Divné počasí

Joe Hill umí skvěle atmosféru, umí charaktery, s ničím a nikým se nemaže a prokládá to černočerným humorem. Výborná věc.

„Asteroid, který nás měl zasáhnout, byl odvrácen spojenou silou tisíců modliteb. Tentokrát už konec neodvrátíme. Budeme zpívat, dokud se za tímto životem nespustí opona. Už nějakou dobu pějeme poslední písně.“
„Možná byste se mohli k tomu pění vrátit až ráno. Někteří z nás se snaží usnout. A když už jste u toho, nemohli byste zpívat něco jiného než Phila Collinse? Copak jsme si dnes už nevytrpěli dost?“

Momentka představuje redukovaný povídkový formát, jako vytažený z klobouku Stephena Kinga. Pracuje se tu s očekávanými rekvizitami, americký venkov, dětský hrdina – terč posměchu spolužáků, tajemný a výstřední cizinec s ještě tajemnějším fotoaparátem v ruce. Můžou fotky krást vzpomínky? Takový solidní průměr, 3/5.

Nabito je regulérní novela. Hutný psychologický thriller, surový kondenzát, ve kterém to pro nikoho nedopadne dobře a který jako by si říkal o zfilmování někým, jako je Tarantino nebo bratři Coenové. Majstrštyk, 5/5.

V nebi, další povídka aneb co všechno se může stát, když při seskoku padákem dopadnete na mrak, co vypadá jako UFO a ukáže se, že je to UFO. Trochu (hodně) úlet, ale jinak přeskočitelné a zapomenutelné, 1/5.

Déšť je solidní postapokalypická (nebo vlastně apokalyptická) miniatura sršící vtipem. Když z nebe prší diamantově tvrdé jehlice, není se kam schovat a na krámech se objevují cedule ZAVŘENO Z DŮVODU KONCE SVĚTA, 5/5.

„Klekla jsem si vedle mrtvých a krátce jsem se pomodlila. Tomu nahoře jsem to řekla pěkně od plic. Řekla jsem mu, že chápu, že svět je plný strašlivých hříchů, ale rozsekáním spousty dětí na cestě na letní tábor nepotrestá ani jeden. Také jsem mu řekla, že jsem zklamaná jeho výkonem za uplynulých dvacet čtyři hodin, a jestli mi to chce vynahradit, tak ať sebou mrskne…“

Úplně super.Nejsem si jistá kterou z povídek vypíchnout , ale nejvíc se mi asi líbila Nabito.
Z Joe Hilla prostě cítím jeho tátu v nejlepší formě.Nechci ho srovnávat,Joe má za mě to dobré ze spisovatelských genů s vlastním rukopisem.

Kniha se mi moc líbila, nevěděla jsem co čekat a příjemně překvapila. Některé novely se mi líbily víc, některé míň, ale celkově super. Povídka Déšť parádní postapo.

Po třech Hillových přečtených románech se sestupnou tendencí jsem došel k tomu, že mě baví hlavně v povídkové formě. Tak jsem se na novely i těšil a… Je to prostě divné a ve třech případech ze čtyř divně, až skoro ve stylu: tak jsem to rozjel, je to už dost dlouhé, měl bych to už nějak zakončit, ukončené. Zklamání? Vlastně jo. Co mě překvapilo, Hill se srovnávání s otcem pravděpodobně nikdy nevyhne, ale jestli jsem ho z jeho tvorby někdy fakt cítil, tak tady. Pořadí, v jakém zaujalo: MOMENTKA, NABITO (fakt zklamalo zakončení), (dlouho, dlouho nic), DÉŠŤ (s tím závěrem si dělá prdel?), V NEBI (i na bizarro slabé a divné).

