LadyCharlene přečtené 418

Klub zakletých princezen 1 2025, LambCat

Rudý podzim: Lov na Jacka Rozparovače 2026, Tereza Kadečková

Dost souzním s komentářem Rawen616. Kniha byla velmi čtivá, svižná, poutavá a napínavá, ale nebyla napínavá v pátrání po Rozparovači. Samozřejmě mě zajímalo, koho si autorka zvolí za "svého" Rozparovače, a musím říct, že kdyby nám bylo odepřeno závěrečné odhalení, vlastně bych byla i spokojenější, zůstal by mu ten nádech tajemna. A co se jeho týče, tak vlastně ani nejde moc napsat nic jiného, než co už známe, proto jsem i ráda, že se autorka držela kánonické pětky, možná bych ocenila, kdybychom se s obětmi poznali o něco dříve než na místě činu, ale chápu... Nicméně moc se mi líbí steampunk, i když technika není moje hobby, ale steampunkový viktoriánský Londýn je prostě uhrančivý. A samozřejmě nebezpečný, o naše hrdiny jsem se místy i bála, ale dokázali mě i pobavit a oblíbila jsem si je. Téma revoluce s námi bude nejspíš až do skonání věků, proto je celkem znepokojující, jak kniha působí autenticky a nadčasově stejně jako vývoj technologií a modernizace výroby či práce... velmi aktuální. Stejně jako vyčerpatelnost zdrojů... Velmi mě zaujala příběhová intermezza z pohledu obyvatel Londýna, líbilo se mi, jakým způsobem to posouvalo děj a umocňovalo atmosféru. Trošku bych zkritizovala určitou neucelenost příběhu, která přichází až postupně, já se tedy alespoň do půlky knihy občas ztrácela, jak v postavách, tak v událostech. Ale vše vysvětleno, takže v pořádku. Musím vyzdvihnout mapky Whitechappelu na předsádce, krásné ilustrace, nečekala jsem je, a závěrečný souhrn osobností a teorií. A samozřejmě časová osa na začátku příběhu byla také super. Knihu bych určitě doporučila, myslím, že to je celkem originální dílko, ve kterém se nám mihne náš "oblíbený" vrahoun. Závidím těm, kteří knihu otevřou během podzimních pošmourných večerů.... celý text

Gump: Jsme dvojka 2023, Filip Rožek

Já věděla, že budu zase brečet... Začnu ilustracemi, jsou opravdu překrásné, uvítala bych jich i víc. Příběh byl opět dojemný, citlivý a pro děti ideální. Seznamuje je se světem, ale i se smrtí a vypořádáním se se ztrátou někoho blízkého. Moc se mi to líbilo. Medailonky zvířátek, která inspirovala knižní Gumpovy přátele jsou zajímavým doplňkem a ve čtenáři to vzbudí uvědomění, že příběh, který nám vypráví Gump, ale i jiní zvířecí hrdinové nejsou jen uměleckou licencí, jsou to skutečné příběhy, které člověk dokáže tak moc ovlivnit... Kromě toho si k těmto postavám vytvoříte hlubší vztah. Já osobně doufám, že těm mým chlupáčům život ovlivňuju jen v dobrém. Druhé Gumpovo vyprávění se mi líbilo o něco víc než první, bylo veselejší. Filmy si nepustím, pobrečela jsem si tak akorát. :D Ale knihu bych doporučila všem. Minimálně těm, pro které je pes na řetězu standardem.... celý text

