knihyKeMne
komentáře u knih
Tisíc tváří hrdiny
Joseph Campbell
O knížce jsem už hodně slyšela a zdálo se mi, že konečně dozrál čas si ji přečíst. No... Možná ten čas už přezrál. Troufám si tvrdit, že přínosnější pro mě bylo číst o této knize, než v ní samotné.
Kniha je pojednáním o společné struktuře mýtů napříč různými kulturami. Jednotlivé prvky dokládá velmi různorodými ukázkami. Ty mýty se mi líbily, mnohé jsem neznala, bohužel v rámci ukázky byly často necelé nebo v některých částech pořádně zestručnělé.
Celkové zpracování na mě působilo ale chaoticky. Kapitolky, které působily neukončeně, některé obrázky bez kontextu, hýření se střídáním fontů, vsuvky snů bez vysvětlení. Zprvu se autor snažil propojit téma s psychoanalýzou, to pak vyšumělo. Také vybrané mýty bere ze všech končin, vytrhuje je z kontextu kultur a výsledkem je tisíc tváří mýtu bez nějakého řádu.
Dílo pokládám za vhodné pro studenty a nadšence mytologie. Já si z toho nějak nedokážu nic odnést. Jen pár útržků mýtu, ani nevím už jakého původu.
Já jsem
Marta Foučková
Místy máte pocit, že čtete první díl (Jsem), a hle v závěru nám autorka vysvětlí, že původně mělo jít o jednu knihu. Je tedy podobná, ale jaksi rozšiřující. Karma a nahlížení do minulých životů zde má stále velký prostor, i téma výchovy potomků je opět zdůrazněno. Jistým bonusem jsou informace, které autorka během terapií od klientů získala, ale jsou spíš zajímavé než pro nás nějak významné, tedy takové to "co se jinam nevešlo" (staré civilizace včetně funkce pyramid, teorie vesmíru, nebo jaké to je v době mezi dvěma životy).
Co je ale hodně dobré, je cesta, kterou nám autorka ukazuje. Komentuje určité možné způsoby našeho hledání (meditace, vedení od guruů, horoskopy) a konkrétně upozorňuje, na co si dát pozor. Hlavně bacha na netrpělivost. A tak se kniha může stát příručkou k hodnotnému životu každému, kdo hledá.
Co se týče metody, kterou používá, tedy regresní terapie, víte, i kdyby si ty minulé životy jen vymýšlelo naše podvědomí, důležité je, že lidé pochopí svůj problém a dostanou sílu k tomu, jít životem s odhodláním dál. Já bych do toho určitě šla.
Černočerná tma
Stephen King
Taky jste si všimli, jak nápadně často autorovi hrdinové v knihách zvracejí či močí, nebo ještě lépe obojí? Tak tady to rozhodně nechybí.
Samy povídky jsou hodně drsné, útočící na emoce, například ten pocit, kdy někoho vraždíte a on porád ne a ne dodělat... Však to autor pěkně komentuje v Doslovu.
K povídkám jsem se vyjádřila konkrétněji přímo u nich. Nejvíc jsem si užila Dobré manželství, hned za ním se drží Velký řidič. Zbylé mi přišly tak nějak nevyvážené a 1922 navíc až přemorbidnělá. Fakt na pozvracení. Nebo pomočení? Autor by asi ocenil obojí :-)
Jsem
Marta Foučková
Knihu nejlépe vystihují dva lehce protichůdné názory - čtenáři vlkcz a Terezk-a. Děkuji, odkazuji na vaše slova.
A teď něco navíc.
Tato kniha mě během toho půlroku, co jsem v knihovně čekala na její uvolnění, stále víc přitahovala, i když už jsem dávno zapomněla, o čem má být. Při prvních stránkách čtení jsem opět cítila určitou blízkost, povědomost. A i když tedy téma je pro mnohé jen výmysl, na mě kniha působila uvěřitelně. Jen slova autorky byla občas příliš tvrdá. To se ale dá pochopit, když si uvědomíte, že lidé dělají stále stejné chyby, a stále se nepoučí. Možná spíš než tvrdá jsou naléhavá.
I kdyby šlo o smyšlenost, je poselství knihy jasné a měl by ho vyslyšet každý z nás: lidé, buďme dobří, je to pro naše dobro. Važme si mateřství, vychovávejme zdravé potomky, nečiňme zlo a s láskou odpouštějme.
Proto knihu jako celek doporučuji. I přes určité výhrady. Které mizí, když se čte srdcem.
