Chování – Biologie člověka v dobrém i ve zlém

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Proč se chováme tak, jak se chováme? Takovou otázku se pokoušeli zodpovědět mnozí a už rozmanitost přístupů, jak ji lze uchopit, naznačuje, že se jedná o úlohu navýsost zapeklitou. Jedni se zaměřují na neurobiologii, jiní si vzali na paškál hormony, další preferují geny, někteří zase kladou na první místo výchovu či další vlivy prostředí, které na nás zprostředkovaně působí od momentu našeho početí, tedy již v matčině lůně. Nesmíme ovšem zapomínat ani na evoluci, která naše chování utvářela po dlouhé věky. Všechno jsou to však jen škatulky, které jsou součástí jednoho celku, jenž ve své monumentální knize rozplétá americký biolog Robert Sapolsky. Ten čtenáři představuje původ našeho chování od prvních sekund, během kterých byla stěžejní aktivita různých oblastí mozku, přes hodiny až dny, kdy hrály prim hormony, až k milionům let, během nichž naše chování formovala evoluce. Sapolského kniha se tak vymaňuje z pout, kterými snahy o vysvětlení chování svazují jednotlivé obory, a snaží se o přístup holističtejší, který čerpá z nejrůznějších oborů biologie od neurologie a endokrinologie přes genetiku po evoluční biologii....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407134/chovani-biologie-cloveka-v-dobrem-i-eHW-407134.jpeg 4.822
Žánr
Literatura faktu, Věda, Přírodní vědy
Vydáno, Dokořán
Orig. název

Behave. The Biology of Humans at Our Best and Worst, 2017

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Kniha Chování – Biologie člověka v dobrém i ve zlém

Přidat komentář
Pralev
02. května

Uf, velmi náročná a dlouhá kniha. Četl jsem ji několik měsíců a to ještě s uzarděním přiznávám, že jsem ji četl jako beletrii, zatímco některé pasáže to chtělo studovat jako učebnici a pojmy se opravdu naučit a zapamatovat. Mnohokrát se mi tak při čtení stávalo, že jsem si už vůbec nepamatoval, co který pojem znamená a víceméně to "nechával být" :-) Není to tedy populárně naučná kniha v pravém slova smyslu, tahle vyžaduje větší soustředění a nějakou snahu ze strany čtenáře. Ale je naprosto skvělá, neuvěřitelně komplexní (klidně jednu a tu samou věc v rámci několika kapitol detailně zkoumá z úplně jiných úhlů a pohledů). Dozvěděl jsem se spoustu nových informací a o něco lépe rozumím tomu, jak jako lidské bytosti fungujeme. Rozhodně doporučuji.

NGC6715
19. března

Velmi obsáhlá kniha zkoumající chování člověka z mnoha směrů. Hodně věcí je zajímavých, některé věci jsou poměrně složité, nicméně přesto tato kniha nijak zásadně nezměnila můj pohled na věc.


Rurian98
08. března

Výborná kniha zpracovávající velmi komplexní téma, která je sice náročnější na čtení a vyžaduje nějaký ten čas a soustředění, ale návratnost v podobě znalostí a zajímavostí, které se čtenář v této knize dozví, je obrovská.
Kniha se věnuje tématům, které se týkají nás všech a objasňuje mnoho zažitých klišé a nepravd ohledně lidského chování, proto může zásadně změnit náhled člověka na některá důležitá témata.

Jak autor na začátku knihy podotýká, lidské chování se nedá vysvětlit úzkým pohledem jen jednoho oboru, proto se autor věnuje mnoha rovinám, na kterých se dá lidské chování validně zkoumat.
Na počátku je to především rovina věd přírodních, kdy se dozvíte např. o základních strukturách lidského mozku, které jsou významné pro naše chování a jejich funkci (nebo také o tom co se stane když nefungují správně) či o významných neurotransmiterech (např. vliv dopaminu na pocit odměny vs. samotného očekávání odměny).
Dále je pojednáno o vlivu hormonů na lidské chování (např. známém testosteronu nebo o tom, že oxytocin není jen hormon lásky). Velmi zajímavá je také kapitola o vlivu genů, jejichž manifestace, jak autor podotýká, je velmi závislá na prostředí, ve kterém jedinec vyrůstá.
V neposlední řadě je pojednáno také o významu evoluční historie našeho druhu na chování člověka dnešní doby. Autor je vzděláním primatolog, takže i o našich evolučních příbuzných se dozvíte mnoho zajímavostí.

