knihomolkajanca

Příspěvky

19841984G. Orwell (pseudonym)

Za poslední dobu jsem si hodně oblíbila dystopie. Možná proto, že člověka nutí přemýšlet o tom, jak by společnost vypadala za určitých podmínek, ale také nad tím, jak vypadá společnost v současnosti. Každopádně 1984, to je jiný kalibr. Očekávání jsem měla vysoká a musím říct, že se rozhodně naplnila.

1984 je útlá nenápadná knížečka, nicméně nečekejte, že ji přečtete rychle. Alespoň pokud u čtení přemýšlíte a věřte, že tady najdete podněty k přemýšlení snad na každé stránce.

Co mě zarazilo je, s jakou přesností dokázal autor téměř nahlédnout do budoucnosti a člověku se skoro nechce věřit, že tento román vyšel už v roce 1949. Rozhodně doporučuji přečíst i československý doslov ke knize (i když jsem se dozvěděla, že není ve všech vydáních, já měla nějaké starší půjčené z knihovny), jelikož i ten byl hodně zajímavý, ať už se to týkalo informací o autorovi samotném nebo podobností románu a reality, která byla dříve v Československu.

Čtení je rozvážné, Winston musí jednat s nejvyšší opatrností, takže vlastně trvá docela dlouho než dojde k nějakému velkému zvratu. Když na něj ale dojde, tak doufáte, že to nebude tak hrozné. Ale ono je, je to ještě horší a to, co čtete se vám vlastně vůbec nelíbí, ale přesto čtete dál. Konec byl pro mě trochu nečekaný, jiný než jsem doufala, že bude, ale nutí stejně jako celá kniha k zamyšlení. Kolik lidí za totality okusilo podobný osud?

24.09.2020


Farma zvířatFarma zvířatG. Orwell (pseudonym)

Po Orwellově 1984 jsem si střihla ještě Farmu zvířat a opět musím říct, že se jedná o vynikající, nadčasové dílo. Jednoduše, téměř pohádkově napsané, než se nadějete, budete na konci. Bajka, která poukazuje na to, v co se může zvrhnout původně dobrá myšlenka, když jí někdo zneužije. Když si člověk uvědomí, které zvířátko představuje koho a podobnosti s dnešní realitou, občas ho z toho zamrazí. Rozhodně bych doporučila všem.

04.12.2020


Deset malých černouškůDeset malých černouškůAgatha Christie

O tomto kousku jsem slýchala ze všech stran a to pouze v superlativech. Co fandové černoušků vychvalovali nejčastěji, byla nepředvídatelnost, která mě navnadila asi nejvíce. Přestože tedy nejsem zrovna člověk, který by se v detektivkách nějak vyžíval, řekla jsem si, že tuto knihu prostře musím přečíst.
A jsem moc ráda, že jsem tak udělala. Přestože nehodnotím pěti hvězdami, i tak se mi tohle svižné počtení moc líbilo. Z počátku jsem měla trochu problém si postavy zapamatovat (ale přisuzuji to hlavně čtení v době, kdy jsem byla opravdu velmi unavená a dvakrát se mi podařilo usnout). Takže jsem si pak pro jistotu udělala poznámky se jmény a povoláním jednotlivých aktérů, aby se mi to nepletlo. Netrvalo dlouho a děj nabral spád. Nenápadný začátek, ale krátké kapitoly, takže stránky ubíhaly rychle. A tak jsem zkoušela hádat, kdo by mohl být vrahem. Můj tip vydržel až téměř k samému závěru, už jsem si pomalu začínala myslet, že jsem to prokoukla. Ale ono ne, přeci jen mi tam na konci něco nesedělo. To jsem ale nečekala, co přinesou až úplně poslední stránky knihy. Vraha jsem tedy neodhalila, a o to více jsem potěšena. Agatha to prostě uměla. Jsem ráda, že tedy Deset malých černoušků mohu řadit do přečtených a dokonce se mi trochu nečekaně kniha nakonec hodila i do výzvy (kniha, ve které hraje důležitou roli dopis).

10.02.2021


NaslouchačNaslouchačPetra Stehlíková

Ke knize jsem se v podstatě náhodou proklikala tady na databázi knih. Zaujalo mne to, že se jedná o fantasy od české spisovatelky a kniha má zároveň tak výborné hodnocení. Když jsem na ni tedy narazila v knihkupectví, neváhala jsem a zakoupila. Hned ten den jsem se na ni vrhla a musím říct, že mě překvapilo, jak skvěle se mi Naslouchač četl...stránky plynuly jedna za druhou a za dva dny jsem se ocitla na poslední stránce. Nutně potřebuji přečíst druhý díl, takže se již chystám na výpravu do knihkupectví. :)

Co se týče příběhu samotného, potěšilo mě, že byl psán v -ich formě. Člověk se pak do postavy o něco lépe vžije. Mou oblíbenou postavou se velice rychle stal Kapitán. Jsem zvědavá, jak se vztah Ilan a Joela bude vyvíjet v dalším díle a také na to, jak bude Ilan prožívat své dospívání.

29.11.2018


SilmarillionSilmarillionJ. R. R. Tolkien

Silmarillion - kniha, na kterou jsem se chystala již dlouho, ale věděla jsem, že to nebude jednoduché čtení, a tak jsem to tak trochu odkládala. Rozhodně to není kniha, která by byla pro každého čtenáře - spousta jmen, spousta míst, člověk se v tom při chvilce nepozornosti ztratí, ani neví jak. Nicméně člověk musí žasnout nad Tolkienovou nezměrnou fantazií, nad tím, jak měl každou maličkost do puntíku promyšlenou.
Čím dál jsem knihou postupovala, tím více mě pohlcovala a když skončila, byla jsem zklamaná, že už je konec. Určitě se ke knize chystám znovu vrátit, jelikož si myslím, že jsem pořádně nevstřebala ani třetinu. Opravdové mistrovské dílo.
Tleskám.