Prvá poviedka, Momentka, je o mladíkovi Mikeovi, ktorého suseda prichádza o pamäť. Tvrdí, že za to môže muž, ktorý ju fotí - teda skôr jeho foťák. Mike zisťuje, že to predsa len môže byť pravda, hlavne keď sa s tajomným mužom stretne. Táto poviedka ma bavila, čítala sa mi super. Mike je sympatický, inteligentný a sadol mi. To už úplne nemôžem povedať o zápletke, tá mi prišla trochu divná a chýbalo mi tam poriadnejšie vysvetlenie.
Druhá poviedka, Nabito, v podstate hovorí o tom, čo sa stane, keď sa zbrane dostanú do nesprávnych rúk. Aj táto ma bavila, bola zaujímavá, miestami aj napínavá, len mi vadilo, že postava Kellawaya, bývalého vojáka, je tak často v popredí, keďže bol strašne nesympatický (ja viem, že taký má byť, ale aj tak). A najviac ma naštval koniec, posledná veta, mohli tam byť ešte aspoň dve ďalšie, aby bola istota, že čo sa vlastne stalo :D.
Tretia poviedka sa volá V nebi a bavila ma najmenej. Aubrey sa na počesť mŕtvej kamarátky chystá zoskočiť s padákom. Lenže dopadne na nejaký divný mrak a putuje na ňom. Nič sa tam nedialo.
A štvrtá, Dážď, bola zaujímavá. Miesto kvapiek totiž z oblohy padajú akési ostne, ktoré zabíjajú ľudí. Tým, čo sa deje, nás prevedie Honeysuckle, ktorá sa ešte aj vydáva za otcom svojej mŕtvej priateľky, aby mu oznámila, čo sa stalo. Z tohto kľudne mohla byť celá kniha.
V podstate ma čítanie bavilo, ale ani jedna poviedka mi neprišla nejak výrazná, že by mi mala na dlhšie utkvieť v pamäti. Syn sa ale celkom potatil, takže číta sa to fakt dobre. Pár kníh som už od autora čítala a na ďalšie sa ešte chystám.

Čtyři novely, které se vesměs povedly, s výjimkou V nebi. Nejvíc mě bavila Nabito, parádní studie. Déšť a Momentka jsou klasické Kingovky, inu geny nepřečůráš.

Libilo se mi to. Povidky mely svih a bez zdlouhavych omacek okolo. Asi bych ani nedokazala vybrat, ktera se mi libila vic a ktera min, kazda byla zajimava. Za me super a autor ma skvelou fantazii :)

Povídky mám rád a Kinga taky. Za mě - tohle byla docela slušná kombinace.

Knížka, která zahrnuje 4 povídky, které byly zajímavé (některé více, některé méně), a které ocení hlavně fanoušci Kinga.

První povídka "Momentka" je o Mikeovi, který se setká s tajemným Féničanem, který vlastní fotoaparát, který ale nefotí jen tak obyčejné fotky. A jak to souvisí s dnes již zmatenou, ale přesto laskavou sousedkou, se kterou má Mike spoustu vzpomínek?

Druhá povídka Nabito mě moc nenadchla. Becki se úplně nedaří a je zářným příkladem, jak to dopadá, když se zbraň octne v rukou nesprávného člověka. I když bývalý voják Kellaway není také zrovna tou nejšťastnější volbou....

Třetí povídka V nebi byla o Aubrey, kterého čeká seskok padákem. Jenže jemu se nechce a chce to odpískat, jenže najednou bude muset skočit. Dopadne na místo, které vypadá jako mrak, ale mrak to tak docela není....

Poslední povídka Déšť byla boží, ta se mi líbila moc.
Honeysuckle je lesbička, která zažije déšť. Ale není to obyčejný déšť, z nebe prší krystalky, které vypadají jako jehly a mají na svědomí spoustu mrtvých. A nejen mrtvých přímo, ale i dalších, neboť se na tuto tragédii nabalí další nešťastné události....

Celkově zajímavé pohodové čtení, u kterého se sice bát nebudete, ale může vás to vtáhnout do děje plnou silou.