Další část knihy nahlíží na lidské chování více z pohledu společenskovědního, ale s velkým využitím poznatků z předchozích kapitol, proto mnoho termínů z neurobiologie zazní i zde a je tedy vhodné číst knihu od začátku do konce.
Je zde pojednáno např. o vlivu kultury na naše chování, procesech dehumanizace, které vedou k chování dobře známému z historie i současnosti či střetu trestně-právního systému a neurověd a mnoho dalších zajímavých tématech.

Největší výhoda knihy kromě tohoto komplexního, mnohaoborového pohledu na lidské chování je především snaha autora o co nejexaktnější přístup k tomuto tématu, autor v knize demonstruje projednávané chování na různých vědeckých studiích a pokusech, kterých je v knize opravdu mnoho.

Tato výhoda ovšem souvisí i s hlavní nevýhodou knihy. Některé části knihy jsou napsané poměrně stroze a četba může být namáhavá a zdlouhavá.
V knize se také vyskytuje poměrně dost odborných termínů, hlavně z neuroanatomie, což asi může některé čtenáře, kteří nejsou zrovna zběhlí v biologii, poměrně brzo odradit. Útěchou může být, že se tyto termíny v knize neustále opakují, takže dlPFC či vmPFC, amygdala nebo insula se stanou vaším denním chlebem. Výhodou také je, že si procvičite hippocampus.

Četba ale opravdu stojí za to, dozvíte se plno zajímavých a vzhledem k tématu i důležitých informací a proto knihu jednoznačně doporučuji.

Malýmedvěd
26. ledna

Výborná kniha. Doporučuji. Zároveň je to tedy těžké čtení. Já sám jsem spoustu věcí musel dostudovat. Na přečtení jsem potřeboval mnoho času, ale určitě to stálo za to. Jak ten vynaložený čas, tak to úsilí s tím spojené. Knihu jsem nejdříve koupil elektronicky (nabízí ji jen v pdf) ale v 6 palcové čtečce to číst nešlo, pořídil jsem si tedy papírový výtisk, který něco váží a na cesty ho asi nevezmete, ale knihu doporučuji právě v tištěné podobě, kde se mnohem lépe listuje a vrací a přeskakuje mezi odkazy.
Kniha pro mne byla velikým přínosem a mnoho věcí pro mne bylo objevných.

los
30.08.2020

zaujala mne především první část knihy, poměrně náročné čtení z neurologie, biochemie, genetiky atd. ve vztahu k zvířecímu a lidskému chování; druhá část opírající se o behaviorální vědy jak kdyby patřila k jiné knize, obsahově i stylem výkladu, autor předkládá různé teorie a hypotézy, spekuluje i vtipkuje

thorir
16.11.2020

„Nyní si představme šokující čísla ze skutečného života – náš průměrný neuron disponuje kolem deseti tisíci dendritických trnů a zhruba stejným počtem axonálních zakončení. K tomu připočtěte sto miliard neuronů a pochopíte, proč poezii píše mozek a ne ledviny.“

Enormně zajímavá a zároveň náročná kniha, která sice dá dost zabrat, ale zvídavého čtenáře adekvátně odmění. Text je svým záběrem značně rozsáhlý na to, aby se dal popsat jednoduchým komentářem, přesto se o komentář pokusím. Jak název napovídá, hlavním tématem je chování, autor je etolog. Snaží se vysvětlit chování, principy, které chování ovlivňují, od genetiky, evoluce, kultury, výchovy, prostředí, během různých stádií života, opět od prehistorie, přes vývoj v děloze (u savců a samozřejmě člověka), přes dětství, adolescenci, dospělost. Všichni se nějak chováme, jednáme, vnímáme, autor čtenáře provede historickým i prehistorickým vývojem chování člověka, evolucí, vlivy kultury a prostředí, výchovou, vysvětlí fungování člověka, lidského mozku, různých interních systémů: limbický, dopaminový, frontální kortex. Je to náročná a epická výprava.

