Veselá cesta životem
Adolf Born , Jiří Žák
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/121789/vesela-cesta-zivotem-121789.jpg
4
10
4
Rozhovor grafika, malíře a ilustrátora Adolfa Borna s hercem, publicistou a překladatelem Jiřím Žákem. Adolfa Borna znají díky večerníčku Mach a Šebestová i ti nejmenší. Mach a Šebestová mají kouzelné sluchátko, které jim umožňuje uskutečňovat sny a prožívat všelijaká dobrodružství. Adolf Born má kouzelné sluchátko také – prostřednictvím ilustrací a grafik nás dokáže přenášet do nádherného světa fantazie a snu. Čtenář této knihy má také kouzelné sluchátko, s nímž může přijít na návštěvu k jednomu z nejvýznamnějších českých malířů, grafiků a ilustrátorů. V rozhovoru s Jiřím Žákem se Adolf Born vyznává ze svých lásek, mluví o dětství, o studiích, o tom, jak se rodily jeho vztahy ke knihám, k barvám, k cestování, zpovídá se z niterných věcí a nechává nahlédnout do svého ateliéru i života. Knížka nese stejný názevjako výstava Adolfa Borna v roce 2008. Při jejím zahájení autor uvedl, že v jeho obrazech je,,vždy prvek humoru, jak jsem to v názvu výstavy oznámil“. A jak napovídá i název knihy rozhovorů, prvek humoru byl přítomný v celém Bornově životě. ... celý text
Přidat komentář
Zajímavá kniha rozhovorů dvou přátel, kdy ten první ví na co se ptát a ten druhý odpovídá tak, že čtenář "chytá druhý dech".
Nejdříve je nutno říci, že Adolf Born byl celý život přesvědčený monarchista. Miloval Rakousko-Uhersko, možná dílem tím, že se narodil v Českých Velenicích, což byla půlka města, na druhé straně byl rakouský Gmünd. Jeho jedna babička byla Rakušanka, která se nikdy nenaučila česky. Strýcové a bratranci byli z druhé půlky města a vzájemně se až do r.1948 navštěvovali.
A.B. miloval Turecko, kde měl jednak mnoho přátel a také mnoho výstav. Proto se to hemží v jeho kresbách sultány. Sděluje, že Turci a Češi mají stejný humor.
Ovlivnilo jej Španělsko: Takovou diktaturu mít, tak skáčeme radostí po ulici (1956). Franco svým způsobem zachránil zemi, aby se nestala ruskou kolonií, což se stalo s námi.
Miloval malíře F.Tichého, J.Zrzavého a K.Lhotáka, každý z nich prý vytvořil svůj vlastní svět.
Když se seznámil s B.Hrabalem, ten jej upoutal hned na začátku : Trest, kterej potkal Němce hned po II.sv.válce je kuriózní, nemusí s tím každý souhlasit, ale že jim to patří, protože kvůli nim přišli do Evropy takoví záhadní lidé, jako jsou Rusové. Předtím nic takového nepřicházelo v úvahu a takový trest je pro Němce z tohoto hlediska nedostačující.
Vůbec jsem neznal některé z jeho obrazů:
František Josef se svým ochráncem pozorují lyžařský styl K.H.Borovského, kterej je míjí na běžkách.
Snídaně v trávě s Magdalenou, Dobromilou Rettigovou (mimochodem prý vůbec neuměla česky).
Turecký velvyslanec přilétá vzducholodí do Benátek v době karnevalu .
František Palacký učí cisařovnu Sisi bruslit a zamračeně je sleduje pan manžel, císař F.J.
Úžasné nápady, ohromná fantazie, pohlednice prý šly na dračku, nedivím se.
A na závěr něco, co by mohlo potěšit ty, kteří se pohybují na Databázi knih:
Knižní kultura oslovuje tak nejvíce 10 % lidí, i to je hodně. Myslím, že to je odkaz právě těch statečných pionýrů I.republiky, jako Vilímka, Borového,Štorcha-Mariena, kteří dělali ty krásný knihy...
Moudrý pán a já se jdu pídit po těch jeho pohlednicích (už jednu mám - Císař Rudolf II. pomáhá (drží deštník) svému oblíbenému malíři H.A.Aachenovi, který kreslí v dešti dle modelu akt).
Protože Adolf Born byl vskutku originál, ne se všemi jeho názory souhlasím (což je normální, třeba názor na V+W).
Ale jde o osobnost, kterou respektuji.
Tato útlá kniha je elegantně zmapována ,,veselá cesta životem,, a údobím více jak v té době 80 let malíře Adolfa Borna (85). Je to rozhovor dvou dobrých přátel u sklenky dobrého vína, kdy nehledíme na správné vedení toku vět a daného tématu. Dle mne je to čtivé a dobře namíchané cuvée vzpomínek na rodiče, školu, přátele a osobnosti výtvarného umění i témat vlastní tvorby. Mnozí autoři ,,mastí,, podobné životopisy na cca 300 stránkách nezáživných textů. Jiří Žák dokázal vedením rozhovoru vystihnout podstatu smyslu života a úžasné tvorby Adolfa Borna na minimalistických 135 stránkách textu, včetně zajímavých ilustrací a fotografií. Doporučuji jako zákusek k této zdařilé knize zhlédnout v archívu ČT také pořad: Krásné ztráty-rozhovor Prokop-Dvořák-Born ...to je další pohlazení po duši.
P.S. tato kniha je napsána v duchu kréda Adolfa Borna: Miluji bajkaře-Krylova, La Fontaina, Ezopa. Mám rád jak míchají říši zvířat a lidí.
Kniha na mne působila neuspořádaně. Jakoby autor vystříhal několik rozhovorů s panem Bornem, vhodil otázky s odpověďmi do míchačky a vše pak slepil dohromady tak, jak mu to zrovna přišlo pod ruku. Taky se mi někdy dost špatně četl doslovný přepis promluv pana Borna. Chápu, že každý máme nějaký ten přízvuk, ale ono to čecháčkovské natahování a ohýbání je v psané formě prostě matoucí. Aby člověk četl větu třikrát, než ji pochopí... Ale chápu, že záměrem bylo nejspíš zachování autentičnosti.
Obsahem se mi tedy kniha líbila (mám ráda tvorbu Adolfa Borna a jeho názory a postoje mne jednoduše zajímají), ale formou, jakou je kniha napsána, už tolik ne.
Trochu zklamani. Cekala jsem moudro za moudrem a nasla spis jmeno za jmenem. Presto to hlavni, ze Adolf Born umel zit a u toho se usmivat, to tam bylo.