Kvothe komentáře u knih

Skvělá kniha, která je jedním ze základních literárních kamenů. Příbeh a poselství se dá vykládat z mnoha stran. Svého Doriana, Basila i Henryho má v sobě trochu asi každý. Nadčasovost? Ano, nadčasovost je nejenom v poselství o důležitosti lidského těla, které se v našem světě staví nad duši, nad kvalitu člověka jako člověka. Chceme člověka jako tělo a 99% procent lidí (alespoň západního světa) se tím řídí, nebo nad tím alespoň často uvažuje. No ano, i já, to přiznávám:-)
Poslední spojení se svou duší ztrácí Dorian, když zapříčiní smrt, ale již vše začalo již dříve.

Je určitá přeměna čistě v Dorianovi nebo za to může Lord Henry? Také je to možná kolektivní vina společnosti.
Možná se jen vše snoubilo dohromady, protože v Dorianovi musel být primární zárodek budoucího netvora, Henry přidal jiskru a společnost rozdmýchala oheň.
Konec je brilatní - poznali ho jen podle prstenů - tak sám sebe zničil a odsoudil k zatracení. Přece mohl zvolit jinou cestu, ale podlehl pokušení té druhé strany, tmě.
Basil za ním stál a kdyby Dorian uchopil za ruku malíře, jeho cesta by vedla jiným směrem, ale Lord Henry zněl lákavěji.
Základní volba snad každého člověka, samozřejmě ne s takovými následky. Jsou cesty snažší a lákavější (Henry) a cesty bolestivější a delší (Basil). Kolik lidí zvolí tu delší a bolestivější možnost? Odměna je sladká, ale je nutno překonat mnohé překážky, naopak u první cesty jde vše snadno. Nic není zadarmo, na to se ale snadno zapomíná.

Připoměla se mi věta z Americké tragédie - A co je platno, můj synu, získat celý svět a ztratit duši?

33 12.07.2011

Krásná alegorie ideálního systému, který se díky lidské (prasečí) podstatě, vždy zvrhne do něčeho horšího. Kniha se často vykládá jako kritika komunismu, ale tak to není. Kritizuje veškeré totalitní, ale i jim podobné systémy. Ve své podstatě je to ale místy vidět i (s nadhledem - nechci vyjadořovat politické názory) v demokracii - popisuje tedy jakýsi problém toho, v co se zvrhne vláda člověka - bohužel popisuje jaká je lidská přirozenost. Na konci knihy já krásná scéna, kdy se prasata ztotožnila s člověkem. Již se nejedná o zvířata - lidskost tedy není výhradou člověka, ale souborem určitých vlastností, které prasata převzala a tak se stala lidmi. Je to děsivé a smutné. Výborná kniha!!!

25 01.04.2011

Je to skvělá kniha a myslím, že není daleko od pravdy - člověk - a i dospělý - by toho, co Golding představuje, byl
snadno schopen. Lidé jsou divoši - vytvořili si ohrádky zákonů, nařízení, práv, povinností, morálky atd. - touto
ohradkou se chrání před vnějším světem, ale zároveň, a to možná hlavně, se jí chrání před sebou samými. Tato kniha působí skutečně jako mýtus, obrazné ztvárnění skutečnosti. Pána much lze interpretovat mnoha způsoby a vždy nám něco předá. Kniha je děsivá, mrazivá, ale bohužel pravdivá. Pán much je člověk sám? Je to ostrov - jenž je představen hlavou kance? Nebo je to Jack, Ralph? Nebo je to zlo samo, které číhá v člověku - jeho touha po moci?Pán much prostě znamená - pán ničeho, pán, který není pán a myslí si, že jím je.
Na konci už to nejsou stejní lidé, prošli iniciací a jak je psáno v závěru - ztratili nevinnost.

21 06.05.2011

Ach ta ruská duše, ach ta duše plná, tak plná, duše nad propastí, jednou nohou v temné rokli nejnižších pudů a druhou v nejvyšších sférách rytířské ušlechtilosti. Dostojevského veledílo, ponor do člověka, hlavně do člověka ruského, ale vůbec do člověka jako odporné i obdivuhodné bytosti zároveň.

