LaCucaracha komentáře u knih

(SPOILER) Tak dlouho se českým knížkám a především bestsellerům vyhýbám, a pak přijdou Vánoce. Takže, tahle knížka není špatná, to nemůžu říct. Ale je tak hrozně jednoduchá, předvídatelná, plochá a klišovitá. První třetina je navíc vyprávěná z pohledu dítěte, což ráda nemám, protože s dítětem se jaksi neztotožním. Postava Miry je zdlouhavě rozváděna v dětství, a když dospěje, najednou šup šup, a je vdaná a těhotná, a je konec. Přitom právě pak by to mohlo být možná zajímavé. Jenže tady má být přece hlavním tématem holocaust a koncentráky a Židé, že jo. Tak je to přece v posledních letech v kurzu. Mám podezření, že si plno spisovatelů řeklo, že když napíšou příběh z této smutné dějinné etapy, tak udělají s knížkou terno. A často udělají, protože tohle téma je hrozně silné a oni se nemusejí ani moc namáhat, ty události udělají práci za ně. A asi právě proto mi to často zavání zneužíváním. Hlavně tam, kde je cítit, že autor nejenže nic sám neprožil (což už dneska málokdo), ale ani to zvlášť pečlivě nestudoval, prostě má jen ty povrchní znalosti co většina z nás, kteří se o svět kolem sebe a historii aspoň trochu zajímají. A stejný pocit jsem měla i tady. Jen opakované věci, ani originálně zpracované. Ale je to psáno čtivě, asi že tak jednoduše, je znát, že spisovatelka není žádný nováček, takže to zhltnete raz dva. Ovšem když Hanu porovnám třeba s Theodorem Mundstockem, tak zatímco Fuchs psal pro dospělé, knížka od Mornštajnové je spíš pro děti, resp. náctileté, tam bych smysl viděla. Nebo potom nenáročné čtení pro paní a dívky, takové Večery pod lampou – přece jen je furt lepší číst tohle než Hartla.

23 04.01.2022

Pokud jste schopni se do téhle knihy začíst, tak vás prostě pohltí. Tady je přesně poznat, co je to umění vyprávět. I když totiž není text úplně snadný, tak plyne naprosto přirozeně, opravdu jako byste poslouchali poutavého vypravěče. Takhle psát umí možná jeden z milionu. A samozřejmě velkou zásluhu má na tom i úžasný překlad.

14 20.08.2017

Českým knihám (a filmům) se vyhýbám. Jednak nenabízejí nic zajímavého, jednak bytostně nesnáším "českou atmosféru" - stačí, že ji žiju, a ještě o ní číst? Jenže tohle byl vánoční dárek, tak jsem cítila povinnost. A bože, to fakt ne. Vůbec nerozumím tomu, proč má někdo potřebu něco takového napsat a proč má někdo potřebu něco takového číst? Jedna postava vedle druhé samé klišé (Jedna ženská je nespokojená s manželem a s tím, že je tlustá. Macho chlap zahejbá ženě a zapírá. Další holka nemůže najít kluka. Puberťačka se hledá. ...) a zároveň žádná není uvěřitelná. Situace jsou samé klišé: bytová otázka a soužití s tchyní, zimní dovolená na Bali pro boháče... Do toho infantilní pojmenování pohlavních orgánů. Občas si někdo při pohledu na holky představuje pod legínami jejich dírku. Neutěšené české prostředí podtrhují odkazy na typické reálie včetně TV Barrandov, až jsem občas měla pocit, jestli není autor placen za skrytou reklamu. Všechno by se dalo snést, kdyby to bylo napsané dobře. Ale tohle byla taková NUDA. To slovo mi táhlo celou dobu hlavou, tak děsná NUDA. Možná kdyby autor zřejmě honorovaný od počtu stran nezplodil 400stránkovou bichli, tak bych to přelouskla, ale tohle se nedalo. Rychločtení v tomto případě nešlo, protože je tam přehršel postav, které splývají a člověk se v nich pořádně neorientuje, ani když čte pozorně. Po dvou dnech přestávky aby začal znova. Jedna hvězda je jen za to, že podle ohlasů to asi má své čtenáře. I když nebýt té urputné mediální masírky, asi by to takový bestseller nebyl.

13 06.01.2019

Ať se na mě nikdo nezlobí, ale kdo se vyžívá v násilí, mučení a perverznostech, není normální. Jediné pozitivní je, že všechny ty hnusárny nerealizuje, ale jen o nich píše/filmuje. Můžu psát o násilí, ale jakmile se v tom začnu vyžívat a rochnit a hrabat se v detailech, asi bych měl vyhledat psychiatra. Zajímavé, kolik čtenářů je ochotno to číst a ještě dávat plný počet. Ono je pěkné zaobalit vysvětlení do klišé typu "taková je válka", "tak krutí jsou ve skutečnosti někteří lidé" a "jsou to autentické pravdivé zážitky" - přičemž o tom posledním bych pochybovala, na to je těch zrůdností přece jen příliš. Ale pravda bude spíš taková, že dotyční jsou násilím vlastně fascinováni a přitahuje je. Proto ta častá vyjádření: knihu jsem odložil, ale nedalo mi to a zase jsem se k ní vrátil. Co mu nedalo? Jak to dopadne? To přece každý ví. Kdepak, nutkání číst dál spočívá jen v té skrývané touze po popisovaném násilí. Jenže kdo by si to přiznal, že. Vskutku, plno lidí je ve svém nitru zvrácených, jak tu mnozí recenzenti zmiňují. Ostatní s první hnusárnou knížku zahodí.