Přecitlivělost není slabost
Ilse Sand
Tak nevím, buď jsem špatně pochopila pojem být vysoce citlivý, nebo nezapadám ani sem. Při čtení mi připadalo, že autorka míchá dvě věci - na jedné straně vysokou vnímavost a unavitelnost a na druhé určitý typ povahy - člověka úzkostného, pomalého, se snahou se zavděčit všem a s nízkým sebevědomím. Možná v Dánsku tuto zkušenost s lidmi má, na mě to však působilo rušivě, protože jsem se dokázala ztotožnit pouze s tou první oblastí problému.
Duchovní bytosti v nebeských tělesech a přírodních říších
Rudolf Steiner
Cyklus deseti přednášek, které slyšelo finské publikum roku 1912.
Přednášková forma je celkem únavná, neustalé opakování téhož jinými slovy. Když si z toho chce člověk udělat výpisky, tak celé odstavce, protože autor nic neřekne výstižně jednou větou.
Hierarchie duchovních bytostí je podána stylem, že by i šlo věřit, že autor všechny tyto znalosti získal vlastní zkušeností, jasnovidným zrakem. Navíc podává i návod, jak by tyto bytosti mohl vnímat každý zájemce. Takže toto bylo dobré, třeba někdy vyzkouším.
Pak ale přišel takový podivný výklad vesmíru, z hlediska existence těchto bytostí, a to už znělo jen jako teorie, navíc hodně složitá. Boj jedněch bytostí proti druhým, Lucifer a Jahve, zajímavě vysvětlený důvod, proč má Země Měsíc. A komety, které se zhmotní v jedné části vesmíru, proletí naší sluneční soustavou a zaniknou, ačkoli si ti hloupí vědci myslí, že lítají po eliptických drahách. Toto už uvěřitelnost značně snižuje.
Projevy karmy
Rudolf Steiner
Cyklus jedenácti přednášek konaných na téma karmy 11 dní v Hamburku léta Páně 1910. Forma přednášek se mi četla špatně - autor se neustále opakuje a omílá téma shora zdola ve snaze, aby si z té přednášky posluchači něco odnesli. Na mnoha místech bylo v závorce "náhradní", výstižnější slovo, brrr.
Téma jako takové dosti zajímavé. Autor staví na pravdách theosofie a zkrátka přednáší jako učitel, nenamáhá se s nějakým dokazováním nebo přesvědčováním. Co se týče karmy, znělo to vcelku uvěřitelně, ovšem takhle podané to zní jako pouhá teorie, o které je však autor přesvědčen. Beru tento pohled na karmu na vědomí, ale to je asi tak vše.
V závěru knihy je bez jakékoliv souvislosti nalepených spousta stran českých nadšenců bojovníků za změnu režimu, představující nový druh státního uspořádání nazvaný Trojčlenný sociální organismus. Dopodrobna rozpracovaný program. Až někde bokem se dozvíme, že jej kdysi propagoval i autor. Hm.
Dvanáct archetypů v psychologické astrologii
Claus Riemann
Kniha psaná velkým písmem i řádkováním, proto se čte mnohem snadněji, než jak se zvenčí tváří.
Úvod je fajn, takový malý autorův životopis a vysvětlení, jak a proč kniha vznikla. Závěrečná část je zase úvodem do astrologie a jejích pojmů, což se hodí, pokud k sobě kniha přitáhne čtenáře tohoto oboru příliš neznalé (vlastní zkušenost).
Jednotlivá znamení líčí povahu svých nositelů srozumitelně a uvěřitelně. Připojené mýty jsou podané s dokonalým výkladem, zcela ve stylu knihy Ženy, které běhaly s vlky. Jen mi připadá trochu násilné vztahovat je jen k jednomu určitému znamení. Mýty by měly být platné obecně, si myslím.
V popisech planet v jednotlivých znameních jsem se ale ztratila. Chápu, že autor chtěl ukázat, že daný planetární princip může mít dvanáct odstínů, ale o kom vlastně mluví? V úvodu psal, že mít ve svém životě vliv určitého znamení člověk může i aniž by se v něm narodil. Dobře, zřejmě si tedy můžu vybrat, s čím se vnitřně nejvíc ztotožním. Co potom ale ty planety ve znameních? A pokud mluví autor např. o Venuši v Beranu, znamená to, že mluví o každém člověku, který má ve svém horoskopu Venuši na patřičném místě, nebo pouze o osobě narozené ve znamení Berana, která má navíc i Venuši v něm? Z textu to není jednoznačné. Možná je kniha vhodnější pro osoby, které se astrologií více zabývají a tato nejednoznačnost jim je zcela jasná.
Chování: Biologie člověka v dobrém i ve zlém
Robert Morris Sapolsky
Předně - je to opravdu mnohostránková kniha a čtení zabere nějaký čas. Ale stojí to za to!
