsem se dozvěděla poprvé z nějakého článku, takže jsem se na knihu celkem těšila, bohužel jsem se z ní nedozvěděla nic objevného. Což by nebylo na škodu, kdyby byla kniha řemeslně dobře napsaná, ale tady byly krkolomné věty, špatný překlad, gramatické chyby a na spoustě míst absolutně zbytečné poznámky - opravdu si myslíte, že potřebujeme vysvětlit pojem SS? Což mě vede k otázce: "Pro koho je kniha určená?" Protože tohle bych zvládla i ve svých 16, a to jsem byla hodně neempatickej spratek, co se týče 2. sv. války... Také zmínky o vedlejších postavách, které se v ději objeví jen na chvíli působily jen jako výplň. Místo popisování každodenních pocitů hlavní postavy, mohla autorka Helenu a její spoluvězenkyně víc psychologicky přiblížit, omlouvám se, ale žádná smrt mě v knize opravdu nezasáhla, protože pesimistickou Leu vzápětí vystřídala stejně pesimistická Sára. Možná to na čtenáře mělo působit jako každodenní táborové náhrady. Na jednu stranu nám autorka vysvětluje banalitu, kterou každý známe, ale pak skutečnost, že Helena byla vlastně při tom, když se Osvětim rozšiřovala a měnila, aby "pojala" co největší počet lidí, to už opomenula. Také nechápu tu překladatelskou gulášovku - Osvětim, ale Birkenau, Theresienstadt...
Tato kniha pro mě měla stejnou vypovídající hodnotu jako Elizino tajemství, akorát, že Franzův a Helenin příběh byl skutečný.

6 02.05.2022

Asi do 100. stránky mě kniha moc nebavila, hlavní hrdinky mi nebyly sympatické, nesouznila jsem s nimi. Nepochopila jsem, proč se apatykářka žijící v 18. století jmenuje Nella a Američanka Caroline, pojmenovala bych je přesně naopak. Ale to je detail. Nellinu zahořklost bych pochopila, životním směrem ženy 18. století bylo dobře se provdat a být milující manželkou a matkou, ale Caroline bych s klidným svědomím podvedla i já, taková pipka bez názoru žijící ve vlastním klamu dokonalého manželství. Ovšem, když se na scéně objevil její manžel, neváhala bych ho nakopnout. Jsem opravdu ráda, že se Caroline rozhodla, jak se rozhodla a její postava se posunula.
Také mě obtěžovalo opakování určitých informací a pasáží, ale nakonec se to rozjelo a děj měl pořádný spád. Líbila se mi i ta příběhová paralela, kdy obě ženy prožívaly totéž. Bavilo mě pátrání Caroline po původu záhadné lahvičky, dokonce mi přišlo i vcelku reálné. Příběhu tajemné apatykářky ani není co vytknout, ten mě pohltil už od počátku... Já radši historii než současnou romanci, proto jsem Caroline přišla na chuť až později.
Knize vytýkám pomalý rozjezd, zbytné opakování pasáží a rušivé překlepy a chyby v textu. Jinak to byla velmi příjemná návštěva starého Londýna, jeho propletených uliček, tajemné apatykářky a bádání nad záhadnou lahvičkou vyplavenou Temží.

6 12.01.2022

Nemohla jsem se vůbec začíst. Ale dobře, poslední dobou mám problém začíst se do čehokoliv, nicméně Žena v černém byla mnohem lepší, možná jsem trochu ovlivněna filmovou adaptací, ale z Malé ručky jsem žádnou atmosféru necítila, děj se táhnul, co mohlo být popsáno, bylo přeskočeno, naopak cinkot vzdálených kravských zvonců slyším doteď společně s "přízračností" šera... Nic proti popisům, leckdy umocňují napětí, ale tady napětí bylo asi jako ve vytahaných trenclích. 3 hvězdičky dávám opravdu jen za ten konec, i když se taky žádný zázrak nekonal.
Nudné, táhlé, předvídatelné, zkratkovité.

6 11.12.2021

Toto je mé první setkání s autorkou, takže zatím nemohu porovnat s předešlými domy, ale tato kniha mě určitě nezklamala. Děj celkem plynul, kniha měla i příjemné rozuzlení a na konci slzička dojetí ukápla. Dokázala bych si knihu představit jako film, žádný extra děsivý zážitek si nepředstavujte, ale když čtete v temném pokoji a najednou se nocí ozve úplně běžný zvuk, možná zpozorníte.

6 16.11.2021

Jde poznat, že autor není spisovatel, trošku přeskakoval a u některých příběhů by mě zajímalo, jak to dopadlo. U jiných případů, třeba u odchytu sviňuchy, mi nebylo úplně jasné, proč zvíře neumístili do nějaké zoo, záchranné stanice, apod. Nicméně poslední příběh mě dostal a navnadil mě na možný další díl. Myslím, že povídání z podobného vyšetřování by byly i zajímavější. Nicméně, stojí za přečtení, možná se i něčemu přiučíte a občas pobavíte.

6 08.09.2021

Moje třetí kniha od Debbie. Nelíbila se mi tolik jako Introvertka v hlučném světě, ale byla lepší než Když se introvertka vdá.Některé situace byly vtipné, jiné jen úsměvné... Nechci se nazývat knihomolem, protože pravdou je, že v knihách neležím od rána do večera a umím si představit i jinak příjemně strávený večer, ale dovolím se nazvat se "knihomilem". Proto u částí, kde Debbie tahá knihu do vany, nebo s ní svačí mě nutily zavírat oči a s úšklebkem se co nejdříve dostat na další strip. Ne, knihy do koupelny a kuchyně nepatří, to mi promiňte, ale pobryndané nebo polité knihy jsou v knihovnách bohužel "normou", a dělá to problémy nejen nám knihovníkům ale i čtenářům... Přijde mi, že některé věci byly v knize trošku přehnané, i když jsem introvert a ráda čtu, jsem schopná si užít i večírek, ale ano tyto přehnané stripy byly asi nejúsměvnější. Něco jsem si i vyfotila, protože ano, v něčem jsem se poznávala. Nezapomenu na mé rozhořčení, když jsem zjistila, že se Luxor bude stěhovat a místo něj tam budou hadry... Na jedno sychravé odpoledne je tato kniha ideální.

6 30.01.2021

Tak tohle bylo pro mě docela zklamání. Introvertka v hlučném světě mi prohlédla duši, byla zábavná i trošku smutná, bylo to o introvertech. Tohle byla partnerská nuda a óda na " Pana Božského". Většina stripů vypovídala pouze o běžném partnerském soužití, žádná povahová vlastnost tam ani nehrála roli. Ano, něco mě pobavilo, něco jsem nepobrala, ale většinu času jsem si přála, aby se mi nikdy nestalo, že bych z partnera takhle vyšilovala. Rozhodně autorce její lovestory přeju, ale... Tohle už nebylo pro introverty, tohle je jen autorčin deník, nejspíš by měl mít podobu vlogů nebo storíček na Instagramu. A ktomu v překladu jsem našla pár nesedících výrazů. Takže za mě tahle "nejspíše" trilogie začíná a končí Introvertkou v hlučném světě. Nicméně, kresba je stále nádherná.

6 24.11.2020