Frankie

Dojemně krásné a vtipně milé kocourovo vyprávění o smyslu života. Četla jsem desetiletému vnukovi večer před spaním a moc se nám to líbílo. Škoda, že neumím kočištinu, líp bych rozuměla svým kočkám a hlavně, že deprese není nakažlivá.

Tohle jsem si užila od první do poslední stránky. Neskutečně milé, vtipné, lidské a přitom tak zvláštně dojemné. Frankie má prostě svoje kouzlo – takové to nenápadné, ale úplně si tě omotá.
Příběh plyne lehce, baví, místy jsem se smála nahlas a místy mě to až překvapivě zasáhlo. Přesně ten typ knihy, který přečteš rychle, ale zůstane s tebou dlouho.
Za mě čistých pět hvězd.

Půjčila jsem si jako oddechovku, jako kočičího člověka mě zlákala kočičí obálka.
Zprvu jsem se ale až lekla, mluvící kocour, to bude tedy hodně sluníčkové!
Ale toho sluníčkového tu bylo přidáváno opravdu jen po kapkách, ono to vlastně, přes humorný kočičí monolog nebylo až tak veselé…
Téma smrti, osamění, sebevraždy, depresí, to vše s poněkud černohumorným nátěrem (za ten palec nahoru), vlastně to nebylo žádné povrchní čtení, jak zprvu vypadalo. Lidský život a lidské trable kocouřím pohledem. Nakonec jsem s překvapením zjistila, že se mi to, až na pár drobností, vlastně docela líbí.
Jen romantické kočičí lásce se u kastrovaného kocourka moc věřit nedá … :))

V hodnocení přidávám i za našeho kocoura, který má vlastně s Frankiem hodně společného; za naší nepřítomnosti nebo v noci srdnatě brání naši chalupu a tedy i nás (kolikrát už byl všude možně po těle oholený a obvázaný, včetně ocasu!) a když ke mně v noci po kočičím žebříčku vleze oknem, několikrát mi hlasitě zamňouká u ucha, aby mě vzbudil a přesvědčil se tak, že jsem živá a v pořádku. Pak zase spokojeně vyskočí ven vstříc dalším kocouřím dobrodružstvím.
*
„Samozřejmě jsem už ochutnal kočičí žrádlo. A docela dost. Ale nikdy jsem nevěděl, z čeho to je. Stará paní Berkowitzová prostě vyklopila do misky nějakou šlichtu a já se nažral. Chutnalo mi to. Ale teď mi žrádlo v policích přišlo legračně zvláštní. Proč hovězí? Neznám kočku, která by žrala krávy. Ve skutečném životě. To se prostě neděje! Ani by to nešlo! Nebo jelena!“

Tak nám Modroočko vyrostl, dospěl, přestěhoval se do jiné země, ale je stále SKVĚLÝ. Kdo má rád kočkařskou literaturu, nemůže nečíst.

"Život je snadný. Každý blbec umí žít!"

Viac takýchto kníh poprosím!

Frankie na hrad! Kabrňák.
Asi jsem vlastně nečetla knihu s kočkami nebo o kočkách, která by se mi nelíbila. Kočky jsou nejlepší zvířecí vypravěči a úspěch je zaručen.

Někdo, kdo má rád kočky a má inteligentní humor, nemůže být špatný člověk, a proto to tu funguje a proto mi tahle kniha tak sedla. Pohladila mě po duši, zahřála na srdci, zlepšila náladu a pobavila jako málokterá kniha. Když jsem ji začínala číst, nebo právě proto, měla jsem zrovna depku a při čtení mě to vytrhlo z toho hnusu a nicoty. V tu chvíli zaléčila moji bolavou a temnou duši. Přečetla jsem ji za den, respektive za pár hodin, a bylo to takové moje milé bezpečné místo, kam jsem utekla od vnějšího světa a bylo mi tak hezky.

Humor a filozofování, to je moje, a tady to jde skvěle dohromady. Tak jemně a mile dojímavé, srdečné, laskavé a láskyplné. Moje srdéčko se asi rozpustilo a tetelilo blahem. Vtipné, humorné, zábavné i úsměvné - ano, v tomhle všem je rozdíl a to všechno ta kniha splňuje a obsahuje. Smála jsem se opravdově, od srdce a nahlas, což se mi u knih moc nestává, no spíš vůbec, a to něco znamená, u mě je to asi největší literární pochvala, protože jsem, co se týče humoru, sakra náročná. Pořád si stojím za tím, že napsat dobrou humornou knihu, která je inteligentní a není trapná a na sílu, je ten nejtěžší žánr, a tady pánům se to povedlo na výbornou, až bych řekla, že to byla skoro ta nejlepší, ne-li nejlepší humorná kniha, co jsem zatím četla, ve vší úctě k Backmanovi, což je za mě nejlepší a můj nejoblíbenější humorný spisovatel.
Rozhodně jedna z nejmilejších, zároveň nejdojemnějších a nejvtipnějších knih, co jsem kdy četla.