08.12.2019


FajaFajaPetra Stehlíková

Přečteno během tří dnů a stejně jako u Naslouchače jsem potěšena. Kniha je psána velmi čtivě a ačkoliv mi přijde, že sklouzávala spíše ke scifi všemi těmi vymoženostmi nížin a podivnými bytostmi, tak mi to ani tolik nevadilo. Každopádně musím říct, že děj je pro mě zajímavější v Duvalském pohoří, než-li v nížinách. Musím vyzdvihnout, jak najednou dokázala autorka vykreslit postavu Kapitána, kterou jsem si v prvním díle oblíbila, jako padoucha. Ale naštěstí se ke konci vše vysvětlilo, a tak jsem o svou oblíbenou postavu nepřišla :) Trochu mě zklamalo to, že místo aby se v tomto díle něco objasnilo, tak záhad jen přibylo, takže mi přišlo, že jsme se zase tolik nepohnuli z místa. Ale doufám, že brzy vyjde další díl, ve kterém už bychom se snad něco mohli dozvědět.

30.01.2019


SmrtkaSmrtkaNeal Shusterman

Kladné ohlasy a doporučení na Smrtku se na mě sypaly ze všech stran, a proto když jsem od Knih Dobrovských dostala poukázku na nákup, tohle byla první kniha, která přistála v košíku. A musím říct, že dokonce předčila má očekávání.

Přečetla jsem ji za dva dny a nemohla jsem se odtrhnout. Téma nesmrtelnosti, života a smrti je hrozně zajímavé a to jak jej Neal Shusterman dokázal zpracovat, mě hodně oslovilo. Poukazuje na to, že nikdy není dobré, aby byl někdo stavěn mimo zákon, protože lidi jsou prostě lidi a vždy se najde někdo, kdo své moci zneužije a korupce na sebe nenechá dlouho čekat.
Velký plus má Smrtka za to, že ačkoliv jsem knihu hltala, nutila mě přemýšlet. Zejména u úryvků z deníků smrtek, které předcházely jednotlivým kapitolám, jsem se často musela na chvilku zastavit, sama si v hlavě uspořádat myšlenky a teprve pak jsem mohla pokračovat ve čtení. Přemýšlela jsem i nad tím, jakou smrtkou bych asi byla já.

Oceňuji, že se v příběhu střídaly pohledy hlavních postav, protože to u knih mám ráda. Dokážu se díky tomu lépe vžít do jednotlivých představitelů, pochopit jejich myšlenkové pochody a počínání. Navíc to zvyšuje i napětí a člověk prostě nechce přestat číst. Citra i Rowan byli oba zajímaví a marně uvažuji, kterého z nich jsem si oblíbila více. :)

Přemýšlím, co bych Smrtce vytkla, ale bohužel asi nemám co, takže jednoznačně hodnotím pěti hvězdami. Tato kniha si to rozhodně zaslouží. Už mám doma další díl a co nevidět se na něj s radostí vrhnu.

Knihu jsem také zařadila do letošní Čtenářské výzvy - Kniha autora, od kterého jsem zatím nic nečetla.

13.09.2020


Společenstvo PrstenuSpolečenstvo PrstenuJ. R. R. Tolkien

Středozemě a Pán prstenů, to je prostě něco, co mě nikdy neomrzí. Tolkien mě přivedl k tomu, že jsem si fantasy žánr tak oblíbila už jako puberťačku, a i přesto, že teď mi je skoro dvakrát tolik, mě tento příběh neomrzel. Vždy si ráda udělám další výlet do Středozemě, abych se mohla na chvilku zasnít a představovat si, že elfové, trpaslíci i čarodějové jsou skuteční. Prostě srdcovka, u které s přibývajícím věkem ocením i ty části, které mě jako patnáctiletou zrovna dvakrát nebraly (básně či delší popisky).

29.01.2020


Pět neděl v balónuPět neděl v balónuJules Verne

Další bodík ze čtenářské výzvy splněn - Kniha, která má v názvu den v týdnu.
Zrovna po Verneovce jsem sáhla už jen proto, že je miloval můj dědeček, který většinu z nich vlastnil. Když jsem byla malá, sem tam mi z nich i něco předčítal, či mi vyprávěl jejich děj. Když jsem pak při stěhování knih mého přítele zjistila, že ji vlastně mám doma, brzy na ni přišla řada.
Určitě to asi nebude čtení pro každého - komentáře často zmiňují zdlouhavé popisy a spoustu faktů, ale nemůžu říct, že by mi to u knihy nějak vadilo. S popisy celkově nemívám problém a často mi přijdou i žádané, jelikož si lépe mohu vše představit. Další věc je samozřejmě trochu archaičtější jazyk, na který si možná někdo může trochu hůře zvykat. Mně osobně se ale kniha četla lehce, děj ubíhal a možná škoda, že těch dobrodružství nebylo trochu více. Ocenit musím také krásné ilustrace, které příběh provází (a že jich není málo) a já jako milovník map jsem jásala i nad plánem jejich cesty. Hodně mě bavilo mapu zkoumat a bavit se tím, jak se dříve celá Afrika jmenovala úplně jinak.
Každopádně po Verneovkách ještě určitě časem sáhnu, protože si myslím, že to určitě bude stát za to :)

12.08.2020


Svědectví o životě v KLDRSvědectví o životě v KLDRNina Špitálníková

Tak a mám za sebou další knihu, které bez rozmýšlení uděluji plných pět hvězd. Svědectví o životě v KLDR je totiž mrazivá kniha, která vás donutí k zamyšlení.
Najdete v ní sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky různého věku, pohlaví, z různých oblastí i kast. Právě tuto různorodost u dotazovaných musím velmi ocenit, protože si tak člověk může udělat obrázek o životě napříč společností. Zjistíte, jak se liší život lidí různého postavení a že v Severní Koreji záleží i na tom, na jakém místě se narodíte.

