Člověk by čekal, že u knihy rok staré se dozví vše aktuální, co se týče právní stránky vlastnění psa. Knize bohužel uškodilo, že ji sepsal kolektiv autorů, kde prvních několik témat zpracoval pan Punčochář, a ostatní dále přispívali svými články na přidělené téma. Tím pádem se tam dost věcí opakuje a naopak tam chybí téma dnes tak rozšířených dočasných péčí nebo adopčních smluv. Zato ty kupní tam najdete.
Stále mi unikalo, za jakým účelem byla kniha vlastně napsána. Zní to jako že pro širokou veřejnost, ani občasné vtípky ale nezachrání brzké utopení se v právnických pojmech. Hledala jsem ucelený přehled na téma psa v zákonech, to jsem nedostala. Nebo ucelený přehled řešených případů, kde vystupoval pes. Jelikož autoři vybírali některé kazuistiky někdy ještě z dob starého správního řádu, to vyznělo, jako by takových případů bylo fakt málo.
Člověk se tam ale nedozví nic co by nevěděl z internetu. Naopak z knihy vyplývá, že každá soudní tahanice je jednak zdlouhavá, jednak zcela individuání závislá na všech okolnostech, a jednak může skončit neúspěchem kvůli úplné banalitě jako je prošvihnutí nějakého termínu daného zákonem. A i kdyby někdo vyšel vítězně, tak se druhá strana může tolikrát odvolávat, až jí nakonec může být vyhověno.
Přemýšlím, jaký užitek z knihy vlastně plyne. Je to spíš takové popularizační nahlédnutí do tématu soudních sporů, ze kterého plyne snad jen to že lepší je držet se od soudů dál.
(SPOILER) Občas si ráda přečtu nějakou tu knížku pro dospívající dívky, na tuhle jsem ale asi až moc stará. První strany jsem četla ještě v náhledu při zvažování, jestli chci jít zrovna do téhle, a je fakt, že začátek se autorce fakt povedl, nedal mi pokoje dokud jsem si nesehnala knihu celou. Během dalšího čtení mě kniha bohužel už nepohltila natolik, abych mohla podvědomě přestat rozebírat, že tohle nebo tamto je dost klišé. Zároveň jsem vnímala určité nedomyšlenosti, a knihu zároveň hodnotila z hlediska kritika. Což by se mi při plném ponoření do děje nestalo. Závěr mě bohužel taky neohromil. Není to moje první kniha mimo moji věkovou kategorii, a bohužel musím konstatovat, že jsem četla i lepší.
Spoiler, nebo spíš co mi celou dobu vrtalo hlavou:
Když víly a víláci neumírají na stáří a přitom můžou mít spolu děti, jak zabrání přemnožení své populace? To by se museli navzájem pravidelně povražďovat? Třeba odpověď bude v nějakém dalším díle. Kdyžtak mi pak někdo pošlete zprávu, protože já už asi do dalších nepůjdu.
Tak předně, ta kniha má zavádějící název. Ani z anotace není tak patrné, že nejde o seberozvoj, ale o naprosto seriózně myšlený a do všech detailů propracovaný návod pro lidi, kteří chtějí změnit "řád" - tedy o něčem přesvědčit své šéfy nebo spoluobčany, nebo třeba prostě kteří chtějí, aby svět byl lepší místo. Autor přináší spoustu příkladů obyčejných lidí, ze kterých se stali "tvůrci změn", tedy dokázali přimět své okolí ke změně.
Při čtení prvních stran jsem se divila, jak může tématu teorie tvorby změn někdo zasvětit celý život, jako autor. Že existuje předmět na univerzitě, jehož náplní je právě to, co shrnul do této knihy. Přišlo mi, že z tohoto tématu někdo dělá zbytečnou vědu. Nutno ale uznat, že to smysl má, autor dává návod těm, kteří chtějí něco změnit, ale nevěří si. Tvrdí, že tohle zvládne každý, stačí se jen řídit jeho návodem.
Pokud jde o konkrétní metody a osvojení nových dovedností, které autor předkládá, nejde o nic světoborného. Je to spíš fakt jen o tom, dodat svým studentům seběvědomí. Jelikož ale zrovna o žádný světový převrat neusiluju, to podrobné rozebírání všech aspektů mě dost nudilo. Ale zkuste, myšlenka je to dobrá.