Tohle se hrozně dobře čte, a jestli někdo tvrdí opak, tak prostě nemá pro tento druh literatury buňky a je to jen jeho problém. Po dlouhé době jsem četla knížku skoro nepřetržitě a bavila mě.
Co oceňuji: Děj jde lineárně vpřed a v drtivé většině se odehrává kolem Elizabeth, takže nemusíte mentálně přeskakovat sem tam. Autorka zbytečně nezdržuje – když se má něco stát, tak se to záhy stane. Kdyby v jiné, hlavně současné knize byla zmínka o netrpělivě očekávané události, např. plesu, tak bychom byli napínáni a pomalu k té události přiváděni a celé by si to zasloužilo začátek nové samostatné kapitoly. Austenová ale zmíní, že za měsíc má být významný ples a v dalším odstavci už na něj jedou. To je velmi osvěžující. Pozoruhodný je také smysl Austenové pro vtip, ironii a sarkasmus, to u ženy dané doby člověk úplně nečeká. A nádherná je obálka nového vydání od Slovartu, nebýt jí, knížku bych ani nekoupila, protože Austenovou znám a asi bych se bez ní obešla. Ale knížka je prostě krásná. Je i dobře zpracovaná, chybičky byly opravdu ojedinělé.
A teď pár negativ: Děj sice odsýpá, ale dialogy jsou hodně zdlouhavé a šroubované – skoro se to bojím napsat, ale ty konverzace byly občas intelektuálně asi nad mé možnosti, protože jsem měla místy pocit, že tlachají a nedává to moc smysl. Inu, 19. století. Postavy nejsou moc sympatické, s výjimkou pana Darcyho a londýnské tety a strýce. Asi měla být sympatická Elizabeth, jenže podle mě na ní nic výjimečného nebylo. Samozřejmě když ji postavíte vedle ostatních (matka, mladší sestry, sousedky), tak vyčnívá, ale jen proto, že ty ostatní jsou spíš karikatury. Nemůžu si pomoct, ale nevěřím, že by se do ní Darcy tak vášnivě zamiloval. Že byla o něco méně hloupá než ostatní, to je pro mě málo. A jestli mu stačila občasná rozpustilost, tak asi zas tak náročný nebyl.
V průběhu mě čtení hodně bavilo a už jsem se chystala, že koupím i Rozum a cit (ta obálka!!!), ale teď s odstupem mám najednou pocit, že to zas tak skvělé není a že jeden exemplář Austenové mi stačí.

12 09.06.2020

(SPOILER) Osobně mám problém se zařazením této knížky mezi fantasy, ale bohužel žánr pohádky pro dospělé neexistuje. Každopádně jsem po celou dobu neměla ani chvíli pocit, že čtu fantasy, tohle byla pohádka jak vyšitá – jen ne pro děti. Čili i ta kategorie "pro děti a mládež" mi přijde trochu mimo. A někde jsem snad i viděla, že to je YA? No tak to fakt ne.
Jsou tu naprosto klasické pohádkové motivy: princové, jeden má princeznu a jeden kurážnou prostou dívku, oba se do nich ale nakonec zamilují a můžou být šťastní až do smrti; pohádkové dary; kouzelný domeček; kouzelný oříšek; tři úkoly, které se musí splnit; je tu vlastně i čert, kterého chytrá dívka přelstí. No zkrátka je to pohádka, byť komplikovaná. Kdyby měli bratři Grimmové sestru, jmenovala by se Naomi.
Celkově je to napsané moc hezky a kultivovaně, rychle se to čte. Zajímavé je střídání různých vypravěčů. Navíc když se zdá, že jimi budou tři dívky, a vy si na to zvyknete a začnete se v tom orientovat, abyste na začátku nového předělu hned poznali, která zrovna vypráví, tak přibude další vypravěč – a vám chvíli trvá, než si uvědomíte, že je to někdo nový, čtvrtý. A pak přibude pátý. A šestý. Ale není na tom nic špatného ani jsem nikdy nebyla netrpělivá, že musím přetrpět tohoto vypravěče, když přitom chci číst pokračování jiné linie. Ono to tak pěkně plynule plyne.
Poselství knihy je jasné: silné ženy. Možná to jsou tedy dívky, ale nepůsobí teenagerovsky, žádná Buffy apod., chovají se jako zralé ženy, které mají za ušima a navíc jsou děsně odvážné.
Je to moc hezký příběh, bohatý, originální, a je tam pořád zima. Jak je u nakladatelství Host standardem, je knížka nejen hezká na pohled, ale i kvalitně redaktorsky zpracovaná. Trošku jsem váhala, jestli čtyři, nebo pět hvězd. Ke konci byly totiž pasáže, které byly mírně zdlouhavé, a trochu divně na mě působilo akcentování židovského národa (ne, nejsem antisemita, ale nějak se mi to sem prostě nehodilo). Ale nakonec je to za pět. A to i přesto, že rozuzlení problémů často stojí na tom, že se to prostě té dané hrdince povede, že nějak pozná, co udělat, že se všechny akce pěkně synchronizují a všechno klapne. Ale komu by to vadilo? Vždyť je to pohádka.

