knihomolkajanca komentáře u knih

Samotná zápletka Ashburnů není ničím překvapivým. Hlavní hrdinka Adrienne zdědí dům, ve kterém straší. Co jsem ale rozhodně nečekala, bylo to, o jak moc komorní román se jedná. Z velké části tady totiž vystupuje jen sama Adrienne a její kočka Wolfgang. Adrienne hodně vidíte do hlavy, díky čemuž vám přiroste k srdci, a jako milovník koček jsem významnou roli Wolfganga rozhodně ocenila. Nemohla jsem se však ubránit pocitu, že kdyby vedlejší postavy dostaly trochu více prostoru, byl by celý příběh živější. Rozjížděl se totiž hodně pozvolna a při rozhovoru s kočkou zkrátka zajímavé dialogy nevzniknou.

Velkou předností Darcy Coates je ale jednoznačně to, jak čtivě píše. Díky tomu snadno překonáte i ty nudnější pasáže a v momentě, kdy se příběh pořádně rozjede, nebudete chtít knihu dát z ruky. Nejedná se o úplně typickou duchařinu, a ač jsem fanoušek téměř jakýchkoliv nadpřirozených bytostí, v tomto ohledu by možná neuškodilo trochu ubrat nohu z plynu. Nevím jak vás, ale osobně mě děsí věci, které jsou na hranici toho, co se stát může a co ne. V momentě, kdy je všeho moc, napětí mizí. Každý má samozřejmě tu hranici nastavenou jinak, ale trochu mě mrzelo, že se pečlivě vystavěná atmosféra zmizela jako mávnutím proutku.
Také se objevuje typické klišé známé z filmových hororů, a tím je možná až příliš odvážný hlavní hrdina. Sama si opravdu nevzpomenu, kolikrát jsem si v duchu říkala: "Adrienne, nechoď tam". Ale Adrienne tam stejně vždycky šla.

Nicméně samotný konec a rozuzlení, přidá knize ten správný šmrnc. Všechny ty maličkosti, které Darcy čtenáři od začátku servíruje, do sebe krásně zapadnou a celé to začne dávat smysl. Kocour hrdina vás hezky zahřeje u srdíčka a ač se nejedná o knihu, která by mě posadila na zadek, po dočtení mi bylo jasné, že v sérii budu určitě pokračovat.

Hodnocení: 65%

9 01.12.2021

(SPOILER) Kniha mě delší dobu bombardovala na instagramu, kde ji všichni četli a velmi chválili - stejně tak i filmové provedení. A tak mě nakonec přemohla zvědavost já se rozhodla přidat ke štafetě na tuto knihu.
Jedním z velkých plusů 365 dní je čtivost. Stránky ubíhaly pod rukama opravdu jedna za druhou. Téma mi na první dobrou přišlo také zajímavé, dokud jsem se ovšem nezačetla.

S hlavní zápletkou si autorka opravdu moc práce nedala - ten sen Massima o Lauře... Čekala bych trochu nějaké racionálnější vysvětlení toho všeho, ale dobrá, nechme to tedy u toho, že to byl osud a pohněme se k jádru celé knihy, tudíž k hlavním postavám.

Jedním z důvodů, proč po erotice občas sáhnu je to, že je fajn u čtení vypnout mozek a trochu se zasnít. Ovšem v tomto případě jsem se zasnila tak maximálně nad tím, jak by bylo pěkné, kdybych už byla na konci. Za mě byli oba hlavní hrdinové absolutně nesympatičtí. V Lauře jsem neviděla nic jiného než alkoholičku s rozpolcenou osobností trpící stockholmským syndromem. A Massimo byl pro změnu labilní násilník. Kam se poděly jeho sliby, že nic neudělá proti vůli Laury? Z některých scén, které nejspíš měly být sexy, jsem byla docela pohoršena, a to právě skrz to, že za mě nebyly úplně dobrovolné. Stejně tak autorka celou knihu otevírá scénou v letadle, která mi přišla spíše jako znásilnění než cokoliv jiného. Při čtení jsem si sem tam určité scény našla i ve filmové verzi a ano, tam to jako znásilnění nevypadalo, ale v knize na tom vážně nic žhavého nebylo.
A co teprve to, že se zamilujete do někoho, kdo vyhrožuje, že vaši rodinu vyvraždí? Takhle zvrácený snad nemůže být nikdo, takže jediné, co v tom vidím je opravdu ten stockholmský syndrom...nic víc. A to neustálé omílání toho, jak je Massimo nepředvídatelný...prosím vás, v tom chlapovi jde číst lépe než v otevřené knize. Na jakýkoliv odpor prostě reaguje vyhrožováním a násilím. Viz ukázka toho, že když Lauru někdo ohrozí, je okamžitě pod drnem. A co na to Laura? Ano, na 5 minut se zhrozila. Jenže pak stihl Massimo vytáhnout své nádobíčko a vše bylo jako mávnutím proutku zapomenuto. Jak jinak...
Jedinou postavou, na kterou jsem se vždy těšila, byl Domenico, který se choval normálně, občas byl vtipný a byl pro mě příjemným zpestřením.
Nakonec jsem však byla opravdu ráda, když přišla poslední strana. Kdyby v knize nebyly poznámky holek, které četly přede mnou, možná bych ji ani nedočetla. Za mě opravdu moc pozitiv nemá.

Hodnocení: 30%

(SPOILER) Na čtení třetího dílu jsem se vážně těšila, jelikož jsem prahla po informacích o fungování a historii tohoto světa. Po slabším druhém díle jsem navíc doufala, že Aliance můj dojem z celé série zase trochu vylepší.

