knihomolka27 komentáře u knih

Tímto chci poděkovat autorce, za úžasný knižní zážitek. Už dlouho jsem se nemohla odtrhnout od knížky tak jako u té její.

Téma holocaustu je ted na knižním tržním vrcholu, a proto je podle mě těžké napsat něco originálního s touto tématikou co tu ještě nebylo. Tahle knížka je, ale naprosto úžasná, a fungovala by i bez válečného tématu. Jelikož postavy jsou naprosto skvělé, své, a uvěřitelné a kniha neskutečně ubíhá.Téma holocaustu je tady zpracováno uvěřitelně, ale né přehnaně naturalisticky nebo morbidně.

Knížka k maturitě jak dělaná.....doufám, že si jí vylosuji. Na takovou knížku se totiž nedá zapomenout ani kdybyste chtěli.

Prostě skvělá knížka, opravdu. Jen na ten věneček co koupila včera mamka a přinesla domů, jsem koukala trochu podezřívavě. Takové jsou prostě dobré knížky....něco z nich se vám promítne i do normálního života

35 10.09.2020

Tuto knihu hodně tvoří její zpracování - jedná se o kombinaci odborné literatury, záznamů z kronik a také beletristického zpracování očima postav. Na první pohled to může působit trochu přeplácaně, ale ve skutečnosti to opravdu moc dobře funguje, a vůbec by mi nevadilo číst i jinou knihu na stejném principu.
A ted už k Životicím - no ve škole jsme se o nich skutečně neučili, a je opravdu zvláštní a zarážející co všechno se dá zamíst pod koberec, nebo to zastíní jiné více zmedializované případy. Člověk si pak říká čemu všemu má vlastně pak věřit, co je skutečně pravda. Vychází totiž najevo, že né všechny historické události byly skutečně takové jak jsme se zprvu mohli domnívat. No a autorce se zde daří vidět situaci hned z několika úhlů, dokáže se vcítit i do prospěchářského starosty, nebo slizkého četníka a hledá i jejich motiv, které nemusely být tak jednoznačně zlé..zároven nechává promlouvat hned několik obyvatel Životic a především pak zločiny na ně spáchané, které jsou skutečně absurdní....nechápu jak někdo mohl někoho zabít, ipřesto, že to vůbec nebyli lidé na seznamu. Co to muselo být za lidi, kteří nepotřebovali už žádný důvod a prostě bez rozmyslu stříleli....je tak absurdní si to představit, že to celé působí jen jako část nějaké vymyšlené apokalyptické knížky ....skuteční mrtví lidé, jejiž těla se válí někde po vesnici, takže z celé vesnice je jeden velký hřbitov... to jak rychle se s tím jejich rodiny musí vyrovnat. Opravdu není normální, aby si lidé navykli vídat smrt každý den, a brali jí už jako něco skoro tak samozřejmého jako vstát ráno z postele...

Na knize mi určitě přišly moc fajn i fotografie, které jednak byly poctou těmto neštastným lidem a jednak to velmi dotvářelo atmosféru celé knihy. Byla jsem velmi vděčná i za doslov, který pomocí kronik komentoval, co se dělo dále s Životickými...a i ten pohled na partyzány nebo sousedy vracející se z koncentráků, byl velmi zajímavý...akorát to dokazuje to, jak bylo pro lidi jednodušší svoje problémy házet na ostatní, a že né vždy byla rebelantská činnost brána jako hrdinství a ku prospěchu.
Opět to otevírá zase nové dveře a pohledy na válku jako takovou a jinou skupinu obyvatel.

20 17.10.2022

Knížka je naprosto fantastická. Po přečtení se vám změní pohled na svět. Každý kdo si jí přečte by si měl uvědomit, že nemá smysl ztrácet svůj drahocenný čas kvůli hloupostem(x hodin denně na mobilu, přetvařování kvůli lidem, které nemám ráda, trávení svého volného času na facebooku) Jak já říkám, člověk by se měl snažit žít tak, aby na smrtelné posteli nelitoval ani 10 minut ze svého života. Spousta hlášek bylo tak nádherných, že by se daly citovat.