Kniha má velmi dobré grafické zpracování, doprovodné obrázky jsou pečlivě voleny nejen aby navozovaly příjemnou atmosféru, ale jsou dokonce i k tématu (např. zátiší s knihami když se píše o knihách).
Autor již knihu o hygge napsal, zde ho aplikuje na spojení s domovem a celkově architekturou. Možná trochu zbytečně celá nová kniha. Mně osobně hlavně nesedl autorův humor, který se snaží do každé stránky vecpat. Prostě mi nepřipadá vtipný a rušilo mě to. V knize se o samotném autorovi dozvíme zaky hodně věcí, a já nevím, mně je prostě dost nesympatický.
Zprvu je kniha zajímavá, relativně stručně se dotýká všech aspektů své doby, nejde nijak do hloubky, ale pro představu zcela postačí. Bohužel je velká část knihy věnována světovým výstavám, a to tak podrobně, až jsem to všechno ani nepotřebovala vědět. I ohledně dalších témat je to i nadále příliš podrobné - třeba takový klub českých turistů. Takové nevyrovnané. A jak už bylo řečeno, jistě by nebylo na škodu víc dokumentovat fotkami nebo kresbami.
OK nebudu cílovka :-)) Kniha se ke mně dostala jako dárek k vánocům. Anime kresby mám vcelku ráda a mým oblíbeným filmem je Howlův zámek, no tohle mi moc nesedlo. Příběh asi čtivý, dává smysl, po přečtení dává smysl i ten název. Ale co mi nedávalo smysl, byly některé kresby. Prostě jsem nepoznala co na nich je, a doprovázející citoslovce byly místy taky zvláštní. No a to bylo vlastně docela často, takže požitek z čtení to pro mě zrovna nebyl...
Stručně a srozumitelně široké veřejnosti... Tak to jsem cílovka. Zprvu se to čte dobře a vše je srozumitelné, přehledné tématicky rozdělené kapitoly, vše co by člověk potřeboval vědět když chce založit spolek. Postupně ale přibývá cizích slov a právnické mluvy a ohledně účetnictví a daní jsem se ztratila už úplně. Fajn jsou ty vzory tiskopisů. Bohužel je příručka už deset let stará a za tu dobu se mohly poměnit ostatní zákony, na které se kniha odkazuje. Jakožto veřejnosti mi chyběly i přesné citace zákonů, při čtení je tak potřeba je mít někde po ruce, jinak budete mít pocit jakési neúplnosti, jako já. Závěr: pouze na základě četby téhle příručky bych se spolek docela bála založit, hlavně vzhledem k zmatku po kapitole ohledně daní a účetnictví.
Když už se mi kniha dostala do rukou... Přináší vtipný náhled na rozdílnost smýšlení muže a ženy. Bohužel s dost zjednodušeným vysvětlením často hledajícím kořeny v životě v jeskyni. Je fakt, že muž vychází z této knihy jako primitiv, co si jen marně snaží v dnešní době zachovat své chlapské ego. Nicméně problémy, které ve vztazích mezi muži a ženami kniha popisuje, jsou skutečně založené na realitě - muži i ženy skutečně jednají stereotypizovaným způsobem, jaký je v knize popsán. Najdeme se tam všichni a najdeme tam i svůj protějšek.
Knize ubírá na kráse to, že se místy opakují stejné "komické" ilustrace, které mají podtrhovat nešikovnost mužů. A to neustále zjednodušené vysvětlování, proč muž myslí a jedná zrovna takhle. V závěru knihy dostanete i ve stejném duchu psaný návod na spokojené manželství - nechte svého muže být jaký je a zbavte se představy že on vás učiní šťastnou.
Záměrem autora je podat problematiku návrhu zahrady laikům tak, aby se nebáli jít do toho sami a dosáhli uspokojivého výsledku. Zvláštní pozornost věnuje i konkrétnímu plánování osázení a kniha obsahuje i konkrétní návody, jak si postavit zahradní stavby svépomocí (pokládání dlažby, oplocení, schody apod.). Kniha mi přijde správně vyvážená, obsahuje informací tak akorát, aby člověka nezahltila, přesto mě nějak extra nenadchla a bohužel nedokážu říct proč.