Má to hodně stránek a tolik se toho nestane? Je to nakonec jen detektivka a nemusela by být tak upovídaná? To je nepochopení toho proč Dostojevskij takovou knihu napsal a proč se k ní čtenáři pořád vracejí... postavy hledají víru, hledají cestu, hledají smysl života a ani jedna z nich je nenachází, chtějí hodně brát i dávat, ale nevědí jak a pak tu máme veřejné mínění, tak snadno ovlivnitelné...

Tuhle knihu má smysl číst. Ale každému určitě nesedne. Pokud se vám prvních 200 stran nezdá, asi bych to odložil, i když kolem strany 350 to začíná být dost napínavé:) přečteno ve skvělém překladu Prokopa Voskovce.

17 28.03.2021

Asi bych mohl rozebírat hloubku, kterou Proces bezesporu má (určitě se tak tváří:-)) ), specifický Kafkův styl a podobně, ale rád bych napsal jen jednu věc. Kafka a proces tuplem skutečně není kniha pro každého a to nemyslím nijak elitářsky - nebyla to ani kniha pro mě, když jsem ji poprvé otevřel. Nedočetl jsem ji. Až za pár let jsem náhle dostal pocit, že se kolem mě hroutí celý svět a že je všechno špatně (s nadhledem). Díval jsem se na televizní noviny, četl časopisy, chvíli sledoval politiku a došel jsem k závěru, že jsem skutečně a naprosto bezmocný. Náhle jsem zahlédl na poličce odložený Proces a znova ho rozečetl a náhle ke mně promlouval a to naprosto jasně. Nevěřil jsem, že si začnu s Kafkou tykat, ale nabídl mi to a já byl v bodě, kdy jsem to dokázal přijmout.

Jsem odpůrce onoho - ještě jsi k tomu asi nedorostl, nebo jednou na to přijdeš...atd., ale u této knihy to pravděpodobně do určité míry platí. Tedy spíše ve smyslu - má na ni každý, ale ne jen tak, musí ji vzít do ruky v tu správnou chvíli. Aspoň já mám takový pocit. To je vše, více než svůj pocit, jsem v tomto komentáři nechtěl sdělit.

15 10.02.2013

Nejdříve bych rád předestřel, že nejsem nekritický obdivovatel Václava Havla(ani dramatika, ani politika). Například poslední jeho dílo Odcházení mi příjde skutečně....inu chabé, ale o to více mě překvapilo jak moc mě potěšila, a pobavila i rozesmála, jeho první hra - tedy Zahradní slavnost. Absurdita je zde vybroušená, zábavná a jasně mířená. Závěrečný motiv (podobný jako například ve Farmě zvířat - alespoň na ni jsem si vzpomněl) mi příjde výborný a vhodně zpracovaný - i se závěrečným Hugovým monologem. Jazyk je výstižný a jasně směřovaný. Některé dialogy (...četl jsem nedávno Dvacet tisíc mil pod mořem....A my dokážemo brzo číst ještě hlouběji pod mořem...) jsou naprosto brilantní. Musím dát pět hvězdiček, protože jsem navzdory svému nelibému snášení nanebevzetí člověka Václava Havla (kterého sice respektuji a chovám v úctě, ale nečiním z něj boha či odešlého spasitele nebo jiného podobného "nadčlověka" jak se mi zdálo na konci minulého roku u některých lidí - takový pohled na něj by dokonce dle mého názoru byl i silně proti jeho životní filosofii) byl Zahradní slavností doslova zasažen a jen tak na ni nezapomenu. Velmi dobré drama (lehce absurdní drama).

