knihomolka27 přečtené 407

Film - náš pomocník 2015, Lucie Česálková

Velmi svižná a čtivá kniha mapující velmi zajímavá témata, které určitě stojí za pozornost.

Bestie v uniformě 2024, Lukáš Křišťan

Opravdu velmi rychlá záležitost na hodinku jízdy vlakem. Musím se přiznat, že mi moc nevyhovoval suchopárnější styl psaní, přišlo mi, že sám autor neví jestli vlastně píše beletrii podle skutečné události nebo jestli se snaží o jakýsi autentičtější dokumentární styl. Bylo to tedy trochu rozkolísané a napsané hodně strojeně, takže vás to tolik nevtáhlo a pořád jste si od příběhu jakoby udržovali odstup. Chvílemi se pletlo velké množství postav, mnoho částí se tam omílalo pořád dokola, dokonce i pořád ty samé fráze....Nevím no, jako základní seznámení s příběhem je to asi dostačující, ale chybí tomu větší propracovanost a rozhodnost v tom jakou cestou se má kniha vydat. Velmi sterilní...... celý text

Manželská smlouva 2013, Jennifer Probst

15 PROCENT Těšila jsem se na to....nečekala jsem už předem nic extra. Doufala jsem v odpočinkovou, hloupoučkou romantickou záležitost, a nebo aspon pořádný bizárek. Nedostala jsem ani jedno...jen šílenou nudu, extrémně uzívaný prvoplánový příběh bez jakékoli jiskry....Tomu jejich vztahu jsem nerozuměla, nepřipadalo mi to romantické, zase to bylo jenom o vzájemné fyzické přitažlivosti. Námět tak na jednu kapitolu se protáhl na více než 200 stránek...prakticky nic se tam nedělo, a nebo se ty věci jen opákovaly do zblbnutí pořád dokola. Erotické scény byly tak nudné, že mi přišlo zajímavější číst si příbalový leták ze supermarketu než tohle. Nemá to žádnou, byt minimální přidanou hodnotu...ani co by se za nehet vešlo. To, že je to prvoplánové mi vůbec nevadí, ale je to celé hrozně o ničem, nemá to štávu, není to ani dostatečně hloupé, aby se tomu člověk smál. Za mě teda rozhodně ne, a do dalších dílů se nepustím, jelikož to vypadá, že všechny díly budou naprosto totožné...jako kdyby snad svatba z donucení, nebo ze zisku byla jediným dobrým tématem.... celý text

Volání mrtvých 2023, Rebecca Netley

47 Procent Na první dobrou to znělo přesně jako něco pro mě, a vůbec by mi nevadilo, že to je celé založené na už docela ohraném tématu chůvy. Mladé dívky, která dorazí na osamělý ostrov se starobylým děsivým panstvím a bude tam hlídat kapánek zvláštní děti a samozřejmě tam bude strašit nebo se dít zvláštní nevysvětlitelné věci. Jenomže volání mrtvých je strašně nezáživná kniha, která bohužel postrádá to, co mě na tomto žánru tak strašně baví. Není to atmosferické, není to strašidelné....děj se absolutně nikam neposouvá, je to enormně zdlouhavé. Bohužel věci, které si čtenář domyslí tu hlavní hrdinka řeší i několik kapitol. Ani samotný příběh nebo námět není příliš zajímavý - klidně by mi tam nevadilo téma čarodějnictví a rituálů, ale muselo by to tam být zakomponováno jinak. Kniha není vůbec úderná, najednou si uvědomíte jak těžké je vlastně napsat podobný druh příběhu, který ačkoli má komornější děj a některé pasáže se tam opakují pořád dokola, tak i přesto vás to pořád baví a nutí číst pořád dál. No a tohle je příklad toho když se to udělá špatně, a je to prakticky nicneříkající extrémně nudný příběh, který u konce ve svém rozuzlení nedává ani moc smysl. Jsem zklamaná, čekala jsem mnohem víc a nemám důvod se ke knize vracet.... celý text

Zamkni poslední dveře 2020, Riley Sager (p)