Mariborská hypnóza 2025, Dora Kaprálová

Já vůbec netuším, jak mám knihu hodnotit. Bylo to to nejpodivnější, co jsem kdy četla. Určitě zde najdete velmi zajímavé filozofické glosy, občas i humorné, ale i zajímavé postřehy, nicméně, je to takové pomíjivé. Ano, nejspíš záměr. Na jednu stranu pomíjivé jako život mouchy, na druhou stranu hluboké a k zamyšlení. Ale i přesto, po dvou dnech čtení a asi třech vypsaných "moudrech" si z knihy asi moc neodnesu... Také mě celkem zarazilo, že ačkoliv se nám autorka snaží "domluvit", abychom se na mouchy dívali z jiné perspektivy než jen na ten otravný nechutný hmyz, tak sama má předsudky... Nelíbilo se mi, že v knize máme jedinou zkušenost s účasnítky metalového festivalu jen přes návykové látky, a vrcholem toho bylo, že projde kolem svého známého, který nehybně v noci sedí na lavičce, a nenapadne ji ho oslovit, zkusit probudit. Holka, možná, kdybys to zkusila, tak pak nemusíš asi 3x zmiňovat, že "Jim je mrtvý"... Tohle se mi opravdu nellíbilo a trošku se to protiřečilo v kontextu příběhu. Ale jo, Jim stejně jako my všichni byl pouhopouhou mouchou na tom obrovském hnijícím melounu, Zemi, která sama o sobě je také jen pouhopouhou "mouchou" v rámci celého vesmíru. Kniha o pomíjivosti života, o lidských příbězích, o každodenních procesech přírody a fungování. Kniha o všem a zároveň o ničem... No, teda pořádně mi to zamotalo hlavu... Asi by si to měl přečíst každý, ať si také potrápí makovici. :D... celý text

Začarovaný skleník 2026, Sarah Beth Durst

Tohle byla opět taková klidnější knížečka, občas se to hodí, ale musíte mít náladu zvolnit. Musím říct, že v současných vedrech představa zasněženého ostrova byla opravdu velmi příjemná. Příběh, prostředí i magie nebo kouzelní tvorové jsou v tomto světě opravdu okouzlující, ovšem postavy si celkem sedí na vedení a jsou tvrdohlavé. Stále se tu potýkáme s překlepy a chybami, nejvíc mě potrápil opakovaný překlep v názvu hlavního města, už tak jsou jména v knize celkem obtížná, ještě v nich překladatelka udělá chybu, ano, při čtení mě to rušilo. Také oproti prvnímu dílu je tempo knihy o dost pomalejší, v podstatě se tam třičtvrtě knihy nic neděje, ovšem při dočítání jsem si uvědomila, že ta magie, ten svět i příběh jsou spíš kulisy pro vypořádání se se vztahy, vlastními pocity a takovou čtenářovou katarzi. Byla jsem připravená knihu hodnotit o něco hůře, zvlášť protože jsem jsem do ní vkládala více nadějí než do Krámku s kouzly, nicméně konec mě dostal. Možná přecukrovanej? Ale nádhernej, navíc dávám plus za lehklé prolnutí příběhu z prvního dílu. Jsem zvědavá na třetí, a mně osobně by se moc líbilo, kdyby se naše hlavní hrdinky setkaly osobně. I když takovej doják by mě asi dorazil úplně. Knihu bych doporučila, nic závratného se v knize neděje, ale chcete tam s našimi hrdiny prostě být a dozvědět se víc a prožít s nimi i jejich dětství. A ještě bych dodala, že autorka má opravdu talent na inteligentní rostliny. Ať už Kaz, Lotty, Dendy nebo René - všechny si je zamilujete.... celý text

Divadlo mrtvých 2025, Jakub Hoza

Tohle byla jízda od začátku do konce. Divadlo mrtvých je má druhá zkušenost s autorem, a musím říct, že i tato kniha si mě získala, a to velmi rychle. Moc se mi líbila atmosféra, nemůžu si pomoct, ale na mě dýchnul "viktoriánský Londýn" se všemi svými špinavými zákoutími, temnými uličkami a hrozbami. Navíc hlavní hrdina je pro mě ukázkový asasín, což mi jen ještě víc navodilo kulisy onoho průmyslového Londýna. Hlavní hrdina Nathaniel byl prostě k sežrání, myslím, že nejsem jediná, kdo by se rád přidal do jeho "fanklubu" :D A v kombinaci s Valerií tvořili dokonalé duo. Kromě ústřední dvojice, je nám představeno další velké množtví postav, musím se přiznat, že u některých jsem měla problém se zorientovat, ale myslím, že ty stejně až tak podstatnou roli nehrály. Musím říct, že chemie mezi postavami byla výborná, ať už šlo o ústřední dvojici, vedlejší postavy, nebo záporáky, všichni uvěřitelní a opravdoví. A já si vlastně užívala kapitoly i z pohledu těch odporných zrůd. Tímto se dostávám k brutalitě v knize. Ano, je jí tam požehnaně, Vadilo mi to? Ani trochu. Nicméně, pokud nemáte rádi nekompromisní násilí, sáhněte raději po U Hlavy mantichory. I přesto, že je kniha vcelku ponurá a vypráví drsné příběhy, tak je prostoupena velmi svěžím humorem a trefnými hláškami, které z Nathaniela o to víc dělají toho dokonalýho týpka z knížky, po kterém slintá každá druhá. Také bych ráda vyzvedla bojové scény, i laik jako jsem já pozná, že se autor vyzná a ví. Souboje jsou popsány pečlivě, ale ne až moc detailně, aby to pochopil jen znalec. Nicméně možná jich tam bylo trošku moc, ale to je spíš otázka preferencí. A nakonec bych ráda vyzdvihla autorův styl vyprávění, Jakub Hoza je pro mě Mistr vypravěč. Lépe napsanou knihu jsem četla snad jen od Svěráka. Určitě doporučuju a já se těším na další Jakubovy knížky.... celý text