Začátek vypadal opravdu nadějně. Sice mě čekalo méně akce, ale k mé radosti zmizela averze k hlavní hrdince Tris. V Rezistenci jsem ji místy opravdu nemohla vystát, takže to byla příjemná změna. Tris a Tobias se také snaží vyřešit své vztahové problémy. Poprvé spolu jednají opravdu na rovinu a měla jsem dojem, že se ze svých předchozích chyb poučili a začínají dospívat.

Ani nevím, jak se to autorce podařilo, ale od té chvíle jsem s knihou začala velmi bojovat. Přestože se věci neustále nějakým způsobem vyvíjely, a dokonce jsem se dozvěděla i mnou velmi očekávané informace o světě, byla jsem znuděná a postupně ztratila zájem o veškeré dění i hrdiny. Bylo mi jedno, co udělají, co řeknou a jen jsem nezaujatě sledovala, jak opět lnou ke svým starým zvykům a neupřímnosti.

Světlé body v celé knize pro mě představoval Peter, jehož postavu jsem vyzdvihovala už v druhém díle, a trochu nečekaně i Caleb, kterému jsem dokázala odpustit jeho předchozí chování. Jejich nečernobílé charaktery byly velmi příjemným zpestřením.

Druhá polovina knihy je o poznání akčnější, nicméně spoustu věcí zažívají Tris a Tobias odděleně, což dle mého nebyl od autorky úplně dobrý tah. Vždy mi totiž přišly zajímavější scény, ve kterých vystupovali oba. Děj postupně graduje a dostáváme se ke klíčové scéně celé knihy i série. Scéna, která by měla ve čtenáři vzbudit vlnu emocí. Jak se tedy mohlo stát, že jsem nehnula ani brvou? Celý závěr jsem přešla bez mrknutí oka a po otočení poslední stránky jsem naopak byla velice ráda, že Povstalecká trilogie je konečně za mnou.

Přestože jsem od tohoto dílu neměla velká očekávání, nemohu se ubránit zklamání. Za mě lehce podprůměrné čtení, které bych doporučila hlavně mladším čtenářům, a to se týká i celé série. Starší čtenáře a ty, kteří už mají v rámci žánru něco načteno, dle mého nemůže příliš uspokojit.

Hodnocení: 40%
Hodnocení celé série: 50%

3 21.11.2021

(SPOILER) Jelikož jsem celou Povstaleckou sérii četla ve společném čtení, netrvalo to dlouho a po docela obstojném prvním díle jsem se vrhla na jeho pokračování. Divergence byla nabitá akcí, pořád se něco dělo, ale chybělo mi lepší ukotvení do světa samotného. Doufala jsem tedy, že Rezistence tento nedostatek napraví.

Rezistence vás opět velice rychle vtáhne do děje a rozhodně se knize nedá upřít čtivost. Tentokrát však velkou část příběhu naši hrdinové tráví kromě boje také putováním. Přemisťují se z jedné frakce do druhé a díky tomu se o frakcích dovídáte i něco víc. Člověk tak lépe pochopil vztahy ve společnosti, avšak o vzniku frakčního systému opět ani ťuk. No, možná malý ťuk na samotném závěru.

Co mi ale vadilo více než nedostatek informací, byla hlavní hrdinka Tris. Na to, jak jsem Tris dříve chápala, nyní jsem občas měla velký problém ji vystát. Nově nabyté sebevražedné sklony bych ještě vzhledem k tomu, co prožila, pochopila, ale ta neupřímnost a lži na mě byly opravdu moc, protože nemám ráda, když je zápletka knih z velké části postavena na špatné komunikaci hlavních postav. A tady jsem se několikrát přistihla, jak si usilovně přeju, ať se Tris se Čtyřkou rozdělí, abych měla od těch věčných lží konečně pokoj. Nějaké mlžení bych ustála, ale po sté někomu něco slíbit a jakmile se otočí udělat pravý opak…to bylo něco na moje nervy.

Čtyřka také nebyl dokonalý, ale zdaleka to s ním nebylo tak strašné jako s Tris. Naopak v oblibě u mě stoupl Peter, který pro mě tentokrát byl možná téměř nejlepší postavou. Jeho schopnost přidat ve správné chvíli na správnou stranu, je opravdu obdivuhodná.

V tomto díle jsem bohužel odhadla dva poměrně velké zvraty, což mě trochu mrzelo. Přesto jsem nakonec dočetla až do konce, a i když zatím ze série nadšená nejsem, na třetí díl se těším. Víte proč? Potřebuju znát konec, ale HLAVNĚ TY INFORMACE!

Hodnocení: 50%

4 21.11.2021

Přestože je Divergence prvním dílem, naskakujete v podstatě do rozjetého vlaku. Hlavní hrdinka Beatrice ve svých šestnácti letech totiž stojí před životním rozhodnutím, kdy si musí zvolit jednu z frakcí, na které je společnost rozdělena. Odevzdanost, Neohroženost, Sečtělost, Mírumilovnost a Upřímnost. V každé žijí lidé s jinými povahovými rysy a každá se řídí svými vlastními pravidly. Půjde Beatrice tam, kam ji srdce táhne nebo se raději rozhodne zůstat s rodinou?