11 21.12.2020

Pěkné pokračování prvního dílu, tentokrát možná víc pohádkovější. Teda, ona za to může asi baba Jaga, jinak to s pohádkou moc společného nemá, a ta Jaga rozhodně není taková, jak si člověk ovlivněný Mrazíkem představí. Nechybí ani boje, nechybí snad nic. A vůbec nejzajímavější je asi Koščej, ten je fakt temný a nevyzpytatelný a jsem zvědavá, jak to s ním bude dál. Skvělá fantasy, těším se na další díl.

10 28.06.2023

Povedená knížka. Jen patří do takové mojí zvláštní kategorie jako třeba J. Austenová – během čtení se nemůžu skoro odtrhnout (což se mi stává u knížek zřídka) a říkám si "super, hned po dočtení koupím další". A když to dočtu a uběhne den, tak už si nejsem jistá, jestli vlastně další budu kupovat. To kouzlo působí hlavně během čtení. Což ale znamená, že je to napsané dobře. A v tomto případě myslím, že přinejmenším druhý díl ještě pořídím.
Zátiší není úplně typická současná detektivka. Jednak je taková umírněná, typu Midsomer, venkovská, vražda je jen jedna. A pak je tu dost prostoru věnováno i jiným věcem než vyšetřování, třeba různým postavám. Proto se také mění pozice vypravěče – když se autorka zaměří na nějakou postavu, tak se ta stane vypravěčem. Ale tohle střídání mi vůbec nevadí, je to osvěžující. A osvěžující je i jazyk. Sice jsem občas pochybovala, jestli nejde o chybu překladu, protože mi to znělo divně, ale nešlo. Občas jsou tam takové nenápadné vtípky pronášené postavami, kdy není hned poznat, že jde o vtip, proto to třeba působí nepatřičně. A občas jsou tam zajímavé obraty, jako "mlčel dva muffiny a pak řekl". Nebo místo obyčejného "zamyslela se" je tu "nahlédla do zažloutlého adresáře ve své hlavě". Rozhodně bych autorce nemohla vyčíst, že používá klišé. Ona píše poměrně originálně co do jazyka i co do obsahu.
Někdy jsem sice měla určité pochybnosti ohledně závěrů, motivů apod., ale to asi bývá skoro u každé detektivky. Postavy byly vesměs sympatické, Gamache byl teda až moc dokonalý, a ta mladá policistka naopak pěkně na pěst, ale celkově hezká lidská mozaika, byť taková literárně nerealistická.
Mám pocit, že tu hrozně kecám a stejně se nevymáčknu. Takže za mě hodně čtivé a ve srovnání s mnohými jinými knihami literárně kvalitní, obsahově bohaté. Jestli máte rádi třeba Poirota a nevyžadujete samou akci, tak je tohle dobrá volba.
P. S. Jo a co se mi ještě líbilo – že tam poměrně často zmiňovali dobré jídlo, ono to docela funguje na budování správné atmosféry. Akorát že pak vás začne honit mlsná a chcete si dát třeba briošku a doma ji samozřejmě nemáte.