Téma je obsáhlé a autor hned od počátku představí svůj systém, jak nás jím provede. Geniální systém. A tak se nejdřív prokousáváte neurovědou, následuje endokrinologie, genetika, kulturní a náboženské rozdíly, vzorce sociálního chování (tady se autor vyžije ve svém oboru primatologie) a než se nadějeme, už probíráme vážná témata, jako je xenofobie, politika a válčení.
Autor píše popularizačním stylem, samej vtípek či koment, až to na mě místy působilo rušivě, vzhledem k vážnosti a hloubce některých témat. Místy možná až moc omáčky rozšiřující objemnost knihy. A další kvanta textu v poznámkách pod čarou téměř na každé straně. Znovu musím zopakovat - jo je toho moc, ale čte se to jak detektivka.
Ke konci knihy autor hodně vkládá svůj postoj. V podstatě agituje za mír. Za to, abychom v sobě podporovali svá lepší já. Změnili svět k lepšímu. Hodně silná poslední kapitola. Už jen to, že kniha má i toto hlubší poselství, si zaslouží plné hodnocení a doporučení.
Komentáře zmiňují výborný překlad. Ano, četbu si vážně užijete, nicméně nemalý podíl na tom má jistě i originál. Já přidávám pochvalu za to, že se v takovém monumentu vyskytuje jen minimum překlepů. I když kůra vs. kúra mě docela dostala :-)
Stručný úvod do teorie mýtu
Robert A. Segal
Teorie mýtu rozebíraná horem, dolem, z hlediska toho či onoho, co si o tom myslel tenhle pán a co zas tamten... A furt dokola Adonis a Oidipus. Takové teoretické dílko, vhodné asi pro studenty. Ale nic, co by se z toho využít. Snad jen mýty z hlediska psychologie byly zajímavé.
Proč muži neposlouchají a ženy neumí číst v mapách
Allan Pease
Jedna z prvních knih na téma rozdílnosti muže a ženy, patřící dnes už mezi klasiku. Autoři zdůrazňují, že aktuální moderní společnost je první v dějinách, kdy je všechno naruby - emancipace žen, nadbytek volného času a hlavně až přílišné mudrování o tom, co má přinášet vztah muže a ženy. A tak nám do toho vnášejí trochu světla :-)
Knížka populární formou s nadsázkou a humorem shrnuje moderní (v době napsání samozřejmě) poznatky o rozdílnostech ve funkci mužského a ženského mozku. Bez zbytečného zabíhání do vědeckých podrobností a referencí, právě tak akorát, aby fakta srozumitelně vysvětlila a zároveň zaujala i pobavila.
Četla jsem znovu po letech a opět jsem si to užila. Takové milé pohlazení pro mé ženské ego :-)
Diagnostika a terapie duševních poruch
Karel Dušek
Vysoce odborná publikace, učebnice či snad i stálá pomocnice pro psychiatry, vzhledem k rozsahu části věnované medikaci.
Místy jsem měla problém s odbornou terminologií, asi to nebude tak úplně pro laiky jako jsem já :-) Ale i tak mě kniha uspokojila. Překvapila mě šíří i hloubkou svého záběru, praktickým grafickým zpracováním, přehledností, plusem je orientace na české prostředí.
Vida, a já myslela, že elektrošoky se dávají za plného vědomí :-)) Podrobný popis jejich postupu je teda lahůdka...
A to vážně je víra v reinkarnaci duševní porucha? Na tenhle černobílý pohled vědy jsem si ještě dostatečně nezvykla.
Úterky s Morriem aneb Poslední lekce mého učitele
Mitch Albom
Tohle se asi musí prožít. Někdo píše, že v knize uděluje umírající muž rady jaksi všeobecně platné, kterými by se měl řídit každý. A to je právě to. To co se musí prožít. Jen silný prožitek nás přesvědčí k tomu, abychom tak skutečně činili.
A zjistila jsem, že podobně jako většině lidí mi je téma umírání nepříjemné. Nečetlo se to dobře. Bylo to skličující, i přes celé to pozitivní poselství.
Osobně mi nejvíc dala kapitola, jak přijímat stárnutí.
Právě si uvědomuju, že jsem poslední hodiny během čtení neustále cítila ten stařecký odér. Takový, jaký si představuju u lůžka umírajícího Morria. Se ho teď nemůžu zbavit. Zvláštní pocit.
Faraonova pomsta
Elizabeth Peters (p)
Oddechové dílko psané podobným duchem jako předchozí díl, plné spousty podezřelých, nočních nebezpečných dobrodružství, pověrčivých domorodců, a hlavně neustálých třenic dvou silných povah, nyní již jako manželů. Příjemně překvapilo, že v příběhu figuruje i živá kočka. Naopak to děcko mi vadilo, ale v tom už jsou asi osobní preference :-)
Jako v nebi, jenže jinak
Aleš Palán
První díl jsem nečetla a obecně také úplně nevyhledávám tento typ literatury, kdy někdo (obvykle známá osobnost) prezentuje svůj životopis a své životní postoje. Ale toto mě nadchlo. Lidé můžou být opravdu zajímaví. Tito rozhodně jsou.
