Zlatý kompas

Kniha je zajímavá.
Nenapadlo mě počítat, kolikrát je v knize zmíněno, že hlavní postava usnula - páč se to tam dělo v jednom kuse :-D.

Příběh je záživný, ale kniha je místy dost podivně psaná (můj názor) a přišla mi v určitých chvílích nelogická, že jsem některé pasáže četl víckrát a snažil se najít co mi kde uniklo, ale neuniklo.
Uvidíme jaké budou další díly.

Jak píší i jiní čtenáři, Zlatý kompas není kniha pro děti, ačkoliv hlavní postavou je malé děvčátko.

Pamatuji si, že ve školním věku jsem knihu zmateně odložila s tím, že jí nerozumím - zvlášť když začíná v univerzitním prostředí Oxfordu a teoretickými úvahami scholárů... Ačkoliv sympatie k Lyře a její nezkrotné, divoké a zároveň láskyplné povaze ve mně zahořely již tehdy. Vrátila jsem se ke Zlatému kompasu až nyní.

Kdo hledá čistokrevnou fantasy výpravu, nedočká se. Svět Zlatého kompasu je mnohovrstevnatý, členitý a komplexní, stejně jako národy, které jej obývají. Má části těžkopádné, systematicko-teoretické (scholárský Oxford), části divoké a srdečné (romunské lodě), tajuplné a mystické (hejna divoženek) i části syrové a násilné (lední medvědi). To vše propojeno zlatou nití dítěte, které umí intuitivně ovládat vzácný artefakt-alethiometr.

Také příběhová linka v sobě nese mnoho vrstev, a je jen na čtenáři, kolik z nich chce odkrýt - zda zůstane na rovině záchranné výpravy iniciované malým děvčátkem, nebo se pustí do úvah o chodu světa, dobru a zlu, které autor místy předestírá.

Pullman v příběhu předkládá témata s náboženským nádechem, ale ne násilně, spíše jako kolorit světa, v němž se Zlatý kompas odehrává. Na příběh padá notně ponurý stín církve (Magisteria), je zde vyobrazeno, jaká může být světská autorita zabalená do pláště organizované víry. Nepřekvapuje mě, že se některé křesťanské instituce vůči autorovi a jeho dílu vymezily (on sám kriticky nahlíží katolickou církev) - i když zjevně ty kontroverznější části přichází až v dalších částech trilogie...

Jsem zvědavá, kam se příběh bude odvíjet dál a chci mít možnost zhodnotit sérii jako celek.

Filmové zpracování mě asi hodně ovlivnilo v tom, co si myslím o knihách. Nebyla jsem z nich tak nadšená, jak bych očekávala - z filmu ani z knihy. A je možné, že by snad byla zfilmována jenom ta první kniha? Autor píše hodně složitě, vím, že jsem se v tom ztrácela a dost možná ani nerozuměla jeho vystavenému světu. Ale plánuju, že si knihu přečtu a ráda bych celou sérii. Třeba změním názor.

10.10.2025

Audiokniha.
Filmové spracovanie som videla pred rokmi a jediné, čo som si z neho pamätala je Nicole Kidman:).
Tak došlo aj na audioknihu.
Nosná myšlienka príbehu je skvelá a celý fantasy svet je pútavo vystavaný - ľudia a ich daemoni, divožienky, medvede zo Svalbardu...
Knižka je určená pre mládež (a "fantasy positive" dospelých!), i keď menším deťom by som ju nedoporučovala, keďže obsahuje viacero drsných scén.
Mňa osobne veľmi bavil premyslený dej a vlastne som sa každý deň tešila na cestu do práce... a počúvanie audia.
Pokračujem druhým dielom.

“Co jsou vůbec zač, ty Vrahouni?” zeptal se Simon Parslow z Lyřina doprovodu.
“Člověče, voni ti kradou děcka po celý zemi,” spustil první klučík. “Jsou to piráti…”
“Houby piráti,” vpadl mu do řeči další Romun. “Kanabilové to jsou. Proto se jim taky říká Vrahouni.”
“Oni ty děti jedí?” ujišťoval se Hugh Lovat, Lyřin kamarád z kuchyně od svatého Michaela.
“To nikdo neví,” pokrčil rameny první Romun. “Někam si je odvedou a víckrát je nikdo okem nezahlídne.”