10 14.01.2021

Podle zdejších nadšených komentářů o tom, jak se kniha nedá číst v MHD, protože se furt nezřízeně chechtáte, jsem očekávala něco vtipnějšího. Ne že bych se často nepousmála, ale smát se nahlas, to zrovna ne. Typ humoru je takový britský, sarkastický a mně sympatický. Hlavní hrdina je typ snaživého blbce, nadřízeného, který ostatním leze na nervy, ale on to nevidí a myslí si, že je oblíbený. ("Moji chlapci měli z našeho opětovného shledání takovou radost, že večer po mém příjezdu všichni šli a opili se.") Zápletky a humorné situace vyplývají vždy z toho, že se něco nepovede podle představ, záměr nevyjde, takže je snadno předvídatelné, co asi nevyjde. Ale nevadí to, je to prostě jen šablonovité. Autor umí vtipné situace podat opravdu vtipně, bohužel ten zbytek se mu moc nedaří. Hlavně proto působí knížka poněkud nudně, vždycky po dočtení kapitoly jsem byla ráda, že ji mám za sebou, a do další jsem se rozhodně nepouštěla hned. Občas jsem se ztrácela v popisu situace a nechápala jsem, co přesně se děje. Od jistého okamžiku mi taky přestaly některé věci připadat vtipné, přece jen jde o válku, ale možná to bylo ovlivněno i tím, že jsem nedávno četla Krvavé země, takže jsem se nějak nedokázala pobavit nad Němci či Rusáky. A vůbec, ono číst třeba větu "nešetřili jsme na nich veškerým požehnáním osvobození, mezi jehož dobrodiní patřilo využití jejich dcer a zválcování jejich vinic tanky" a smát se, to by mohl leda blb. Pro mě je to spíš za 3,5 hvězdy, ale dala jsem čtyři, protože spisovatel tam ten podtón, že válka je svině, přece jen měl a nedělal si z ní jen tupou srandu (i když často ty nehody a lidské charaktery či konání pochopitelně silně přitáhl za vlasy za účelem komičnosti). Shrnuto a podtrženo - vtipné, ale nudné.

10 07.06.2019

Řbitov zviřátek je v něčem podobný Osvícení - také je tu rodina, děti tedy hned dvě, jedno opět jasnovidné; je tu nadpřirozené zlo, které lidi ovládá. Ale jinak je to hodně odlišné. Osvícení je precizní, důkladně propracovaný psychologický román, s děsivými okamžiky, kde napětím skoro nedýcháte, kde přesně nevíte, co bude následovat, a celý děj se stupňuje až k poměrně očistné pointě. Řbitov, to je tíživá noční můra, z které byste si přáli probudit se, ale King vám to nedopřeje. Vy víte, co se stane, jenže o to tu vůbec nejde. Někteří si stěžují, že se dlouho skoro nic neděje a konec najednou uteče. A co - to jako na 15. straně měli vylézt zombíci a zbývajících 300 stran strašit a vraždit? Vážně si takhle představujete dobrý horor? To je mi vás upřímně líto. Já měla v průběhu taky občas pocit, že o tomhle psát ani nemusel, to se děje netýká; že tohle popisuje moc podrobně, ať už se hne dál. Ovšem po dočtení musím přiznat, že je to napsáno dokonale. Jen díky tomu totiž tahle knížka zaleze pod kůži tak, až to není příjemné. Došlo mi to večer, kdy jsem byla doma sama, dům zšeřelý, za okny tma, kolem samota s lesem. Já blbec si v legraci představila oživlého mrtvého za oknem a blátivé stopy na podlaze, a od té doby jsem měla co dělat, abych se v klidu dostala do postele. Ještě že máme v ložnici roletu na okně. Ta knížka je opravdu děsivá. Během čtení vás svírá nepříjemný pocit ošklivosti až odporu, možná i nenápadné hrůzy. Po dočtení vám na mysl neustále tanou jednotlivé scény: dům, kde bydleli, i se silnicí a domem naproti; cesta lesem; řbitov zviřátek s pomníčky a polomem; skalnatá vyvýšenina s mikmackým pohřebištěm... Všechno je neuvěřitelně živé, víc, než kdybyste to viděli naservírované ve filmu. A to právě díky tomu, že vám to King svým detailním a zdlouhavým líčením zasel do mozku tak, že se toho dlouho nezbavíte - pokud jste vhodným čtenářem samozřejmě. Tohle není zombie horor, tohle je šílenství jednoho muže v přímém přenosu.
Pokud jde o chyby, na poměry dnešní knižní produkce je to velmi dobré. Text je občas podivný, to je pravda, ale nevím, jak zní v originále. Jestli byl King opravdu zhulený, může to odpovídat. Jinak jen jedna záměna předložky z/s, a pak tedy neuvěřitelná prasárna, kterou zmínil sharik (Louis se po7tam stali společně s Judem.) - to není jen chyba v písmenku, tam může chybět klidně kus věty, klidně odstavec, kdo ví. Sharik zmiňuje i záměnu manželky s dcerou, ale tak to není, ono se to totiž vztahuje nikoli k předcházejícímu odstavci, kde se skutečně píše o manželce, ale k následujícím, kde jde o dceru; ale napsané je to opravdu nešikovně.
Hodnocení rozhodně za plný počet, i když Osvícení je pro mě lepší. Ale zatímco to bych si klidně přečetla brzo znovu, Řbitov do ruky hned tak nevezmu. :-)

10 29.04.2019

Kniha Spolčení hlupců je moje srdeční záležitost. Dostala jsem se k ní v pubertě, byla to moje první opravdu dospělácká knížka. Možná proto mě tak ovlivnila. Od té doby jsem ji četla už mnohokrát a mnohokrát ještě číst budu. Sedne mi jak p.... na hrnec a nikdy se neomrzí. S Ignáciem mám až znepokojivě mnoho společného (gumovou rukavici pod polštářem zrovna ne, spíš postoj k ostatním lidem). Pro mě jasná jednička navždy.