Styl Remarquova psaní je tak jedinečný, čtivý a krásný, a tak jsem neodolala a k mnoha pasážím sem se vracela znovu. Dokáže naprosto věrohodně popsat atmosféru i postavy.

20 08.11.2019

(SPOILER) ,, rádi vidí krysaře přicházet, a ještě radši odcházet"
Hm, takže Krysař je ve své podstatě hodně cool knížka a je i tak jako cool stylem napsaná. Velmi osobitá, šarmantní, temná a tajemná...bavilo mě to číst opravdu. Neříkám, že souhlasím se vším co se tam děje, ale panečku nějaké ty scény to je prostě literární žranice, olala...Krysař je určitě jedna z nejzajímavějších postav české literatury, má takový ten punc tajemných, charismatických cizinců, na které jsme zvyklí spíš ze zahraniční literatury...Jak jí tyhle typy miluju...jako v knížkách, nevím jestli bych je chtěla potkat ve skutečném životě, sice jsou to osobnosti, ale nejednou maj i okolečko navíc a možná až příliš temnou auru. Každopádně já říkám jo... a ta scéna s Faustem, ta nemá chybu. Je to síla, k tomuhle žánru mám blízko, a mám ráda i nejednoznačné postavy a taky tématiku prohnilých měst, takže za mě trefa do černého (:

18 16.03.2023

Upřímně po opětovném čtení tohoto dílu mi vůbec nepřijde, že by byl slabší než ty ostatní. Vlastně se naopak domnívám, že změna postav a prostředí byla vlastně dost osvěžující a byl to vzhledem k předchozím třema velmi podobným dílům, dobrý nápad.
Vlastně nevím, která z pasáží byla vtipnější, jestli ta s učitelskými manželi, Karlem a jeho nevěstami, vtipnou žádostí o ruku nebo naprostými pohodáři Sonym a Angelikou. Všechno mi to přišlo hodně dobře promyšlené, jelikož do sebe všechno dobře zapadalo, a taky smekám, že si autor připravil půdu už v předchozím dílu, takže to působilo všechno hezky propojeně a promyšleně.
Co víc dodat...určitě jedna z nejvtipnějších knížek co znám.

17 02.07.2022

Debbie přesně vystihla mé pocity a vrátila i několik let na zpět kdy jsem zase viděla tu smutnou uzavřenou holku, co má pocit, že se celý život bude muset jen schovávat, protože je to nanejvýš trapné a zavrženíhodné stvoření... to co graficky znázornuje ve své knize, je v podstatě z dost velké části i můj příběh.. tedy když vynecháme části s velmi chápajícím přítelem později manželem... ale i já měla někoho s kým jsem se mohla cítit a pořád můžu sama sebou a nemusím se před ním stydět... a tím člověkem je má sestra, která sice není extrovert, ale o to víc chápe mé pocity. My introverti si opravdu dokážeme vážit lidí, kteří nás nesoudí a snaží se nás aspon pochopit.