52 PROCENT Tak z téhle knihy mám opravdu smíšené pocity, valná většina mě opravdu moc bavila a čtení jsem si vyloženě užívala, líbil se mi i ten styl, který mi připomínal staré detektivky nebo filmy noir..já vím, že je to asi celkem vedle, ale připomínalo mi to takovou plíživou, dusivou atmosféru Hitchcockova stylu. Přišlo mi to opravdu velmi záživné a bavilo mě pomalé odkrývání a tajemství spolu s hlavní hrdinkou. Jenomže přiznejme si to, ta kniha na ten námět je přeci jen asi zbytečně dlouhá a určitě by jí jen prospělo být kratší, ale co považuju za největší problém a co mi bohužel zásadně pozměnilo celé vnímání knížky byl ten konec. Ono né že by to námětově třeba bylo úplně nejhorší, ale to aotorovo zpracování mi přišlo opravdu velmi, velmi neuspokojivé. Najednou se celý ton proměnil do dost nepříjemné záležitosti, která bohužel začala silně zavánět trapnou groteskou. Absolutně by mě nenapadlo, že se to bude točit okolo tohohle a vůbec se mi to tam nehodilo. Jak říkám, né že by ten samotný námět byl špatný, ale nehodil se mi do téhle přízemněji laděné knížky, která měla zůstat normální solidní detektivkou a nesnažit se na posledních stránkách vymyslet znovu abecedu. Bohužel ačkoli se mi kniha opravdu líbila, tak díky tomu konci jí nemůžu hodnotit tak vysoko jako bych jí hodnotila s jiným koncem. Tady ten konec dělá hodně a mě se prostě nelíbí, samozřejmě těch chyb je tam víc, ale ten konec s orgány tomu dal korunu. Když tam dávám takovéhle silné a nepříjemné téma, tak musím mít opravdu dobrý důvod a zatraceně dobře ho zpracovat, aby to mělo nějaký sociální podtext a nevyznělo to až příliš lacině hororově, což je přesně tenhle případ. Pokud bych mohla s podobným tématem něco doporučit, tak by to bylo určitě Bez šance od Neala S. Od autora jsem chtěla přečíst všechny knížky a vážně jsem se na ně těšila. Bohužel to začíná, že první kniha, kterou jsem přečetla Poslední kdo zůstal byla jediná, která za to od začátku do konce stála. Autor mi něčím až nebezpečně připomíná styl Darcy Coates - jeho styl je neskutečně čtivý s jednoduchým příběhem, snaží se šokovat na konci, což většinou dopadne špatně a bud z toho vypadne groteska nebo to strašně překombinuje. Snad ani nemá špatné nápady, jejich zpracování je ale hodně průměrné a nevyužije příliš svého potenciálu, postavy a vztahy mezi nimi jsou většinou velmi ploché. Opět je to škoda, prostě smíšené pocity no...... celý text