Celý systém rozdělení společnosti na frakce je velmi zajímavý, ale musím se přiznat, že mi nepřišel uvěřitelný. Pořád jsem měla pocit, že by se musel už dávno zhroutit, protože vše bylo vyhnané do takových extrémů, ve kterých by nešlo dlouhodobě fungovat. Přesto jsem ale pokračovala ve čtení, jelikož příběh je doslova nabitý akcí a vtáhne vás do děje ať chcete nebo ne. A navíc se poměrně brzy objevuje druhá hlavní postava, kterou jsem si oblíbila o mnoho více než Tris samotnou – Čtyřka.

Čtyřku bych rozhodně označila za tahouna celého příběhu, protože mě bavil od chvíle, kdy se v knize objevil. Má hloubku, je zajímavý a zkrátka si ho oblíbíte natolik, že se na každou scénu s ním budete těšit.

Co ale v knize rozhodně chybělo, jsou informace o světě samotném. Čekala jsem, kdy mi autorka vysvětlí, jak frakce vznikly a jak funguje zbytek světa, ale ne, ani slovo. Holky ve společném čtení mi naznačily, že se vše dozvím v dalších dílech, jenže pro mě to byl zásadní problém. Připadala jsem si totiž jako kdybych se s hrdiny vznášela ve vzduchoprázdnu a neustále jsem nad tím musela přemýšlet.

I když Divergence má chyby, myslím, že pro někoho, kdo v dystopiích nemá tolik načteno a hledá zábavné akční čtení se špetkou (velkou špetkou) romantiky, by tato série mohla být tím pravým.

3 19.10.2021

Přestože je tento příběh ve své knižní i filmové podobě poměrně dost známý, úspěšně obě varianty zpracování dlouhou dobu míjely. Ze zmínek na ig a internetu jsem se postupně dozvěděla pár spoilerů a když se pak naskytla možnost přidat se do knižní štafety, byla to pro mě ideální příležitost, jak objevit, čím tento příběh okouzlil tolik lidí.

A myslím, že po dočtení už chápu, proč je kniha tak populární. Ústřední téma je dost depresivní, ale přesto se i v něčem takovém dokáže zrodit něco pěkného. Vzniká tak velký kontrast a člověka to nutí k zamyšlení. Jak by se v podobné situaci choval on sám? K čemu je začínat vztah, když tím člověk na konci ještě prohloubí utrpení toho druhého? Na druhou stranu, neměl by si člověk užít radosti života, dokud to jde?

Hazel je sarkastická puberťačka a bavilo mě její překvapení nad tím, že se zrovna do ní, věčně ohadičkované a neduživé holky, může zamilovat sexy kluk. Guse jsem si ale popravdě oblíbila snad ještě více. Jeho nadhled a celkový pohled na svět mi byl strašně sympatický, až jsem si občas říkala, zda některé jeho myšlenky mohou vzejít od tak mladého člověka. Nicméně už si zažil dost těžkých okamžiků na to, aby v určitých ohledech předčasně vyspěl.

Kniha má jen něco málo přes 200 stran, takže vše nabírá poměrně rychle na obrátkách a přestože víte, že to nemůže skončit dobře, pořád tajně doufáte v happy end. A ono se to pokazilo ještě více než jsem čekala. S Hazel a Gusem zažijete veselé chvilky, pořádnou romantiku, ale také hodně těžkých okamžiků. Je to smutné čtení, které v člověku probudí emoce a u kterého mnozí jistě uroní i nějakou tu slzičku. Přestože já sama se u knih málokdy dojmu, tento příběh na mě zapůsobil a musela jsem na něj myslet i po dočtení. Což je u mě dobré znamení. Hvězdy nám nepřály mohu tedy s klidným svědomím doporučit, a to i těm, kteří stejně jako já už nějaký ten pátek úplně nezapadají do kategorie YA.

4 18.10.2021

Tato kniha na mě zapůsobila hlavně díky skvělým retro ilustracím, ze kterých na člověka dýchne ponurá atmosféra. Takže když jsem viděla pár ukázek, musela jsem tento komiks prostě mít doma. Přestože jsem Holmese v originálu nečetla, mám tématiku s ním hodně ráda a říkala jsem si, že by mě komiks mohl nalákat na čtení originálu.
Díky již zmiňovaným ilustracím jsem si čtení užívala a občas jsem se prostě jen kochala. Počítejte ale s tím, že se jedná o opravdovou jednohubku, která vám nezabere více než půl hodinky.
Neočekávejte mnoho textu, ten je velmi osekaný. Osobně mi to přijde opravdu škoda, protože tohle osekání občas bylo na úkor příběhu samotného. U komiksu je samozřejmě pochopitelné, že původní dílo bude zkráceno, ale jelikož příběh psa baskervillského neznám moc dobře, měla jsem občas pocit, že se příběh posouvá dopředu příliš rychle a trochu jsem se v tom ztrácela. Přitom ale mám pocit, že textu by se klidně do knihy vešlo více a ničemu by to nevadilo.
Knihu tedy hodnotím třemi hvězdičkami, protože i když mohl být text zpracován lépe, ilustrace jsou přeci jen to hlavní, o co v tomto případě jde. A pokud chcete nějakou zábavnou rychlovku před spaním, tohle je ta správná volba. :)

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

1 13.10.2021

Kmotr je další z knih, po kterých jsem sáhla díky čtenářské výzvě na DK. Úctyhodné hodnocení 95% ve mně opravdu vzbuzovalo zvědavost a zároveň jsem si chtěla přečíst předlohu k neméně skvěle hodnocenému stejnojmennému filmu.