10 19.08.2017

(SPOILER) Jedním slovem strašné. Pro mě. Nesympatická 40letá hlavní hrdinka, která měla plno možností a talentů, ale všechny si sama prosr**a a zůstala sama, looser na antidepresivech, se rozhodne spáchat sebevraždu. Na cestě do smrti se ocitne v knihovně (proč zrovna knihovna? asi aby to v anotaci nalákalo milovníky knížek, jinak to mohlo být řešeno jakkoli jinak, o knížky tam vůbec nejde) a tam má možnost si vždy na chvíli hupnout do alternativního života, který by měla, kdyby se někdy dřív rozhodla v životě jinak. Dvě hodinky tamhle, dvě hodinky tam, bez čehokoli hlubšího, až nakonec zjistí, že by všechno dopadlo blbě, tak vlastně nemá čeho litovat, a její dosavadní život vlastně tak špatný není. Takže se do něj ze záhrobí vrátí a najednou se všechno začne dařit a čekají ji světlé zítřky.
Takže knížka dobrá možná jako psychoterapie pro ty, co mají životní depku, jinak fakt nevím, koho by to mělo uspokojit.
Jo, vlastně asi ještě ty, co rádi čtou všechny ty směšné motivační knihy a hltají motivační moudra pro dnešní den na instagramu modelek a podobných, protože takových rádoby "hlubokých" myšlenek je tam přehršel. Proložených citáty filozofů, aby to působilo ještě lépe.
Za mě v podstatě odpad, lituji.

9 27.01.2023

Čtivá historická detektivka. Stein mě sice trochu prudí, ale ostatní postavy ho dobře vyvažují. Mám přečteno pár dílů na přeskáčku, postupně to kompletuju, a myslím, že tento první díl patří spíš k slabším - ale tak zase, je to rozjezd, a i ten stojí za to. Oceňuji i nové brožované vydání, obálka se mi líbí, a i když celkově knížka možná působí trochu laciněji, nějak se to k ní víc hodí než ta seriózní pevná bichle prvního vydání. Tak snad budou další díly brzo následovat.

8 15.11.2022

Mě ten Červenák baví čím dál víc. Pokud se chce člověk bavit a nehledá vysokou literaturu, tak jsou knížky od něj docela dost slušná úroveň. A Bohatýr není výjimkou. Trochu pohádka, trochu řežba, trochu historie, děj je svižný... co víc si přát. Těším se na pokračování.

8 22.09.2022

Asi nelze dát méně než za pět. Plný počet sice evokuje, že jde o skvělou knížku, což nevím, jestli je úplně přesné, na druhou stranu mě ale nenapadá nic, co bych mohla vytknout. Autor si zvolil určitý přístup a metodu a to podle mě naplnil se ctí. Jde o čistou hudební publicistiku, osobní život tu místo nemá. Je za tím vidět moře práce a prostudovaného materiálu, vše podstatné je podložené. Samozřejmě se autor neubrání vlastním závěrům, ale dělá to hodně umírněně a vždy s otazníkem v pozadí. Možná by se dalo polemizovat, jestli kapitola o exhibicionismu byla nutná, když se chtěl věnovat jen hudební kariéře, ale zase nejde tu o nějaké historky z doslechu, týká se to veřejné záležitosti, a ta nastíněná paralela (exhibice tělesná a před diváky) je celkem zajímavá.
Autora ani nelze podezírat, že chce cíleně Gotta zesměšnit či urážet, z občasných cynických či zlehčujících poznámek je spíš podle mě cítit rozčarování a zklamání. Protože je to prostě tak – výjimečný talent, taková smršť energie... a kam to dopracoval. Člověk si to moc neuvědomí, zvlášť když v době Gotta vyrůstal. Vždycky mi přišlo, že má skvělou kariéru, byla to hvězda, ale když jsem si to teď díky knížce zrekapitulovala, tak od 70. let se stal z Gotta opravdu takový poddajný, až trochu směšný kašpárek, s vesměs brakovými písničkami (zvlášť v Německu), oběť své vlastní touhy po úspěchu a obdivu, který si o sobě docela často a často naprosto zbytečně vymýšlel, jen aby vypadal jako Pan Dokonalý. Prostě je to fakt docela smutný příběh, aspoň pro mě ve výsledku jo.
Knížka začíná okamžikem prvního veřejného Gottova vystoupení a uzavírá se víceméně sametovou revolucí, po ní už je jen velmi krátký přehled dalších aktivit. I když jde o Gotta, dozvíte se i další věci o čs. hudební scéně a je to zajímavé. Období revolučních let je už i důkladnější společenskou analýzou. Pokud někdo čeká spíš bulvárnější, odlehčené čtení, tak to bude možná složitěji louskat.
Knížka je hezky zpracovaná, chyb je málo, grafika hezká. Obálku musím pochválit – na první pohled nebo na monitoru nevypadá nic moc, ale pak přímo v ruce, když vidíte tu LP desku vyvedenou parciálním lakem, tak to působí fakt dobře. Text je prokládán dobovými fotkami, textu je ale mnohem víc. Členění textu je dobře vymyšlené, a sice do užšího bloku na stránce, takže řádky jsou krátké a svižně se to čte. Zároveň vedle zůstalo místo na občasné krátké komentáře. Poznámkový aparát je vzadu, takže vizuálně neruší. Knížka se Hostu prostě povedla.
Určitě bych ji doporučila k přečtení, ale: 1) ne Gottovým skalním příznivcům, protože by to brali jako dehonestaci svého idolu a jen by hledali protiargumenty; 2) ne těm, kteří se chtějí Gottovi vysmát a kopnout si, protože ti by asi byli zklamaní, zas tak zle o něm autor nepíše. I když ta Gottova aura po dočtení dost citelně pohasla. No, vlastně spíš zhasla.

