Černá krabice
kniha od: Joe Hill (p)
https://www.databazeknih.cz/https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/3013/bmid_cerna-krabice-xCQ-3013.jpg
3.9
407
Kuchařka pro kanibaly... oprátka z oběšence... hrůzný sadistický film - to je jen pár bonbonků z děsivé sbírky Judase Coyna. Býval jedním z death-metalových bohů a mezi fanoušky je jeho záliba v podivnostech stejně proslulá jako jeho výstřelky z mládí. Ale žádná součást sbírky není tak neobvyklá, strašlivá a především lákavá jako poslední objev, na nějž narazil v jedné internetové aukci: „Prodám nejvyšší nabídce ducha svého nevlastního otce..." Za tisíc dolarů se Judas stane pyšným majitelem obleku po mrtvém muži, v němž prý přebývá jeho duch. Judas ale nemá strach. Celý život bojoval s duchy - s duchem násilnického otce, lásek, které bezohledně opouštěl, členů kapely, jež zradil. Jeden duch navíc ho už stěží rozhodí. Ale to, co mu pošta přiveze v černé krabici, není žádné vymyšlené strašidlo. Duch je skutečný. Původní majitel obleku je najednou všude: sedí na chodbě před ložnicí, v Judově Mustangu, stojí před oknem, sleduje ho z televizní obrazovky. Čeká - a v kostnaté ruce drží stříbrnou břitvu na řetízku...... celý text
Literatura světová , Horory , Fantasy
Vydáno: 2007 , Beta-Dobrovský
Originální název:
Heart-Shaped Box , 2007
více info...
Komentáře (86)
Komentáře 86 Recenze 8
Silná kniha? Jo.
Černá krabice začíná nenápadně, byť jde Hill rovnou k věci. Jenže potom se mistrně vrací s přidáváním informací ohledně všeho a jde mu to moc dobře. Vzpomíná a doplňuje informace a najednou se ten nevrlý a nesympatický Jude stává trochu snesitelnějším, a mě s každou další kapitolou přestávalo být jedno, kdyby teda nakonec umřel. Vlastně jsem doufala, že se to nestane.
Kniha sama o sobě není nijak zvlášť děsivá, ale má skvělou atmosféru, a je vážně napínavá. Částečně road trip, kde se utíká před duchem, a zároveň trocha toho hledání sama sebe, a poznání toho, co je v životě skutečně důležité.
Tak toto mě bavilo. Čtivé, nabité dějem, napsané tak, že bych i byla ochotná věřit, že se to opravdu stalo... :-)
Knihu jsem si vzala na dovolenou a musela jsem si jí hodně šetřit, jinak bych jí slupla na posezení. Děj velice rychle ubíhal, zápletka byla čitelná, duchařina skvělá a rodné příjmení "King" z toho kapalo na všechny strany. Za mě spokojenost!
Ačkoliv jsem se nikdy nepřišel k románům Joeova taťky na chuť, rozhodl jsem se dát Hillovi šanci. A rozhodně toho nelituji.
Na první dobrou musím zprvu hned uznat, že originální nápad utáhne celou stopáž. Přeci jenom stárnoucí rockovou hvězdu, co si ujíždí na kdejakých spirituálních trepkách a má v patách ducha zesnulé bejvalky je vlastně dost dobrý.
Jenže, na to, jak dokázal příběh rozvinout, Hill operuje primárně s dvěma hlavními postavami. A bohužel se, dle mého soudu, nepodařilo ani jednu z nich nijak hlouběji vykreslit. Hlavní postava je plná kýče, jako by z oka vypadla z biografie o Axelu Roseovi z Gánů. Jeho gotická přítelkyně je na druhou stranu zase naivní až za hrob. Suma sumárům, ani jedna z postav na mě nepůsobila věrohodně a spousta rozhodnutí mi přišla jen a pouze na efekt.
Černá krabice je rozdělena do několika dílčích celků, z nichž asi nejzáživnější je právě ta první. S každou další jakoby snad autor ztrácel dech a narativ se snažil uměle natahovat. A finále? Bohužel mi přišlo uspěchané a těžko uvěřitelné. Postava otce hlavního hrdiny byla v průběhu knihy několikrát zmíněna, ale její závěrečný prostor mi přišel dost tlačen na sílů. Jakože - musím to nějak ukončit, tak použiji těch několik referencí, co měly původně sloužit jako motivace hlavního hrdiny. Uff, škoda.