Povídkové sbírky mám rád, protože se tu nechodí kolem horké kaše a velmi často se čtenář dostane rychle k jádru pudla. Moje první setkání s Joem Hillem pak dopadlo velmi dobře a i když mě některá povídka nebavila až tolik (V nebi) tak se jí rozhodně nedal upřít zajímavý nápad. Nejlepší je pro mě každopádně povídka Nabito, která byla vtahující svojí uvěřitelností a přinesla celkem zdrcující závěr…jednotlivě bych povídky viděl na 4/5, 5/5, 3/5 a 4/5

Hodnocení 4,5*

Momentka:
Tahle povídka byla vážně skvělá. Představa vzpomínek jako fotografií, které se z mysli postupně ztrácí až nezůstane vůbec nic. Jen prázdná schránka. Kdo je záhadný Féničan s ještě záhadnějším foťákem ? Nedovolte, aby vás vyfotil :-O Příběh malého Michaela, který jednoho dne najde před domem zmatenou sousedku, která mu řekne, aby si dával pozor na chlapa s foťákem. A od té doby se jeho život převrátí vzhůru nohama a začnou se dít opravdu zvláštní věci...
Tahle povídka mě vedla hodně k zamyšlení, a to především nad ztrátou vzpomínek, jaké to musí být, když vám každý den zmizí z paměti něco, co tam bylo dlouhá léta. Jak se s něčím takovým vyrovnat. Je to horší pro člověka, kterému se to děje, nebo který "jen" přihlíží ? :-(

„Je to jako...Jako když se z domu vystěhují majitelé. Dům pořád stojí, ale všechny věci jsou pryč. Někdo odvezl nábytek a sroloval koberce."

Nabito:
Hrdina nebo vrah ? Jak tenká hranice může být mezi těmito dvěma pojmy ?
Příběh sledujeme očima více postav, mladé Becki, které se zhroutí celý svět, záhadného Kellawaye, který miluje zbraně a svého syna a mladé a možná až příliš horlivé novinářky Lenternglassové. Jak se jejich osudy nakonec propletou ?
Tahle povídka se mi taky moc líbila, řeší se zde rasismus, ale i náboženství, nelegální obchody se zbraněmi, nelegální držení zbraně. Co může vojákům způsobit posttraumatická stresová porucha a hlavně jaké můžou být následky, když se neléčí. Tahle povídka je nenásilně protkaná spoustou takovýchto závažných témat a samotný závěr mě velmi překvapil ;-)

V nebi:
Bohužel musím přiznat, že tato se mi líbila nejméně. Potenciál měla skvělý, ale to zpracování mě bohužel moc neuchvátilo :-/
Příběh začíná v letadle, ve kterém se chystá několik tandemových seskoků s padákem. Náš hlavní hrdina Aubrey z toho chce nakonec vycouvat, což mu úplně nevyjde a tak skočí, ale místo několik tisíc metrů padá asi jen 15 a přistává na nějakém divném mraku, který tedy není tak úplně mrak :-D No a dále následuje vcelku bizarní počtení :-D

Déšť:
Poslední povídka a opět skvělá :-) Hlavní hrdinka Honeysuckle (strašně by mě zajímalo, kam na ty jména chodí :-D) je svědkem velmi podivného deště. Z nebe nepadá voda, ale jakési tajemné a vražedné krystaly ve tvaru jehel. Zemře bohužel spousta lidí, ale nikdo neví odkud se podivný déšť vzal. Situace se přiostřuje když se do toho všeho vloží ještě jakási pomatená sekta, která předpovídá jak jinak, než konec světa :-D

„Bylo uklidňující vědět, že nejvyšší představitelé našeho národa využívají pro pomoc potřebným všechny zdroje, které mají k dispozici: sociální média a Ježíše." :-D

Nejvíc se mi líbila první a poslední povídka a nejméně povídka V nebi, ale za mě stojí tato knížka 100% za přečtení. Kdo jako já miluje Stephena Kinga, tak určitě taky uznáte, že tam ty geny prostě jsou :-)

Panu Hillovi se daří spíš romány než povídky. Rohy a černá krabice byly super. Na plný plny a divné počasí jsou za mě hodně slabé kousky. Nejvíc mě bavila povídka o zbraních, zajímalo mě jak to dopadne. Ale zbylé povídky mi byly ukradené a nedokázala jsem si najít cestu k postavám.