Šeptající mrtví 2024, Darcy Coates

20 procent Rozbor téhle knížky by byl doopravdy na dlouho....Začnu tím, že s Darcy mám celkem hořkosladký vztah, jsou její knihy, kterým jsem dala třeba i pět hvězdiček...no prostě ta kvalita dost hapruje a nikdy si nemůžete být jistě jestli vám Darcy naservíruje něco aspon průměrného nebo naprosto mimo mísu a tahle kniha je bohužel přesně tenhle případ....Těch 20 procent nedávám jen tak, doopravdy jsem se v tom snažila hledat co pochválit a nic jsem skoro nenašla. Tak předně je to úvodní díl ze série, takže se dá pochopit, že bude trochu méně dějový, nebo že se ještě rozkoukáváme, ale tady se doopravdy NIC nedělo. Hlavní hrdinka je sice fajn, ale celkem nezajímavá, její duchařské schopnosti i přes ztrátu paměti umí aktivovat bez sebevětších problémů jakobynic, navíc to autorka umí popsat až groteskním stylem, který tomu taky nepřidá. Její schopnosti nebo jak to nazvat se mění podle toho jak to zrovna děj potřebuje - jednou jí stačí se dotknout věc a už vidí minulost, jindy se dokáže vcítit do situace zemřelého. Hlavní hrdinka je prostě příliš dokonalá a bez problémů zvládá i sebeobranu, má tělo atletky....možná se to vysvětlí v dalším dílu, ale mě to teda unavovalo. Kniha se prezentuje jako horor, mystery možná trochu thriller, ale není to ani jedna z variant, je to takový celkem nesmyslný guláš, u kterého sem měla pocit, že ta duchařská linka tam vůbec nefunguje, a přitom jsem doufala, že ona bude doslova srdcem té knihy, a ono vlastně vůbec. To bylo tak nudně napsané, odfláklé, ta duchařská linka neměla vůbec atmosféru, vše to šlo až moc jednoduše, vrah byl zřejmý hned....snad nejhorší duchařská linka, kterou jsem četla a to mám tenhle žánr už celkem načtený. Celý děj je vlastně o tom jak hlavní hrdinka tráví čas s dalšími nezajímavými postavami, v případě konspirátorky Zoe je to ale opačný extrém, tam se tak tlačilo na pilu, že si nedovedu představit situaci, kdy by mi tahle postava nevadila...klidně at věří na konspirační teorie, ale proboha tohle už je vážně přes čáru. Otravnější postavu aby člověk pohledal. Mason je zase sympaták odvedle, který je ale celkem otravný jak je pořád ve správný čas a na správném místě. Ta kniha je neskutečně prázdná, je sice pořád čtivá, ale né tak moc jak jsme od Darcy normálně zvyklí, občas mě čtení opravdu nudilo. Duchařská linka je naprosto oničem, jak příběhem, tak provedením - jako film na Netflixu by to možná prošlo na průměr, ale jako knížka u které musíte vynaložit úsilí a popuzdit uzdu fantaziji, tak tam to prostě nestačí, nebo aspon mně ne. Postavy jsou sice kladné, ale jsou nudné, málo prokreslené - vztahy mezi nimi jsou aspon v některých pasážích jedním z mála knižních kladů. Kniha působí tak nějak bez ukotvení a děje, mnoho otázek tam je otevřených a láká se asi na další díly. Hrdinka je až příliš schopná, na to, že ted prožívá osobnostní krizi, celkově to působí, že autorka splácala hned několik námětů dohromady, ale dohromady nefunguje příliš ani jeden. Záporáci jsou naprosto k smíchu, stejně jako chování posav. Mnoha situací nastane prostě jen tak kvůli akci - hrdinové se vloupou do Dainova domu a pak se hrozně diví, že je sleduje a vyhání je...ale proč by to měl on zase dělat. G jako hlavní záporák je naprosto neuspokojivý a hlavní hrdinka si ho doslova namaže na chleba během minuty, navíc je vyhrocený jen tak úplně zbytečně a jedná naprosto hloupě a nelogicky. Hrdinka mění názory a rozhodnutí jak se jí zlíbí, celý tenhle příběh vyřeší jenom tak, že někam spadne a hned tam něco objeví, nemá ale žádné zásluhy. Opravdu neskutečně jednoduchá a prázdná kniha, která není ani tím, čím slibuje. Nějaké nápady nejsou špatné, a při jiném zpracování by mohly fungovat, ale tady je to přesně naopak. Mrzí mě jak trestuhodně je tu duchařský motiv nevyužitý.....opravdu hodně neuspokojivý první díl a kniha sama o sobě.... celý text

Štvanice 2021, Lucy Foley

60 procent Solidní čtecí záležitost obzvlášt když člověk přihlédne k tomu, že se jedná o debut. Nicméně větší hodnocení za sebe dát asi nemůžu, je to takový nevybočující průměr v tomto žánru, který si člověk užije na poprvé, ale znovu už ho číst určitě nepotřebuje. Taky na rozdíl od takové Shari Lapeny nebo B. A. Parish je kniha zbytečně dlouhá a rozvleklá, pořád se ale do ní člověk naštěstí nemusí příliš nutit. Pro mě určitě nic objevného, i když to jsem ani neočekávala. Líbilo se mi prostředí skotského venkova. Postavy byly celkem zapamatovatelné, některé byly docela prokreslené, o některých jste mohly říct jen to, že se jedná o partnery toho a toho. Bylo to fajn, ale už jsem ráda, že mám knížku za sebou.... celý text