Řemeslně, nebo literárně chcete-li, se žádné terno nekoná. Ale to jsem ani nečekal, proto to nebudu autorovi brát za zlé.
Mám-li to vzíti kolem a kolem, Černá krabice je zdařilý debut, který má svoje kvality, ale na víc než jedno přečtení to nevidím.
Po delší době celkem obstojná duchařina. Ze začátku jsem byla velice nadšená, protože syn legendárního Stephena Kinga to rozjel na plné obrátky. Záhadná černá krabice
ve tvaru srdce, v ní oblek mrtvého muže, to jsem si říkala wow, začíná nám to slibně. Najednou se nám v domě objevuje duch a parádní jízda začíná. Měla jsem trochu problém se vžít do postav a klidně mohla být knížka o maličko kratší, taková delší povídka na
150 stran by dle mého byla ideální délka, protože, některé pasáže mi přišly celkem zdlouhavé. Ale v poslední třetině kniha chytá dech a nám končí celkem slušný duchařský příběh. Kniha čítá nějakých 250 stránek, je to jednohubka na dva večery, takže si to určitě
dejte.
Jako fanynka jeho otce jsem si nutně musela tuhle knihu přečíst a určitě toho nelituju. Kniha se mi líbila, byla napínavá a celkem nemám ani co knize vyčíst. Je možné, že si přečtu i další knihy.
Souhlasím že to bylo spíše na povídku, minimálně první polovina byla pro mě oříškem. Tak tak jsem se dostal do finále, které mě zase příjemně překvapilo. Takže hodnotím průměrně... ale jo, místy jsem se i trošku bál :)
Už teda na přebalu ten "nový mistr" mi úplně nesedí... Ale dobře, marketing chápu.
Tahle duchařská historka nebyla špatná, ale taková zdlouhavá. Říkal jsem si, že by jí možná slušel i povídkový formát. Musím říct, že jsem nečekal až takový krvák, některé scény z finále byly dost brutální.
Celkově to nebylo nijak špatný, ale taky nic na co by člověk vzpomínal. Já teda nejsem ani velký fanda táty Kinga, takže možná mi tahle potemnělá rodinka prostě jen nehraje do noty. ;)
Mně to nějak neuchvátilo. Nebylo tam nic moc originálního a postavy mi moc charakterově nesedly. Děj se na mě posouval trochu pomalu, ale plusové body to má za občas fakt dobře popsanou atmosféru.
Někdo volí Losnu, druhý zase Mažňáka. Je super, že si dílko našlo spoustu spokojených čtečů a čteček. Já se nechal nachytat na super námět a prvních pár desítek stran paráda. Pak se něco přihodilo a příběh se "vykokotil" do jakési sebezpytně halucinogenní retrospektivy, ve které se hrdina (pro mne děsně nesympatické egohovado) plácá jako v průběhu tvrdého detoxu. Vím, že se knihy neodkládají v prostřed proudu, ale u příběhu se chci bavit a ne se nasírat.
Jestliže platí, co řekla Matilda: Číst knížku je jako udělat si dovolenou ve své hlavě.
Tak tady místo na pláži byl hotel u seřaďovacího nádraží a okno jsem měl na skládku!
Pro ty z vás, kteří nevědí, Joe Hill je syn Stephena Kinga.
A, jo, stařík mu dal nějaké tipy, to je jisté.
Jedním z důvodů, proč Stephen King po desetiletí inspiroval snad každého hororového spisovatele, je to, že píše o malém městě „Amerika“ lépe než kdokoli jiný. Říkám 'Amerika', protože jsem nikdy nebyla v USA a vyrostla jsem ve městě, ale jeho příběhy mě tam staví, jako bych vyrůstala a žila v malém městě.
Hill vykazuje známky stejného typu hlasu.
Toto je strašidelný příběh, ale ještě více je příběhem růstu. Mohu doporučit každému čtenáři hororů. Byla to opravdu jízda, která mě bavila.
Zaujala mě od první stránky a musela jsem jí co nejdřív dočíst do konce. Oproti Černému telefonu opravdu skvělá.
Musím se přiznat, že ze začátku jsem se trošku bála , atmosféra se snášela nad celou knížkou. Velmi povedená duchařina plná napětí a zvratů.
Trošku mi tam vadil věk hlavního hrdiny, já si ho představovala mladšího.
(SPOILER)
Moje první kniha od autora Joea Hilla!
Příběh nás zavede do Ameriky, kde se seznamujeme s hudebníkem Judem.