Krámek s kouzly 2024, Sarah Beth Durst

Kniha má do poslední chvíle vcelku pomalé tempo, ale na to si asi u tohoto typu žánru budeme muset zvyknout. Hlavní hrdinka mi byla velmi sympatická a blízká, nicméně občas si podle mě trošku seděla na vedení a byla až příliš tvrdohlavá, na druhou stranu zas tak nerealistická její povaha nebyla. Hodně jsem si zamilovala postavu Kaze, jeho humor příběhu dodával tu správnou šťávu. Také svět a jeho magie byla popsaná velmi barvitě, rozhodně bych se na Kaltreji usadila ráda, ani ty bouře by mi nevadily. Kromě magie a světa potkáváme spoustu roztodivných tvorů, o kterých bych se rozhodně ráda dozvěděla mnohem víc - třeba nás to čeká v nadcházejících dílech. Samozřejmě až v posledních 15 kapitolách nás strhne pořádný nervák, a k tomuto příběhu se ta kumulace i hodila. V knize najdeme spoustu jinotajů a narážek na současnou společnost ( a tím nemyslím jen Ňufíky, nebo nečekanou romanci na konci), což mě docela i překvapilo. Jednu hvězdičku ubírám především za množství překlepů a chyb, které jsme si mohli hojně užít především v první polovině knihy, opravdu mi to kazilo požitek z četby. A také se tu opět setkáváme s neustálým opakováním a omíláním především pocitů... To bylo do značné míry únavné. Nicméně i Krámek s kouzly se mi líbil víc než 1. díl Latéček, i tato kniha mi přišla méně nucená. Věřím, že tuto knihu jsem nečetla naposledy, její atmosféra je opravdu pohlcující a chcete se do ní zabalit. Přesně jak autorka psala v poděkování. Její záměr byl splněn. Jsem hodně zvědavá na Začarovaný skleník...... celý text

U Hlavy mantichory 2026, Jakub Hoza

Jsem velmi ráda, že jsem na tuto knihu narazila, je to moje první kniha od autora, a ještě se úplně vymyká jeho běžnému stylu, takže jsem byla hodně zvědavá, jak tohle dopadne a musím říct, že jsem z tého knihy unesena - bylo to čtivé, poutavé, velmi vtipné, ale i napínavé, dobrodružné a já prostě chci víc! Postavy byly do jedné úžasné, možná šablonovité, ale skvělé. Chtěla bych s nimi posedět se všemi. Nevím, jestli to byl záměr, ale ve výsledku ani záporáci na mě nepůsobili nějak odpudivě. Ale podle mě to byl záměr. V poděkování se dozvíme, že má autor zálibu v dračáku, no, bylo to poznat, což ale není kritika, naopak. U Hlavy mantichory se mi líbilo více než Legendy a latéčka z prostého důvodu - v legendách mi přišlo, že autor do příběhu vkládá magický prvek zbytečně a na sílu, jen aby se neřeklo, ale tady je magie společně s fantasy prvky tak přirozená a uvěřitelná. Občas mě množství nových postav lehce otravovalo, ale nutno podotknout, že každá měla svoji roli a uvedení do příběhu, kam nakonec dokonale zapadly. Velmi se mi líbilo vyústění knihy a poslední tři věty závěru byly prostě dokonalé, za to stojí si to přečíst. Tohle je jedna z knih, díky které si dokonale odpočinete, ale rozhodně nevypnete. A já opravdu velmi doufám, že dostaneme druhý díl. Prosím, POTŘEBUJEME DRUHÝ DÍL!... celý text