Velitelovo děvče 2010, Pam Jenoff

76 procent Přesně ten typ srdcebolnych knih, kterým se snažím docela solidně vyhýbat. Ale tady jsem si naběhla, jelikož pro zakázané vztahy a historické romance mám slabost, takže jsem se rozhodla to zkusit, i přesto, že je samozřejmě už předem celkem jasné jak to dopadne a to, že se nám to asi nebude líbit. Kniha byla skvělá. Úžasně čtivá, osobní, ale pořád ještě v mezích...jinými slovy jsem už četla a viděla filmy, které mě emočně vyždímaly víc...tím nechci vůbec říct, že by mě kniha nechala chladnou, ale pořád jsem si od ní udržovala určitý odstup, ikdyž mě už od začátku vtáhla. A mě to vlastně vyhovovalo, aspon jsem nebrečela ve vlaku, kde jsem jí četla. Velitelovo děvče, byla kniha která se mi opravdu zavděčila. Byla skvěle čtivá, takže jsem se u ní netrápila, to co se tam dělo mě zajímalo a bavilo, zároven moje romantická duše také plesala, zároven mě to tolik emočně nezdrtilo, takže o knize nemusím tak dlouho přemýšlet. Možná, že pro někoho kdo tenhle typ literatury čte často, tak by to mohlo být málo nebo i trošku naivní, ale pro mě to prostě bylo akorát. Jen ten konec mě příliš neuspokojil, přišlo mi, že by dávalo větší smysl, kdyby se velitel třeba sám zastřelil nebo byl zastřelen za velezradu při kolaboraci s Židy, nechtělo se mi úplně věřit, že by byl opravdu schopný zabít svou lásku a jejich dítě. Nevím nějak mi to úplně nesedlo a přišlo mi, že tím kniha snížila samu sebe. Né všechno tam bylo úplně prokreslené, nejvíc mě zaujal vztah mezi Emmou a velitelem, a mezi Emmou a Krysií, ty ostatní vztahy mi přišly takové napůl cesty a emočně to úplně neseplo tak jak asi mělo. Celkově jestli od knihy očekáváte, že se dozvíte více o ghettech, koncentrácích a válce, tak to opravdu ne. Co se týká prostředí, je to spíš kulisa osobního dramatu jedné ženy, která musí ve válce projít změnou i když o ní nestojí.... celý text

V pasti lží 2018, B. A. Paris (p)

75 procent Velmi čtivá záležitost, ideální na rychločtení. Styl autorky se vlastně příliš nemění, má ve zvyku stavět na jednodušším příběhu s neustále se opakujícími částmi, které postupně budují určité napětí. Někdy jsou ty opakující části už trochu únavné, každopádně ani jednou nemáte vyloženě chut čtení zanechat, což platí pro všechny autorčiny knihy. Tentokrát je zde nepříjemné téma spojené s demencí a zapomínáním, které je ještě děsivější než vražda samotná. Hlavní hrdinka je zase celkem na ránu a v mnoha situacích se chová vyloženě hystericky...což je extrémně otravné, když se to pořád dokola opakuje. Konec přináší jako obvykle rozuzlení, které většinou celou knihu od základu překlopí, tudíž pokud už máte od autorky načteno...tak vás tato finta už taky nepřekvapí, a budete celkem dost dopředu vědět. Taková solidní jednohubka, ale doma jí mít nepotřebuju.... celý text

Václav Vorlíček - Pane, vy jste režisér! 2017, Petr Macek

Fajn knížka o myšlení o filmech, plná zajímavých postřehů a zákulisních libůstek. Dobře svižně a čtivě zpracováno....