Drobnější knížka určená všem, kdo si chtějí navrhnout zahradu svépomocí. Stručná, ale podává návod dostatečně a jednoduše. Nezatěžuje spoustou pravidel a snaží se myslet na všechno, včetně přesnosti odhadu rozpočtu. Praktická i ohledně konkrétních návrhů složení rostlin. Velké plus je, že oproti ostatním, které jsem na toto téma přečetla, nekončí u návrhu, ale zabývá se i radami ohledně postupu výsadby. Akorát končí náhle, tak nějak bez závěru, hned po kapitole s radami ohledně zahradního nábytku
Tahle knížka si zaslouží pozornost už jen kvůli aktuálnosti tématu, zvláště v dnešní době, kdy lidé bezmyšlenkovitě sdílejí vše co se jim líbí a nenapadne je zamyslet se nad tím, že se možná nechali oklamat. Nejhodnotnější je tím pádem poslední kapitola, kde nám autorka ukazuje, jak můžeme sami zapátrat, zda je informace, citát nebo fotka pravdivá.
Autorka má zajímavý styl psaní, velice neformální, takže se to dobře čte a knížka pobaví, místy je toho humoru ale až moc. Oceňuji práci překladatele, který její fráze velmi dobře převedl na české ekvivalenty. Bohužel se v knize vyskytuje přehršle překlepů, achjo :-(
To byla jízda! Autor bere téma smrti pěkně od podlahy - představením mytologií různých kultur, vnímáním smrti v různých historických obdobích, pak se přiblíží k výzkumnému programu, kterému se věnuje většinu svého života - že pomocí např. LSD lze člověka dostat do takového stavu vědomí, ve kterém tajemství života a smrti porozumí. Což považuje za vysoce prospěšné právě pro lidi trpící nevyléčitelnou nemocí, které pohlcuje strach z blížící se smrti.
Kniha vrcholí několika kazuistikami, dopodrobna popsanými prožitky několika takových lidí, kterým terapie pomocí LSD zcela změnila náhled na tuto problematiku, a pomohla jim v posledním úseku jejich života. A to je fakt bomba.
V závěru knihy autor vnáší trochu naděje, že pozastavené výzkumy na tomto poli se pomalu znovu rozjíždějí, a tak se snad jednou opravdu dočkáme toho, že tato terapie bude běžnou praxí. A snad se jednou pod tíhou důkazů přinesených "odtamtud" změní i celosvětově pohled na umírání.
Kavárnu neznám, jinak se plně ztotožňuju s komentářem uživatele Inugoya.
Na teto knize mi dost vadila taková celková ponurost, deprese, která knížečkou prostupuje. Hlavní ani vedlejší hrdinka mě neoslovily. Za mě stále z tohoto typu literatury vede Dalajlamova kočka.
No nevím, myšlenka je dobrá, jakože spojit Louise a afirmace s vědou a klasickou medicínou, ale to zpracování je poněkud nepodařené. Z případových studií (příklad jak se k uzdravení dobral člověk postupující podle tohoto spojení) vyznívá spíš, že je to hlavně o té klasické medicíně. Afirmace jako by tam hrály druhé housle, a taky závěr takové studie, že po několika měsících se člověk uzdravil, nezní nijak optimisticky. Skeptikům bude vadit i to, že dokazování účinků afirmací vědou je podané pouze stylem že jedna studie prokázala to či ono, bez jakéhokoliv konkrétního odkazu. Takže zas je to jen o tom zda budeme autorce věřit. Na to, že jde již o druhé vydání, je v knize i několik překlepů a překladatelských chyb, jako třeba kulička v krku místo knedlíku... Nebo v rejstříku afirmací kde se často u hesel objevuje viz jiné heslo, tak to jiné heslo nelze dohledat protože je přeložené zas nějak jinak... Takže bohužel tuto knihu nijak vychvalovat nebudu.
Musím říct, že autor je opravdu pozoruhodný člověk, který má to trenérství v krvi. Celou knihou dýše jeho osobnost a jeho nezlomná víra, že vytrénovat lze úplně každé zvíře včetně i člověka. A on nám předkládá spostu příkladů z vlastní zkušenosti. Z velké části je kniha věnována různým aspektům pozitivního posilování u psů, nicméně své slovo dostávají i autorovy zážitky s tréninkem dalších tvorů. Dokazuje, že tato metoda tréninku je obecně platná nejen na psy. Přikládá i návod, jak touto metodou můžete vytrénovat např. vašeho šéfa...
Co mi vadilo, byly naprosto nesouvisející fotografie psů doprovázející knihu. Prostě tam napráskali "hezké" fotky psů, a to i na místa, kde se psalo o lachtanech nebo motýlech...