Houser se pustil do vysvětlování. Mluvil o údolích a návrších, o pásmu stromů, tundře a postavení hvězd. Lyra chvíli poslouchala, ale pak se s Pantalaimonem stuleným kolem krku natáhla do lehátka na palubě a nechala se unášet úchvatnou představou, kterou jim podivný daemon předestřel. Most mezi dvěma světy… Něco tak nádherného si skoro ani neuměla představit! A přišel na to její báječný tatínek. Hned jak vysvobodí děti, vydá se s tím medvědem na Svalbard. Doručí lordu Asrielovi alethiometr, ale ještě předtím ho s jeho pomocí dostane na svobodu a společně pak vybudují ten zázračný most a budou prvními, kdo po něm přejde…

Nejvíc se mi na celé knize líbila ta představa mít svého vlastního daemona, svoje zvířátko, které mě všude bude doprovázet a které bude schopné i měnit svou podobu. Zajímalo by mě, jakého daemona bych asi měla já. Jinak knížka měla lepší a horší pasáže, konec mi přišel takový trošku chaotický. Do dalšího dílu se ale určitě pustím.

Tak teda jedno velké zklamání. Bohužel jsem od knihy čekala něco víc. Po dlouhé době je to dílo, které si odnáší pouze jednu hvězdu a to převážně za konec knihy. Jinak by to byl totální propadák. Zápletka přichází opravdu až někde za půlkou knihy, což bylo opravdu zdlouhavé.

Z téhle knížky mám trochu rozporuplné pocity. Ačkoli jsem se nejdřív nemohla začíst, tak se mi vlastně líbila.

Děj je originální. Nic podobného jsem snad v jiné knize neviděla. Nijak zvlášť se to nevleče. Když jsem si zvykla na styl, jakým je to napsané tak se mi četlo dobře.

Svět je propracovaný, zajímavý, všechno tam dobře funguje. Alternativní realita, která je tu zobrazená je úplně jiná než ta naše a přesto tak děsivě podobná.

Má to však jedno velké ale, které za mě hodně ubírá na celkovém dojmu, který z knížky mám. A tím je hlavní hrdinka Lyra.

Nejdřív se zdá jako normální dítě, ale pak zjistíte, že je patologická lhářka. Neustále nějak překrucuje pravdu nebo si úplně vymýšlí jen aby se zalíbila. Což je podle mne jedna z nejotřesnějších lidských vlastností. Každý jsme si někdy něco vymyslel nebo poupravil, ale ona nedělá pomalu nic jiného. Opravdu jsem nejednou měla chuť jednu jí vrazit. A celé to způsobilo jediné. Když nakonec lhala z dobrého důvodu, aby uchránila sebe samotnou, byla jsem z toho už tak otrávená, že mi bylo jedno, jak situaci dobře zvládla, už jsem viděla jen další v řadě lží. Protože právě tohle byl ten moment, kdy vyšlo najevo, že ji lhaní vlastně uspokojuje.

Některým to tak možná nepřijde, ale mě byla hlavní hrdinka opravdu nesympatická a vlastně mi celkem zkazila celý zážitek, což je škoda.

Připomnělo mi to Hvězdný prach, a to nejen kvůli tomu Prachu.
Jenže zatímco je Hvězdný prach napsán s lehkostí, nadhledem a pomrkáváním na čtenáře (No jo, však my oba víme...), tak Zlatý kompas je myšlen naprosto vážně. Zvlášť v těch částech, které se týkají Bible a hříchu. Autor, sám vnuk duchovního a odchovanec Oxfordu, zde nedokázal překročit svůj vlastní stín a úvahy např. o prvotním hříchu mě jednoduše otravovaly.
Jakoby se sám ne a ne rozhodnout, pro koho to vlastně píše.
Dětem? Pro ty je to málo pohádkové, moc studené až kruté, značně abstraktní a moc nábožensko-filozofické.
Dospělým? Pro ty je tam moc démonů, králů medvědů a divoženek.
Takže to psal hlavně pro sebe a scholáry z Oxfordu? No, nejspíš. Škoda.
Každopádně mě už další pokračování vůbec neláká.

Kdysi dávno jsem viděla film, proto se mi kniha hodila do letošní čtenářské výzvy. Bohužel musím přiznat, že se mi kniha ze začátku četla špatně. Úplně jsem se nemohla začíst. Taky knize uškodila ta politika a řeči kolem ní.

Knize nelze upřít originalita. Možná, že kdybych si ji přečetla, když jsem byla mladší, tak by se mi kniha líbila víc. Upřímně, nebyla jsem z ní úplně paf. Spíš jsem si ji musela přečíst, abych splnila výzvu.

Čítal som ju už ako dieťa, no skutočne oceniť ju dokážem až dnes. A rozhodne to teda nie je kniha pre deti; aj dospievajúceho by nutne musela zmiasť.

Narozdiel od iných autorov fantasy s bohatou predstavivosťou, pán Pullman drží opraty naozaj pevne a všetko pôsobí dokonale suverénne a vierohodne. Náboženský presah je očarujúco nevtieravý a človek často nevie, či číta "len" fantasy, alebo premyslenú uchroniu.