Hořící most 2014, John Flanagan

První díl tak 90 procent, druhý 83 procent. Hraničářova učně jsem si proti svému vlastnímu očekávání zamilovala a nejradši bych ho doporučovala kudy chodím. Je to jedna z těch knih, která má neuvěřitelné kouzlo jak pro děti tak dospělé a každý si tam něco najde. Samozřejmě pořád je na tom znát, že primárně je to určeno dětskému publiku a, aby to bylo ještě epičtější, tak by to sneslo menší úpravy a menší porci jednoduchosti, infantilnosti nebo přímočarosti, ale i tak to zbožnuju. Drudý díl působí spíše než jako plnohodnotný díl jako můstek, most , který propojí první díl s díly dalšími a děj se více rozjede. Tím nechci vůbec říct, že je ten díl špatný, nezáživný nebo bez děje, jen se tam toho děje daleko méně než v prvním díle a první díl byl zkrátka komplexnější a ucelenější. Ale vzhledem k tomu, že je to série tak se to dá pochopit a ten díl je pořád vážně dobrý a má mnoho dechberoucích momentů, současně také zajímavých témat, která sice bohužel nejdou nijak do hloubky, ale vhledem k cílení na mladší publikum se to dá pochopit, a knize se i přesto nějakým zázrakem daří být komplexnější než u jiných knih pro dospělé. Doporučuju naprosto všem, at už máte rádi fantazy nebo jí čtete jen občas, nebo jí čtete denně....stojí to za to.... celý text

Autopsie (pitva režiséra) 2015, Jan Drbohlav

Naprosto skvěle a svérázně napsaná velmi osobní autobiografie výjimečného filmového režiséra, jehož tvorba je mi velmi blízká a v našich končinách je to stále tvorba velmi výrazná a žánrově specifická....a díky bohu za to. Do některých biografií má člověk třeba problém se začíst, nebo ho baví spíše části z autorových filmových praktických zkušeností. Tady šlape ale všechno - byla jsem na trní i při čtení samotného autorova života, který už jako desetiletý pobyl nějaký čas ve dvou koncentračních táborech. Fanoušci Spalovače a dalších děl se tu dozví několik informací i ze zákulisí, které potom bulvár nebo filmový kritici tak rádi citují. Vše je to navíc napsáno skvěle odlehčeným stylem, takže se celá kniha čte stejně lehce jako její mnohem kratší soukmenovci.... celý text

Miniaturista 2015, Jessie Burton

Určitě se jedná o jednu z těch divnoknížek, které nemusí sednout každému. Ovšem pokud vám sedne, tak to ve vás velmi dlouho rezonuje a v mnohých případech na ty knížky třeba ani nikdy nezapomenete. Já tyhle knížky vymykající se klasickým příběhům, s lehce mysteriozní linkou můžou vždycky a tahle knížka mě dostala v tolika směrech. Mluvit o špatných knížkách, které se vás nedotkli je podle mě vždycky mnohem jednodušší než se pokusit slovy popsat jak vás nějaká určitá kniha zasáhla tak moc, že se s né ani nechcete loučit. Postavy v ní se staly vašimi přáteli a to loučení s přečtenou poslední stránkou je opravdu bolestné. Celá kniha mi neskutečně přirostla k srdci a výhledově si jí určitě pořídím domů. Jedná se o velice komplexní příběh s naprosto hmatatelnou atmosférou, zasazený do drsné a zároven fascinující doby a prostředí kupců a jejich úchvatného zboží. Sledujeme osudy postav jedné domácnosti, přičemž každá z těchto postav je tak skvěle napsaná, že s každou se dokážete ztotožnit, soucitít s ní...postavy v sobě mají protiklady, touhy, jsou díky tomu neskutečně živé. Příběh sledujeme hlavně z pohledu skvělé Nelly, která mi neuvěřitelně přilnula k srdci. Tento příběh není jen jejím příběhem, ale je to ona, která tu projde největší změnou, paradoxně i přesto, že se dostane do světa, který má od toho vysněného daleko, se právě v této neutěšené době a prostředí může naplno rozvinout její povaha a silná vůle. První část knihy vyznívá jako celkem klasický historický příběh s mořnou budoucí romantickou zápletkou...ale druhá část do toho hodila solidně vidle, a celý příběh se obrací a začíná rozehrávat opravdu nebezpečnou hru. Tenhle zvrat jsem nečekala, a ikdyž jsem o něj nestála, tak jsem velmi ráda, že se pro něj autorka rozhodla - protože kniha se stala najednou tak gradující, stávala se více dospělou jako hlavní hrdinka a přinášela další zvraty a očekávání. A to taková, že člověka ve výsledku ani nezklamalo, že se nedozvěděl kdo to ta tajemná miniaturistka je a v čem spočívá její kouzlo. Což je samo o sobě neuvěřitelné, protože hlavní záhada vlastně nebyla rozluštěna a přesto byl pro mě závěr nanejvýš uspokojující.... celý text