Sbírka čtyř povídek, které spojuje téma nečekaných a často nadpřirozených událostí zasazených do současného světa.

Každá povídka nabízí originální zápletku a mrazivou atmosféru, která čtenáře vtáhne a nepustí až do konce.

Joe Hill ukazuje svou schopnost vyprávět příběhy, které jsou nejen děsivé a napínavé, ale také hluboce lidské.
Každá povídka je výzvou k zamyšlení nad moderní společností, strachem a lidskou přirozeností.

Hill se nebojí experimentovat s formou ani s tématy, což dělá z této sbírky povídek fascinující čtení pro fanoušky hororu i sci-fi.

Snad ze všech povídek bych si dokázala představit samostatnou knihu a přemýšlím, z jaké by se mi líbila nejvíc … Asi bych volila Nabito a Momentka … nebo Déšť? Sakra …

Momentka

V této povídce se Hill zabývá tématem vzpomínek a jejich ztráty.
Hlavní postavou je dospívající chlapec Michael, který byl varován před mužem s foťákem. Michaelova bývalá chůva ho varuje, ať se nikdy nenechá tajemným mužem vyfotit.
A pak ho Mike spatří… i s polaroidem.

Co kdyby každé vyfocení vzpomínky kradlo, místo dokumentovalo?

Povídka je nejen děsivá svou premisou, ale také působivá v tom, jak zobrazuje lidskou paměť a její křehkost.

Autor zde vytváří napětí kombinací hororového prvku s osobním příběhem, který rezonuje se strachem ze zapomnění.
Poukazuje zde na stáří, vzpomínky a nebo třeba na zdravotní neduhy.

Nabito

Tato povídka se zaměřuje na aktuální a kontroverzní téma střelných zbraní ve společnosti. A nejen to, dotkne se více “citlivých témat.

Nabito je nejvíce zakořeněna v realitě z celé sbírky, přičemž se dotýká témat jako je zneužívání moci, násilí nebo třeba rasismus.

Randall pracuje jako ochranka v obchodě, má výbušnou povahu a dostal zákaz styku s manželkou a synem.
Spolu s vydáním rozhodnutí mu byly zabaveny i zbraně - pochopitelně.

Jednoho dne se objeví u nepříjemného incidentu a přes noc se stává hrdinou. Proč nebudu prozrazovat…

Ale je to tak, jak se na první pohled zdá nebo je pravda úplně jiná?

Zde nenalezneme žádné nadpřirozené prvky a stejně pocítíme husí kůží…
Zbraň určitě nepatří do ruky každému.

V nebi

Parta přátel chce uctít památku jejich kamarádky a rozhodnou se, že postupně prožijí zážitky, které ona nestihla.
Jako první je seskok padákem.
Jde do toho i Aubrey, i přes to, že má strach z výšek. Udělá to kvůli Harriet, do které je blázen.

Mrak, ke kterému se letadlem blíží, však není jen tak obyčejným mrakem.

O co tady jde?
Po seskoku se začnou dít divné věci. Co je s tím mrakem špatně? A proč Aubrey nepřistál na zem?

Hill v povídce kombinuje prvky sci-fi a hororu a poskytuje čtenáři jedinečný zážitek z boje s vlastním vnitřním strachem.

Déšť

Déšť představuje dystopický svět, kde z nebe místo vody začnou padat ostré střepy, což má katastrofální důsledky pro lidstvo.

Svůj příběh vypráví lesbička Honeysuckle, mělo jít o jeden z jejích nejšťastnějších dnů a místo toho…

Stojí za touto situací někdo nebo se počasí definitivně zbláznilo a jde o neobyčejný přírodní úkaz?

Hill využívá tento koncept k prozkoumání lidské reakce na přírodní katastrofu a jeho schopnosti přizpůsobit se novým podmínkám.

Povídka je jak metaforou pro nevyzpytatelnost přírody, tak i kritickým pohledem na lidskou neschopnost čelit změnám / něčemu novému - jinému.

Jistě jste se v reálném životě setkali například s xenofobií nebo homofobií.