11 28.02.2012

Velmi obsháhlý úvod do filosofického myšlení :-)) Tato kniha obsahuje tolik promatizací a i odpovědí na tolik otázek běžného života, že téměř na jakýkoliv každodenní rozhovor lze v ní najít odpoveď a cestu jejího řešení. Vypadalo by ale asi zvláštně, kdyby se někdo hádal v hospodě o politice a vy byste vytáhli Malého prince a ukázali například na scénu s králem, který může přikazovat všemu. Bez slov byste knihu zavřeli a vzali to jako svou odpověď - vždyť tam je i tohle. Povinná kniha pro každého, kdo má mysl otevřenou - jinak ji nelze pochopit.

11 31.03.2011

Čapek byl skutečně vizionář - a to nemám naučené ze školy, tak to je:-)
Tolik odkazů v jedné knize. Za všechno si může člověk - trochu metafora R.U.R. - i za svou vlastní zkázu.
Nadmlok - navíc ještě v německu :-)
No dalo by se toho napsat hodně a vše by platilo - uzavřu: Výborná kniha, kterou je téměř nutnost přečíst.
Karel Čapek je jeden z nejlepších českých autorů a jeho slova jsou trvale platná.
Doporučuji!

10 29.03.2011

Příběh hledání sebe sama, detektivka, mystika, Judaismus, Kabala, stará Praha, skok v čase, trochu kýče, pseudomoudrostí, akce i rozvláčnosti...smícháno dohromady - vzniká kupodivu velmi přitažlivý chaos plný ostrých fragmentů vynořujících se ze zamrzlé Vltavy, kde se ledy lámou za noci ochrany. Pernath je postava úžasně tajemná - celá kniha je o něm, ale nakonec nic moc nevíme, ale to neví ani on sám o sobě. To by se ale dalo říci o mnohých postavách z tohoto románu. Meyrinkovi se ale podařilo načtrtnou velmi barvitou a živou atmosféru a propojit významy i symboly s velkou silou, která útočí na čtenáře a strhává ho do svého světa. Najít si řád v tom chaosu není snadné, ale hledat ho je stále třeba!

Pro zajímavost - tento rok (2013) se chystá na Štvanici v Praze inscenace, která vychází z tohoto románu a bude se hrát jen od 1. do 21.9....www.golemstvanice.cz

9 13.08.2013

Nezbytné věci je pro dle mého názoru jedna z nejlepších knih, které jsem od Kinga četl. Všechny aspekty skvělé knihy už jsou zmíněny níže - jako např: skvělá práce se slovy, vykreslení postav, jejich vztahů a jednání atd. - ještě bych něco málo přesto dodal. Tato kniha má pro mě dokanalý epilog, který se kryje s prologem a po přečtení knihy působí naprosto dokonale - mrazivě, děsivě a nastiňuje neskutečnou marnost stále se opakující hístorie, stále se opakujících událostí. V Nezbytných věcech je čtenář svědkem událostí, které nakonec nabrali trochu lepší spád a pan Gaunt byl z města vyhnán - to byl ale pravděpodobně jen jeden z jeho mála nezdarů - vždy tu byl a vždy tady bude - není to postava, bytost - je to zhmotnění zla v člověku. To zlo(nedostatek dobra:-) ) je v každém z nás a Gaunt to dokázal velmi snadno vyzvednout na povrch. Někteří jsou naštěstí odolnějsí takovému ponoukání a vydrží déle - ti pak mohou bojovat za ty slabé, kteří podlehnou a odsoudí tak sami sebe, alespoň k symbolické smrti své duše.

Tato kniha je skvělá a nezapomenutelná. Často, jen tak, projíždím pohledem přebaly knih, které jsem četl a mám je doma v knihovně, některé na okamžik vytáhnu z police a prolistuji je. Nezbytné věci jsou vždy jednou z těch vyvolených knih - otevřu je na posledních stránkách a přečtu si epilog. Celá kniha se mi naprosto jasně vybaví a po zádech mi přeběhne mráz.

9 29.06.2011

Skvělá kniha, která patří k základům fantasy žánru, ale skutečně sahá i hlouběji. První díl a jeho převyprávění známých pohádek, tedy ztráta veškerých dětských iluzí je výborným úvodem do celé série o velmi lidském zaklínači Geraltovi, který je čtenáři i díky své lidkosti a uvěřitelnosti velmi blízký.