Jen co si vzpomenu na všechny ty odmítnuté večírky a párty.... na nespočet výmluv, které jsem byla ochotná podstoupit, abych nemusela jít někam ven s lidmi, kteří chtěli celou noc pařit nebo se mnou jít na rande... dobře si vzpomínám i na ten pocit sebemrčkařství, který sem potom vždycky měla.... a nepomáhala mi v tom ani má rodina... viz. třeba mamka, která mi říkala, proč nechodím ven, proč si nehraju s ostatními dětmi, proč vždycky odejdu z každého kroužku? Jak jsem jí jen mohla vysvětlit, že právě mezi takovými lidmi se cítím nejvíc sama... daleko víc než když jsem skutečně jen sama s dekou a televizí, knihou nebo hudbou. Jak jsem jí jen mohla říct, že důvod proč nechci chodit na společné kroužky není to, že by mě nebavila nápln toho kroužku, ale hlavně to, že se tam se mnou nikdo nebaví a já si připadám, že tam nepatřím a připadám si tam hrozně trapně... všechny ty hodiny na záchodě, které jsem probrečela, jelikož jsem slyšela jak si o mě ostatní povídají, a musela jsem prostě jít pryč. Všechny ty hodnotící pohledy, které jsem četla na tvářích ostatních a říkali pořád to samé dokola ,, Není ta holka nějaká divná? Proč se vůbec nebaví ?
Jako by mě celý můj život provázela tato věta... na kterou jsem nedokázala odpovědět. Kdybych mohla říct, že je to pro to, že mi není dobře, nebo pro to, že mám něco s hlasivkami tak to ostatní pochopí, ale já prostě nemluvila, protože jsem to tak cítila... a to se hodně špatně vysvětluje, že něco děláte nebo neděláte prostě proto, že to tak cítíte a né proto, že k tomu máte nějaký racionální důvod. Vlastně si uvědomuju, že bych klidně mohla napsat kroniku o svém introvertním životě.... o hrůzných tanečních, kde jsem si připadala jen jako laciné zboží, o kurzu průvodců kam jsem strašně chtěla, a který se pro mě stal noční můrou, jelikož jsem se první den hned nezačlenila do skupiny ostatních a pak jsem slyšela jak si o mě povídají. Vzpomínám si na všechny hodiny ve škole, kdy jsem se chtěla na něco zeptat... ale bála jsem se zvednout ruku, když tam bylo tolik lidí, všechny ty slova jako nenápadná, nudná, divná, trapná, depresivní, stydlivá...co jsem od ostatních slýchávala. Jednou mi na základce asi v šesté třídě má třídní řekla, že vypadám jako nějaký duch nebo smrtka......vzpomínám si jak mě to tenkrát vzalo... ano byla jsem nemluvné, odměřené a zádumčivé dítě, ale já se s lidmi chtěla bavit, chtěla jsem se s nimi smát a chodit každý den do školy ráda... ale tehdy to bylo opravdu těžké, možná nejhorší introvertní léta vůbec.... ve škole se se mnou skoro nikdo nebavil a já si připadala hrozně neviditelně a nechtěně... lidé ke kterým jsem se chovala hezky a bavila se s nimi nejvíc mi vždycky vrazili kudlu do zad... a učitelé místo, aby mě chápali a snažili se mi rozumět, mi zhoršovali známky, protože jsem nebyla dostatečně akční jako ostatní a pořád do mě ryli proč jsem tak zamlklá a že se musím bavit stejně jako ostatní. Výsledkem bylo jen to, že jsem to tam nesnášela.

Co tím chci říct...

Ano být introvertem a ještě typem INFJ není vůbec jednoduché. Vaše melancholická nálada si s vámi hezky zahrává a to obzvlášt během školní docházky... tedy pokud nemáte takové ,, štěstí" že nejaktivnější třetí a čtvrtý ročník střední strávíte na home office. Navíc ostatní lidé kolem vás si snadmo zaměnují dva naprosto protichůdné pojmy a to je plachost a plochost. Né, introverti určitě nejsou jednoduché bytosti, to byste nás urazili víc než čímkoli jiným. A né nejsme ani smrtky nebo duchové, i když se nesmějeme každý den jako smajlíci. A co, že naši nejlepší kamarádi jsou bud chlupatí anebo jsou to knihy? Chci tím říct, že být introvertem je ok. Prostě OK. Na střední nebo na škole vám to tak možná nepřijde, obzvlášt když vaším nejoblíbenějším místem budou záchody nebo knihovna, ale věřte, že i introverze se časem otupuje. A to hlavně zjištěním, že nemá smysl se před ní schovávat.... Já už svojí introverze už taky neberu tak skepticky jako kdysi. Už si negoogluju jestli jsem normální a jestli nemám nějakou psychickou poruchu.... a dost zásadně k tomu přispěl sám čas, nutnost bavit se s lidmi v mé profesi, ale také knihy tohohle typu.