Myslím, že kdo čekal (zase) honosnou literaturu, tak se trochu seknul. Ale taky je možné, že jen nerozumíte zvířatům, kočkám obzvlášť, jste suchoprdi, nechápete a nemáte humor, neumíte se uvolnit a chcete po literatuře za každou cenu až moc (ale proti gustu, že jo...). Já zase říkám víc takových knih, které nejsou předimenzované a nesnaží se splnit škatulky ohromné literatury.

Není to ale jen vtipný příběh o kočce a člověku, má to přidanou hodnotu, což si v tom čtenář musí najít a což mám právě na těchto knihách ráda. Pod vrchní vrstvou humoru a lehkosti je plno momentů a otázek k zamyšlení a tvrdá realita z nevážného pohledu, jak bychom se někdy měli dívat všichni. A všichni bychom si z Frankieho měli vzít příklad. My lidi to totiž bereme stále příliš vážně a zbytečně složitě a Frankie je hned se vším hotový, jednoduše, přímočaře, nejlíp, jak dokáže, a o tom to vlastně je a ano, tak jednoduché to ve výsledku je. Ono to totiž možná ani není složité, jen my to složité děláme. A on ani Frankie to neměl jednouché, ale, jak by se řeklo, neposral se z toho. Má ten svůj kočičí nadhled, který nám lidem tak chybí a který dělá tuhle knihu výjimečnou a krásnou.

Nemám, co bych téhle knize vytkla, snad jen, že byla tak krátká, hehe. Užila jsem si to naplno a už teď mi chybí.
Díky, Frankie, prodloužil jsi mi život zase o něco déle.

Kočičí literatura je u nás povinná. Ta výborná, dobrá, dokonce i ta nevalné úrovně. Touto knížkou jsem před časem završila objednávku a nyní na ni přišla řada. A i když nemá ambice stát se světovým hitem, pro mě se jím stala. Možná proto, že všechny naše kočky jsou nalezenci od popelnic, z pangejtů a úlovky z říčních toků, kde snaživě polykaly andělíčky. A všechny si - tak, jako Frankie - považují teplé postele, měkkého pelíšku na parapetu a otevřené náruče. (Ne, plné misky si až tolik neváží - mám doma deset patrně nejrozmazlenějších koček na okrese.)

Neměla jsem žádná očekávání a o to víc mě kniha překvapila. Moc milá úvaha nad životem z pohledu kocoura Frankieho. Chvílemi se budete smát nahlas a zároveň narazíte na spoustu momentů, které vás přivedou k zamyšlení.

Teda, to byla kočičina :-D

V knihovně mě tato kniha zaujala krásnou obálkou. Upřený pohled krásného, i když na oušku pokousaného kocourka, který už asi ledacos zažil.
A tento mluvící kocour Frankie provází čtenáře touto útlou, ale na názory velice výživnou knihu.
Seznámí se s Richardem Goldem, který trpí depresemi ze ztráty manželky.
A nakonec tyto dva spojí přátelství, potkali se, jako by pro sebe zbyli.
Všichni, kdo mají své mazlíčky, ví, že se na nás dívají a opravdu, jen promluvit. V této knize je úžasné, že tito dva spolu řeší vše, na co přijde řeč a probírají to spolu, dle názoru každého z nich. A že těch problémů ale je.

Doporučuji všem čtenářům s dobrou i depresivní náladou. Kniha vede k zamyšlení i nad sebou samým a svým životem.

" A tak to prostě je."

Takové malé a milé glosování o pohledu kocoura na svět lidí a smysl života.
Jak by milióny lidí dostaly depresi, kdyby nebyla nakažlivá?
Tak zatím...

Asi nejsem cílová skupina. Jdu proti proudu - nic mi to nedalo, jen "fajfku" do čtenářské výzvy.

Frankie je fakt bedna!
Malej škaredej, ale fakt mu to pálí a dokáže lidské návyky rozsekat takřka terapeuticky.
"Lidi se taky pořád zajímají o to, kolik je komu let. A pořád o tom mluví. Přitom je přece úplně jedno, jak je kdo starý. Hlavně, že je."
A něco drsnějšího z Frankieho života lidí, kdy ho napadlo, že by mohl začít sbírat složitá lidská slova a trochu je vysvětlovat ostatním zvířatům. Např.:
Kdo je rasista -Tlustá žlutá paní, podobná žluťáskovi, pracuje v zooshopu. Tvrdí, že psi ano, kočky ne.
Náckovská svině - Není to svině, ale tlustá žlutá paní, podobná žluťáskovi, pracuje v zooshopu. Tvrdí, že psi ano, kočky ne.

Když máš potřebu světu něco sdělit a víš, že jako obyčejného člověka tě nikdo poslouchat nebude, vlož slova do tlamy mluvícímu zvířeti a je to. A protože všichni víme, že kočky mají svou hlavu, vypadá to, že o těch slovech Frankie dost přemýšlel. Vše, co se píše v anotaci, v knížečce najdeme. A k tomu navrch ještě spousty naděje. Frankie je sympaťák a ví přesně, co chce. Plné bříško, dobré spaní a ruce, co drbou. Už, už to vypadá, že vše našel, ale zdání klame. Vyhlídku na dobré bydlení mu hatí pěkný provázek...Příběh se dotkne spousty závažných témat, ale jen tak lehce. Spíše jsem se bavila zvířecím rozumováním než že bych se zamýšlela nad životem.