Veľmi ma tiež potešilo, že hlavnou postavou je dievčatko - vyvolených chlapcov (ktorí prežili) je už na môj vkus priveľa. A to ani nehovorím o autorských vsuvkách v podobe etikety okolo daemonov, či rovno neprehliadnuteľných panserbjørne!

Kniha, ku ktorej sa časom určite rád znovu vrátim, pretože jej charaktery sú premyslené a sympatické (či naopak vo Vás vzbudia úprimnú nenávisť), od príbehu je ťažké sa odtrhnúť a predovšetkým vládne drsným a nepredvídateľným koncom, ktorý dáva viac otázok, než odpovedí.

Opakujem: nie je to kniha pre deti!


Zaradené do tohtoročnej ČV.

Zajímavé, ale nějak jsem z toho do kolen nepadl. Uvidíme co další díly.

Četla naše desetiletá dcera a moc se jí to nelíbilo, protože tam pořád někdo bezdůvodně umíral a protože tam bylo moc zlých lidí. Taky ji otravovala spousta náboženských řečí. Dalšími díly pokračovat nebude.

Všechno se teprve rozjíždí a Pullman moc netlačí na pilu. Příběh nechává plynout, Lyra je sympatická hrdinka a svět je vykreslen hezky a uvěřitelně. Osobně Zlatý kompas považuji za jednu z nejlepších knih pro mládež, protože je tam vše, co k takovému čtení mladý člověk potřebuje a kniha je v jistých chvílích i dost napínavá.

Hezký příběh.
Kniha je víc pro menší čtenáře, kteří mají rádi napínavé příběhy.
Ale bylo to příjemné oddychové čtení. Příběh měl spád a byl zajímavý.

Knihu jsem si pořídila již před několika lety, ale došlo na ni až nyní. Kromě toho jsem kdysi dávno viděla i film, ale na ten si nevzpomínám už vůbec. Proto jsem netušila ani trochu, co bych měla očekávat. A musím upřímně přiznat, že jsem se poměrně dlouho nedokázala začíst. Všichni ti lidé a děti, kteří mají svého daemona - to mi prostě nějak nechtělo sednout. Ale po určité době se to naštěstí zlomilo a já jsem se do příběhu ponořila tak, jak jsem si to přála už od začátku. Hlavní postavou je dívka Lyra, která se docela pozdě - je jí totiž dvanáct let - dozví, kdo jsou její rodiče. Ale že by ji to tedy nějak zvlášť potěšilo, to se opravdu říct nedá ;-). Ohledně děje se podrobněji rozepisovat nechci, jisté je jen to, že si čtenář užije celou řadu podivuhodných bytostí a napínavých dobrodružství, do nichž se Lyra se svými přáteli dostává ať už vlastní vinou nebo čirou náhodou. Že celý tento příběh dobře dopadne, je snad zbytečné zmiňovat ;-). Je to spíš taková pohádka pro starší děti a já za sebe musím přiznat, že jsem si ji ve finále užila podobně, i když se mi nelíbila úplně. Knihu proto hodnotím poctivými čtyřmi hvězdičkami, a přestože mi doma v knihovně leží ještě další dva díly, s velkou pravděpodobností se již do nich nepustím...

Knihu je pro mě poměrně těžké hodnotit. Znám původní film i nový seriál z dílny HBO, děj pro mě tedy nebyl překvapením a tím pádem pro mě i napínavější části nebyly natolik napínavé.
V četbě série bych chtěla pokračovat, jsem zvědavá, jak se příběh malé Lyry bude odvíjet.

Tento příběh byl pro mě po nekonečném čtení knihy od Stephena Kinga takové krásné a lehké zadostiučinění a uspokojení.
Krásný příběh o malé Lyře plný zvratů, dobrodružství a dalšího očekávání
Hned se pouštím do dalšího dílu dílu.
Četlo se mi to lehce a rychle, to mě vyhovuje.
Neodrazuje mě to od čtení..

Pořád to na mě někde vyskakovalo, tak jsem si to přečetl. Tak trochu jsem doufal, že to bude jak Harry Potter, ale nebylo. Na mě to bylo trochu moc naivní - holt nejsem ta správná cílovka. Ale musím uznat, že ke konci to bylo docela napínavé.

Knížka co jsem poprvé četl asi ve dvanácti letech a teď jsem se k ní ve třiceti vrátil.

Nádherná. Svět který se od našeho zas tolik neliší a přesto je tak zajímavý a jiný. Pohádka která je zárověn i vážná a filosofická. Dětská naivita se v ní dostává do kontaktu s krutostí světa.

Je to krásně napsané, pohádkové a zárověň syrové a plné silných momentů. Srdcová záležitost.