Návrat do Březinky 2023, Ginette Kolinka

Z Bookshireu přímo do Březinky, to asi nebyl nejlepší nápad... Nicméně toto je další z knih, kterou by si podle mě měl přečíst každý, povinná četba. Jak už zde bylo napsáno, je to syrové vyprávění jedné z přeživších holocaustu, historické globální zvrácenosti, kterou jsou dodnes někteří jedinci schopni zlehčovat, či dokonce popírat. V knížce nenajdete žádné romantizování, žádnou omáčku, žádné jinotaje. Najdete tam výpověď ženy, která byla svědkem, vězenkyní a bojovnicí. Vzthledem k rozsahu knížky bych se nebála ji dát k přečtení i mladším čtenářům - rychlé, srozumitelné, výstižné. Plné emocí, plné utrpení a plné svědectví. I když si myslím, že si dokážu docela živě představit ty hrůzy, které se děly, tak jsem měla na krajíčku. Každopádně je důležité tyto knihy nadále číst a připomínat si to, k čemu nikdy nemělo dojít.... celý text

Bookshire 2025, Jana Kvičerová

Bookshire byl velmi milý výlet do ráje všech, kteří mají rádi knihy. Autorka stvořila nádherný svět opředený magií, kam by se spousta z nás velmi ráda přestěhovala. Moc se mi líbilo pozadí anglického venkova, i když v dialozích na mě dýchala čistá česká nátura, takhle to ani sebelepší překladatel dohromady nesloží. Víceméně jsem čekala pohodovou romantiku s kapkou fantasy, ale během četby jsem dostala i pořádnou nálož hororu šmrncnutým detektivkou. Nechápala jsem, jak plynule a přirozeně autorka dokázala vylíčit atmosféru a následně ji změnit, jen tak lusknutím prstu z hřejivého románu v pořádně nervydrásající horor. To byl opravdu zážitek. Také jsem si oblíbila postavy, ať už hlavní, tak i vedlejší. Všechny do jednoho byly tak uvěřitelné a opravdové. V neposlední řadě mě potěšily popkulturní odkazy, člověk se hned s hlavní postavou sblíží, když sdílí stejnou obsesi, myslím, že tady by se Zmijozel s Nebelvírem kamarádil bez problémů :D Čímž se dostávám k ústřední dvojici Annie a Johnovi, kteří se dokáží respektovat, pomáhat si, přátelit se, ale i za boha spolu nesouhlasit v "životně důležitých čtenářských postojích" - což jen knize dodávalo potřebnou dávku legrace, ano u téhle knihy se i zasmějete, kterou ovšem do příběhu vnášel i můj oblíbený zrzoun nebo všem nám známá víla. Kapitoly byly příjemně rozdělené a každou část knihy oddělovala velmi pěkná ilustrace. S Bookshirem jsem se loučila jen velmi nerada, snad se do tohoto kouzelného světa ještě někdy vydáme, a když ne, tak si to určitě přečtu ráda podruhé. :)... celý text

Můrodějka 2026, K. O'Neill (p)

Taková filozofická pohádka, příběh byl velmi poetický, měl volné tempo a víc než o děj nebo spád tady šlo o ilustrace a pocity. Ilustrace jsou nádherné a z celé knížky přímo čiší melancholie. Líbil se mi pouštní svět opředený příběhy a mýty, nebránila bych se knížce, která by vyprávěla jen "povídačky" z tohoto světa. Bylo to velmi něžné a ve výsledku to s sebou neslo i poselství. Trošku mi tam chybělo nějaké průvodní slovo, víc vnitřních myšlenek. Čtenář opravdu musí číst z obrázků. Během čtení jako by se zastavil čas, a neexistovalo nic jiného než tento příběh. Dovedu si to představit jako film, přesně tahle knížka by si zasloužila vlastní playlist. No, já po Můrodějce určitě v budoucnu sáhnu znovu, až se budu cítit sama, až se budu cítit smutně, tato knížka mě pohladí a obejme.... celý text