9 01.04.2011

Někomu byli jako malému čteny pohádky o Sněhurce, Popelce atd. mně byla předčítána Kytice a mé dvě nejoblíbenější pohádky byli, jsou a vždy asi budou Svatební košile a Zlatý kolovrat. Celá sbírka třinácti balad je však úžasná - má nejoblíbenější poezie, plná obrazů, příběhů, osudu....víry. Krásné dílo hodné obdivu. Mnoho lidí obdivuje Máchův Máj, ale ten se mi zdá uvzdychaný a proti kytici naivně prázdný. Nechci Máchu nijak shazovat, je také výborný básní, ale Erben zůstane navždy v mém srdci, což se Hynkovi nepodařilo. Tvé tělo, bílé, spanilé....bylo by co ty košile....

9 29.03.2011

Tato kniha je jednou z nejlepších fantasy knih, které jsem kdy četl a četl jsem jich mnoho a mnoho. Bohužel to píši sem pod nové české vydání Zlatý kompas, jehož překlad je vskutku ubohý - původní překlad Světla severu má sice doslova stupidní přebal :-)) ale je mnohokrát kvalitnější. Světla severu, Dokonalý nůž a Jantarový dalekohled nabízí příběh, který odkazuje na téma duše, bytí, existence, esence, svět idejí, Boha, Andělské bytosti a mimo jiné také na člověka samého. Vše je skryto v úžasně zpracovaném a neskutečně čtivém fantasy hábitu. Film je bohužel ostudou tak úžasné knihy - pořád je ale nesčetněkrát lepší než ne-film Eragon :-))

9 27.03.2011

Myslím, že v knize je vše úmyslné a do posledního detailu dokonale promyšlené. Nejen, že se jedná o románovou učebnici filosofie, zároveň tato kniha také sleduje své vlastní velmi hluboké motivy a je doslova dechberoucí. Pokládá úžasnou (ačkoli třeba ne naprosto originální) myšlenku, kterou vyjadřuje autorstvím knihy. Sofie ví, že o ní někdo píše a je si vědoma svého "Boha", dcera tohoto "Boha" mu však ukáže, se může stát také jen pěšákem na šachovnici - nad tím jedním bohem může existovat další a nad ním další...to je jen jeden můj nápad - asi v tom každý může vidět něco jiného :-)) - Shrnuto: Skvělá kniha, která už se stala téměř klasickou literaturou. Doporučuji!!!

8 08.04.2011

Krásná kniha, která může lehce vyděsit svou délkou a častým zařazením do povinné četby. Jedná se však o jednu z vyjímek seznamu nudnosti typu Labyrint světa a ráj srdce. Až ná pár prvních stran je kniha neskutečně čtivá a čtenáře doslova pohltí. Kvalita je nesporná a na konci vás téměř zamrzí, že je již konec. Timšel....jednoduché slovo plné významů. Něvěřte učitelům, který tvrdí, že se jedná o parafrázi Kaina a Abála - to je jen minimum knihy. Linek je tu nespočet a každý si najde tu svou. Je to velké dílo o člověku samotném. Doporučuji.

8 16.03.2011

Výborná kniha. Plastičnost děje je Kingovsky dokonalá. Tento komentář píši hl. proto, že nemohu souhlasit s často psaným názorem, že je konec moc happy endový :-) - Tak to není. Každý z přeživších postav začne ztrácet jednu z nejpodstatnějších a snad nejvýraznějších částí svého života. Ztrácí tedy i část své podstaty, něčeho, co je utváří(své dětství?). Ztrácí sami sebe. Konec je snad jedním z nejsmutnějších, které znám. Prožít něco takového a zapomenout?
Největší zlo je v Kingových knížkách člověk sám. Zdá se, že za všechno může nějaká nadpřirozená síla, ale to je jen záminka, metafora skutečnosti, jelikož lidé rádi svádí své viny na neexistující entity. Potom si nepřipadají tak odporní.