8 23.07.2022

Krvavé země jsem přečetla takřka jedním dechem, i když to nebylo úplně snadné čtení (a teď nemám na mysli zrůdný obsah). Proto jsem si pořídila i Cestu k nesvobodě, ale s tou jsem měla docela problém. Jednak se mi to dost špatně četlo. Na rozdíl od Krvavých zemí tady hodně teoretizuje, třeba celá první kapitola je spíš o filosofii. A i později jsou místa, kde se věnuje konkrétním událostem apod., poměrně zřídkavá – vždycky tak nadějně probleskla a já se zaradovala, že konečně se dozvím něco zajímavého ze světového politického dění, něco ze zákulisí, do kterého člověk nevidí. Ale bylo toho celkově dost málo. Spíš úvahy o motivech, záměrech, mocenských ambicích, ale pořád spíš abstraktní věci. Snyder navíc v počátku zavede dva pojmy: politiku věčnosti a politiku nevyhnutelnosti. Sice je nějak vysvětlí, ale jsou to zase jen ryze teoretické koncepty. Takže i když jsem si opakovaně četla jejich definici/charakteristiku a měla pocit, že to chápu, tak jakmile s nimi začal v textu operovat jako s faktem a stavět na něm (a že to bylo hodně často), rázem se z nich stala zase jen prázdná slova bez obsahu. Ono ostatně zní i divně, když napíše, že Putin vyznává politiku věčnosti, přičemž Putin možná ani neví, že takový koncept existuje. Ale třeba čte Snydera. Ale to by tu politiku musel začít vyznávat až poté, co Snyder ten pojem zavedl. Ale Putin je v politice déle. Takže správně vzato když už, tak měl Snyder psát: Putin vyznává NĚCO, čemu já říkám politika věčnosti.
A další věc, která mi vadila: Ze všeho až moc čišela neobjektivnost. Snyder prostě Putina ani Trumpa nemusí (což plně chápu), jenže tomu svůj text dost okatě podřizuje. Já s tím až takový problém nemám, jelikož s jeho názory souhlasím. Ale číst to nějaký zdatný kritik zběhlý ve faktické argumentaci, tak mám takové obavy, že by většinu Snyderova textu rozcupoval na kousky. Takže i když jsem se Snyderovými názory souhlasila, občas jsem si uvědomovala, že je dost zaujatý, a vlastně manipuluje stejně jako Rusáci. :-)
Občas taky háže premisy, aniž by zdůvodnil, jak k nim přišel. Třeba že "národní stát se v Evropě ukázal jako neudržitelný". Hmm, jo? Tak možná jo, ale jak na to vlastně přišel? Prostě věci, o kterých píše a z nichž vychází, má někdy nepodložené, neprokázané, přesto je předkládá jako jasně daná fakta.
Přiznávám, že jsem knihu přelouskala jen silou vůle a dost jsem litovala, že jsem ji koupila. Ale zase bych ji nerada shodila, plno věcí tam určitě zajímavých je, jen tam toho zajímavějšího mohlo být víc.

8 01.11.2020

Knížce hodně přidává krásné a pečlivé zpracování. Kdyby to byl laciný paperback s fotkou lascivní dívky špulící rty na obálce, skončilo by to pro mnohé jednoduchým hodnocením: brak. My ale máme štěstí na krásné vydání, tudíž můžeme snít o vysoké literatuře s přesahem. A proč se takhle hloupě rozepisuju? Protože tak přesně na mě knížka působí – pořád nějak nevím, jestli opravdu je, nebo není dobrá. Výsledek hodně určuje právě konkrétní podoba. A samozřejmě taky použití haiku. Přece jen, když někdo založí román na japonské starobylé formě poezie, tak to musí být kvalitní... Nebo ne? :-)
Každopádně se to čte dobře a rychle, označení román je poněkud přehnané, spíš taková novelka. Pošťák se zamiluje do pisatelky cizích dopisů a využije příležitost dostat se k ní blíž. Haiku tu hraje velkou roli, ale po pravdě někdy, hlavně tedy později, jsem měla pocit, že už to správná haiku ani nejsou, rozhodně už v nich nešlo o přírodu a život, ale jen o prvoplánové vyjádření erotických tužeb (prostě si to chtěli rozdat), čili tak trochu zpronevěra formě. Co je na příběhu povedené, je jeho zacyklenost, na konci se to všechno tak pěkně uzavře-otevře, jenže je to na mě zase až moc uměle vykonstruované. Navíc dost nerealisticky. Zkrátka čistě na efekt. Přečtení nelituji, ale pokračování už mě nezajímá, a tuhle knížku dám dál jako dárek. Ještě že je na pohled tak hezká.
Dodatek: Prosím vás, jestli vás pohoršuje nebo dokonce děsí, že hlavní postava čte cizí dopisy, tak si to snad ani nekupujte. Máte to napsané už v anotaci, čili žádné překvapení.