Nevím, zda jsem díky tomu všemu měla přehnaná očekávání, ale nedostala jsem od knihy to, co jsem si představovala. Díky tématice mafie a podsvětí jsem se těšila na drama, napětí a že se nebudu schopna od čtení odtrhnout. Vzhledem k roku vydání mi samozřejmě bylo jasné, že kniha bude psána jiným stylem než dnes, ale když jsem se ani po 150 stranách nemohla stále začíst, začala jsem mít pocit, že je něco špatně.

Nakonec jsem se s knihou trápila dlouhé tři měsíce a nebýt toho, že jsem později přešla na audioknihu, možná bych ji ani nedočetla. Byl děj tak špatný? To je právě to. Nebyl! Když si v hlavě znovu přehraji vše, co se v knize odehrálo, všechny ty zvraty a dramata, tak by mě Kmotr měl neskutečně bavit.

Co tedy nakonec bylo kamenem úrazu? Po dlouhém přemýšlení jsem na to přišla. Kmotr totiž vše popisuje. Přímé řeči je tady tak málo, že jsem se pořádně nedokázala vžít do postav či si k některé vytvořit vztah. Vše jsem pozorovala z dálky a nezaujatě. Bohužel až příliš nezaujatě a příliš z dálky. Kolikrát jsem se začala ztrácet ve vlastních myšlenkách, a to klidně i uprostřed přestřelky.

V Kmotrovi se neustále cosi děje, ale ne vše je pro příběhovou linku podstatné. Samozřejmě, že některé zdánlivě nepodstatné věci později sehrály roli, ale proč bych měla číst například o tom, jak si nějaká ženská nechala spravit spodek, to opravdu netuším. Když už to tam muselo být, stačil by odstavec, ale číst na toto téma hotové litanie bylo vskutku ubíjející. Myslím, že zkrácení o 100 – 150 stran by knize jedině prospělo.

Přesto jsem ale ráda, že jsem si tuto gangsterku přečetla a na film se těším. Dějová linka totiž je zajímavá a věřím, že ve filmu odpadnou všechny ty zbytečné scény, které mě v knize vytáčely.

Na tuto novinku jsem se těšila od první chvíle, co jsem ji zaregistrovala. Láska, přátelství, zrada - možná to zní trochu klišoidně, ale byla jsem zvědavá, jak se dvě autorky, které píšou romantiku, poperou s fantasy.

Hned na začátku čtení mě překvapilo, že se jedná o urbanku. Nevím proč, ale podle anotace jsem si představovala klasickou fantasy ve smyšleném světě. Nicméně tohle rozhodně neberu jako minus, jelikož urbanky já rozhodně můžu. Další plus je pro mě tématika duchů. Nejedná se ale o čistokrevnou duchařinu. Těšte se i na další nadpřirozené bytosti, přestože se v knize mihnou zatím hlavně okrajově.
Na své si tady přijdou fanoušci slow-burn romantiky. Díky zvučným jménům obou autorek jsem čekala, že tohle bude jejich hlavní parketa. Přiznám se, že na mě to ale bylo možná až příliš pomalé.

Vybudovat napětí mezi hlavními hrdiny, to se povedlo skvěle. Ale mám tak trochu pocit, že jsem v celé knize nedostala odměnu. Někdy jsem měla chuť sama Roxy nebo Shawa popostrčit, ať už si konečně tu pusu dají!

I tak jsem si ale užívala sarkastickou Roxy a u správňáckého Shawa mě bavilo, jak se pěkně dokázal začlenit do života, i když si nic nepamatoval. Zpočátku tedy měla kniha opravdu hezky našlápnuto. Nicméně po přibližně 150 stranách mé nadšení začalo lehce opadat. Mohly za to zejména bojové scény, kdy bych ocenila barvitější a rozmanitější popis. Situace byly totiž nápadně podobné a něco tomu chybělo.

Největším zklamáním pro mě ale byl závěr. Zápletka supr, byla jsem překvapená, z koho se to vlastně vyklubal padouch, ale ten souboj. Padouch přece nečeká, až se ostatní vykecají a budou připraveni reagovat. Ne, takto to nechodí. Padouch útočí a zabíjí, pokud má příležitost. Takže tohle pro mě bylo docela zklamání.

Na knize jde znát, že fantasy není hlavní parketou autorek, ale i přes zjevné nedostatky mě kniha bavila a chci si přečíst další díl. A navíc potřebuju vědět, jak to s Roxy a Shawem dopadne.

Za recenzní výtisk moc děkuji Knihy Dobrovský

1 12.10.2021

Tak a mám za sebou další knihu, které bez rozmýšlení uděluji plných pět hvězd. Svědectví o životě v KLDR je totiž mrazivá kniha, která vás donutí k zamyšlení.
Najdete v ní sedm rozhovorů se severokorejskými uprchlíky různého věku, pohlaví, z různých oblastí i kast. Právě tuto různorodost u dotazovaných musím velmi ocenit, protože si tak člověk může udělat obrázek o životě napříč společností. Zjistíte, jak se liší život lidí různého postavení a že v Severní Koreji záleží i na tom, na jakém místě se narodíte.