Takže všichni introverti.......jsme sice jiní, ale co. Dokud budou na světě filmy, knihy, čaje a osamocené chaloupky nebo chalupy, dokud bude na světě aspon jeden člověk co nás chápe, tak je svět prostě fajn místo k životu. A pokud jste neměli to štěstí jako já nebo autorka, že jste v rodině nebo v okolí neměli nějakého svého chápajícího člověka, který by vás bral takového jací jste a chápal by vás. Nevěště hlavu, můžu vám dát písemně , že na světě aspon ten jediný člověk, který vás chápe existuje... a to jsem já. Vlastně dva... já a autorka této knihy.... a už v tom nejste samy.

17 13.08.2021

Toto dílo je opravdu zlatým hřebem deníků o osvětimských vězních, které jsem četla. Tím samozřejmě nechci říct, že by ty ostatní deníky nebo zápisky lidí byly špatné. To ani v nejmenším.....jen nejsou tak podrobné, upřímné, obsáhlé jako je tato kniha. Je neskutečné to číst a narovinu z toho mám velmi smíšené pocity. Nedokážu pochopit jak je možné, že když se lidé dozvěděli o masovém vraždění, tak se to snažili vyřešit jen tak, že jim do dobytčáků propašovali pár chlebíčků. To je tak absurdní. Muselo zemřít dalších 400 000 lidí, než se konečně někdo k něčemu rozhoupal. No ono měli času dost, že jo když nešlo o život jim.

Rudolf Vrba je pro mě hrdinou v pravém slova smyslu. Nedokážu ani pochopit jak na takovém místě mohl stále myslet pozitivně a věřit, že se odtamtud dostane. Musel to být neskutečně silný člověk. Prošel si úplně vším, vše důkladně zapsal a zdokumentoval, navíc je zřejmé, že má i jisté spisovatelské vlohy....takže vám kniha odbíhá o to víc. Kniha je opravdu neskutečná a jí ji doporučuji úplně všem a to hned z několika důvodů.....................Važte si toho čeho máte. Neberte svojí svobodu a život jako samozřejmost - byly totiž doby kdy se dal lidský život vyměnit za jeden obyčejný citron, Zbytečně neplýtvejte, Važte si maličkostí, nestěžujte si kvůli nesmyslům....

17 21.03.2021

Tak konečně přečtená další klasika. Navíc ta ze, které zítra píšu školní test. A dokonce světe div se, se na něj možná i těším.....hlavně proto, že mě čtení velmi bavilo...hlavně to jak se k samotnému dílu autor postavil( nebál se vyjádřit svůj názor a to ještě velmi dobře umělecky).

Knihu doporučuji všem. Její čtení vám nezabere skoro žádný čas, ale přemýšlet o ní budete ještě dlouho. Přiblíží vám to život lidí z ne tak dávné minulosti...jaké asi muselo být žít v takové době.

16 03.12.2020

Nejlepší jsou detektivky, které se odehrávají na místech, ze kterých lidé nemůžou jen tak odejít.....třeba starobylé tajemné sídlo na samotě, nebo ještě líp ostrov. Protože pak je jasné, že vrah je jedním z nich, a oni před ním nemůžou někam utéct, jediné co jim zbývá je vraha odhalit a bojovat tak o svůj holý život. A nezbyl tam žádný je jeden z nejlepších detektivních, psychologických filmů, které jsem viděla.

16 29.07.2019

Znovu jsem se vrátila k této knize, a mým cílem je samozřejmě přečíst celou sérii - najednou. No co budu dodávat - stále mě to baví. V Česku je jen málo takto vyloženě zábavných knížek.

