Knihomolová komentáře u knih

Nic co by člověk nenašel na inspiračních sítích typu Pinterest nebo Instagram. Ale je fajn, mít to před sebou pěkně na papíře, hezky systematicky seřazené a s vypíchnutím toho nejpodstatnějšího. Jako zarytý fanda psaní rukou musím mít tuto knihu ve své knihovně.

3 20.06.2018

Mám ve zvyku zakládat růžky na stránkách knihy a to vždy, když je tam nějaká zajímavá myšlenka, postřeh, slovní vyjádření něčeho, co sama cítím, ale nedokážu to popsat vlastními slovy apod. Po přečtení si pak knihu znovu prolistuju a vše zajímavé si zapíšu. U této knihy mám tolik založených růžků, až má v horním rohu kniha skoro dvojnásobný objem. Interesantní člověk je ten pan Honzák. Co mi schází v soudobém světě, nacházím v rozhovoru s tímto mužem. Je to selský rozum, zdravý nadhled a pokorná moudrost. Skvělá kniha.

12 20.06.2018

Vždycky mě pobaví, když se někdo snaží definovat něco, co svou podstatou jakékoli definice odmítá. Taky byla punk? Ale kdeže. Každý, kdo v patnácti lítal po koncertech s těžkýma botama a zelenou hlavou, si pod pojmem ,,punk'' vybaví něco jiného. Násilí? Ničení? Závislosti? Ee (vykřičník mi někde upad). Nic z toho pro mě punk nebyl, není a nebude. Vždycky pro mě ale byl, je a bude srdeční záležitostí. Něco jako slabikář, díky kterému jsem se naučila číst. Číst mezi řádky, číst v lidech, ve společnosti, v životě. Je to řetěz kolem mého srdce, k jehož zámku jsem zahodila klíč. Závěr? V ,,pohledu na věc'' se s autorkou zásadně míjím, takže knihu nechám bez hodnocení. Jinak bych musela dát mínus hvězdu.

Skvělá knížka do začátku. Spousta informací a receptů, od těch jednoduchých, základních (jako např. uvař mrkev a rozmixuj) až po ty složitějsí. Vaření pro mláďata nemusí být nuda.

1 08.05.2018

Oceňuji souhrn podstatných informací v úvodní části knihy. Také se mi líbily recepty ,,pro oba'', tedy recepty na taková jídla, která budou chutnat velkým jedlíkům a po rozmixování také miminku. Hned bych se pustila do vaření...

2 08.05.2018

Divné počasí. To teda! Živoucí a svěží jako květnová rána, tíživé jako červnové dusno, spalující jako srpnové slunce, ostré jako říjnové vichry. Ale hlavně mrazivé... mrazivé jako únorové jasné noci, kdy čekáte na zastávce, bus nikde, stehna vás od mrazu pálí, oči slzí a cigáro nehoří. Vyhlížíte příslib tepla, ramena až na uších a jste napjatí, kdy už, kdy už konečně? Autobus konečně přijede. Vy nastoupíte. A díky teplu, které vás pohltí, usnete. Otrávený řidič vás vzbudí na konečné za městem. Vystupte si! A vás napadne jen... Do p.dele to neee...
Tak taková je tato kniha.
Táta je na tebe hrdej, co Joe?
A jestli vám to ještě nikdo neřekl, tak vám to říkám já: fotky berou duši. Po kouscích, jako když krysa ohlodává jablko. Ham

6 01.05.2018

Vše už bylo asi řečeno v předešlých komentářích. Za sebe však musím napsat, že kniha je opravdu neskutečně čtivá (i když to už tady taky jistě padlo)! A to od prvního slova do poslední tečky. I když nejvíc mě pohltila první část věnovaná Miře. Příběh vyprávěný z pohledu osiřelé holčičky mě od počátku ke knize doslova přikoval. A závěr, který se mlhou k Miře opět vrátil, mne potěšil.