Jsem kočičí člověk, ale asi jsem od knížky čekala trochu víc. Ano je tam poselství, že kocour vlastně Golda zachránil svojí přítomnosti a nakonec i on jeho, ale jinak žádné velké wau se nekonalo.

Koukám, že jsem jedna z mála, ale mě se to nelíbilo. Nesedl mi děj, ani téma, ani čtivé se mi to nezdálo. A kocourovi dát lidské vlastnosti mi už vůbec nesedělo. Příběhy o zvířatech mám ráda, moc. Ale do kategorie příběhy o zvířatech, bych touto knížku nezařadila.

Muž, který chce zemřít.
Kočka, která hledá domov.
Dojemný i veselý příběh o jednom neobyčejném přátelství.

Potom, co Richard Gold ztratil svůj smysl života celé dny chodí jen v županu a starém klobouku. Jednoho dne se ale jeho život otočí o 180 stupňů. A je to přesně ten den, kdy potká Frankieho. Kocoura žijícího na ulici, který mluví deseti jazyky. S vidinou hory jídla, měkkou postelí a největší televizí, jakou Frankie kdy viděl, se rozhodne ke Goldovi nastěhovat. Toto zcela jednostranné rozhodnutí musí člověk chtě nechtě akceptovat. A tak nám začíná přátelství mezi člověkem a kočkou, tedy kocourem.

Zní to jako celkem skvělý námět. Když se mi kniha dostala do rukou čekala jsem vtipnou knížku podobnou těm, které miluji z dětství. Něco jako Z deníku kocoura Modroočka nebo Já, Baryk. Ale možná právě tímhle očekáváním mi Frankie až tak k srdci nepřirostl.

Kniha řeší závazná témata. Ztrátu smyslu života, beznaděj, psychické problémy, téma sebevraždy a další věci, nad kterými je vhodné se zamyslet. Příběh je ale odlehčen tím, jak nám autoři tyhle věci podávájí skrze kočičí pohled. Kocour vlastně nechápe, co člověk řeší a vznikají tak velice vtipné momenty. Při zamyšlení už ale tak vtipné nejsou.

Frankie často ve své mluvě používá i vulgarismy. Což mně malinko vadilo. Přišlo mi to zbytečné a hodně za hranou. Chápu, že autoři chtěli knihu odlehčit, a to se jim i místo dařilo, ale já bych radši uvítala buď čistě humorný příběh nebo naopak vážný. Toto prolínání mne dost rušilo. A díky tomu, jsem si příběh nemohla užít úplně naplno. Dokonce ani slzy se nedostavily, a to jsem téměř profesionální plačka.

Jsem ráda, že jsem knihu mohla přečíst. Hlavní dějová linka se mi moc líbila. Poselství jsem v knize také našla.

Když se všechno ve vašem životě hroutí je důležité mít aspoň jednoho pravého přítele, který vás podrží. Co na tom jestli je to člověk, pes, kočka a nebo třeba kocour s ukousnutým uchem.

Hodnotím 3/5

Výborně jsem se pobavila a nasmála. Přestože jsou v příběhu i vážnější události, je to zmírněné právě tím, že vypravěčem je kocour Frankie.
Pobaví všechny, co mají rádi zvířata a lidi.

Tak tahle knížečka je opravdu skvost. Bohužel ji nikde moc nevidím, ale nebojím se přirovnání k Malému princi. Každý si tam v každém věku najde to své. Samozřejmě jsou tam obrovské rozdíly, tohle je více humorné atd a méně filozofické, ale prostě jsem si na něj při čtení vzpomněla.

Příběh je opravdu zajímavý a nápad na takovou hlavní postavu velmi originální. Vypravěčem je totiž sám Frankie, úžasný pouliční kocour.

Takže se dozvídáte něco o těžkostech kočičího života, o kočičích láskách a zkrátka běžných záležitostech života těchto úchvatných tvorů. Autoři to opravdu podali tak bravurně, že jsem mu baštila každé slovo.

Neskutečně zajímavé je to, jak dokáže Frankie říct nějakou totální hovadinu v jedné větě a absolutně skvostnou hlubokou myšlenku v té druhé. A není to na sílu! Totéž vulgarismy - jsou zde, ale ani jednou jsem si neřekla, že by mi to vadilo a že to je moc, jak to často u těchto výrazů v knihách mám.

Gold, naše druhá hlavní postava, mi taky přirostl k srdci. Doufala jsem, že svůj smysl života zase najde a na konci mi až slza ukápla, nebudu říkat že ne.

Zkrátka a dobře, tohle doporučuji na 100%. Malá knížka, velký příběh. Miluju!!