Je skvělé, že autorka se nestavěla do role soudce, ale k rozhovorům přistupovala čistě novinářsky, nezaujatě, přestože to jistě mnohdy nebylo jednoduché. Ale kdo ví, jak bychom sami jednali, kdybychom byli na jejich místě a prožili si jejich životní příběh? Žádný z nich totiž nebyl jednoduchý.
To, co se v knize dočtete, se vám nebude líbit. Někdy se mi opravdu nechtělo věřit, co vše musí lidé v KLDR zažívat, a co všechno je pro ně normální. Celý život jsou kontrolováni naprosto ve všem, až někteří z nich věří dokonce i v to, že jim čtou i myšlenky. Bude vás to zvedat ze židle, bude se vám chtít knihu hodit kouta, že je v dnešním světě tohle vůbec možné. Přesto se ale jedná o knihu, kterou by si měl dle mého názoru přečíst každý, protože člověku otevře oči a začne si velmi vážit toho, co máme.
Před pár dny jsem byla i na přednášce Niny Špitálníkové, která knihu skvěle doplnila, o něco více rozvinula příběhy lidí, o kterých se v knize dočtete. Uděláte si ale i představu, jak kniha vznikala a co si u toho autorka prožila, protože naslouchat takovým příběhům není vůbec jednoduché.
Doufám, že se nejedná o poslední autorčin počin, protože takových knih je potřeba.

12.10.2021


Duch domu AshburnůDuch domu AshburnůDarcy Coates

Samotná zápletka Ashburnů není ničím překvapivým. Hlavní hrdinka Adrienne zdědí dům, ve kterém straší. Co jsem ale rozhodně nečekala, bylo to, o jak moc komorní román se jedná. Z velké části tady totiž vystupuje jen sama Adrienne a její kočka Wolfgang. Adrienne hodně vidíte do hlavy, díky čemuž vám přiroste k srdci, a jako milovník koček jsem významnou roli Wolfganga rozhodně ocenila. Nemohla jsem se však ubránit pocitu, že kdyby vedlejší postavy dostaly trochu více prostoru, byl by celý příběh živější. Rozjížděl se totiž hodně pozvolna a při rozhovoru s kočkou zkrátka zajímavé dialogy nevzniknou.

Velkou předností Darcy Coates je ale jednoznačně to, jak čtivě píše. Díky tomu snadno překonáte i ty nudnější pasáže a v momentě, kdy se příběh pořádně rozjede, nebudete chtít knihu dát z ruky. Nejedná se o úplně typickou duchařinu, a ač jsem fanoušek téměř jakýchkoliv nadpřirozených bytostí, v tomto ohledu by možná neuškodilo trochu ubrat nohu z plynu. Nevím jak vás, ale osobně mě děsí věci, které jsou na hranici toho, co se stát může a co ne. V momentě, kdy je všeho moc, napětí mizí. Každý má samozřejmě tu hranici nastavenou jinak, ale trochu mě mrzelo, že se pečlivě vystavěná atmosféra zmizela jako mávnutím proutku.
Také se objevuje typické klišé známé z filmových hororů, a tím je možná až příliš odvážný hlavní hrdina. Sama si opravdu nevzpomenu, kolikrát jsem si v duchu říkala: "Adrienne, nechoď tam". Ale Adrienne tam stejně vždycky šla.

Nicméně samotný konec a rozuzlení, přidá knize ten správný šmrnc. Všechny ty maličkosti, které Darcy čtenáři od začátku servíruje, do sebe krásně zapadnou a celé to začne dávat smysl. Kocour hrdina vás hezky zahřeje u srdíčka a ač se nejedná o knihu, která by mě posadila na zadek, po dočtení mi bylo jasné, že v sérii budu určitě pokračovat.

Hodnocení: 65%

01.12.2021


O myších a lidechO myších a lidechJohn Steinbeck

Aby byla kniha silná obsahem, nemusí být velká rozsahem. Krátká novela o přátelství, nesplněných snech, o tom, jak dokážou lidé být zlí. Od začátku člověk tuší, že tohle dobře dopadnout nemůže, ale i tak je to bezpochyby zajímavý příběh, který stojí za přečtení. Během krátké doby autor čtenáři přiblíží atmosféru doby, poukazuje na rasismus a těžké podmínky dělníků té doby. Líbilo se mi, že se čtenář vše podstatné o postavách dozvídá z dialogů postav. Konec je dojemný a leckoho určitě zasáhne. Určitě stojí za přečtení, i když asi nebudu mít potřebu se k ní vracet.

15.03.2021


Zvěrolékař na blatechZvěrolékař na blatechJ. Herriot (pseudonym)

Po tom, co jsem se minulý rok díky čtenářské výzvě dostala ke knize Zvěrolékař a kočičí historky, která mě hrozně mile překvapila, jsem si řekla, že si musím přečíst i ostatní knihy Jamese Herriota.

Zvěrolékař na blatech je počátkem jeho příběhu, kdy sledujeme rok mladého veterináře, který sotva vylezl ze školy. Pln očekávání, ale také nejistoty, najde své první zaměstnání pod křídly zkušeného veterináře Siegfrieda. Za střechu nad hlavou, jídlo a pár liber týdně tak začne nabývat svých prvních zkušeností ze zvěrolékařské praxe. Čekají ho nejen zážitky milé či úsměvné, ale také hořká zklamání a nekonečná dřina.
Čtenář pozoruje první často nejisté kroky veterináře, který však oplývá nejen láskou ke zvířatům, ale také k lidem. Herriota potkají nástrahy nejen v podobě zuřivého dobytka, ale také mnohdy velmi nepříjemných farmářů, kteří k nezkušenému veterináři nemají velkou důvěru, a ještě je jim líto každého šilinku, který by od nich měl dostat.