8 16.03.2011

Noci v cirkuse nejsou v žádném případě snadnou literaturou. Obsahují v sobě mnoho odkazů na témata mimo svou hlavní linii a jsou psána velmi umným a promyšleným perem skvělé spisovatelky. Hra s časem, proměna osobnostních rysů a ztvárnění jakýchsi obav celé společnosti a fražkovitost či nelogičnost, která je v každém případě úmyslná, dělá z koncepce této knihy doslova skvost. Některé části mohou být hůře čtivé nebo zdánlivě naprosto vyčuhující z přechozího stylu vyprávění, ale v této knize má vždy vše své místo a symbolický či mytoligický význam, který by se mnohdy neměl vykládat doslovně, ale spíše chápat jako vyjádření určité pravdy, která je obyčejnými slovy těžko zachytitelná a proto je vyjádřena pomocí obrazů a mýtických metafor. Velmi překvapivá a chytrá kniha.

7 29.11.2011

Vím, že jsou to zcela odlišné knihy, ale po nedostižně dokonalém magickém realismu Bulgakova Mistra a Markétky jsem čekal něco obdobného a dostal jsem něco, co pro mě v tu chvíli bylo naprosto nestravitelné. Stejná jména, stejné scény, hraní v čase.....všechno je skvěle a úmyslně vymyšlené a kniha je jistě zajímavá. Objektivně nemohu popřít její originalitu - nemám k tomu důvod a ani si to nemyslím. Subjektivně to pro mě bylo nesnesitelné a tak útlá kniha se mi jevila několikanásobně delší než například Egypťan Sinuhet nebo Na východ od ráje. Jako by Sto roků samoty mělo tisíc nudných stran. Pro mě - nesnesitelné :-))

7 02.04.2011

Bezpochyby jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četl a myslím, že to tak již zůstane. Skutečně božsky dábělské dílo, které v sobě obsahuje celý svět. Propojenost s ukřižováním Ježíše je skvěle vymyšlená a celková koncepce díla je obdivuhodná. Autor knihu nejdříve spálil, potom znovu napsal a dopisoval ji slepý, tak že ji diktoval své ženě, načež pár dní nato zemřel. Tato kniha , ani bych se nedivil, mohla vzniknout po upsání duše Ďáblu. Markétka mistra skutečně miluje, nejsou zde žádné známé citové výlevy, ale láska je hmatatelná. To co pro něj udělala - to je projev čisté lásky. To je ale jen jeden z mnoha motivů, jež by stálo za to rozebrat. Doslova dokonalá kniha! Doufám, že si ji přečtu ještě několikrát :-)

7 02.04.2011

Velmi dobrá komedie. Ani omylem se nejedná o krocení ženy s vlastní hlavou (tedy ničení jejího nezávislého já) - právě naopak. Káťa je do velké míry emancipovaná žena žijící ve špatné době, ale povede se jí najít rovnoceného partnera - tedy on si najde ji. Důležité je poznamenat, že koncepce hry je - divadlo v divadle na divadle, kde se hraje divadlo na několik úrovních - Káťa a Petruchio hrají divadlo před ostatními - ona hraje zkrocenou a on hraje, že ji krotí a snaží se spolu obalamutit i publikum - což se jim většinou daří (výkladů je samozřejmě mnoho, ale tento se nabízí). Nikdo však neví co se děje ve chvílích, kdy nejsou zrovna na scéně.! Poslední scéna je Katčiným vyjádřením lásky k Petruchiovi, které si nelze plést s ponížením se a zkrocením (naopak oni dva poníží všechny ostatní). Je to vrchol společného divadla těch dvou "moderních" lidí uvězněných v době minulé. Téma, ač to zní ohraně, je nadčasové (floskulka - v tomto komentáři jistě ne první) a i dnes se tak tato ranná a tudíž možná trochu méně propracovaná komedie stále objevuje na jevištích a to velmi hojně .

7 31.03.2011