15 05.07.2023

Druhý návrat ke druhé aristokratce..... bohužel jsem to přelouskala za den po cestě autobusem do školy a ze školy.... na poslední stránce jsem si jen smutně povzdychla, proč nemůže být knížka delší. Ani by nemusela mít žádný hlavní děj, stačily by jen takové epizody ze života na zámku... vlastně mě to dost štve, že autor napsal takovouhle jednohubku. Já chci víc... já potřebuju víc... takových knížek je už tak hodně málo, a když už někdo něco takového napíše, tak je to jen takový předkrm... a na hlavních chod a dezert musíte zase čekat celou věčnost.
Kniha je samozřejmě velmi vtipná a jak už jste asi pochopili i dost návyková, respektive její smysl pro humor je velmi návykový... takže jdu na opětovné čtení dalších dílů.

15 17.09.2021

(SPOILER) Přečteno podruhé... zastávám názor, že těchto knížek není nikdy dost. Myšleno tak, že jednak těchto humorných knížek moc neexistuje a jednak tyto knížky jsou samozřejmě strašně návykové a fajn a vy je máte chut číst. Navíc Aristokratka je pro mě už takřka srdeční záležitostí a těším se zase na další díly. Možná, že to stejně asi nevydržím a koupím si celou sérii domů... jelikož ona za to prostě stojí.

Celá kniha mě neskutečně bavila. Nejvíc sympatickou postavou pro mě byla Marie, což samozřejmě knihu v mých očích ještě zvýšilo, vzhledem k tomu, že Marie je hlavní hrdinka a všechno to sledujeme jejíma očima. Vtipy jsou snad v každé větě nebo odstavci a humor je vážně moc fajn.

Film u mě moc neprošel, ale zkusím mu dát ještě šanci. S hereckým obsazením jsem problém neměla, ba naopak... problém byl ale spíše ve zpracování a v tom, že mi film nepřišel vtipný a zajímavý.

15 10.08.2021

Pro milovníky detektivek je jako bible pro věřící. Nápad, který Agáta dostala je přesně jeden z těch milionových nápadů co všechny totálně dostanou, plus s kombinací jejího stylu psaní, exotického orient expresu a výborné psychologie postav a promyšlenosti zápletky se z toho nemůže stát nic jiného než naprostý klenot literatury.

14 15.08.2020

Hned co jsem si přečetla anotaci, věděla jsem že tuhle knížku musím mít (připomínalo mi to trochu knížku nevítaný host, která je super). No a pak jsem jela do Prahy a doufala, že tuhle knížku ještě nevydali, jelikož jsem se zase stala závislačkou na kupování předražených knížek, a koupit bych si jí nemohla bez výčitek svědomí. Ale at sem se sebe víc snažila projít před knihkupectvím , už jsem opravdu byla rozhodnutá nevejít dovnitř, stačil mi jediný letmý pohled do výlohy, a ta knížka tam samozřejmě byla. Klíčem je rychle vtrhnout dovnitř čapnout knížku, ještě rychlejš se dostat k pokladně zaplatit a už není cesty zpět, byla jsem o 400 kč lehčí, ale nadšená jako malé dítě z nové knížky.


A chybu jsem neudělala, knížka mě chytla už od začátku, autorka píše velmi čtivě, vytvořila velmi různorodé, postavy, které byly jedna zajímavější než druhá(nejvíc sympatická pro mě byla Francis a taky Tony), čtení odsýpalo velmi rychle i přes velké množství stránek, příběh mě upoutal(nějaké scény byly velmi smutné, u některých se zase nešlo nesmát), celkově mi přišlo, že autorka se nad dějem velmi zamyslela a vyšperkovala ho do detailů (popisy příběhů postav, jejich psychika), což bylo jenom dobře. Potěšily mě i to, že autorka se v knize zmínila o dalších mých oblíbených knihách jako je třeba Jana Eyerová, a stejně jako v Janě Eyerové i ona nám k mé ještě větší radosti prozradila jak to bylo dál s postavami . Knížka v sobě nese i určité poselství, které nejlíp podle mě vystihuje věta...."nevíš co máš , pokud nejsi hodně blízko tomu, abys to navždy ztratil,,