Do toho tady máme velmi chaotického Herriotova šéfa Siegfrieda a jeho bratra. Musím říct, že z nich mi tedy někdy šla hlava kolem a docela obdivuji, jak to s nimi Herriot zvládl. Musel to být jistě člověk s nekonečnou trpělivostí, protože já osobně bych je asi odstřelila na měsíc.

Pokud máte chuť přečíst si něco oddechového a také máte vřelý vztah ke zvířatům, určitě knihy Jamese Herriota mohu doporučit všemi deseti. Nečekají vás žádné šílené zvraty, ale příjemné počtení, u kterého vám bude plynout pod rukama jedna stránka za druhou a po zavření knihy budete u srdce mít příjemný hřejivý pocit.

15.03.2021


InheritanceInheritanceChristopher Paolini

Kniha byla skvělá, přečtena rychlostí blesku. Ale...mám pár ale.

!!! POZOR SPOILER !!!

Konečně po dlouhém čekání přichází na scénu i samotný Galbatorix, na kterého jsem se tak dlouho těšila. Podle toho, co naznačily předchozí díly bych čekala, že bude ještě trochu brutálnější, ale i tak mě dějová linka s ním a Naduadou bavila. Potěšilo mě, že z Murthaga nakonec není takový neřád, jak se mohlo zdát a možná škoda, že autor linii s ním a Nasuadou nerozvedl trochu více.

Co se týče hlavního vyvrcholení celé série...tak trochu mi přišlo, že poražení Galbatorixe bylo trochu rychlé a najednou šlo vše tak nějak po másle. Škoda, že Galbatorix nakonec nijak nevyužil zajetí Nasuady.

No a samotný závěr, to že Eragon a Safira nadobro opustili Alagaesii, mě trochu naštval. :) Představovala jsem si to trochu jinak a hlavně mi přijde, že toto zakončení nedává prostor dalším příběhům Eragona a Aryi, což je dle mého názoru škoda. Nicméně jsem četla, že se chystá kniha příběhů z Alagaesie, tak jsem zvědavá, co přinese. A ještě abych nezapomněla - nejotravnější postava knižní série: jednoznačně Elva. Zasloužila by na zadek jako každé jiné zlobivé dítě!

Možná to může vypadat, že se mi snad kniha ani nelíbila, ale i přes to všechno ji považuji za velmi povedenou a jako největší mínus vidím zakončení děje odchodem Eragona a Safiry.

30.01.2019


ZvonZvonNeal Shusterman

Ach jo, nechce se mi věřit, že je tato skvělá série za mnou. Tolik jsem se na Zvon těšila a pak to uběhlo tak rychle. V této knize nás autor hned od začátku seznamuje se spoustou nových postav a také je tady daleko více dějových, i časových linek. Kvůli toho možná byl začátek trochu vleklejší, protože než se všechny tyto linky daly do pohybu a nastaly zvraty, chvilku to trvalo. Těch zvratů ale v knize nakonec můžete čekat docela dost a posledních 150 stran už jsem knihu prostě nemohla odložit. Taky jsem v jedné chvíli měla i slušný infarktový stav. :D

Hrozně se mi ale líbilo, že konec jsem nedokázala odhadnout. Ze zakončení předchozího dílu bylo jasné, že společnost v knize čekají velké změny, ale jakým směrem se to všechno bude ubírat, jsem neodhadla. Líbilo se mi, zejména to, že i Tonisté, kteří mi v prvním díle přišli jen jako nějaká směšná sekta, najednou nabyli na významu a díky tomu se přihodilo mnoho věcí. Jde vidět, jak si Shusterman celý příběh promyslel a všechno hezky zapadlo do sebe.

Mrzelo mě ale, že díky spoustě dějových linek se nedostalo tolik prostoru Rowanovi a Citře, protože i přesto, že se v této sérii objeví spousta postav, oni jsou mí nejoblíbenější. Díky bohu, z jejich linky se nestane žádné typické romantické klišé a autor jim nachystal vskutku zajímavý osud. Z postav určitě nemůžu nezmínit smrtku Randovou - měla skvělý vývoj a fandila jsem jí, přestože nebyla zrovna kladným elementem a dost mě potěšilo, jak to s ní dopadlo, i když to bylo trochu takové hořkosladké.

Poprvé jsem se v knize setkala s genderfluid postavou. Na začátku, než to autor vysvětlil, jsem z toho byla lehce zmatená, ale nakonec jsem si přítomnost Jeri užila.

Před každou kapitolou na čtenáře opět čekaly úryvky z deníků smrtek, promluvy Nimbusu a úryvky týkající se náboženství Tonistů, ale tentokrát jsem měla pocit, že mě nenutí k zamyšlení tolik jako v předchozích dvou dílech. I přesto Zvon nakousne spoustu zajímavých témat.

Celkově mám ze Zvonu lehce slabší dojem než z předchozích dvou dílů, ale i tak se jedná o skvělé čtení. K sérii se budu určitě vracet, jelikož dle mého nabízí velmi zajímavý svět, postavy, akci a spoustu podnětů k zamyšlení.

14.03.2021


NastereaNastereaPetra Stehlíková

(+ SPOILER) Pro mě nejočekávanější kniha roku je po dlouhém čekání konečně venku. Faja skončila obrovským cliffhangerem, kdy se Ilan vydala na druhou stranu retey. Co ji tam potká? Co pětadvacítka? Jak dopadl útok na Omstakland? Spousta otázek, na které jsem v tomto díle naštěstí dostala odpovědi.