Čtivosti knize přidal i formát, pocit nepřehlcenosti spoustou textu a hlavně ty velkoformátové umělecké fotografie.
Osvícení
Stephen King
Skvělá kniha, skvěle podané charaktery a jejich vývoj. Rodiče úžasně nesympatičtí; otec k ničemu, jak se porád litoval a brrr utírat ústa kapesníkem, takový zlozvyk fakt existuje? Matka nevyrovnaná se svou matkou a neustále závidící manželovi lásku jejich syna. Ostatní hlavní postavy byly naštěstí sympatické. Kniha napínavá, stres vzbuzující čtení, napětí krásně graduje a autor zajímavě překvapil skladbou přeživších. Co mi ale vadilo byly ty stupidní názvy kapitol, suché a vše prozrazující dopředu. Spíš jako by to byly body osnovy, které tam někdo zapomněl...
Jitro kouzelníků
Jacques Bergier
Prvotní zklamání - z první kapitoly se zdálo, že jde o abstraktní filozofický spis zamýšlející se nad tím, že věda ustrnula ve svém smýšlení v předcházejícím století. Potom jakési zmatečné výklady o různých "nadpřirozených" událostech, které věda zametá pod stůl. A co si představit pod pojmem "fantastický realizmus", o kterém se tu porád mluví?
Hodně těžké čtení plné cizích slov, složitých úvah a překlepů (jako naschvál - různé záměny pádů činících dílo ještě hůře pochopitelným). A taková bichle k tomu! Jedna z mála chvil, kdy upřímně lituju svého zvyku dočítat až do konce.
Ale nelituju! Nakonec se vše vyjasní, dozvěděla jsem se o spoustě zajímavých lidí, o kterých jsem v životě neslyšela (jak to?), hodně zajímavý byl popis alchymistického postupu (konečně vím, o co jde) a neméně zajímavá byla část osvětlující cíle nacizmu. Teorie věčného ledu podaná velmi uvěřitelně, že až mi bylo líto, že jim to nevyšlo.
Takže ačkoli autoři si kladli za cíl pouze "sbírat fakta a vztahy mezi fakty, které oficiální věda leckdy zanedbává nebo jimž upírá právo na existenci", snažíce se nehodnotit a nabádajíce k dalšímu výzkumu, a tedy kniha jako by byla určena všem současným a budoucím vědcům, jsem i já ráda, že jsem vytrvala a dočetla ji.
Lidi aneb Většina národů má za to, že je úplně jiná než většina národů
Milena Holcová
Skvěle napsané, zábavné a nejen pro budoucí cestovatele velmi poučné.
Vaše tělo reaguje na každé slovo, které řeknete
Barbara Hoberman Levine
Autorka mě značně odradila první kapitolou - Proč jsem začala psát tuto knihu. Nepůsobí totiž jako člověk vyléčený svou metodou, nýbrž jako člověk, který se snaží vyléčit svou metodou, a když to nedopadlo, tak si to nějak okecá, aby to nevadilo. Na druhou stranu je to pak takové uvěřitelnější - žádný zázrak se nekoná.
Kniha předkládá myšlenku, která mi byla již známá, ale jak se píše v předchozím komentáři, opakování je prospěšné. Musela jsem ještě "překousnout" (ajaj, takže si tímhle rčením zadělávám na bolest zubů) styl psaní, připomínající spíš teoretickou část diplomové práce, ve které se shrnují veškeré dosavadní poznatky a studie k tématu (citovaná literatura bohužel ve valné většině nevyšla česky), zatímco vlastní přínos autorky tak nějak nikde.
Přiložená praktická cvičení jsou také sbírkou z různých zdrojů, včetně toho, co autorka sama praktikuje.
Téma jako takové je ok a pro autorku psaní hodně znamenalo. Pro mě ale nevyznělo tak, že ona by byla ten pravý příklad.
Misery
Stephen King
Psycho. Na mě až moc. Už chápu, proč někomu připadal Řbitov zviřátek slabý. Misery se s ním co do napětí nedá srovnávat.
Hrozně se mi líbil autorův styl psaní. To prokládání vnitřním hlasem. Ta přirovnání. A navíc jsem se dozvěděla i mnoho o tom, jak vzniká kniha, řekla bych že víc, než z autorovy autobiografie O psaní. A o psychických pochodech geniálního spisovatele. Pavlíku jak je to dál?