Kavka & Řezník 2025, Brynne Weaver

Dark romance? Ale zas tak dark to nebylo... Což ve světle nedávného pozdvižení ve čtenářských vodách, které tento žánr bouří je vcelku úsměvné. V této knížce nenajdete žádné zneužívání, žádnou manipulaci, žádné neobvyklé předměty, které by se měly intimním místům zdaleka vyhnout... Tohle je totiž humorná sexy love story dvou lovců sériových vrahů. Tyto dvě osamělé duše jedna ve druhé najdou útěchu, chemie mezi nimi funguje od začátku, hlášky lítají sem a tam a čtenář jen čeká, kdy už si ti dva konečně "daj pusu". :D Moc mě to bavilo. Dostalo mě to ze čtenářské krize, dokonce to bylo i dobře napsané, možná k potěšení fanynek erotických knih, i výrazy během pikantních scén byly volené celkem dobře - žádnej trapas. Děj knihy byl postaven velmi jasně a přehledně. Hodně jsem si užívala Rowanovu a Sloaninu soutěž, mohlo jí tam být víc. Čímž se do stáváme k těm "dark scénám", myslím, že tato kniha neobsahovala nic, co by nebylo v běžném severském krimi nebo thrilleru. A u těch čtenáři snad vyžadují červené samolepky a dvoustránkové varování? Možná mi tam naopak nějaké ty "dark pasáže" trošičku chyběly. Hlavní postavy si zamilujete ihned. A stejně jako u Adeline je mi velmi sympatické, že je už první díl psán jako součást série, tu půlhvězdičku si nechávám pro nadcházející díl, protože věřím, že se mi bude líbit víc. P. S. jako první mrkněte dozadu knížky, je tam playlist. ;)... celý text

Haunting Adeline: Stíny nad Adeline 2024, H. D. Carlton

Jak jsem měla problém se začíst, tak jsem měla problém knihu i dočíst. Adeline mi nebyla zrovna moc sympatická, ano, my to pochopili, že jsi vyhrála genetickej jackpot, nemusíš nám to připomínat v každý kapitole, a která ženská doma dobrovolně chodí v krajkových tangách? No nic, k dark romance MUSÍME přistupovat jako k pohádce pro dospělé (i když bych si tedy představovala, že když už je to čtení pro ženy, tak nám autorky budou chtít tu hlavní hrdinku trošičku "polidštit"). O Zadeovi také nevím, co přesně si mám myslet, i když ano, ten klasický motiv "zvířete" tam prostě je, ovšem tohle zvíře je ještě trošku bipolárnější než obvykle, ale bavil mě. K překladu bych měla jednu opravdu velikou výhradu: PROČ SAKRA PŘEKLÁDÁŠ "DARK WEB"? Taková malá prkotina, ale mě to neskutečně drásalo mozek. A i přesto, že to je dark romance, opravdu ta jedna kapitola, ve které se nedělo nic než 4 čísla po sobě byla nutná? Přesně po té, jsem měla problém se ke knize opět vrátit. Na druhou stranu mě opravdu moc bavila detektivní linka s prababičkou, myslím, že s dostatečným předstihem jsem i odhadla jak přesně to bylo, takže jsem na sebe byla patřičně hrdá. Také mi bylo velmi symptatické, že autorka přesně věděla, že napíše 2. díl, ne podle ohlasů, což jen zapříčinilo, že si ten 2. díl prostě přečtu. Navíc podle anotace to možná bude zajímavější než tento. Také se mi líbila postava nejlepší kamarádky Adeline, představovala tam takovej ten hlásek rozumu, který má nejspíš většina čtenářek, které tento žánr vezmou do ruky. Myslím, že tohle tam bylo vymyšleno celkem elegantně. A dalším prvkem, který hraje roli je prostředí, vypadá to že lesy na Západním pobřeží přímo vyzývají k napsání nějaké té toxické romance (Stmívání, Její duše napospas). To prostředí se mi opravdu moc líbilo. Původně jsem chtěla trošku zkritizovat megalomanskou představu zvráceného nadnárodníhho klubu pomatenců, ale vzhledem k nedávné "aktualizaci" Epsteinových dokumentů se obávám, že tak moc scestné to nebylo...... celý text