Směr, kterým se ubíral příběh po tom, co Ilan prošla skrz rereu, byl daleko temnější a děsivější, než jsem si představovala, ale jak už to u této série bývá zvykem, ihned mě vtáhl a nepustil. Otevřel se mi zcela nový svět, svět nastereí, tak jiný, a přesto tak podobný tomu, co už znám. Dostalo se mi tady hned několik odpovědí na mé otázky, ale nebyl by to Naslouchač, aby mě vzápětí nenutil přemýšlet nad něčím jiným.

Při návratu Ilan do Duvalského pohoří se mi tak trochu ulevilo. Známé prostředí s našimi oblíbenými postavami, kde se ale dost změnilo. Útok na Omstakland celou pětadvacítku poznamenal, vztahy se vyhrocují a na povrch se derou věci, které měly zůstat pohřbené. Ilan hodně zažila, ale pořád je to dospívající holka, takže si její puberty něco užijeme. I její vztah k jednotlivým mužům projde proměnou a tady jednoznačně musím vyzdvihnout scénu s Ernem.

Pětadvacítka se opět vydává na cesty, Ilan u toho tajně pátrá po informacích a autorka nám servíruje jednu záhadu po druhé. Spousta čísel, hádanek, říkaček… občas mi z toho šla hlava kolem a nemohla jsem se ubránit pocitu, že je toho přehršel. Někdy mi zůstával rozum stát nad tím, jak ty hádanky Ilan dokázala rozluštit.

Z nových postav byli velmi dobře zpracovaní Héchají a buni, a u Armina očekávám zajímavý vývoj vztahu s Ilan. Naopak mě mrzelo, že kapitán nedostal prostoru více a byl dost pasivní.

Na scéně se objeví i Kozlowská, takže se psychicky připravte na velké zvraty. Ke konci děj velmi graduje a chyběl mi ten komorní nádech z předchozích dílů. Mám strach, aby se v dalších dílech z příběhu nestalo jedno velké klišé. A je tu ještě jedna věc, která mi kazila dojem. Prasečí řiť. To slovní spojení už nechci hodně dlouho slyšet. I přesto to ale byl skvělý zážitek a už teď se těším na pokračování.

Hodnocení: 80%
Přečteno ve spolupráci s Knihy Dobrovský

01.06.2021


Rudá galerieRudá galerieTiffany Reisz

Taaak jo. Rudé galerii uděluji přesně jednu hvězdičku a titul historicky nejhorší knihy, kterou jsem kdy četla. Normálně bych po něčem takovém vůbec nesáhla, ale sázka je sázka. Spousta lidí tady hodnotila knihu jako odpad. Ten já ze zásady nedávám, protože se podle mého vždy na knize dá najít i nějaké to pozitivum. A i tady se mi to podařilo.

Co se knize nedá upřít, je čtivost. A komponovat sexuální scény podle uměleckých děl je bezesporu velmi originální prvek. No, a to bychom tedy měli ta pozitiva.

Seznam negativ bohužel bude trochu na déle. Že by tento typ literatury měl nějaký složitý a obohacující děj asi člověk nečeká. Ale že budu mít pocit, že mi s každým obráceným listem klesá IQ minimálně o bod, to pro mě bylo opravdovým překvapením. Lepší dialogy bych asi dokázala napsat i po deseti pivech a když si k tomu přičtete naprosto nevhodné použití vulgarismů, veškerá atmosféra, kterou kniha nejspíš měla navodit, je v tu chvíli pohřbena minimálně sedm stop pod zemí. Že to bude velký špatný jsem poznala už po několika stranách, ale že to bude pořádný bizár, mi došlo až při první sexuální scéně. Pak už jsem jen čekala, kam až se to může dostat. A věřte, že autorka to dokázala dohnat opravdu do solidních extrémů. S každou kapitolou to bylo divnější a divnější, člověk si jen říká, co je to za nesmysly... ovšem tím koncem, dámy a pánové, tomu teprve Tiffany Reisz nasadila korunu. Tomu se prostě musíte smát, protože jinak byste museli brečet nad tím, jak zlé tohle je.

Každopádně pokud tohle budete brát jako komedii, myslím, že máte solidní šanci se dobře pobavit. Ale jinak doporučuji se knize vyhnout obloukem.

Za poskytnutí knihy moc děkuji Knihy Dobrovský.

09.07.2021


A zrodí se píseňA zrodí se píseňSamantha Shannon

No jak to tady čtu, tak jsou zjevně čtenáři dost nespokojení, ale já si tedy nemohu pomoct a musím hodnotit velice kladně. Knihu jsem stejně jako předchozí dva přečetla jedním dechem. Neustále se něco dělo a měla jsem dost velký problém knihu odložit (třeba kvůli toho, že už bylo sakra pozdě a já ráno vstávala do práce) :D Vůbec mi nevadí, že se děj přiostřuje a ještě více zamotává - přeci jen pokud má být dílů 7, tak bude ještě dostatek času na rozuzlení.

No a postavy - líbilo se mi, že v tomto díle se ke slovu dostaly i jiné postavy než jen Paige, ale co si budeme povídat, na dějové linky Paige a Strážce jsem se těšila nejvíce :) Nebudu to už více rozpitvávat. Snad jen podotknu, že mě pěkně rozčiluje to, že teď budu muset kdoví jak dlouho čekat než vyjde další díl... :(

18.03.2019


40 dní pěšky do Jeruzaléma40 dní pěšky do JeruzalémaLadislav Zibura

Ke knize jsem se dostala díky čtenářské výzvě a musím říct, že jsem za to skutečně ráda :) I přesto, že jsem na knihu a celkově Ladislava Ziburu četla samou chválu, cestopis jsem do této doby nikdy nečetla a vůbec jsem netušila, zda mě tento žánr vůbec může bavit. Neměla jsem tak žádná očekávání a o to více jsem nyní příjemně překvapena.