Polednice 2016, Jiří Březina

Velmi rychlá a jednohubková záležitost a první mé setkání s autorovou tvorbou, které asi nebude poslední, jelikož jeho styl mi sedl a možná, že se k této sérii vrátím, s Naprostou jistotou to říct, ale nemůžu jelikož zas až tak moc mě první díl nepřesvědčil...každopádně... Jak už jsem naznačila k největším přednostem knihy patří její svižnost, čtivost...jedná se o opravdu jednoduchý předvídatelný příběh, který dokáže být místy atmosferický, ale jinak se jedná o trošku zaměnitelnější příběh, který si docela užijete jednou, ale znovu už se k němu asi nevrátíte. Další velké plus vidím u postav. Ústřední duo je výrazné a odlišitelné, netlačí se tam na pilu s romantickou linkou, líbí se mi, že jsou postavy své a svérázné, nejsou ani vysloveně sympatické, ale ani nesympatické, takže zůstávají docela lidské. Detektivní linka určitě není špatné, ale je velmi jednoduchá, předvídatelná, v podstatě působí spíše jako druhé housle příběhu, a přitom se to okolo ní celé točí. Nápad je dobrý, ale název asi zbytečně hodně prozrazuje, hlavně závěr...a opět jako v jiných českých detektivkách mi přijde spíš na efekt, než že by ten název měl nějaké větší opodstatnění. Jinými slovy by se našel asi trefnější název, ale pořád se to nějak okecat dá. Nejvíc mě tedy bavily postavy a dynamika mezi nimi, ale vypadá to, že v dalších dílech už bude jenom jeden z policistů, takže moje motivace je přečíst o něco klesla. Závěr mi asi nepřišel tak uspokojivý, scházelo i vysvětlení činu nebo nějaká snaha o větší psychologizaci, ale do hloubky se tu nešlo v ničem, takže to sedí do toho konceptu celého příběhu. Je to fajn detektivka pro nenáročné čtenáře.... celý text

Mizející dívky 2020, Lisa Regan

51 procent Musím se přiznat, že mi to úplně nesedlo. A tím ani tak nemyslím, velmi nepříjemnou zápletku o únosech a znásilnování, ale spíš ten způsob jak byl celý ten příběh vystavený, vymyšlený. Bylo pro mě velmi těžké se ztotožnit s postavami, sice se mi líbilo, že nebyly tak jednostranné jako třeba v jiných detektivkách, ale za celou dobu čtení jsem si k nim nenašla vůbec žádný vztah. Což se mi u knížek stává jen opravdu málokdy. Celé to na mě působilo velmi chladně, jako by to šlo mimo mě. Hlavní hrdinka mi lezla na nervy. Chovala se neprofesionálně, vlezle, byla celkem dost nesympatická a dělala hloupé chyby, které některé stály i život. Připomínala mi policistku Linhartovou v knihách Kateřiny Trpkové. Vlastně mě štvalo kolik prostoru tam měla i její osobní linka, která mě taky neskutečně iritovala. Romantický vztah s Lukem vůbec neprožívám a kdyby se rozešli, tak mi to nemůže být víc jedno. Ohledně tohohle jsem dost zklamaná. Co se týká vyšetřování to bylo kolikrát opravdu velmi neuvěřitelné a nevěrohodné, vadilo mi, že hlavní hrdince vše tak jednoduše vycházelo. Navíc mi vadilo, jak všem na počkání vše vykládala o případu...nepůsobí to na mě, tak že by byla detektivem spíš vlezlou novinářkou. Některé zvraty mi přišly hodně na sílu a objevily se zase odnikud. Jako celek mě to sice číst bavilo. Napínavé to taky docela bylo. Určitě bych tomu ubrala několik stránek....ale upřímně jsem čekala a doufala ve víc. Další díl si přečtu a uvidím....... celý text