14 02.11.2019

Moje nekonečná srdcovka

14 29.07.2019

A už zase recenzuju Poslední aristokratku.....myslím, že je to už asi po třetí nebo čtvrté. Co říct, to přečtení poněkolikáté mluví samo za sebe. Aristokratka je kniha, kterou můžete a budete číst pořád dokola....at už jen proto, že tolik knih jako je tato není.
...
Tu recenzi dělám hlavně proto, že mám konečně celou sérii a čte se to tak samo, že už mám za sebou tři díly...ty díly sice jaksi splývají dohromady a už si moc nepamatuju co ve kterém bylo, ale hlavní je, že je to pořád opravdu hodně vtipné a skvěle napsané. Takže za mě by těch dílů mohlo být klidně víc....tak třeba se ještě dočkáme.

13 01.07.2022

(SPOILER) Není asi úplně důvod mít knížku doma, ale jednou za čas si ji vypůjčit z knihovny je určitě super nápad. Já sama se k ní vracím podruhé a asi ne naposledy. Je to velmi milá knížka, která nám představuje člověka ,,zvláštního, samotářského, romantického" a to jest knihomola. Předpokládám, že každý kdo tuhle knihu čte není jen nějaký náhodný kolemdoucí, ale má ten stejný problém jako hlavní hrdinka Debbie, je nenávratně chycen do osidel knižního světa, a je tedy také oním pověstným knihomolem ...a odtud už není úniku, vážení.

Kniha vás uklidní, že v tom nejste samy, ale zároven vás naplní lítostí, nad tím, že nejste tak výjimečným knihomolem, jenž se pomocí knih dokáže dostat kamkoli a kdekoli...je to jako superschopnost, ale když jí má každý druhý, tak už to není tak zajímavé. Ovšem v něčem se s Debbie přeci jen neshodnem, ale jinak jsou ty věci opravdu hodně podobné. Každopádně co se týká těch rozdílů, tak já si například nečtu ve vaně. Z toho bych měla asi strach, a nevím jestli bych tam našla tu správnou ,, čtecí" polohu. Dál mi nedělá problém knihy prodávat, prostě když si nezíská kniha místo v mém,,srdíčku" tak moc nevidím důvod proč si jí nechávat, nájezd na knihovničky kamarádů nepořádám, jelikož prostě preferuju knihu co si koupím nebo z knihovny, vždycky mám strach, že tu jejich knihu dokážu zničit na více než 200 způsobů...a kamarád pak vykopá válečnou sekeru, aby se pomstil za svou knihu...jedna z těch nejhorších variant je, že bude považovat náhradu za nějakou knihu v mé knihovničce.

Co víc říct...knihomolové a knihomolky...netlachejme tu, a pustme se do další knihy...nový svět čeká.

13 21.06.2022

Věřte mi, že opravdu jen ve vzácných případech nemám co říct....nebo toho řeknu málo. Ted se vzmůžu jen na jediné slovo shrnující mé pocity - GENIÁLNÍ


PS: Neala doporučuju všem a pasuji ho do top pětice mých oblíbených autorů. ÁMEN

13 02.02.2022

Už vím co bude moje první knížka k maturitě. Stačila mi přečíst jen jedna knížka od Remarqua a sem si jistá, že to byl výjimečný člověk a spisovatel.

13 29.07.2019

Po dočtení ve vás zůstane na dlouho ještě hodně dojmů. Četla jsem hodně dojemných knížek, ale na tuhle určitě nezapomenu.

13 29.07.2019