Kniha utekla nečekaně rychle, obsahovala spoustu zajímavých informací, ale velmi oceňuji zejména autorův humor. Ten mi totiž opravdu sedl a neustále jsem se u knihy chichotala. No a musím říct, že po dočtení mám teď chuť taky někam vyrazit a trochu si to projít. Rozhodně sáhnu i po dalších autorových knihách a už teď se těším, až se zase dozvím něco zajímavého a zároveň se u toho dobře pobavím. :)

24.06.2019


Králové WylduKrálové WylduNicholas Eames

Ačkoliv jsem se knihu snažila nacpat už do předchozí čtenářské výzvy, jelikož byla v knihovně pořád vypůjčená a nechtěla jsem si ji kupovat, aniž bych věděla, co čeho jdu, tak se na ni dostala řada až teď a dokonce se hodila i do letošní výzvy - Kniha, jejíž název je na obálce červenou barvou.
Na tuto konkrétní knihu jsem byla dost zvědavá. Hodně jsem o ní slyšela a každý na ni pěl chválu. Splní tedy i mé očekávání? Zpočátku se mi to úplně nezdálo a říkala jsem si, že je to vlastně docela obyčejný příběh. Jak ale čtenář příběhem postupuje dál a dál, je chtě nechtě zatažen do dění a co si budeme povídat, byla to prostě jízda.
Jak zmiňuje komentář přede mnou, autor je fanouškem RPG a z příběhu to jde rozhodně znát. Konstrukčně je kniha jako vystřižená z Dungeons & Dragons (či české adaptace Dračího doupěte), což mi jako dlouholetému aktivnímu hráči bylo dost sympatické. Klasická družina, která vlastně nakonec není tak úplně klasická, má jasně daný quest a po cestě zažívá dobrodružství. A že jich nebylo málo! Tím, že děj nestagnuje a pořád se něco děje, vás to nutí číst dál a dál a postavy, i když mi na začátku nepřišly bůhví jak zajímavé, vám přirostou k srdci. Clay z jehož pohledu byl příběh psán byl nakonec docela příjemnou postavou, už jen kvůli tomu, kolikrát dostal na frak. Osobně jsem si oblíbila Mooga, který byl prostě bláznivě vtipný a Ettin byl také skvělý. Až skoro slza ukápla, že to s ním dopadlo, jak to dopadlo. A to je další věc, kterou na této knize musím ocenit. Autor ve vás dokáže vzbudit emoce. Když jsem otočila poslední stranu, bylo mi líto, že už je konec a osudy některých hrdinů neskončily tak, jak jsem si představovala. Chtěla jsem víc a mrzelo mě, jak rychle to nakonec uteklo.
No, jak jsem ale zjistila, mělo by vyjít volné pokračování, takže doufám, že bude minimálně stejně tak dobré, jako tato kniha, protože už teď se na něj těším.

12.08.2020


SuchoSuchoNeal Shusterman

(+ SPOILER) Po dočtení Smrtky jsem se hned vrhla na další počin Neala Shustermana, kdy mu tentokrát vypomohl i jeho syn. Smrtka nasadila vysoké očekávání a já musím říct, že Sucho jej naštěstí naplnilo. Po knize jsem sáhla hlavně díky výzvě (Kniha, která vás zaujala svým názvem), ale také kvůli výrazné a zajímavé obálce. Sucho je pro mě osobně téma, které mnou dost rezonuje a tak jsem byla zvědavá, co mi tento příběh přinese.

A musím říct, že dlouho na mě neměla kniha při čtení takový vliv. V životě jsem si nedala tak rychlou sprchu, a když jsem si šla načepovat pití, snažila jsem se, aby ani kapka nespadla mimo. V noci jsem měla dokonce noční můry o tom, že i nám došla voda. Člověk si tak nějak uvědomí, jak je voda drahocenná a jak nerozvážně s ní momentálně lidstvo nakládá.
Kromě toho je ale kniha i neuvěřitelně čtivá - přečetla jsem ji za dva dny a nechtělo se mi od ní odtrhnout. YA literaturu mám ráda a líbilo se mi, že se střídaly pohledy jednotlivých aktérů. Člověk se s postavami lépe sžije a napětí je o to vyšší. Díky tomu, že lidské tělo vydrží bez vody jen několik dní, můžete si být jisti, že děj v knize opravdu rychle graduje. Z překvapeného zjištění, že neteče voda, se vzápětí stává boj o holý život.

*SPOILER*
Jediné, za co musím trochu strhnout hodnocení je, že konec mi přišel trochu uspěchaný a dopady celé situace vlastně nebyly takové, jaké bych myslela, že budou. Nakonec vlastně nikdo podstatný nezemřel a vše dopadlo až příliš sluníčkově. Normálně jsem docela fanda happyendů, ale tady by se trocha dramatu docela hodila.
*KONEC SPOILERU*

24.09.2020


Hobit aneb Cesta tam a zase zpátkyHobit aneb Cesta tam a zase zpátkyJ. R. R. Tolkien

Po několika letech jsem se díky výzvě opět vrátila k Hobitovi. Tolkienovy knihy miluju a vždy je moc příjemné se vracet do úžasného světa ve Středozemi. Přestože je Hobit spíše pohádkově napsaný, neubírá to nic na jeho kvalitě. Příběh má zajímavou zápletku, postavy, které si oblíbíte, nechybí napětí ani vtip. Stránky ubíhají jedna za druhou a než se nadějete, jste na konci. Prostě Tolkien uměl a vždy pro mě čtení jeho knih bude velkým zážitkem, takže nelze hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček.