Je skvělé, že autorka se nestavěla do role soudce, ale k rozhovorům přistupovala čistě novinářsky, nezaujatě, přestože to jistě mnohdy nebylo jednoduché. Ale kdo ví, jak bychom sami jednali, kdybychom byli na jejich místě a prožili si jejich životní příběh? Žádný z nich totiž nebyl jednoduchý.
To, co se v knize dočtete, se vám nebude líbit. Někdy se mi opravdu nechtělo věřit, co vše musí lidé v KLDR zažívat, a co všechno je pro ně normální. Celý život jsou kontrolováni naprosto ve všem, až někteří z nich věří dokonce i v to, že jim čtou i myšlenky. Bude vás to zvedat ze židle, bude se vám chtít knihu hodit kouta, že je v dnešním světě tohle vůbec možné. Přesto se ale jedná o knihu, kterou by si měl dle mého názoru přečíst každý, protože člověku otevře oči a začne si velmi vážit toho, co máme.
Před pár dny jsem byla i na přednášce Niny Špitálníkové, která knihu skvěle doplnila, o něco více rozvinula příběhy lidí, o kterých se v knize dočtete. Uděláte si ale i představu, jak kniha vznikala a co si u toho autorka prožila, protože naslouchat takovým příběhům není vůbec jednoduché.
Doufám, že se nejedná o poslední autorčin počin, protože takových knih je potřeba.

13 12.10.2021

Na konci Reborn si autor nachystal docela napínavou scénku, kdy se naši hlavní hrdinové Leon, Freya a Grace rozdělili. Hodně lidí toto rozdělení hodnotilo v recenzích dost negativně, ale já v tom takový problém neviděla. Všechny dějové linky mi totiž přišly dost zajímavé, i když mě trochu mrzelo, že k rozdělení došlo tak ultimátním způsobem. Přeci jen jsem našim hrdinům fandila a přála si, aby zase došlo k jejich shledání.

Jako nejzajímavější mi asi přišla dějová linka Grace, jelikož její přístup byl v příběhu novinkou a čtenář se o viru hodně dozví. U Freyi jsem tak trochu tušila, kterým směrem se to bude vyvíjet a na koho narazí. Trochu škoda je dějové linky Leona, kde se autor docela opakoval a potenciál zde zůstal poněkud nevyužit. Situace, do kterých se Leon dostal, už jsme znali z předchozích dílů, a přestože představa toho, co prožíval, byla hrozná, nepřišla žádná překvapení.

Toto opakovaní bylo bohužel patrné u více scén v knize, takže si myslím, že by možná příběhu zase tolik neuškodilo, kdyby byl třeba o padesát stran kratší. Naopak ale oceňuji, že autor nesklouzl k nějakému klišoidnímu závěru příběhu, kdy se vše jako mávnutím proutku vyřeší, nikomu se nic nestane a všichni žili šťastně až do smrti. Dokázala jsem sice odhadnout, jak to všechno dopadne, protože vzhledem k událostem ve třetím díle bylo toto řešení nevyhnutelné, ale přesto si Alex Scarrow nachystal na čtenáře takovou malou zradu. Vše se uzavře, až na jednu drobnost! A ta drobnost mi tedy bude vrtat hlavou, ach jo! Nesnáším otevřené konce!

Celou sérii hodnotím veskrze pozitivně, přestože první díl byl za mě jednoznačně nejlepší. Další dva trochu ztratily tempo, ale i tak jsem ráda, že jsem se do série pustila, protože to bylo zajímavé a místy děsivé čtení.

Za poskytnutí knihy k recenzi moc děkuji Knihy Dobrovský.

12.10.2021

Tuto knihu jsem si dala na odlehčení, abych zahnala přicházející čtecí krizi a určitě svým způsobem účel splnila. Přestože z knihy nejsem paf, dostala jsem čtivý, trochu naivní příběh, u kterého jsem na nic nemusela myslet.
Hlavní hrdinka Teagan mi úplně nesedla. Byla totiž svým způsobem dost natvrdlá a přestože se později poměrně spravila, i tak jsem občas nad jejími myšlenkovými pochody kroutila hlavou. Zato Caleb mi od začátku padl do oka. Byl vtipný, chytrý a prostě mě bavil. Takový ten správňák, co vás chytne za srdce.
Asi tak do poloviny knihy mě vývoj jejich vztahu bavil, byly tam vtipné a zajímavé momenty. Jenže pak mi začalo připadat, že autorka strašně uměle oddaluje moment, kdy se ti dva dají dohromady. Už jsem si říkala, jestli si to snad nechce nechat na samotný závěr.
A když k tomu došlo, tak pro změnu zase začala neustále střídat momenty, kdy se ti dva chtějí a nechtějí dát dohromady. Uf, to už bylo trochu otravné a celý ten závěr?
Ke Calebovi mi to vůbec nesedělo a tak přehnaně přeslazený konec? Škoda, škoda, docela nevyužitý potenciál. Kdyby byla možnost, dám knize 50%, ale na 40% to zase není, takže tedy uděluji tři hvězdy.

2 12.10.2021

Když jsem se pustila do prvního dílu této postapokalyptické série, vůbec jsem nečekala, že mě čtení tak pohltí. A protože jsem byla velmi zvědavá, jak to s našimi hrdiny bude pokračovat, netrvalo to dlouho a na řadu přišel Reborn.

Na konci prvního dílu se stalo několik zvratů, ze kterých jsem byla docela paf. Čekala jsem tedy, že nastoupím do rozjetého vlaku, takže mě docela překvapilo poklidné počáteční tempo.

Od doby, kdy virus udeřil, uplynuly už dva roky a Leon s Freyou se potloukají Anglií. Při životě je udržuje jídlo z konzerv, ale jinak se jim daří více méně dobře, pokud si odmyslíte fakt, že většina lidstva byla vyhubena. Když jednou v rádiu zaslechnou hlášení, že k pobřeží Anglie dorazí spojenecké lodě, svitne jim nová naděje na záchranu a vydávající se na cestu.