Sbírka Divné počasí (Strange Weather) poprvé vyšla v USA v říjnu 2017. Obsahuje čtyři novely, což může u zasvěcených čtenářů vzbuzovat podezření, že se autor nechal inspirovat svým otcem, Stephenem Kingem, který má na svém kontě pár sbírek podobně stavěných (Čtyři roční doby, Čtyři po půlnoci, Černočerná tma). Název sbírky by mohl napovědět, že je počasí ústředním motivem, až na poslední novelu tu však kupodivu nehraje prim.

První kousek s názvem Momentka (Snapshot, 2013) pojednává o třináctiletém Michaelovi, který žije pouze s otcem a díky svému vzhledu nemá žádné kamarády. Jeho bývalá chůva ze sousedství Shelly Beukesová, trpící stařeckou demencí, stále dokola mluví o jakémsi Féničanovi a jeho foťáku a Michaela varuje, ať se od něj nenechá za žádnou cenu vyfotit. Michael se s tajemným mužem brzy setkává a je vystaven velkému nebezpečí. Stojí za odcházející pamětí skutečně stáří? Co kdyby vám fotoaparát dokázal při každém pořízeném snímku vymazat část vzpomínek?
Jak už jsme se mohli několikrát přesvědčit, Joe Hill dokáže jít ve svých příbězích mnohem více do hloubky, než se na první pohled zdá. Nejinak je tomu i v Momentce.
V jádru navenek obyčejného hororového příběhu se autor snaží poukázat na neduhy stáří a více než o Féničana a jeho fotoaparát tu jde o bezmoc těch, kteří trpí Alzheimerovou chorobou.

Druhý příběh s názvem Nabito (Loaded, 2016) je bez debat nejsilnějším kouskem v knize.
Autor se zde pokouší vypátrat, proč jsou Amíci tak posedlí zbraněmi a stejně tak vehementně řeší problematiku rasismu a xenofobie.
Randall Kellaway pracuje jako ochranka v nákupním centru a díky své výbušné povaze dostal soudní příkaz zakazující kontakt se svou manželkou a malým synem. Společně s tím mu byly navíc zabaveny veškeré zbraně. Jednoho dne se mu převrátí život naruby, když se nachomýtne k incidentu, na první pohled tvářící se jako teroristický čin, při kterém zemře několik lidí. Randall se přes noc stává hrdinou a mediální hvězdou. Je však skutečným hrdinou, který dokázal zabránit ještě většímu krveprolití, nebo je vše úplně jinak? Částečně i z osobních důvodů se do celého případu vkládá reportérka Aisha. Na čtenáře čeká šokující příběh plný násilí s dosti otevřeným, nicméně jasným koncem. I přesto, že novela postrádá nadpřirozené prvky, dokáže vám spolehlivě nahnat husí kůži.

V nebi (Aloft, 2014) vypráví o čtyřech přátelích, kteří se rozhodnou uctít památku své nedávno zesnulé kamarádky tím, že postupně prožijí věci, které ona za svůj život nestihla. Hned první v pořadí je seskok padákem. Aubrey, trpící strachem z výšek, jde do akce jen kvůli Harriet, do které je až po uši zamilovaný. To ještě netuší, jaké nepěkné dobrodružství ho čeká. Mrak, ke kterému se letadlo se skupinkou na palubě blíží, není totiž tím, čím se zdá být.
Podobně jako v první novele, je zde vedle hlavního motivu strachu z neznáma rafinovaně zakomponován i příběh rozebírající složitý vztah mezi Aubreym a Harriet, který je čtenáři postupně odhalován prostřednictvím vložených flashbacků a nakonec se stává stěžejním pro celé dílo.