Jude je za mě typická celebrita. V mládí člověk, co nezná hranice, je sobecký, namyšlený a co žil víceméně život plný alkoholu, holek a zábavy.
Teď ale jeho věk pokročil a některé věci jsou minulostí. Zálibu v podivnostech mu zůstala, a proto si objednal oblek zesnulého člověka, údajně i s duchem. Přeci jen ho nějaký přízrak nerozhodí. V tom se ale plete a začíná boj, nejen, o jeho život. Obchod byl totiž zmanipulovaný tak, aby tuto černou krabici získal právě on.
Za mě tohle byla bomba!
Joe už od začátku měl u mě nastavenou vysoko laťku, skrze svého otce a musím říci, že nezklamal. Ba naopak.
Od začátku jsme vtaženi do typického amerického hororu. Možná si teď říkáte, že jich vyšlo už mnoho, tak to musí být nuda, co nepřekvapí, ale to se nemusíte bát. Respektive bát se budete, ale ne skrze kvalitu tohoto díla.
Příběh se odehrává v domě Juda, kde s ním žije jeho partnerka Marybeth/Georgie. Po přijetí baličku se v domě začnou odehrávat paranormální jevy, včetně přízraku starého muže Craddocka. Jude zjistí, že má vše spojitost s jeho bývalou partnerkou a rozhodne se s ní spojit. Není to ale tak jednoduché a v knize zjistíte proč. Podaří se Judovi zachránit nejeden život?
Joe Hill využil veškerý potenciál a vytvořil fakt skvělou knihu.
Od prvopočátku jsme v taženi do temného, strašidelného a napínavého příběhu. I mně občas naskočila husí kůže a to je co říct.
Navíc to nebylo jen o "bububu" efektu, ale bylo to spojené s esoterikou a to já můžu. Opravdu autor využil nejeden spiritistický podnět.
Nejvíce jsem si oblíbila Marybeth. Byla to empatická, inteligentní žena, která dokázala klamat tělem, v dobrém.
Dále mne zaujala postava Floridy. Její střípky mne celkem zasáhly a byly to pasáže, které pro mne byly emotivní.
Knihu jsem četla ve společném čtení, ale měla jsem co dělat, abych knihu nezhltla jak malinu. Opravdu ji mohu velice pochválit a vy si ji určitě přečtěte.
Hodnotím 5/5⭐️ a řadím tuto knihu k mých top 5 přečtených letošních knih.
Konečně se mi do ruky dostala i tato románová prvotina od Hilla, poslední kniha, co mi v mé sbírce chyběla. O ději jsem dopředu neměla ani tušení. O to více mě potěšilo, že hlavním hrdinou je starší hudebník Judas Coyne, hrající "satanskou" hudbu. Sama metal poslouchám a nevím proč, ale v hlavním hrdinovi jsem si pořád představovala Nergala, zpěváka Behemoth :D Judas má zálibu v temných věcech, takže když objeví inzerát o prodeji ducha, neváhá a kupuje. To ovšem netuší, že duch má něco společného s jeho minulostí a nebude to trvat dlouho a Judovi a lidem v jeho okolí půjde o život.
Od Hilla mám zaručeně radši jeho romány, delší příběhy. Sice u mě pořád vyhrávají Rohy a Ohnivý muž, ale Černá krabice je hodně super a byla to taková rychlá jízda temným světem mrtvých, kteří stahují živé dolů.
"Mrtví stahují živé dolů."
•••
Judas Coyne. Bývalý hudebník, samotář a sběratel podivností jako je třeba lebka ze 16. století po trepanaci nebo třista let staré doznání od čarodějnice. Jeho život a celkově pohled na svět se změní dnem, kdy koupí ducha a s ním mu dorazí i jeho oblek v černé krabici ve tvaru srdce.
•••
Sice psáno v třetí osobě, ale kupodivu to vůbec nevadilo, protože kolikrát je to takové neosobní, ale tady ne. Od začátku do konce se něco děje a autor se zdržoval zbytečných omáček.
Přišlo mi to jako film, který jsem sledovala a to se mi stává jen u jednoho autora. Stephena Kinga. A tím se dostávám k tomu, že jsem často zapomínala, že to není dílo Kinga, ale jeho synátora. No... Jablko nepadá daleko od stromu.
•••
Četla jsem hlavně večer, když děti spali a přiznám se, že jsem občas měla nepříjemný pocit. Za mě je to velmi dobrá duchařina. Nechybí napětí, akce a ty nepříjemné pocity v zádech.