18 13.04.2018

Oceňuji obrazový doprovod knihy. Vše je krásně vysvětleno a popsáno, pro nastávající rodiče jde určitě o velmi užitečný teoretický ,,návod k použití". Myslím, že je rozumné držet se doporučení a postupů v knize. Jak budou fungovat v praxi se ovšem teprve ukáže v budoucích měsících, takže své hodnocení možná ještě upřesním.

2 06.02.2018

Kniha na mne působila neuspořádaně. Jakoby autor vystříhal několik rozhovorů s panem Bornem, vhodil otázky s odpověďmi do míchačky a vše pak slepil dohromady tak, jak mu to zrovna přišlo pod ruku. Taky se mi někdy dost špatně četl doslovný přepis promluv pana Borna. Chápu, že každý máme nějaký ten přízvuk, ale ono to čecháčkovské natahování a ohýbání je v psané formě prostě matoucí. Aby člověk četl větu třikrát, než ji pochopí... Ale chápu, že záměrem bylo nejspíš zachování autentičnosti.
Obsahem se mi tedy kniha líbila (mám ráda tvorbu Adolfa Borna a jeho názory a postoje mne jednoduše zajímají), ale formou, jakou je kniha napsána, už tolik ne.

5 27.01.2018

Sněhulák je mým prvním setkáním s autorem, který podle některých kritiků ,,pozvedá žánr krimi do nových výšin". Výšiny si představuji opravdu jinak. Nemohu knize upřít čtivost, děj má spád a stránky se doslova mrskají ke konci jako listy větrníku. I ten Harry, alkoholik nealkoholik, je celkem sympaťák, který nic moc neřeší až vlastně všechno vyřeší. Ale celkově jsou pro mě všechny postavy ploché a bez šťávy, styl psaní jednoduchý (když už asi po sté někdo ,,zamrkal" a po sté se někdo ,,zašklebil", začala jsem být už fakt otrávená), zvraty prvoplánové a uměle dosazené, závěr nepřekvapí. Vlastně ke konci jsem si říkala, tak už ji zachraň, toho cvoka odstřel a honem k jiné knize. Asi jsem měla velká očekávání, která se nenaplnila. Jestli má ,,toto" pozvedat žánr krimi do nových výšin, zůstanu raději při zemi.

6 13.12.2017

Ta kniha je jednoduše úchvatná! Nekonečné hledání lesních příběhů Vás nepřestane jen tak bavit. Životy hlavních hrdinů jsou před Vámi obnaženy až na kožíšky. A že je to legrační pokoukaná...

9 26.11.2017

Osobní záležitost. Tato knížečka je můj časostroj. Jen ji otevřu a už je mi snad sedm, osm let. Jako malé mi bylo toho pejska tak líto, že jsem knihu ani nemohla otevřít jak mi z ní bylo úzko. Vždy jsem ji jen prolítla a řekla si ,,hlavně to nečti!"! Teď jsem velká a už mě to tak netrýzní. Zato přemýšlím nad tím, jak dokáže kniha zamávat s emocemi dítěte. Vždyť já si ty pocity vybavuji ještě teď, po více než dvaceti letech. Kouzlo?

6 26.11.2017

Narazila jsem na tuto knihu a přemýšlela, jak je možné, že jsem ji ještě nečetla? Lustiga mám přece tak ráda a četla jsem od něj tolik knih, tak jak to, že mi tahle unikla? Nuže po hodince čtení mi došlo, že jsem ji už četla. Asi dávno, ale četla. Že vlastně tu hromadu informací, které o Lustigovi vím, znám právě i z této knihy.