Jelikož se mi ale Středozem nechce tak rychle opustit, nejspíš se podívám i na filmy (přestože mě tolik nenadchly) a pak se asi budu muset vrhnout ještě na knihy a filmy Pána prstenů. :D

28.11.2020


Temné a osamělé prokletíTemné a osamělé prokletíBrigid Kemmerer

Nejsem člověk, který by si zrovna potrpěl na pohádky a vzhledem k tomu, že tohle je retelling na krásku a zvíře, moc se mi do něj nechtělo. Dlouho jsem ale nemohla objevit knihu, která by měla v názvu přesně 21 písmen, aby se mi hodila do výzvy, a ještě mě zaujala tématem. Tato však měla docela vysoké hodnocení, takže jsem se nakonec rozhodla jí dát šanci, protože to je fantasy. A dobře jsem udělala!

Z počátku jsem si musela trochu zvyknout na to, že příběh je o něco pohádkovější než knihy, které čtu obvykle. Dost rychle mi ale do oka padly hlavní postavy, takže jsem se postupně nechala vtáhnout do děje a začala si čtení opravdu užívat.

Kapitoly jsou krátké a střídá se v nich pohled Rhena a Harper. Harper je pěkně hubatá a přidrzlá, přesně tak, jak to mám u hlavních hrdinek ráda. Rhen se mi zdál nejdříve poněkud nemastný, neslaný a trochu ho zastínil velitel stráží Grey, který byl pro změnu pěkný bručoun. Nicméně charismatický bručoun, který když něco řekl, stálo to za to. Postupně ale Rhen odhalil svou minulost a další stránky povahy, takže si nakonec získal si mé sympatie.

Co určitě musím vypíchnout je nápad vystavět pohádkový svět a vhodit do něj postavu z naší reality. V knize tak vznikla spousta příležitostí pro vtipné momenty a autorka toho skvěle využila. Občas jsem se tak u knihy pochechtávala a nejvíce bodů musím jednoznačně udělit za princeznu z Dýsí. :D

U knihy jsem se opravdu dobře bavila a fandila našim hrdinům, aby se jim povedlo kletbu zlomit. Což samozřejmě nebylo tak jednoduché, protože se vše pořádně zašmodrchalo. Nechybělo tedy ani napětí, přestože konec jsem relativně odhadla. I tak se za mě tento retelling velmi povedl. Bylo to pro mě příjemné, oddechové, a tak trochu osvěžující čtení. Moc se mi líbilo, že autorka nesklouzla do přílišné romantiky a neudělala z toho nějaké trapné klišé, čehož jsem se původně trochu obávala. Za mě rozhodně lepší verze než od Maasové ve Dvorech!

Hodnocení: 85%

18.08.2021


DraculDraculDacre Stoker

Ach, tohle bylo prostě skvělé. Jednoznačně jedna z top 5 knih, které jsem letos četla. Kniha mě uhranula už samotným zpracováním, kdy má obálka výřez a i uvnitř se mi líbí. No ale že mě pohltí defacto od první strany, to jsem tedy nečekala.

V knize se střídá přítomnost a minulost, která je podána formou deníkových záznamů Brama Stokera, což ještě přidalo na čtivosti a já měla dost velký problém se od knihy odtrhnout. Obě dějové linky jsou napínavé, takže vás jejich střídání neustále nutí pokračovat ve čtení, a než se nadějete, bude tohle skvělé dobrodružství za vámi. Nutno podotknout, že prvních 100 stran jsem při čtení měla silně znepokojivý pocit. Vše bylo tak tajemné a uvěřitelně napsané, že pořád přemýšlíte, jestli tyto deníkové záznamy jsou nebo nejsou pravdivé.

Krásně na vás dýchne temná atmosféra 19. století a zároveň vám při čtení bude v hlavě vyvstávat spousta otazníků. A pak to přijde. Moment, kdy do sebe vše zapadne jako puzzle a minulost se převrátí do přítomnosti. Wow, prostě skvělé. Nemohla jsem se od knihy odtrhnout a nutně jsem potřebovala vědět, jak to dopadne. Napínavé až do samotného závěru a po dočtení poslední strany se ve mně rozležel příjemný pocit, že jsem právě dočetla jednu z nejlepších knih za tento rok.

Doporučuji všem milovníkům pravých nemilosrdných upírů, temné atmosféry a napínavého čtení - tohle bude kniha přesně pro vás!

18.08.2021


Tajemství sídla Craven ManorTajemství sídla Craven ManorDarcy Coates

(+ SPOILER) Jelikož Duch domu Ashburnů byla příjemná hororová oddechovka, netrvalo to slouho a v rámci SČ jsem se vrhla na druhý díl. Tentokrát už jsem trochu věděla, co od Darcy čekat a těšila jsem se, co vymyslela tentokrát.

Hlavním hrdinou je Daniel, který se nachází v zoufalé životní situaci. Žije v miniaturním pokojíčku u svého známého a nutně potřebuje sehnat práci, která ho uživí. Když dostane podivnou pracovní nabídku starat se o sídlo Craven Manor, chvíli váhá. Zoufalé časy ale volají po zoufalých činech, a tak se nakonec rozhodne ji přijmout.

Daniel mi hned od začátku neskutečně padl do oka. Když píšu recenzi, mám už přečteny téměř všechny díly ze série, a i nyní je Daniel stále mou nejoblíbenější postavou. Je to prostě dobrák od kosti, který se snaží konat to správné, přestože mu neustále osud hází klacky pod nohy. Právě v tom jsem viděla sílu jeho charakteru, protože i přes ty všechny nesnáze se stále snažil jednat dle svého nejlepšího vědomí a svědomí a jeho povaha se promítla i do přístupu ke všem těm nadpřirozeným jevům, co se okolo něj děly.