Škoda některých chybně napsaných slov. Překladatel zřejmě neměl na klávesnici písmeno f a místo toho psal ť. A další nějaké ty překlepy.
•••
Ze začátku pro mě bylo těžké najít si cestu k tak výrazným postavám. Jude jako vousáč a rockový zpěvák s bujarou minulostí. Marybeth jako tanečnice v pánském klubu a Anna podivínka, která se radši ptá, než odpovídá. Ale postupem času, jak jsem je poznávala se mi zaryli pod kůži a já jim moc fandila.
Od knihy jsem nic moc nečekala a o to víc mě překvapila. Rozhodně doporučuji.
Od pana Kopečka mám přečtených už pár knížek a teprve teď se dostávám k jeho prvnímu románu. A rozhodně mě nečekalo zklamání :)
Hill hezky vykreslil bývalou stárnoucí rockovou hvězdu, která má vše, co si zamane. Spousta holek, které mu prošly postelí. Hvězdné manýry. Sbírka obskurních předmětů. Lesk zašlé slávy...
Nedá se říct, že by Judas Coyne byl nějaký líbivý charakter, ale jakmile se na scéně objeví určité postavy, rozhodně vede v žebříčku postav, kterým fandit. Černá krabice je poměrně útlá knížka, žádný grafomanský román jako od tatíka, ale i tak obsáhne vše, co má zdařilý duchařský příběh mít.
K dokonalosti by mi chyběl více zlověstný konec, ale beru, co je :)
Velmi dobrá prvotina, nadchne zejména prolínání klasické duchařiny s realitou. Prima dojem trochu pokazil nepovedený překlad a zbytečné překlepy (například opakované ť namísto f), nicméně jednu hvězdu ubírám zejména za závěrečné tři stránky, které mně k příběhu vůbec nepasovaly. Ale možná to autorovi někdo poradil ...
Solidní románový debut. Duchařiny nepatří mezi můj nejoblíbenější hororový subžánr, ale Pepa Kopeček to má prostě v krvi. Jablko opravdu nespadlo daleko od stromu. Docela se divím, že tahle kniha stále nemá svou filmovou adaptaci. S dnešními CGI technologiemi by to nebyl žádný problém. Na druhou stranu... beztak by to filmaři zprasili.
Hodnocení : 8/10
První kniha od Joe Hilla a moc se mi líbila. Napínavá od začátku až do konce. Napětí se pomalu stupňovalo. Skvělá atmosféra a zajímaví hrdinové.
Velmi povedená duchařina plná napětí a zvratů. Joe Hillström potomek legendy hororu Stephena Kinga prokazuje neméně stejnou zručnost s perem (klávesnicí?) jako jeho otec. Jsem ráda, že má mistr King plnohodnotného nástupce a nadále bude co číst. Černá krabice je povedeným hororem s doprovodem dobré hudby.
Tahle kniha je kombinací mých oblíbených žánrů... Od mých mladých let mám rád horory a metalovou hudbu poslouchám už taky nějaký ten pátek. Tahle kniha není normální duchařský dílo jako například knihy od Darcy Coates. Tenhle příběh je o mnoho drsnější, chladnější a nadpřirozenější. První třetina knihy parádně popisuje hlavní postavu příběhu (povahou mi hodně připomíná Big Lebowskiho) a první setkání s duchem starého chlápka. Tahle část je hodně temná a strašidelná. Druhá třetina knihy se může zdát taková hodně zdlouhavá a nudná, patlající se ve vzpomínkách, ale bez téhle části by nebyla poslední třetina knihy tak překvapivá (když Jude zjistí pravý důvod proč ho duch mrtvého chlapa nemám tolik rád...) Závěr knihy je trošičku víc přitažený za vlasy, ale myslím si, že by to ani jinak nešlo, když si vezmete, že se jedná o knihu Kinga juniora.
Docela jsem se dobře bála. Po přečtení jsem měla pocit, že mi v baráku taky chodí duchové... Jak už psal někdo níže: je to King, ale King to není. Určitě je to ale pěkné čtení.
