Kolaloka komentáře u knih

"Umím vychutnat I ty nejmenší radosti. A když milujete život, najdete sílu." Krásný příběh o síle vděčnosti a lásky k životu.

3 27.07.2018

Jednoduché, stručné. užitečné. Tedy pokud nezůstaneme jen u čtení, ale aplikujeme alespoň některé techniky do svého života. Sama se ke knize opakovaně vracím. Ludwig si pět hvězd rozhodně zaslouží!

2 17.06.2018

No nevím, četla jsem i lepší "remárky". Dostal mě akorát doslov, kdy vypravěč shrnul, jak v životě všichni ostatní dopadli. Následovala další válka, takže samozřejmě tragicky. Prostý a stručný popis tragédie - opět náš starý dobrý Remarque.
Abych ale autorovi nekřivdila - knihu jsem četla poměrně dlouho, takže možná proto mě tak nezaujala.

1 05.03.2016

Nikdy nesuďme člověka, o němž nic nevíme. Nemůžeme tušit, jaké srdce se ukrývá pod tvrdou skořápkou.

6 07.01.2016

Škoda, že se o tomto tématu příliš nemluví.

Často o sobě (oprávněně) mluvíme jako o oběti diktatur, ale bohužel zapomínáme, že i my jsme byli schopni zvěrstev a velkých nespravedlností.

Některé pasáže mi hodně připomínaly současnou situaci. Bojím se, že se historie bude opakovat, a my obrátíme svou nenávist vůči nevinným.

1 27.11.2015

Sice mi je dávno přes dvacet, ale Dášeňka byla a bude mou nejoblíbenější Čapkovou knihou...

Nejen chlebem živ je člověk, ale také uměním. I duše musí "jíst", a to i (nebo možná především) v nelehké době války.

3 09.11.2015

Typický Svevo. Komu se zdá nudný, pro toho budou nudné i tyto povídky. Mému srdci bude však vždycky blízký on, jeho hrdinové i jeho nenápadný humor.

1 21.10.2015

Hezká vzpomínka na dětství...

3 18.09.2015

Do knihy se vůbec nepouštějte, pokud se nechcete stát vegetariánem...
Ne, o vegetariánství tam není ani zmínka (a já vegetarián nejsem). Ale když se člověk dočítá, jakých citů jsou zvířata schopna, jak některá oslavují zrození a oplakávají smrt, že jsou schopna vytvářet umění a obdivovat se kráse, trošku ho to nahlodá, jestli může něco (někoho) takového vůbec pojídat...

3 23.08.2015

žádná velká zápletka nebo rozuzlení se nekoná (pokud válka sama není jednou velkou zápletkou), ale je to skutečný příběh skutečné obyčejné rodiny a to se cení. i s každodenními maličkostmi, jako co jedli a pili...
rozhodně stojí za přečtení..

1 12.08.2015

Po šestisetstránkové vážné knize docela příjemná oddychovka. Žádné veledílo u kterého se potrháte smíchy, ale ale jako chuťovka na jedno odpoledne neurazí.
Docela mě zajímá to filmové zpracování, třeba to bude něco na způsob Addams family?

.

1 30.07.2015

Uf, konečně je to za mnou... Příliš mnoho nepochopitelných emocí, příliš mnoho hysterických žen, příliš mnoho nelogických činů. a hlavně příliš mnoho slov. Jsem čtenářkou dneška, zvyklou na rychlý spád, takže mě nudí dvoustránkové rozhodování postavy, má-li se dát na ulici doprava nebo doleva.. Ne, ne, už nikdy ne...

2 29.07.2015

není k zahození podívat se na některé události z jiného (nečeského) úhlu pohledu...

celkově kniha plná zajímavých a pro mě nových informací o některých událostech a osobnostech z naší nedávné historie. třeba jakým způsobem probíhal v roce 1969 výběr "pochodní", co stálo za stavbou a zničením stalinova pomníku, zmínka o lidicích, sudetech...

sice tenounká kniha, ale dokážu si představit, kolik úsilí musel autor vynaložit, aby mohl vnést na světlo to, o čem celá desetiletí nikdo neměl ani ponětí...

jenom mě překvapilo, že se autor v první kapitole o baťovi nezmínil také o práci židů v továrně...

3 09.06.2015

občas se člověk ztrácí ve spleti postav a jejich příběhů, ale stejně jako se větvě pojí v jeden strom, postavy se pojí v jednu rodinu.

moje první kniha z prostředí Íránu, takže pro mě nejen zajímavé ale i poučné, o jeho (nedávné) historii jsem nevěděla prakticky nic. ale ať už si čtu o porevolučním Íránu nebo okupovaném Československu, vidím, že lidská krutost a naopak i dobrota a odvaha, je všude stejná. "Írán, tak vzdálený, najednou velmi blízko."

třebaže se nestala světovým bestsellerem, zaslouží si kniha mnohem více čtenářů.

.... a jedna zajímavost - dvakrát je zde zmíněn M. Kundera.

2 10.04.2015

o tom, že těžší než jít na frontu, je z fronty se vracet...

dobrá kniha, ovšem zdaleka nedosahuje kvalitám západní fronty, kterou jsem přečetla doslova jedním dechem. cestou zpět jsem se musela vyloženě prokousávat. na obranu knihy - možná to bylo tím, že jsem četla dva "remárky" po sobě a už jsem byla tématem velké války přesycena.

2 29.03.2015

fascinuje mě, jak autor popisuje hrůzy války tak prostě, jako by to byla samozřejmá součást života. ale v zákopu to asi jinak brát nešlo, "děs lze snést, pokud se člověk prostě přikrčí, ale usmrcuje, jestli o něm přemýšlíte."
myslím, že téma první světové je pro nás pořád ještě aktuální - sto let přece není tak dlouhá doba, skoro každý z nás ve svém rodokmenu najde alespoň jednoho, kdo v této hrozné válce padl, já sama vím o dvou. bohužel, první světovou dost zastínila ta druhá a my tak na své předky zapomínáme...

6 18.02.2015

"nesmírně silný, jímavý, brilantně napsaný příběh" - lépe to sama vyjádřit nedokážu. krásná knížka která mě svou atmosférou pohltila hned od prvního řádku, což se ne vždy stává.

6 06.02.2015

příjemná oddechovka na jedno odpoledne.

"člověk se nikdy nesmí naučit nenávidět!"
...
místy sice dost smutná ale krásná kniha o úžasné ženě s obdivuhodnou pílí, silou a láskou k lidem i k životu.
...
o krutosti němců - přesněji řečeno nacistů (i když i mezi nimi se našli dobří lidé) mluvíme běžně. je zajímavé (a smutné) dočíst se o "vyčůranosti", chamtivosti, udavačství a nenávisti vůči židům mnohých našich českých předků.

2 20.01.2015