Poslední novela s názvem Déšť (Rain, 2016) je snad jediná, která koresponduje s názvem celé sbírky. Jednoho dne nad americkým Boulderem začnou z nebe místo deště padat ostré minerály. Následky jsou katastrofální a pro mnoho lidí smrtelné. Celý svět je náhle vzhůru nohama a americká vláda hledá viníky, aby mohla podniknout razantní kroky. Honeysuckle, vyprávějící příběh v první osobě, přijde během deště o svou přítelkyni Yolandu, která se k ní zrovna chystá nastěhovat. Vydává se na cestu zdevastovanou krajinou, aby o Yolandině smrti informovala jejího otce, přičemž se dostává do nezáviděníhodných situací. Stojí za vražedným deštěm opravdu teroristická organizace, nebo se jedná pouze o přírodní úkaz? I když je závěrečné rozuzlení méně důvěryhodné, příběh je opět velmi poutavě napsaný. Ten pocit, že jsme vůči otevřenému nebi naprosto bezbranní, je velmi nepříjemný. Mimo kladení důrazu na xenofobii (podobně jako v novele Nabito) se zde autor zaměřuje na problematiku homofobie.

Joe Hill se opět projevil jako skvělý vypravěč. Občas srší velmi černým humorem, s ničím se moc nepáře a nějaká korektnost ho vůbec netrápí. Novely, které jsou místy velice drsné a kruté, vás po celou dobu drží v napětí a dobře se čtou. Knize v podstatě není co vytknout a já dávám plný počet bodů.

Kniha obsahuje celkem 4 povídky... nemůžu říct, že by byly špatné... ale mě prostě moc neseděly... za mě nejlepší byla s názvem Déšť....

Za mě si tahle kniha rozhodně zaslouží pozornost. A to i pokud nejste zrovna fanoušci povídek. Všechny čtyři příběhy jsou opravdu zábavné, velice poutavé a nechybí jim poctivá dávka napětí, kdy tušíte, že se každou vteřinou stane něco hodně špatného. Vyprávění má navíc jedinečnou atmosféru. Zkrátka geny se nezapřou a Joe Hill ukázal, že umí napsat chytlavý příběh. Pokud bych měl vypíchnout jednu povídku, tak to bude rozhodně ta s názvem Nabito. Musím říct, že bych si jí dokázal představit i v románovém zpracování. To samé bych mohl říct i o příběhu pojmenovaném Déšť.

Od Hilla jsem už pár knih četla. Musím říct, že Ohnivý muž je za mě dokonalost a brousím si zuby na Vánoční říši.
Divné počasí obsahuje čtyři povídky, každá má o něco málo přes sto stran. Nechci vyzrazovat děj, protože sama to nemám ráda, ale pokusím se vám každou z nich trochu přiblížit.

MOMENTKA, kterou vypráví třináctiletý Mike, jednoho dne uviděl na ulici paní, která se jim dřív starala o domácnost dost zmatenou a vystrašenou. ,,Nenech ho, aby si tě vyfotil. Nedovol mu, ať začne ubírat." jsou její slova, která mu způsobují velmi nepříjemné mrazení. A když potká podivného chlápka s nekonečným tetováním, s mnoha fotoalby na zadním sedadle svého Cadillacu a polaroidem, který fotí podivné fotografie a ještě podivněji se chovají lidé, které jsou polaroidem vyfoceni, necítí se v bezpečí.
Povídka se četla moc dobře. Bavila mě a zůstávala jsem napnutá jak Mike skončí. Jen jsem to čekala trochu víc vyhrocené.
Povídka o dospívání, vzpomínkách, nadpřirozenu, paměti, stáří a o vztazích dětí a seniorů.

Povídka NABITO se mi četla o poznání hůř. Ze začátku má pomalejší rozjezd, ale vyvíjela se zajímavě a nakonec měla dost šokující závěr. V tomto parádním thrilleru se s tím autor opravdu nemaže a ukazuje, že hrdinové nejsou vždy jen dobří lidé.
V povídce je vidět, jak moc dokáží zbraně ničit a kolika lidem to změní život, když jsou v nesprávných rukách. A je jedno jestli je to žena, která je má jen ráda, ale jednou ji někdo prostě naštve nebo jsou ty ruce bývalého vojáka.