Heart-shaped Box je velmi povedená záležitost z pera pokračovatele rodu Králů s výborným námětem koupené mstivé entity, která touží jen po ukončení putováním světem rockera na odpočinku. Příběh je bez zádrhelů, nekopromisní, tak akorát temný, udržel mě v napětí a těžko se mi kniha odkládala, opravdu na prvotinu je to žánrová pecka bez výrazných slabin. Jediné co bych reklamoval byla absence vysvětlení zhmotnění páprdy v mstivého poltergeista a vývoj hlavního hrdiny z podivného, samolibého sbĕratele kuriozitních úchyláren v milujícího Muže roku. Hillův styl, nápady a hraní si s jazykem mě opravdu baví, rozhodně víc než pantatíček Král v poslední dékadě - zasloužený silný nadprůměr a další setkání nevyhnutelné - 85 %
Byl to boj, ale vyhrála jsem.
1.část - Černý pes - se mi neskutečně táhla. Četla jsem ji neuvěřitelně dlouho, několikrát jsem knihu odložila a přečetla jinou, to normálně nedělám. Přesto mě bavila, jen mě nedokázala úplně vtáhnout.
Od druhé části - Jízda - začala opravdu jízda a příběh jsem hltala.
Za mě - velmi vydařená duchařina.
Je to King, ale King to není.
Průměrná duchařina, místy hodně přitažená za vlasy. Strašidelné to nebylo ani trochu, hlavní hrdinové se mi líbili.
Ta si zaslouží plný počet hvězdiček. Druhá kniha od autora a opět skvěle plynule psaná. Maximálně napínavá.
Nie je to úplne typický duchársky horror, skôr by som to charakterizovala ako "horrorovú road story". Žiadne zimomriavky sa nekonali, kniha ma v prvej tretine dosť nudila a uvažovala som nad tým, že ju odložím, možno som čakala niečo trochu iné. Dala som tomu nakoniec šancu a od polovice už som sa nemohla odtrhnúť - Joe Hill písať vie, svoju genetickú výbavu len tak nezaprie. Skoro ako keby som sa vrátila do puberty, keď som hltala "kingovky". Ani tak nie kvôli deju samotnému, ale kvôli tej dokonalej atmosfére amerického juhu, ktorú príbeh rozhodne nepostrádal... Vývoj postáv bol nakoniec tiež zaujímavý (aj keď s trošku predvídateľným koncom). Ale možno najväčšiu rolu v tom, že som knihu neodložila, zohrali "nemé tváre" Angus a Bon :) Aj keď Jude sa v mnohom choval ako arogantné hovado, vykreslením jeho vzťahu k zvieratám ho autor šikovne "poľudštil".
Začnu zopakováním slov uživatele "Paulmaina" pode mnou. Slušný horor se zajímavým námětem. S chováním hlavního hrdiny, jak avizovala spousta komentářů pode mnou, problém nemám. Musíte prostě brát v potaz, že Jude Coyne je rocková hvězda s neveselým dětstvím, a tato kombinace z Vás příkladného občana zkrátka neudělá. (Zkuste si přečíst nějaký rockový, či metalový životopis, uvidíte, že jsou to víceméně všichni prevíti. Přesto jejich muziku žereme) Já si naopak myslím, že se Judův profil Hillovi opravdu povedl a stvořil přesně takovou postavu, jakou zamýšlel. Děj nabývá na intenzitě rychleji, než tomu bývá u samotného krále hororů, ale i tak si Joe Hill nechává spousty prostoru, aby mohl příběh gradovat. Finále není na duchařinu nijak přetažené, čehož jsem se ze začátku trochu obával a sestřih krátkých posledních kapitol čtenáře uklidní, dovolí knihu po jejich přečtení odložit a možná se krátce zamyslet nad tím, co právě během posledních tří dnů přečetl.
Docela slušný horor se zajímavým námětem. Autor se poctivě snaží udržet logiku děje, ale je jasné, že to nejde úplně vždy - protože je to prostě duchařina. Ze začátku mi neseděl několikrát avizovaný věk hlavního hrdiny (54 let), ale časem to dostalo smysl a smířil jsem se s tím. Děj se pěkně rozbíhá od takové pohodičky (hlavní postava - pitomec) až do slušného masakru (hlavní postava - hrdina) a ani mi nevadil úplný závěr v podobě happy endu (asi proto, že byl krátký; hlavní postava - páprda). Určitě stojí za přečtení. Jo a nelíbí se mi tendenční překlad názvu knihy.
