Deník haiku

Musím říci, že haiku s milostnými náměty mě za srdce nevzala. Více se mi líbily ty smutné motivy:

Zatímco snídám,
někde někdo vydechl
dnes už naposled.

Dokonce možná
ani ne tak daleko.
Modlím se za něj,

ale vajíčka
už mi tak nechutnají.
Hořký černý čaj.

Krásná poezie

Pan Čepelka dokazuje, že poezie žije !!!

„Našel jsem tvůj vlas,
uvízlý na polštáři.
Nádherně září.
*
Hlava varuje:
jsi pro ni sotva šašek.
A srdce: Tak ať!"

Přečteno v návaznosti na knížku „Podivuhodný život osamělého pošťáka“ (ano, verše haiku) a taky tak trochu v souvislosti s nedávnými autorovými pětaosmdesátinami.
Téma překvapilo, láska, tajná láska, nerovná láska, stárnutí, osamělost…
Autor sám říká, že jde o verše vzbuzené „vzpomínkou, zkušeností, myšlenkou, četbou, fantazií, bolestí i radostí.“ Ale já si stejně myslím, že nejsilnější verše jsou ovlivněny vlastním prožitkem… Takže mě vlastně překvapil tak trochu i autor sám - cimrmanovský herec (že, mamko…), glosátor, básník, spisovatel a taky skromný, v civilu vlastně zcela nenápadný člověk, s odzbrojujícím milým úsměvem, jak ho pamatuju nejen z divadla, ale i z dalších setkání či vystoupení.

Tak hodně štěstí do dalších let, pane Čepelko…

Zalíbila se mi poezie pana Čepelky, takže jsem možná trochu nekritická...přijde mi to hodně upřímné, čisté, obrazné a mám pocit, že rozumím a spolucítím. Ozdravné a vzrušující pro duši.

Netušila jsem, že pan Čepelka píše i verže, natož pak Haiku. Vřele doporučuji, bezvadně jsem si to užila. Pobavíte se.