Duch domu Ashburnů 2024, Darcy Coates

Moje první plnohodnotná audiokniha. Jako neposluchač jsem měla opravdu velký strach, vím, že prostě neudržím pozornost, přestanu vnímat a pak nevím co se děje. Naštěstí mě tento můj hendikep postihnul jen párkrát a Darcy nemá zas tak složité příběhy, aby se posluchač znovu nechytil. Od Darcy jsem zatím četla jen Blackwood a Carrow, a teda Ashburn, na to že je to prvotina, tak se mi líbil nejvíc. Možná to je formou a Anička Fixová mi jako vypravěčka seděla. Kromě sympatické hlavní dvojky jsem si oblíbila i ty "slípky z města", atmosféru Darcy popsat umí, opravdu jsem byla napnutá jak kšandy. Zažila jsem WOW i WTF momenty, ale pasovalo to do sebe. Navíc víme, že Darcyiny příběhy mají určitou šablonu, které se drží, jsou to prostě hororové pohádky. Jsem zvědavá, co nám odhalí další dům.... celý text

Prstýnek z drátu: Povídky o lásce podle skutečných příběhů Paměti národa 2025, Barbora Šťastná

Za mě opět jedna z knih, kterou by si měl přečíst ale úplně každý. Příběhy byly velmi silné, dojemné, některé bolestně smutné. Taková je bohužel naše historie. Vyprávěné příběhy na mě opravdu velmi zapůsobily... je možné, že tak jednoduchá, tak základní věc jako je láska byla tolika lidem odpírána? Kolik toho pro ni museli vybojovat? A kvůli čemu? Kvůli komu... Dělá se mi z toho zle. Jedinou výtku bych měla, příběhy byly velmi kraťounké a bylo jich hodně, víc by se mi zamlouvaly delší příběhy, bohužel v tom množství si neuchovám všechny. Ale musím pochválit časovou posloupnost příběhů. Prošli jsme se tak milostnými příběhy od 2. světové války před 50. léta až do předrevoluční šedi. (To je hodně letem světem.) A na konci každého příběhu jsme se v kraťoučké poznámce dozvěděli, jak to s protagonisty dopadlo. Také chápu, že tahle kniha je jistým způsobem lákadlo na činnost Paměti národa. Knížku mohu jen doporučit a i přes nelehké osudy se četla velmi dobře. Ovšem se slzou v oku Prstýnek z drátu začnete a se slzou v oku ho i dočtete.... celý text

Pomocnice 2023, Freida McFadden (p)

Tak tohle byla bomba. Ano, sice jsem si nemohla nevšimnout opakování myšlenek a událostí, a také si hlavní postava občas protiřečila (tak máš v tom pokojíku dusno, nebo tam profukuje?), a ano, samozřejmě, že by ti paní domu prohrabala soukromé věci, vždyť už to jednou udělala... Ale i přes to to bylo super. Trochu jsem se zhrozila, když jsem zjistila, že druhá část knihy bude vyprávěná paní domu, ale Freida se s ničím moc nemaže a kniha je opravdu velmi čtivá. Pokud už jste nějakou knížku od Freidy četli, tak počítáte s tím, že nic není jak vypadá, ale i přes to dokáže překvapit. Moc se těším na zbylé díly a na film.... celý text

Jako zabít ptáčka 2018, Harper Lee

Zřejmě moje poslední kniha roku 2025, a jsem z ní celkem rozčarovaná. Těšila jsem se na ni, nevěděla, jak přesně se bude odehrávat a vlastně celou polovinu knihy jsem byla dosti znuděná. Dokud se nedostaneme k soudu, který proběhne snad ve třech kapitolách, tak se v té knze opravdu nic, ale zhola NIC neděje... Ano jistě, myšlenky, společnost, výchova, morálka, pokrytectví, bla bla bla, ale děj 0. Kromě posledních 10 kapitol, které knihu uzavírají soudem a dvěma zvraty, což kdyby bylo pěkně rozprostřené v celé knize, myslím, že by to krásně podtrhovalo atmosféru vyprahlého městečka v Alabamě, ze kterého není úniku. A ještě by to byla super metafora. Ale takhle to bylo napláclé na konci, a hotovo. Působilo to na mě, že najednou spěcháme. Zdá se mi, že kniha není o tom, o čem všichni očekáváme, že by měla být. Ano, na druhou stranu ty problémy, o kterých má pojednávat jsou jemně vetknutné v každodenním životě postav. Možná to vidím až moc moderníma očima a přijde mi samozřejmé, že misionářský klub slečny Alexandry byla jenom zástěrka pro drbání znuděných hloupých paniček, že Evell byl jen agresivní pobuda, který se dokázal jen množit a neuživit vlastní děti, a že mnohdy černošské hospodyně vychovávaly svěřené děti mnohem lépe než ty znuděný paničky v rukavičkách... A právě proto této knize dávám 3 a půl hvězdičky. Ono to tam je, jen ne v tom ději... A druhý díl si přečtu. Zvědavost je zvědavost. :)... celý text

