Frankie přehled

Půjčila jsem si jako oddechovku, jako kočičího člověka mě zlákala kočičí obálka.
Zprvu jsem se ale až lekla, mluvící kocour, to bude tedy hodně sluníčkové!
Ale toho sluníčkového tu bylo přidáváno opravdu jen po kapkách, ono to vlastně, přes humorný kočičí monolog nebylo až tak veselé…
Téma smrti, osamění, sebevraždy, depresí, to vše s poněkud černohumorným nátěrem (za ten palec nahoru), vlastně to nebylo žádné povrchní čtení, jak zprvu vypadalo. Lidský život a lidské trable kocouřím pohledem. Nakonec jsem s překvapením zjistila, že se mi to, až na pár drobností, vlastně docela líbí.
Jen romantické kočičí lásce se u kastrovaného kocourka moc věřit nedá … :))

V hodnocení přidávám i za našeho kocoura, který má vlastně s Frankiem hodně společného; za naší nepřítomnosti nebo v noci srdnatě brání naši chalupu a tedy i nás (kolikrát už byl všude možně po těle oholený a obvázaný, včetně ocasu!) a když ke mně v noci po kočičím žebříčku vleze oknem, několikrát mi hlasitě zamňouká u ucha, aby mě vzbudil a přesvědčil se tak, že jsem živá a v pořádku. Pak zase spokojeně vyskočí ven vstříc dalším kocouřím dobrodružstvím.
*
„Samozřejmě jsem už ochutnal kočičí žrádlo. A docela dost. Ale nikdy jsem nevěděl, z čeho to je. Stará paní Berkowitzová prostě vyklopila do misky nějakou šlichtu a já se nažral. Chutnalo mi to. Ale teď mi žrádlo v policích přišlo legračně zvláštní. Proč hovězí? Neznám kočku, která by žrala krávy. Ve skutečném životě. To se prostě neděje! Ani by to nešlo! Nebo jelena!“