Je to dobrá kniha. Mám ráda Lustigův úsečný styl, jeho schopnost nebýt přehnaně melancholický nebo sentimentální. Ta strohost vytváří v kontextu jeho vyprávění ten správný náboj, který Vás zasáhne takovým způsobem, že musíte knihu položit, vrátit se, přečíst si odstavec či větu znovu, zase knihu položit, vstřebat to a teprve potom můžete pokračovat ve čtení. Žádné řečičky kolem. Jednoduše ,,bum, tady to máte a vyrovnejte se s tím".

Kdo toho o holocaustu moc nečetl, bude se mu vyprávění z první půlky života autora zdát příliš strohé a málo vypovídající. Kdo četl (ať už od Lustiga, Remarqua, a velkého počtu jiných autorů), tomu bude tato útlá knížka jako zpověď bohatě stačit.

7 09.11.2017

Za okny orkán, přede dveřmi Dušičky. Nemohla jsem si snad vybrat lepší dobu ke čtení tohoto... této... Co to vlastně bylo? Nevím do jakého žánru tuto knihu zařadit, ale copak na tom záleží? Bylo to napínavé, temné, kruté i veselé, plné originálních přirovnání a barvitých obratů. Bylo to irské. Bylo to skvělé.

A tebe Ido, tebe a tvé jojo, snad nedostanu z hlavy... hop hop hop...

10 01.11.2017

Asi jsem měla příliš velká očekávání. Nedozvěděla jsem se téměř nic nového, nic co bych už jinde nečetla nebo si sama nemyslela. Jde o takovou velmi stručnou rešerši. Ale to neznamená, že nemůže někoho jiného obohatit. Klidně bych toto čtivo zadala jako domácí úkol středoškolským studentům pro rozvoj jejich kritického myšlení. Nebo jako doplněk ke studiu novodobých dějin. Je pravdou, že mnoho aspektů našeho života je pro nás tak samozřejmých (ať už svoboda, pocit bezpečí, aj.,) , že si ani neuvědomujeme, jak rychle o ně můžeme přijít. Alespoň si tento fakt můžeme díky této knize jednou za čas připomenout během cesty do práce (protože víc času Vám tato kniha nezabere).

1 30.10.2017

Má první přečtená kniha od Agathy Christie. Žádná její další detektivka (ač jsou také perfektní a já je prostě zbožňuju) ji už nepřekonala. Když jsem ji poprvé četla, začínal podzim. Vždy když jsem přečetla kousek z básně o malých černoušcích, přejela mi po šíji husí kůže a ve tvářích mě zahřálo slunce babího léta. Už nikdy nevymažu z hlavy ten pocit jaký mi kniha dávala. Vždy když se vrátí podzim, vrátím se i já alespoň na chvilinku na ostrov. Tento rok si ji znovu přečtu. V originále.

16 18.06.2017

Skvělá kniha. Přestože jde hlavně o biografii, bylo pro mne čtení napínavější než lecjaká detektivka. Lise Meitnerová, ač lidem neznámá, se pro mne stala hrdinkou své doby. Povinná literatura do přetestosteronovaných knihoven přírodovědeckých fakult.

5 18.06.2017

Absolutně vymazlená kniha, která mi při svých dvou a půl kilech stála za to, abych ji čtyři dny tahala v batůžku po BA (přece jen s bolavou nohou nešlo ustát všechny kapely a tak mi tahle brutálně těžká kniha byla skvělým společníkem). Oceňuji práci, kterou museli tvůrci vynaložit, aby se dostali ke všem těm starým fotkám, rozhovorům a vzpomínkám a aby nakonec tu hromadu materiálu přetvořili v tak působivou knihu. Kvalitní papír, skvělý design, dvojjazyčné provedení, informace z ,,druhé strany jeviště"... Jedním slovem pecka!

3 18.06.2017

Nedočteno. Myslím, že přijde její čas jindy...

1 18.06.2017

Co dodat. Mé absolutní čtenářské štěstí pokračuje. Zbývá 10 hodin a 46 minut než otevřou v knihkupectví a já ukořistím Dvě věže...

6 28.04.2017