8 26.09.2020

Tahle knížka mě hrozně zklamala. Podle popisu vypadala velice lákavě, námět zněl zajímavě a originálně, a pár prvních stránek mě nadchlo, styl psaní přesně podle mého gusta. Odpovídá tomu, že je knížka staršího data, tehdy ještě spisovatelé uměli pořádně používat jazyk a využívat jeho košatost. Jenže pak se to zvrtlo. Nejdřív to přešlo do nezáživné zamilované epizody, asi jako když koukáte na romantický film, kde se zamilovaná dvojice prochází v přírodě, tu se trochu honí, tu se trochu škádlí, tu si cudně zasouloží, tu si společně uvaří polívku... prostě nuda. Druhá polovina knihy se přesune do tajuplného lesa a já jsem čekala, že teď to konečně začne být ono. A ono nic. Jedno velké nic. Dva chlapi jdou lesem, občas se přihodí banalita, občas potkají někoho, kdo v knize nehraje žádnou roli, prostě se v podstatě nic zajímavého neděje, a co hůř, nemá to ani atmosféru. Jako kdybyste četli nudné strohé deníkové záznamy.
Malý příklad (podotýkám, že je to nezkráceno): "Připadal jsem si zavalený panikou a samotou a v tu chvíli jsem prostě nedokázal jít dál. Pak za mnou přišel bělovousý stařec a posadil se vedle mne. Byl jsem rád, že tam se mnou ta zamyšlená postava je. Nakonec záchvat zármutku samozřejmě přešel." To je ovšem etuda jak noha. Opravdu jsem jako čtenář měla tuhle emoci prožít spolu s hrdinou? A ten stařec byl prostě nikdo, první zmínka o něm a taky poslední, pak asi zase odešel.
Ke konci knihy mi také došlo, že ačkoli popisy srubu a krajiny autorovi docela jdou, tak s postavami je na tom naprosto zoufale. O hlavní postavě víte leda to, že je mu asi dvacet – jinak nic o vzhledu, nic o povaze, nic a nic. Bratr – nic, stejně tak otec, jaký opravdu byl, nemáte šanci poznat. Matku snad neměl radši ani zmiňovat, naprosto zbytečné. Nejvíc popisu je věnováno holce, a to jen za účelem vzbuzení dojmu sexuality. Je to odtažité, prázdné, žádná postava nemá čitelný charakter, žádná není opravdu sympatická. "Hrdina" je takový směšný tajtrlík a jeho rozhodující čin je hoden spíš parodie typu Žhavé výstřely. Jenže v dramatickém finále byste se asi smát neměli.
Mytické postavy mi vůbec nic neříkaly, leda Robin Hood, ale ten tam neměl žádnou roli. Odůvodnění, že je to mytologie z doby ledové... hm, tak jo. Že mezi nejsilnější mytologické legendy, které přežívají v hlubokém nevědomí všech lidí, patří celá nějaká vesnice včetně dětí (aspoň by měla, když už je v tom lese mytág)... tak jo, no. Jenže když vám to absolutně nic neříká, pak vám tak trochu uniká i samotný princip vytváření mytág, smysl toho všeho. Vlastně když pominu jednoduchou dějovou linku, v níž se chlapík zamiluje a pak se snaží unesenou dívku zase najít, nejsem schopná říct, o čem má knížka vlastně být. Všechno ostatní je jen nakousnuté, odbyté a nepropracované, snad i nepromyšlené.
Pořád nevěřím tomu, že to autor po slibném začátku tak hrozně zvoral. A že knížka sesbírala tolik cen. Tři hvězdy jsou spíš důsledkem snahy o jakousi objektivnost, protože kdybych měla hodnotit podle pocitu, který mě provázel ke konci knihy, dala bych snad i odpad. Tak moc jsem byla zklamaná. Teď upřímně lituji, že jsem koupila rovnou i druhý díl. Ale třeba bude lepší.

