Kvothe Kvothe přečtené 237

☰ menu

Opuštěná společnost

Opuštěná společnost 2017, Erik Tabery
4 z 5

Ano, je to dobré, ale pro čtenáře Respektu je to takové opáčko, ničím novým to moc nepřekvapí, ale shrnutí dobré. Možná trochu moc spjaté s dobou vzniku plus mínus 5 let (určitě druhá polovina knihy). Ale tomu se u podobného politického komentáře osobností dá asi těžko vyhnout, takže to není myšleno jako kritika. Pro utřídění myšlenek a jejich kontext velmi dobré a čtivé.... celý text


Bratři Karamazovi

Bratři Karamazovi 2004, Fjodor Michajlovič Dostojevskij
5 z 5

Ach ta ruská duše, ach ta duše plná, tak plná, duše nad propastí, jednou nohou v temné rokli nejnižších pudů a druhou v nejvyšších sférách rytířské ušlechtilosti. Dostojevského veledílo, ponor do člověka, hlavně do člověka ruského, ale vůbec do člověka jako odporné i obdivuhodné bytosti zároveň. Má to hodně stránek a tolik se toho nestane? Je to nakonec jen detektivka a nemusela by být tak upovídaná? To je nepochopení toho proč Dostojevskij takovou knihu napsal a proč se k ní čtenáři pořád vracejí... postavy hledají víru, hledají cestu, hledají smysl života a ani jedna z nich je nenachází, chtějí hodně brát i dávat, ale nevědí jak a pak tu máme veřejné mínění, tak snadno ovlivnitelné... Tuhle knihu má smysl číst. Ale každému určitě nesedne. Pokud se vám prvních 200 stran nezdá, asi bych to odložil, i když kolem strany 350 to začíná být dost napínavé:) přečteno ve skvělém překladu Prokopa Voskovce.... celý text


Berlín, Alexandrovo náměstí

Berlín, Alexandrovo náměstí 1935, Alfred Döblin
5 z 5

Expresionistická literární nádhera!


Noc před oslavou

Noc před oslavou 2016, Saša Stanišić
5 z 5

Něco se bude dít, bude to velké, bude to skvělé, bude to děsivé. Neustálé napětí, historie jednoho místa, existuje, neexistuje? Děly se tu podivné věci a ještě podivnější se tu dít budou, a nebo je to jen obyčejné východní, morálně a společensky rozvrácené místo? Autor pracuje s neustálým napětím a když vše kulminuje, otočí kormidlo... dobrá věc.... celý text


Sedmikostelí

Sedmikostelí 1999, Miloš Urban
2 z 5

Miloš Urban si skvěle rozumí s jazykem, a k tomu je to velmi dobrý a zkušený vypravěč. Zároveň má ale problém s psaním dialogu, který u něj působí prkeně a uměle, při představě některých dialogů v reálu (resp. samozřejmě ve fiktivním světě, který Urban vytvořil) mi bylo mnohdy do smíchu. Také je v této knize znát, že se vyprávění dlouho a velmi dobře rozjíždí, autorovi se daří držet atmosféru jakéhosi neurčitého tajemna, postavy jsou zajímavé a čtenář chce vědět jak se jejich osud vyvine, ale od určitého bodu je všechno jasné a zdá se, že to pocítí i sám Miloš Urban. V tu chvíli najednou zrychlí a jeho vyprávění ztratí smysl i v intenci jeho fiktivního světa. Konec je pak, omlouvám se, naprosto nesmyslný, protože ve světě, který Urban popisuje a ve kterém se pohybuje po celou dobu knihy není možná existence toho, co je popsáno v epilogu. Třeba v jiných jeho knihách podobný problém není, ale já už žádnou z nich asi číst nebudu. Sedmikostelí mě k tomu nemotivuje.... celý text