Oproti Danielovi tady pak máme Kyla, k němuž jsem cítila opravdu silné antipatie. Byl totiž přesně ten typ člověka, který nemohu vystát – sobecký, chamtivý a neustále využíval lidi okolo sebe, aby z toho měl prospěch. Přestože jsem z něj ale měla rudo před očima, dobře díky němu celý příběh fungoval.

Od Tajemství sídla Craven Manor ale rozhodně nečekejte čistokrevný horor. Darcy zde velmi silně zabrouzdala do vod fantasy, což mně osobně vyhovovalo. Pokud ale očekáváte něco klasičtějšího, budete nejspíš trochu zklamaní. Na rozdíl od předchozího dílu má tento mnohem rychlejší rozjezd a gradaci. Závěr je poměrně velkolepý (nebo alespoň v mých představách byl), ale celý tento příběh mi skvěle sedl.

*SPOILER* Samotný závěr byl pro mě jako pohlazení na duši. Darcy má zjevně sklony své knihy ukončovat dobře, což mi v této sérii naprosto vyhovuje a Danielovi jsem dobrý konec z celého srdce přála. A scéna s laserem? Prostě výborná! :D

Hodnocení: 85%

21.12.2021


Měsíční zahradyMěsíční zahradyS. Erikson (pseudonym)

Z počátku jsem s knihou docela bojovala - měla jsem trochu problém se pořádně začíst a ponořit se do děje. Nicméně tato sága mě již dlouho lákala a tak jsem si řekla, že vydržím :) Později mě děj konečně pořádně chytl, dočteno pak bylo rychle a určitě se chystám i na další díly, protože svět S. Erikson se mi zalíbil. Nejvíce mě zaujal způsob fungování magie, jelikož je velmi odlišný od dalších knih, které jsem zatím četla. Knihu doporučuji všem, kteří mají rádi žánr fantasy.

21.11.2017


Meč osuduMeč osuduAndrzej Sapkowski

Musím říct, že druhý díl se mi líbil o něco více než první, nicméně i tak mě to nevtáhlo do děje natolik, že bych se od knihy nemohla odtrhnout. Nečekala jsem takový happyend, který mě trochu zklamal. Těšila jsem se, že na konci se to nějak zamotá a já budu mít nutkání číst hned další díl. Ale nestalo se :-) I tak ale ve čtení dalších dílů určitě budu pokračovat. Jen si asi dám chvíli přestávku.

11.02.2018


Tajný deník Adriana MoleaTajný deník Adriana MoleaSue Townsend

V minulosti jsem knihu už četla a nyní jsem se k ní vrátila v rámci výzvy. Kniha už mě asi tolik nenadchla jako když jsem ji v pubertě četla poprvé, ale i tak je to milé a vtipné počtení a člověk se zasměje. Osobně mi je hodně sympatická postava Berta Baxtera a příhody s jeho psem Šavlí vždy pobavily :) Příjemná oddechovka, kterou člověk zhltne za dopoledne.

30.01.2019


Alfa samecAlfa samecVi Keeland

Když jsem ve výzvě uviděla téma "Kniha, jejíž obálka se vám nelíbí", tak jsem si řekla, že přečtu první knihu s hroznou obálkou, která na mě vyskočí. No a byl to Alfa samec tady na databázi knih. Obálka i název hrůza, ale jinak co se týče obsahu, tak bych řekla, že na tento žánr to byl nadprůměr. Četla se sama, hlavní postavy byly sympatické a zápletka byla i docela zajímavá. Takže jako oddechovka, u které člověk nemusí přemýšlet, si myslím, že fajn. 80%

29.01.2020


Finální říšeFinální říšeBrandon Sanderson

Po přečtení trochu váhám mezi čtyřmi a pěti hvězdičkami, ale co...nechám tam 5 :) Rozhodně oceňuji nápaditost při vykreslení magie. Allomancie i feruchemie je něco nového a neokoukaného. Osobně se mi více líbila allomancie, jelikož mi přišlo, že byla taková komplexnější.

(Obsahuje spoiler)
Co bych dále vyzdvihla, tak jsou postavy, které byly napsány uvěřitelně, no a pak samozřejmě jejich dialogy. Ty jsem si užívala. Ačkoliv tady někteří v komentářích zmiňují, že se s Vin nemohli sžít, tak já musím říct, že mi její postava vůbec nevadila a její chování mi přišlo logické. Jako pozitivum jsem brala i její zvědavost, alespoň jsem na některé informace nemusela čekat (a navíc já sama si v dračáku tvořím postavy, které jsou zvědavé úplně stejně, takže za mě rozhodně plusové body :D ). Že jsme přišli o Kelsiera mi přišlo nemilé, protože mě bavil. A osobně jsem zvědavá, co se do budoucna vyklube z Elenda, který mi byl od počátku sympatický svou odlišností.
(Konec spoileru)

Z počátku jsem měla obavy, že plesy pro mě budou nudnou záležitostí, ale naštěstí se tak nestalo. I tam se vždy našlo něco zajímavého. I tak jsem ale váhala, zda nepřidělit jen 4 hvězdy a to z toho důvodu, že i když mě kniha bavila, tak přibližně do tří čtvrtin tam chyběla taková ta neodkladná napínavost děje, kdy prostě knihu nechcete odložit, i kdyby to znamenalo, že druhý den v práci kvůli tomu budete ospalí a unavení, protože budete ponocovat bůhví do kdy :) To přišlo až v samotném závěru.

Nepochybně ale sáhnu po dalších dílech. Věřím tomu, že celý díl teprve nabere obrátky :)

19.06.2019


1 ...