Kniha se skvěle čte, autor je dost vtipný, přes některé podivnosti překlad vůbec není špatný, text nikde nedrhne. Pro nebiologa je však kniha opravdu komplikovaná, dala dost zabrat, četl jsem neobvykle pomalu a dlouho. Zda je to dáno tím, že jsem procházel poněkud složitým životním obdobím, nebo je látka na technicky vzdělaného čtenáře přece jen poněkud obtížná, je otázka. Pravděpodobně mix obou, s lehčím důrazem na první uvedené. Přesto všechno jsem z textu nadšen, kniha mi dala hodně. Několik lákadel zmíním dále.

Autor vysvětluje fungování genů a hormonů, jejich vliv jako prostředků zesilujících již existující tendence. Nesmírně zajímavé jsou kapitoly věnující se společenským evergreenům jako například biologický původ rasismu a xenofobie, zejména nečekaný podíl oxytocinu.

Dále například polemizuje a rozporuje platnost závěrů známých pokusů Johna Calhouna, tzv. „behavioral sink“. Obsáhle se věnuje vězňovu dilematu, vnímavý čtenář si opět odnese závěr, že dokonalý komunismus nejde zavést již z principu. Věnuje se multikulturalismu, věnuje se trojici známých psychologických experimentů zkoumajících lidské zlo: Ash, Milgram, Zimbardo.

Věnuje se pocitu viny a hanby. Mnohé z jeho závěrů naneštěstí již neplatí, jak ukázal vývoj posledních pěti let, nástup extrémní autoritářské levice, kultu „woke“, „cancel culture“, fanatického „anti-rasismu“ spojených do nové nenávistné ideologie, kultury obětí, náboženského kultu, děsícího se svobody slova, nadřazujícího pocity nad fakta.

„Mimořádně smrtící kombinací je, když se kultura viktimizace – bylo nám ubližováno poslední týden, poslední desetiletí, poslední staletí – spojí s kulturou ctnostného étosu odplaty.“

Za sebe vůbec nejzajímavější považuji část knihy zabývající se behaviorálními rozdíly mezi politickou pravicí a levicí, mezi individualistickými a kolektivistickými kulturami a ideologiemi, behaviorální rozdíly mezi stratifikovanými a rovnostářskými kulturami. Pomyslnou korunu pak nasazuje vysvětlením procesu dehumanizace a pseudospeciace a roli, kterou tyto jevy hrají v genocidách a hromadném vraždění. Varování je jasné, pozor na jakékoliv projevy dehumanizace, je to nutná podmínka a přímá cesta k hromadnému vraždění ideologického a kmenového nepřítele. Všechny tyto procesy jsou pradávné, jsou ukryty hluboko v našem mozku, v insulárním kortexu.

„Vraťme se k inzulární kůře a roli, kterou hraje při zajišťování chuťového a čichového znechucení u savců a zprostředkovaní morálního znechucení u lidí. V předešlé kapitole jsme uvedli, že nenávist k “jiným“ lze spolehlivě rozdmýchat, když zajistíte, aby se jevili vnitřně ohavní… Jakmile se při pomyšlení na jiné aktivuje lidská inzula můžete si na svém seznamu „co je potřeba udělat před genocidou „ odškrtnou jednu položku.“

Kapitoly vysvětlující a popisující rozdíly pravice vs. levice (konzervativci vs. liberálové) patří vůbec k tomu nejzajímavějšímu a zároveň k tomu nejvíce polarizujícímu z knihy. Sám jsem s tím měl zpočátku problém. Autor je liberál v americkém smyslu, tj. levičák, sám se charakterizuje jako levičák, ale zároveň, a to mu slouží ke cti, se snaží udržet rovnováhu a celkem se mu to daří, byť občas něco z levicových postojů a stereotypů v pohledu směrem na pravici z textu prosakuje. Z počátku to konzervativnější / tradicionalistické čtenáře zarazí, později, jakmile přijmou autorův styl, to obtěžuje výrazně méně, v podstatě vůbec, a naopak, dává nahlédnout do liberálního stylu přemýšlení. Minimálně tohle, pravo-levé rozdělení politiky, by si měl přečíst každý, jako užitečnou pomůcku při pokusu vysvětlit dnešní politicky extrémně polarizovaný svět.