8 25.09.2019

Moc dobrý příběh, kde jsou hrdiny skuteční chlapi a ne náctiletí mladíci, nebo ještě hůř náctileté dívky. Najít mezi fantasy něco, co není "young adults", je čím dál tím obtížnější. Poopravila bych vtírající se pocit, že jde o staříky - oni jsou to padesátníci (plus jeden mlaďoch), možná je jim i méně, takže sice je občas loupne v zádech, ale bojovat pořád umí. Čte se to opravdu dobře, má to spád; i když se hlavní postava občas zamyslí. Velmi potěšil způsob vyprávění, protože poslední dobou se nám tu rozmáhá takový nešvar, a sice že spisovatel skáče v ději sem tam, skončí kapitolu v napínavém okamžiku a jde jinam. Tohle samoúčelné vytváření napětí je většinou dost laciné, protože dobrý autor má mít v rukávu i jiné prostředky na to, jak donutit čtenáře číst nedočkavě dál. Tady je děj dokonale lineární, pokračuje se pořád plynule. Super. Postav se v průběhu objevuje poměrně dost, ale všechny jsou své, zapamatovatelné a nikterak se nepletou.
Pokud jde o děj, mylně jsem nabyla dojmu, že v knížce bude stěžejní částí přechod nebezpečného pásu lesa, Wyldu, kde se to jen hemží příšerami. Ale není tomu tak. Skupina žoldnéřů se teprve asi na straně 200 dá dohromady, a to ještě zdaleka nevyrážejí na cestu, dokonce ani nemají zbraně. S příšerami se většinou setkáme tím způsobem, že o nich někdo vypráví (vzpomínáte na ...), v reálu na ně hrdinové narazí pomálu. A občas ty příšery nejsou vlastně ani tak zlé. Zajímavé je i to, že plno problémů a nebezpečenství se vyřeší tak nějak náhodou, zasáhne někdo zvenčí nebo obyčejné štěstí. Což na první pohled může vypadat jako autorova neschopnost, jako že si to akorát zjednodušuje, ale podle mě je to dobrý nápad. Místo aby se vyžíval v umělém natahování děje, o kterém stejně víte, jak dopadne (už myslel, že ho má, ale vtom uklouzl a upadla mu zbraň, a když ji konečně sebral, zjistil, že se náboj zasekl, ....), nechá dejme tomu kance upadnout tak šikovně, že mimoděk skolí nepřítele. Je to docela osvěžující. Postavy jsou sympatické, muži mužní, kráska krásná, čaroděj správně popletený, humor suchý (rybníček neměl chybu), schéma klasické (sestavení družiny, cesta, závěrečná bitva). Co víc si přát. Jedině konec trochu zklamal (jako obvykle), ale nic hrozného. Jo. Dobrá knížka. Klasa.
P.S. Nesnáším, když někdo záměrně tlačí na city, a manipulativní dojemné scénky mě umí leda spolehlivě naštvat. A tady je najednou postava, která mi už od prvního objevení se na scéně vháněla slzy do očí. A při každém jejím dalším objevení to bylo horší, až jsem se stejně neudržela a brečela. Sakra, chce se mi brečet i teď. Ale asi to autorovi odpustím; když ho něco takového vůbec napadlo, nejspíš to nebude špatný člověk. Ta postava je svým způsobem krásná.
P.S.S. Nakladatelství Host se bohužel neubránilo několika chybám, ale takové "kousl se dortu" mě i pobavilo.

8 20.05.2019

Jako obvykle - čím větší je kniha bestseller, tím míň se mi líbí. Osm hor je román - tedy údajně, ale je napsaný jako ryze autobiografický příběh. Jednotlivé části nedrží tak úplně pohromadě, je to jakoby nepromyšlené a chybí tomu vypravěčský um. Což by se rodinné kronice dalo odpustit, románu už ne. Navíc nevíte, co je smyšlené a co ne, protože autobiografické věci tam bezesporu jsou, takže to pak zase vypadá jako skutečnost, která byla autorovi málo skutečná, proto ji vylepšil a zdramatizoval. Celé je to takové sentimentální, uměle lyrizované a plné klišé, nechybí obvyklá postava tichého vnímavého chlapce, který přemoudřele komentuje svět kolem, ani postava laskavé maminky, prostě tak jak to bývá. Jazyk nešetří příšernostmi typu "myšlenka na další den vytvářela cosi jako usebrání" či "sledoval jsem podivný rozpor mezi zoufalstvím lidských věcí a rozpukem jara". Jestli si v podobných textech libujete, jděte do toho. Na mě to celé působilo neupřímně a hlavně mě to dost nudilo. Atmosféra, postavy ani příroda mě nevtáhla, snad jen ke konci to bylo lepší. Celosvětový úspěch knihy je mi záhadou - ledaže se její kouzlo ztratilo v překladu, protože doslov překladatelky působí jak školometský rozbor díla snaživé studentky bohemistiky. Na jednom místě píše autor trefně o "poetických a duchovních banalitách", které píší lidé do sešitu na vrcholu hory. Omlouvá je namáhavým výstupem, který právě absolvovali. Jeho však neomlouvá nic.

8 18.01.2018