Už jsem si začínala říkat, že to začíná být zvláštní, že se nic moc neděje a v tom bum prásk a člověk je zas jako na trní. Alex Scarrow má totiž talent naprosto obrátit situaci během jediné strany. Oproti prvnímu dílu zde sledujeme více dějových linií. Jednu s našimi hrdiny Leonem a Freyou, druhou s virem samotným a třetí se odehrává v minulosti s otcem Leona, když virus teprve propukal. Nejvíce mě jednoznačně bavila linka Leona a Freyi, protože jsem si ty dva oblíbila. Všechny linky se ale postupně pěkně propojí, nicméně tohle roztříštění děje trochu ubralo celkovému tempu příběhu.

Přesto se ale kniha četla dobře a bavilo mě sledovat, jakým způsobem se virus vyvíjí. Určitě tedy nemusíte mít strach, že by se zde jen opakovaly situace z prvního dílu. Tentokrát to bylo trochu méně dramatické, ale přesto zde bylo několik znepokojivých scén. Obzvlášť pokud máte stejně bujnou představivost jako já, tak si tyto pasáže jistě velmi užijete.

Celkově čtení nebylo tak strhující jako v Remade, ale vzhledem k tomu, že na konci nám autor samozřejmě nezapomněl přichystat nervy drásající (i když trochu předvídatelnou situaci), se, co nevidět, pustím do závěrečného dílu.

1 12.10.2021

(SPOILER) Po velmi čtivém a oddechovém prvním díle to netrvalo dlouho a sáhla jsem i po Krvi a medu. Uf, tohle tedy bylo...nevím, jestli mám ten pocit jen já, ale celou knihu mi přišlo, že se postavy mezi sebou neustále hádaly. Ale jako pořád... Jak mi poslední dobou vadí, že spousta autorů zakládá zápletky jen na špatné komunikaci postav, tak Shelby Mahurin to dotáhla na úplně jinou úroveň a ještě vyšperkovala.

Další věc, která mě dost iritovala, bylo rozdělení hlavních postav. Někdy to v příběhu dokáže navodit napětí, ale pro mě to byla obrovská nuda a měla jsem problém se dějem prokousávat dále. Jde totiž o to, že vše, co dělalo příběh zajímavým, bylo postaveno na tom, že hlavní postavy spolu nějak interagují. V momentě, kdy byly rozděleny, se z toho stala jedna velká nuda. Naštěstí to netrvalo zase tak dlouho.

Bohužel mě ale kniha nedokázala pohltit tak jako v prvním díle. Ani tehdy to nebyl zdaleka dokonalý příběh, ale bavil mě a nechtělo se mi od knihy odcházet. Tady ta zvědavost, jak to všechno dopadne, nějak vymizela. Autorka mě těmi hádkami tak dokonale otrávila, že už jsem prostě nechtěla číst o další. Všechno mi navíc přišlo zbytečně překombinované, natahované... Půlku knihy se postavy o něco snaží a ve finále to bylo naprosto zbytečné.

Abych ale jen nehanila, ráda bych vypíchla i nějaká ta pozitiva. Opět knize nemohu upřít jistou čtivost, přestože mě příběh místy nebavil. A druhou věcí, které se mi na knize líbily, jsou vedlejší postavy. Vzhledem k vyhrocenosti vztahu mezi Lou a Reidem někdy dost zachraňovaly situaci. Nejvíce mi do oka padl asi Deveraux, který byl zajímavý tajemný a na konci se hezky projevil. Avšak to, jak jej autorka nechala zasáhnout do děje, zase nemohu hodnotit úplně kladně. Převzal otěže dění místo našich hlavních hrdinů velmi ultimátním způsobem...k čemu tam pak vlastně Lou a Reid byli...k ničemu. Bohužel. A ještě zmíním Ansela. V prvním díle jsem si jej oblíbila a tady jsme o něj přišli. Měla bych být šokována, měla bych být naštvaná. Ale bohužel mě autorka dokázala otrávit takovým způsobem, že jsem jeho smrt přešla bez mrknutí oka. :( A to je špatně.

Škoda, škoda, za mě zklamání a rozhodnutí autorky z duologie vyrobit trilogii se ukázalo jako ne úplně šťastné.

2 23.08.2021

Když jsem dočetla Podlého krále, měla jsem chuť okamžitě běžet do knihkupectví pro třetí díl. Závěr byl totiž skvělý a na další díl neskutečně navnadil. Měla jsem v hlavě spoustu otázek. Jak se Jude vypořádá s vyhnanstvím? Jak se dostane zpět do říše víl? Jak se s Cardanem dá zase dohromady?

Začátek byl poklidný, ale dalo se čekat, že si Jude bude muset chvíli připravovat půdu pro svůj návrat. Způsob, jakým se to nakonec stalo, mě příjemně překvapil, přestože se vlastně nabízel. Příběh ale bohužel ztratil na tempu a první třetina knihy se mi trochu táhla. Navíc jsem k mé nelibosti musela dost dlouho čekat, až se zase na scéně objeví Cardan.

Nicméně v tomto díle jsem se konečně dostala na jednu vlnu s Jude. Hurá! Konečně jsem se ztotožňovala s jejími myšlenkovými pochody, konečně jsem jí rozuměla a konečně bych dělala to stejné, co ona.

Od druhé třetiny konečně dostává více prostoru Cardan, což jsem si náležitě užívala. Události k tomu všemu samozřejmě směřovaly k vyvrcholení celé série, takže jsem se nemohla od čtení odtrhnout. A v tu chvíli přichází zvrat. Za mě skvělé překvapení a byla jsem zvědavá, jak to z toho všeho Jude zase vybruslí, i když řešení se nabízelo jen jedno.