V NEBI. Co byste dělali, kdybyste skákali z letadla, báli se výšek a když už skončíte, neskončíte na zemi, ale na podivném mraku, který vás nepustí dolů?
Tato povídka mě hodně zaujala už od začátku. Popisy byly hodně vydařené a já pokaždé, když jsem byla venku, se dívala na mraky.
Byla originální, čtivá a byla jsem zvědavá jak dopadne.

DÉŠŤ je boží povídka přesně podle mého gusta, která mě chytila a nepustila. Zhltla jsem ji za jeden večer. Protože nejde jen tak ignorovat, když místo deště prší ostré a dlouhé střepy.
Za mě měla všechno! Originalitu, napětí, akci, spád i smutné chvilky.

Děkuji Betě za poskytnutí výtisku a za opět skvělou jízdu.

Hill geny po tátovi nezapře. V psaní rozhodně. V knize se setkáme se čtyřmi povídkami a každá má něco do sebe, zvláštní a velmi temnou atmosféru s různým tempem. V první povídce nám Joe zlehka navodí atmosféru a s dalšími už se to jen veze. Hodně mě zaujala povídka Nabito, tohle čtenář opravdu nečekal. Z mírného začátku vcelku převratný konec.
Momentka, která mi velmi připomněla Kingův mystery styl. Nebe bych popsala jako přechod mezi příběhy, k poslední povídce Déšť, která mě naprosto odrovnala. U té poslední povídky bych se nebála filmové verze, to by mohlo dopadnout velmi dobře.
Kniha je čtivá, povídky jsou delší, ale ničemu to nevadí, začteš se a najednou jsi na konci.

Od Hilla jsem už pár knih četla. Musím říct, že Ohnivý muž je za mě dokonalost a brousím si zuby na Vánoční říši.
Divné počasí obsahuje čtyři povídky, každá má o něco málo přes sto stran. Nechci vyzrazovat děj, protože sama to nemám ráda, ale pokusím se vám každou z nich trochu přiblížit.

MOMENTKA, kterou vypráví třináctiletý Mike, jednoho dne uviděl na ulici paní, která se jim dřív starala o domácnost dost zmatenou a vystrašenou. ,,Nenech ho, aby si tě vyfotil. Nedovol mu, ať začne ubírat." jsou její slova, která mu způsobují velmi nepříjemné mrazení. A když potká podivného chlápka s nekonečným tetováním, s mnoha fotoalby na zadním sedadle svého Cadillacu a polaroidem, který fotí podivné fotografie a ještě podivněji se chovají lidé, které jsou polaroidem vyfoceni, necítí se v bezpečí.
Povídka se četla moc dobře. Bavila mě a zůstávala jsem napnutá jak Mike skončí. Jen jsem to čekala trochu víc vyhrocené.
Povídka o dospívání, vzpomínkách, nadpřirozenu, paměti, stáří a o vztazích dětí a seniorů.

Povídka NABITO se mi četla o poznání hůř. Ze začátku má pomalejší rozjezd, ale vyvíjela se zajímavě a nakonec měla dost šokující závěr. V tomto parádním thrilleru se s tím autor opravdu nemaže a ukazuje, že hrdinové nejsou vždy jen dobří lidé.
V povídce je vidět, jak moc dokáží zbraně ničit a kolika lidem to změní život, když jsou v nesprávných rukách. A je jedno jestli je to žena, která je má jen ráda, ale jednou ji někdo prostě naštve nebo jsou ty ruce bývalého vojáka.

V NEBI. Co byste dělali kdybyste skákali z letadla, báli se výšek a když už skončíte, neskončíte na zemi, ale na podivném mraku, který vás nepustí dolů?
Tato povídka mě hodně zaujala už od začátku. Popisy byly hodně vydařené a já pokaždé, když jsem byla venku se dívala na mraky.
Byla originální, čtivá a byla jsem zvědavá jak dopadne.

DÉŠŤ je boží povídka přesně podle mého gusta, která mě chytila a nepustila. Zhltla jsem ji za jeden večer. Protože nejde jen tak ignorovat, když místo deště prší ostré a dlouhé střepy.
Za mě měla všechno! Originalitu, napětí, akci, spád i smutné chvilky.