Bezdětný otec a syn

od:


KoupitKoupit eknihu

Novela Bezdětný otec a syn, autorem označovaná za "málem román", má nadčasové téma vztahu otce a syna - byť už z názvu je patrné, že o klasický vztah nepůjde. Hlavní hrdina, tváří v tvář střednímu věku a vlastní neplodnosti, se pokouší vrátit do mládí, kdy ještě byl schopen početí, a vypátrat své potomky, zrozené pohříchu bez jeho fyzické účasti. Hledání dnes již dospělých synů, narozených z jeho kdysi darovaného spermatu, mu však místo radosti přináší spíše trapné a rozpačité okamžiky, o skutečných tragédiích nemluvě. Naštěstí pro něj, aniž by si toho zpočátku vůbec všiml, stojí po jeho boku krásná žena, která se z nenápadné persony v pozadí stává skutečnou hybatelkou příběhu i hrdinova života. Čtenář však především zjistí, že Miloň Čepelka, jeden z otců zakladatelů Divadla Járy Cimrmana, rád překvapuje. Po řadě veršových knížek (poslední byl Deník haiku) přichází už se třetí prózou a opět jinou než obě předchozí (Poklesky rozverné snoubenky - Daranus 2007, Příliš mnoho pohřbů - Daranus 2008). Jeho novela je dramatická i lyrická, klade otázky etické, obhajuje literaturu jako hru, jejíž jedinou podmínkou je uvěřitelnost, střídá výrazové prostředky, ale vše v ní plyne lehce, s ironickým a sebeironickým nadhledem, a proto navýsost čtivě. Začtete-li se, budete bez přerušení pokračovat až k žádoucímu happyendu, vzápětí ostatně zpochybněnému....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/39_/39371/bezdetny-otec-a-syn-39371.jpg 3.510
Žánr:
Novely, Literatura česká
Vydáno:, Daranus
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (4)

Přidat komentář
Madluska
05. dubna

Pana Čepelku jako herce mám moc ráda, ostatně jako všechny Cimrmanovy křisitele. Bohužel tenhle "skororomán" mi fakt moc nesedl, ani příběhově (a nespravily to ani opakující se autorovy kurzívy), ani jazykově. Hodně mě nalákala anotace, ale buď jsem čekala víc "cimrmanovského humoru", nebo naopak těžší příběh s etickými dilematy. Nedočkala jsem se bohužel ani jednoho a spíš jen povytahovala obočí nad některými pasážemi, které bych od distingovaného šedého vlka skutečně nečekala. (Jeden příklad za všechny: "Že by začala zase kouřit? Ne, smrdí potom z huby, kdopak by líbal pečárku hnojůvku. Ani kolegyně vejcovka smrdutá. Představila si ji plně rozvinutou a zatěšila se na robertka. Zbytečně dlouho zahálel, přišel jeho čas. Jestli budou baterie živé. Že ti není hanba šukychtivko bídná. Není. Nic lidského mi není cizí.") Někdy autor hraje na strunu přiznané nadsázky, někdy se ale úplně nestrefí a přežene to. Někdy potěší hezky zaostřený detail u jednání/myšlení postav, jindy zarazí schematičnost (či lenost?). Prostě je to taková oddechová knížka, u které se párkrát pousmějete, ale pak ji bez mrknutí oka pustíte z hlavy.
Snad až na dva citáty:
"Lidi jsou pitomci, na tom trvám, a dá se to jakž takž snést jen proto, že jejich pitomost má nespočet podob." - Vacek, s. 19.
"Jakože jinak, nevím, zda jste si toho všimli, ale většina z nás se skutečně pohybuje a jedná a myslí jen ve svých omezených ghettech. Vytváříme skupiny, ve kterých je nám jakž takž všem stejně. Abychom se nemuseli přít, abychom nemuseli hledat jiná řešení, sdružujeme se pokud možno jen se sobě jakoby příbuznými." - kurzíva, s. 104

triatlet
01.07.2017

Miloň mě zaujal nejen jako herec a básník (Mandel sonetů), ale i jako prozaik.
Příběh je vtipný a navíc jazykově hravý. "Promiňte, jedeme, vlastně - úsměv - stojíme okolo..." (setkání s železničářkou u stažených železničních závor).
Čepelka umně pracuje s dobovými reáliemi (vinné dýchánky) a skvěle komunikuje se čtenářem (pasáže psané kurzívou jsme si užíval).

Kolaloka
21.01.2015

příjemná oddechovka na jedno odpoledne.

kilometr
15.05.2012

Není to tak povedené,jako Příliš mnoho pohřbů,ale stále velmi dobrá kniha.90%