Poopravuje oblíbený mediální stereotyp, který se objeví téměř pokaždé, když někde zvítězí politická pravice. Totiž, že voliči pravice jsou obvykle méně inteligentní než voliči levice. Samozřejmě, že nejsou, jen zkrátka přemýšlí jinak. Možná méně do hloubky, protože k tomu nemají vnitřní motivaci. Argumentuje, že pravicové smýšlení víc odpovídá krizové době, kdy existují větší vnější tlaky na kognitivní procesy (v krizové době je lepší přemýšlet rychle a dělat závěry bez zbytečného zdržování, naopak v době blahobytu si někteří jedinci mohou dovolit přemýšlet dlouze, prozkoumávat různé další vysvětlení daného fenoménu).

Knihu rozhodně doporučuji.

„Dehumanizace a pseudospeciace. Nástroje propagandistů nenávisti. „Oni“ jako nechutní, „oni“ jako hlodavci, jako rakovina, jako nedovyvinuté druhy, „oni“ jako smrdutí a zapáchající, jako obyvatelé neuspořádaných kolonií, kde by nikdo jiný nežil. „Oni“ jako výkaly. Přimějte inzuly svých následovníků, aby zaměnili doslovné za metaforické, a máte 99 procent práce za sebou.“

knihyKeMne
20.06.2020

Předně - je to opravdu mnohostránková kniha a čtení zabere nějaký čas. Ale stojí to za to!

Téma je obsáhlé a autor hned od počátku představí svůj systém, jak nás jím provede. Geniální systém. A tak se nejdřív prokousáváte neurovědou, následuje endokrinologie, genetika, kulturní a náboženské rozdíly, vzorce sociálního chování (tady se autor vyžije ve svém oboru primatologie) a než se nadějeme, už probíráme vážná témata, jako je xenofobie, politika a válčení.

Autor píše popularizačním stylem, samej vtípek či koment, až to na mě místy působilo rušivě, vzhledem k vážnosti a hloubce některých témat. Místy možná až moc omáčky rozšiřující objemnost knihy. A další kvanta textu v poznámkách pod čarou téměř na každé straně. Znovu musím zopakovat - jo je toho moc, ale čte se to jak detektivka.

Ke konci knihy autor hodně vkládá svůj postoj. V podstatě agituje za mír. Za to, abychom v sobě podporovali svá lepší já. Změnili svět k lepšímu. Hodně silná poslední kapitola. Už jen to, že kniha má i toto hlubší poselství, si zaslouží plné hodnocení a doporučení.

Komentáře zmiňují výborný překlad. Ano, četbu si vážně užijete, nicméně nemalý podíl na tom má jistě i originál. Já přidávám pochvalu za to, že se v takovém monumentu vyskytuje jen minimum překlepů. I když kůra vs. kúra mě docela dostala :-)

plejtvák
10.05.2020

Autora znám z jeho kurzů na Stanfordu, které jsou v angličtině volně k zhlédnutí na internetu. Tato kniha je do jisté míry opakováním toho, co přednáší ve svých hodinách. Nicméně opakování v tomto případě rozhodně stojí za to a to už z toho důvodu, že text je psaný s velkým nadhledem a vtipem.

Kniha se snaží s pomocí všech myslitelných oborů, tedy od neurobiologie až po kulturní vědy, ukázat možná řešení takových jevů, jako proč by většina žen raději obětovala život turisty před životem psa (Proč proboha?). Jak se však ukazuje jeden výzkum se rozporuje s druhým, takže ve výsledku toho věda ví o příčinách lidského jednání velké kulové.

Jediné, co je jisté, je, že vše závisí na kontextu. Myšlení jedince je ovlivněno výchovou v dospívání a výchova je ovlivňována kulturou společnosti, v níž jedinec žije, a tak podobně. Člověk tak nezačne mít násilné sklony ihned poté, co násilí vidí v televizi, ale spíše tehdy, když už s násilím měl ve svém životě nějaké zkušenosti. Takže kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude vzato to, co mu zbylo.

1