*SPOILER* Čekala jsem, že tohle se vyřeší a bude následovat epické finále. Finále, které bude vyvrcholením celé série. Vše k tomu směřovalo, autorka měla skvěle našlápnuto, já četla jak o život. A pak najednou nic. Prostě nic, vyřešeno, žádná bitva a já na to koukala jak sůva z nudlí. Madoc, který po celou dobu šel po moci najednou pokládá zbraň a všichni, kteří stáli za ním, stahují ocas a klopí hlavy. Tohle pro mě bylo dost velkým zklamáním. *KONEC SPOILERU*

Celkově se mi série ale líbila a tento svět jsem si zamilovala, přestože jsou víly Holly Black dost nemilosrdné. Není to top fantasy, ale příjemné oddechové čtení, ke kterému se jednou určitě vrátím, protože Cardan s Jude byli zábavní.

Hodnocení: 70%

2 18.08.2021

Série Moře střepů mě už lákala nějakou dobu. Když mi kniha dorazila domů, docela mě překvapilo, o jak malinkou knížečku se jedná. Z fantasy jsem spíš zvyklá na pořádné bichle, ale čas od času není na škodu dát si i něco svižnějšího.

A tohle vážně svižné bylo! Já od knihy neměla moc očekávání, jen jsem byla zvědavá, jaký dojem na mě Abercrombie udělá, protože tohle s ním byla moje první zkušenost. Nakonec to bylo vážně osvěžující čtení. Příběh mě chytl v podstatě od první strany a než jsem se nadála, byl konec.

Hlavní postava Jarvi je takové nedochůdče. Má od narození místo jedné ruky jen nevzhledný pahýl a nikdy neměl ambice stát se králem. Spíš ho bavilo učení a chtěl se stát ministrem. Jenže jak už to v podobných příbězích bývá, vše se nakonec semlelo úplně jinak, na Jarviho hlavě přistane koruna a má se posadit na trůn. Jenže to nejhorší ho čeká až poté, co jej zradí vlastní rodina a záhy o trůn přichází. Jarvi ale přísahal, že se zrádcům pomstí a jde si za svým. To však ještě netuší, co všechno na něj čeká a že si nejednou bude muset sáhnout na samotné dno.

Jarvi mi padl do oka, a přestože možná občas autor až příliš zmiňoval jeho pochroumanou ruku, líbilo se mi, jakým vývojem prošel. Všechny ty strasti ho zocelily, ale také měl příležitost využít i svou bystrou mysl a pozná přátele na místě, kde by to nečekal. Budete tak sledovat partu sympatických hrdinů, z nichž každý je jiný, ale dobře se doplňují a působí uvěřitelně. Občas se s nimi zasmějete, jindy zase postesknete.

V příběhu se vůbec neobjevuje magie, zato na vás dýchne vikingská atmosféra, což pro mě byla hrozně příjemná změna. Od této série určitě neočekávejte fantasy, které by bylo propracováno do každičkého nejmenšího detailu. To určitě není, protože na to v knize není ani dostatečný prostor. Ale pokud hledáte něco přímočařejšího, kde nebude nouzi o akci i pár zajímavých zvratů, tohle je rozhodně ta správná kniha.

Nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř.

Hodnocení: 80%

4 18.08.2021

Teda jak já romantiku moc často nečtu, tak jsem vůbec nečekala, že mě zrovna tato kniha tak dostane. V obchodě bych okolo prošla bez povšimnutí, a tak jsem nesmírně ráda, že se mi dostal do rukou recenzní výtisk a já tak o tento skvělý příběh nepřišla.

I když mi začátek knihy přišel předvídatelný, hrozně rychle jsem se začetla. Lena a Ryan mi parádně sedli, přestože Ryan byl pořádný bručoun. Jejich neustále pošťuchování bylo zábavné a ta chemie mezi nimi! Mňam, to tedy vážně fungovalo. Jejich vztah byl skvěle vykreslen, takže jsem chtěla pořád víc a víc, až jsem knihu přečetla na jeden zátah. Když si k tomu přičtete skvělou atmosféru Green Valley, a zábavné vedlejší postavy, vyleze vám z toho hotový balzám na duši. Ano, tohle je rozhodně jedna z těch feel good knih a já musím říct, že i teď si občas na knihu vzpomenu, představím si to krásné prostředí a hned mám chuť se do knihy ponořit znovu.

Nejde o žádnou high literaturu, tohle od knihy prostě nečekejte, ale pokud hledáte něco, u čeho se pobavíte, u čeho si odpočinete a po čem budete mít lepší náladu, tohle je rozhodně kniha pro vás.

Jediné, co mě na knize docela iritovalo, bylo časté zmiňování značek (hlavně iphonu). Vnímala jsem to zejména na začátku, nicméně příběh mi tento nedostatek vynahradil.

Pokud ještě nad knihou váháte, moc doporučuji. Tohle prostě stojí za přečtení a já už se moc těším na druhý díl. A mám takový dojem, že nebude trvat tak dlouho, než si knihu přečtu znovu.

Hodnocení: 85%

5 18.08.2021

(SPOILER) Tato série mě hrozně dlouho lákala, ať už kvůli anotaci či obálce, ale nejspíš bych se k přečtení nerozhoupala nebýt toho, že se mi podařilo vyhrát druhý díl.