tak už potřetí nedočteno...pokaždý jsem zapomněl proč jsem odložil a teď už to vím...hlavní hrdina je prostě kokot
Tak, prisiel cas pozriet sa ako pise "korunny princ hororu". Syn sa potatil, ako sa vravi za riekou Moravou. Na jednej strane viete co cakat, roman sklada z rovnakych suciastok ako otcove starsie diela. Postupy, praca s postavami, to ako by ste citali hociktoru (menej vymakanu) kingovinu. Proste to funguje ako dobre odvypravany pribeh. Co je podla mna ouukej. Urcite sa raz dockame odklonu a experimentovania, ale tu sa vsadilo na istotu. K deju mam len jednu poznamocku, aby som neprezradzal zbytocne. Od duchariny cakate skor take to postupne odhalovanie pravdy, viete, daco nieje v tomto dome v poriadku, naznaky, epizodky z ktorych mrazi. Sramoty. Pohyb na periferii oka a podobne. Tu sa duch objavi snad na 30-tej strane ...ved akoze Jude ducha chcel kupit a dostal ho. A vlaste odpociatku knihy ide o to, co s nim dalej? Takze... za mna dobra, zapamatatelna (rozumej trosku ina) ducharina "ala King". Za mna dobre aj preto, ze kral tu predsa nebude vecne a jeho styl mame radi. V tomto pripade mi vobec nebude vadit napodobovanie a ucenie sa od najlepsieho.
Čekala jsem něco lepšího.. Hlavní hrdiny jsem si "oblíbila" až v půlce knihy, do té doby se chovali oba jako idioti... A to ještě volím mírný výraz. Ale číst se to dalo.. Poprvé a naposled :-)
Nejsem úplně směroplatná :-) hodnotitelka hororů a vlastně se bojím dost nerada. Joe Hill mě ale nadchl Rohy, a i když mě Černá krabice zasáhla oproti nim otázkami o vině a trestu či pekle umírněněji, považuji ji za hodně dobré čtení: napínavé, vygradované, s dobrou atmosférou, a navíc opět s určitým přesahem. Mě ale opravdu hodně bavila jiná věc, stejná jako u Rohů: cesta, kterou autor nechává jít svou hlavní postavu. Jude nebyl zrovna sympaťák, se kterým bych ráda pobyla, jeho sbírka mě děsila jen o něco míň než jeho představy o oku a višňovém bonbonu a o zabíjení na SŠ a jeho pochybená morálka ve vztahu k dívkám mě štvala. Od tohohle antihrdiny se přes toho, kdo „…se naučil až příliš ochotně přijímat, co mu bylo nabízeno, aniž by se zajímal o možné následky…“, propracoval k člověku, se kterým bych poseděla a pohovořila – třeba i o hudbě. Takže i závěr beru naprosto bez výhrad a cítím spokojenost.
Kniha se mi moc líbila. Četla jsem jí podruhé - po 13-ti letech a opět jsem si to užívala. Napínavé, strašidelné, čtivé ...
Začátek (koupě obleku a první kontakty s duchem) byl slibný, ale pak se kniha změnila v trapnost - kdo by se bál hlasu, který jde z rádia v přeplněném bistru? Knihu jsem nedočetla a pokud v žádném supermarketu nenajdu toaletní papír v akci, tak vím, jak ji použiji.
Autorov štýl mi nesadol. Jednoducho a stručne povedané, kniha je dosť nudná a otravná. Ešte som nečítal knihu, v ktorej by autor odbočoval od témy tak často a aby rozvíjal také nedôležité prvky do takých detailov. V knihe je málo dialógov, neuveriteľný počet opisov a odbočiek. Knihe chýba spád, atmosféra, strach. To, že v nej vystupuje duch z nej ešte nerobí horor. Pravdepodobne si Hill našiel svojich čitateľov, mňa, bohužiaľ, Oblek mŕtveho v žiadnom smere nebavil...
Nebolo to zlé, Joe Hill v mnohom pripomína Stephena Kinga, no tejto knihe som akosi neprišiel na chuť. S hlavnou postavou som sa dokázal stotožniť až v druhej časti knihy.
Štítky knihy
vraždy horory duchové a přízraky Locus Poll Award (ocenění) cesta, roadtrip jižanská gotika
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vánoční říše |
| 2010 | Rohy |
| 2016 | Ohnivý muž |
| 2011 | Vítejte v Lovecraftu |
| 2007 |  Černá krabice |
Kniha Černá krabice je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 508x |
| Čtenářské výzvě | 10x |
| Doporučených | 21x |
| Knihotéce | 284x |
| Chystám se číst | 150x |
| Chci si koupit | 33x |
| dalších seznamech | 6x |