Vánoční koleda 2022, Charles Dickens

Konečně přišel čas na Vánoční koledu, na klasiku, na nejvánočnější knížku, která snad může existovat. Pokud by Charles Dickens nebyl spisovatelem, byl by z něj úžasný psycholog. Jednak je dílo velmi nadčasové, tohle bude fungovat i za dalších sto let. Tohle je moje první zkušenost s Dickensem, a velmi se mi líbila, určitě se pustím do dalších. Nečekala jsem, že v knize bude tolik hororových scén, rozhodně bych ji doporučila spíše dospělým než dětem, ale dle poptávky věřím, že i dnešní děti si užijí obraz budoucích Vánoc Ebenezera Vidřigroše. Také vyzdvihnu překlad, hodně kvalitní. Půlhvězdičku odebírám za určitou složitost jazyka, se kterou jsem sice počítala, ale... ilustrace, ač krásné, tak bohužel nekorespondovaly s popisem na vedlejší stránce, to zamrzí a taky mě zamrzelo, že Dickens vyzdvihuje pouze křesťankou verzi Vánoc, s čímž se také dá počítat, a symbolika v této knize není jen jasná, ale i řečená... Kvalitu díla to určitě nesnižuje a na mě dýchnul viktoriánský Londýn se všemi jeho krásami, ale i bídou. Doporučuju, a já doufám, že zase za rok si na Koledu najdu čas.... celý text

Léta sametová 2025, Štěpán Javůrek

Moje první zkušenost s autorem, a bohužel ne moc dobrá. Čekala bych od autora opěvovaného Sudetského domu trošku víc. Nejde ani o to, že to byla humorná kniha, miluju Šabacha, takže v tomhle problém nebyl. Problém byl ve stylistice. Možná byl kamenem úrazu výběr vypravěče, příběh vypráví nenarozené dítě, potažmo mimino, a to už jsem uvedla u jiných knih, tohle je docela ošemetná záležitost. Pokud příběh vypráví dítě, měl by to čtenář cítit, neměl by stále myslet na to, že vypravěčem je mimino. Jednoduše autenticita. Také na humornou knížku jsem se pobavila maximálně třikrát, ne pardon, toaletní humor nebo ufuňěněný pokus o první styk ve stylu Panic je nanic není nic pro mě. Ani postavy to nevylepšily, žádná mi k srdci nepřirostla, kniha byla celá zkratkovitá, povrchní.Teprve až druhá a třetí část se mi líbily o něco víc. Nicméně to zážitek z celé knihy nevylepšilo. Možná by to bylo lepší jako film, ale jako kniha to nefunguje. Obávám se, že si na ni za pár dní už ani nevzpomenu. A doufám, že Sudetský dům bude jiný kafe.... celý text

Lorax 2025, Dr. Seuss (p)

Možná jsem z toho nadšená jen bezprostředně po přečtení, ale tahle knížka se mi tak moc líbila. Film jsem samozřejmě viděla, takže jsem byla hodně zvědavá, jak vůbec vypadá jeho veršovaná předloha. Samozřejmě byla o "vedlejší děj a postavy" osekaná, a zůstal jen základ příběhu, ale to tomu vůbec nevadilo. Naopak pro svou věkovou kategorii je tahle knížka prostě boží. Nebojte se prapodivných překladatelských perliček, jednoduché, avšak krásné ilustrace vám ukážou, o čem autor vypráví. Plus nostalgická odměna - v duchu mi celou knížku předčítal Zdeněk Svěrák. Už se těším na Grinche. :)... celý text