Kniha byla psaná za účelem, aby ti, kdož touto poruchou trpí a odmítají si přiznat, že potřebují psychiatrickou pomoc, pochopili, co jim vlastně ve skutečnosti je a že to potřebuje adekvátní léčbu jako každá jiná nemoc. Bohužel se obávám, že se k nim tato knížka nemusí dostat, neboť jak je v ní často omíláno, tito lidé se snaží hledat především fyzický problém, a navštěvují tak různá lékařská pracoviště, s výjimkou psychiatrie. Nebyla jsem svého času jiná :-D Pokud by tedy ještě vymysleli, jak tuto knížku dostat k cílové skupině, považovala bych ji za velmi užitečnou. Pro nás ostatní, "co už víme", skutečně už užitek nemá.
Cestování časem je téma, které mi vyloženě nesedí. Prostředí, ve kterém se děj odehrává, bylo pro mě dost těžko představitelné. Autorovi taky dalo práci, než mi to celé vysvětlil, ačkoli jistá tajemství si ponechával záměrně až do konce. Vadil mi způsob psaní, co kapitola, to jiný čas, přeskakování z jedné ústřední postavy na spoustu vedlejších. Bavila mě různorodost nájemných zabijáků, a v určitým smyslu i další a další překvapivé nápady autora. Knížka začala mít určitou atmosféru, pro kterou jsem se k ní vracela, jen jsem začínala tušit, že v takových knihách, co jsou samé překvapení, bývá závěr obvykle nic moc. Toto sice nakonec pointu mělo, i když nějak mě to přesto neuspokojilo. Jako kdyby ten závěr přišel moc brzy.
Autorka v podstatě "vykradla" různé styly trenérů (netají se tím, všechny poctivě zmiňuje, že co si od koho půjčila), všechno krapet vylepšila a pojmenovala po svém a celkově představuje jako komplexní metodu, jak zvládnout psy, kteří neúměrně reagují na jiné psy nebo na lidi. Především založeno na přirozeném učení se psa, nikoliv na odvádění pozornosti apod. Nejdůležitějším principem metody je, aby pes během pomalého setkávání se spouštěčem nežádoucího chování nebyl vůbec ve stresu, což je trénováno na simulovaných situacích, a pes se díky nim zvládne přiblížit ke spouštěči čím dál blíže bez reaktivity. Zároveň se majitel učí vnímat jemné signály psa značící, kdy se začíná dostávat do stresu.
Metoda jako taková asi může fungovat, nicméně autorka ji podává tak rozvláčně a složitě, že to působí příliš složitě, nebo spíš to i odrazuje :-) Taky neustále zdůrazňuje, jak je potřeba se učit od certifikovaného trenéra, který se učil přímo od ní, jinak nezaručuje, že trenér nebude dělat chyby. Bez aspoň výukového videa to zřejmě nezvládnete.
Autor nyní vsadil na atmosféru různých typů již vzrostlých zahrad, na jejichž tvorbě se v minulosti podílel. Hlavně spousta velkoformátových fotografií, jen střídmě textu a u každé zahrady samozřejmě její plánek, a na dvoustraně i popsáno osázení viditelné na zvolené fotografii. Jako bonus obsahuje kniha i stručný zahradníkův rok a rozsáhlejší zásady pro tvorbu zahrad.
Jako jo, jen na mě to úplně nepůsobilo, takže nemůžu zařadit mezi top knihy na téma tvorby zahrad...
Knížka vede nejprve k uvědomění, že jste závislí na digitálních technologiích, potom ukáže, jak je tato závislost škodlivá, načež vám vysvětlí, proč nebude tolik těžké se této závislosti zbavit, a konečně přináší praktický návod, jak toho docílit. Vtipné je, že autor si tím nikdy neprošel na vlastní kůži, tedy tím, že by tuto závislost měl.
Mně to přineslo konečně i pochopení, proč někteří lidé nejsou na sítích k zastižení každou vteřinu. Nějak mě nikdy nenapadlo, že se prostě jen můžou snažit o hodnotnější život.
V knize mi chybělo nějaké to závěrečné shrnutí všech tipů, co v knize zazněly. Něco na způsob motivačních citátů, které bych mohla mít stále na očích. Vše bylo podáváno tak nějak od lesa a schované v hromadě textu. Takhle brzy většinu rad zapomenu.