Začátek mi přišel takový kostrbatý. Trochu moc francouzských výrazů, hrdinka Lou mluvící jako dlaždič a plánování zločinu v nevěstinci se spolu docela bilo. Ale s každou další stránkou naštěstí Lou mluvila snesitelněji, francouzských slovíček ubývalo, a začalo mi to dávat smysl. Lou na Reida naráží poměrně brzy a jejich setkání samozřejmě není zrovna láskyplné. Jak by taky mohlo, když Reid je lovec čarodějnic a Lou je jedna z nich.

Vzhledem k tomu, že z anotace člověk ví, že ti dva budou nějakým způsobem přinuceni být spolu, byla jsem zvědavá, jak toho autorka docílí. Vymyslela to docela dobře, jen si neumím představit, že by k tomu postavy svolily tak snadno. Ale částečně to smysl dávalo, tak jsem to nechala být. A od té doby mě to začalo bavit.

Pohodové čtení s nepříliš složitou magií a světem, do kterého jsou zasazeny zajímavé postavy. Ač mě na začátku Lou vytáčela svým slovníkem, později to bylo lepší a já si začala užívat tu romantickou linku, o kterou v knize jde především. Jak se vztah Lou a Reida rozvíjel a postupně se poznávali, opravdu jsem se do knihy ponořila a potřebovala jsem vědět, jak to dopadne. V podstatě celou knihu jsem tak přečetla na jeden zátah, a to není zrovna tenká. Reida jsem měla raději, protože se opravdu snažil, a přestože měl v jistých ohledech trochu vymytý mozek, nikdy nejednal bezmyšlenkovitě. Krom něj musím zmínit ještě Ansela. Na první pohled naivní, na druhou stranu měl vlastní rozum a byl chytřejší než většina postav.

*SPOILER* Závěr pro mě bohužel byl lehkým zklamáním. Trochu moc náhod, trochu moc znovu nalezených rodičů a nemohla jsem se ubránit dojmu, že to Reid měl docela snadné. A proč z něj autorka musela udělat čaroděje, to jsem také nepochopila. Přitom tomu nic nenaznačovalo. Škoda, vztah čarodějnice a lovec byl fajn.

1 18.08.2021

Atticus a jeho pes Oberon jsou super dvojka, což pochopíte hned jak se do knihy ponoříte. Přestože je totiž Oberon pes, může s Attikem telepaticky mluvit, což z něj dělá plnohodnotného hrdinu. A věřte, že má ke všemu co říct, na všechno má názor a zároveň ale zůstává krásně psí, protože stále touží po klobásách a krásných fenkách. Atticus je vtipný, drzý, ale taky dost mocný druid, který vlastně nechce žádné problémy. Jenže když jste staří 21 století, tak nějak se stane, že si za tuto dobu stihnete nadělat pár nepřátel. A někteří z nich jsou bohužel ještě mocnější než vy.

Než se nadějete, potkáte se s démony, vílákama, vlkodlaky, upíry, čarodějkami a budou se tu promenádovat i samotní bohové. Zní to trochu jako takový mišmaš, což taky je, ale funguje dobře a nepůsobilo to na mě přeplácaně. Naopak to bylo příjemně osvěžující a oddechové čtení, kde rozhodně není nouze o akci a bojové scény. Závěr knihy bych čekala trochu epičtější, ale na druhou stranu se jedná o první díl docela dlouhé série, takže očekávám, že vše bude postupně gradovat.

Velké plus má autor za humor, který mi sedl už od první strany a musím říct, že už dlouho jsem se u nějaké knihy tak nezasmála.

Hojně jsem využívala i slovníček s výslovností irských jmen a výrazů na začátku knihy, protože ty mohou být opravdu oříškem.

Sečteno a podtrženo, pokud jste fanoušky svižných urban fantasy a rádi se u knihy zasmějete, Attika určitě doporučuji.

3 18.08.2021

Po skvělém prvním díle jsem neodolala a téměř okamžitě sáhla po pokračování. Atticus a Oberom mi totiž vážně sedli. Těšila jsem se na další skvělé hlášky a na to, jak se u knihy zasměju. Jestli jsem se u prvního dílu bavila, tak tady jsem se chechtala kolikrát na celé kolo a celkově mě kniha vždy velmi pozitivně naladila.

Proklatý se mi četl i o něco lépe než první díl - nevím, zda to bylo tím, že jsem již znala většinu postav, názvů a prostě jsem věděla, kdo je tady špatný a kdo zlý, ale nějak to prostě šlo snáze.

Opět se nám tady promenádujou všelijaké druhy nadpřirozených bytostí jako jsou čarodějnice, vlkodlaci, démoni, bohové a mihne se nám tady dokonce i Panenka Marie. No, kdybych knihu nečetla, řeknu si, že to nemůže fungovat, ale opak je pravdou. Funguje to velmi dobře.

Autor tentokrát přitvrdil trochou více sexu, ale nečekejte žádné vzdychání a romantické scény. Tohle má do romatiky hodně daleko a zaručuju, že i u těchto scén se pobavíte. Středobodem všeho je tentokrát klan na*raných čarodějnic, které mají Attica na mušce. Objeví se nám tu i naše stará známá Lakša a všechno nám to hezky vygraduje do moc pěkného bojového finále. Jak mi v prvním díle závěr přišel trochu málo epický, tak tady si na to rozhodně nemohu stěžovat.

Na závěr bych ještě chtěla vypíchnout postavu staré vdovy. Ta je prostě skvělá a u celé scény v domě jsem se opravdu královsky bavila. Už se moc těším na další díl.

4 18.08.2021