Ta druhá Belle 2024, Whitney G. (p)

Upřímně nemám slov. Tak zprasený příběh, který je rádoby alternativou známé a populární pohádky o lásce, která překoná čas i vzhled, aby člověk pohledal. Po celou dobu čtení jsem měla pusu dokořán, jak jsem nemohla uvěřit tomu co čtu. Tohle má tak blízko ke zhanobení Krásky a Zvířete, že mám pocit, že jde spíše o jakousi zvrhlou parodii, která se inspirovala někde na stránkách s pornem. Vlastně je to až vtipné, jak moc je ten příběh vedle. Nevím kde začít... Hlavní hrdinka je celkem nesympatická holka, která má pořádně prořízlou pusu, ale nechá si srát na hlavu od vlastní naprosto nechutné rodiny. Tahle holka je ještě tisíckrát naivnější než nějaká Popelka. Její otec se k ní doslova chová hůř než k věci, bez jakéhokoli kloudného vysvětlení, doslova jí vězní už po několikáté několik měsíců zavřenou ve sklepě...a nikdo, ale jako fakt nikdo to v té knize neřeší. Ani její dopisovací kamarád, který to tuší, ale i tak v tom nechá svou jedinou kamarádku. Ježiši kriste....ta kniha je tak zvrhlá, perverzní...v podstatě to je knižní porno. Tohle je neskutečná divnokniha, ale né v tom dobrém smyslu. Belle v domě doslova nic nedrží a i tak tam pořád je a slouží lidem, kteří se k ní chovají naprosto otřesně. A to hlavně proto, že si odmítne vzít prince Krasoně, který si jí splete s Popelkou. Bože to je takovej bizár. Její sestra Izzy, která zpočátku nepůsobí zas tak zle, touží jen potom stát se princeznou, jestli si autorka takhle představovala pravou Krásku, tak tu postavu absolutně nepochopila. Aby Belle její rodina netýrala málo, tak jí ještě předhodí Gastonovi, který tu není úlisným lovcem, ale zatraceně přitažlivým pochybným boháčem, který s lidmi uzavírá smlouvy a pak si za ně něco vyžaduje. To on tu má být zvířetem...ale to provedení je naprosto příšerné. Přijde pozdě, absolutně nechápu ten záměr. Prostě hrůza. Gaston musí najít nejkrásnější dívku, která by se do něj zamiloval. Ale hej....kde je ta pointa, když se Gaston mění ve zvíře jen někdy, a jinak je nanejvýš přitažlivým mužem s velkým přirozením, po kterém ženy šílí. Krása téhle pohádky spočívá právě v tom, že se krásná dívka, krásná nejen tělem, ale i duší zamiluje do někoho kdo ani zdaleka tak hezký není a kdo se díky ní mění v někoho lepšího. Tohle jsem z té knihy absolutně necítila. Princ není jen pyšný jako v pohádce, on je totální prasák, který doslova pořádá v paláci orgie, chová se jako ten největší tyran na světě, a nejhorší na tom je, že se za celou tu dobu vůbec nemění. Chová se pořád povýšeně a hrozně, unese a týrá nevinnou dívku, a v paláci pořádá orgie pro své vojáky a protože je líný přemýšlet, tak jde radši killnout svého bratra páč jinak to přece nejde. Jeho vztah s hrdinkou je naprosto otřesný, neuvěřitelný, bez jakéhokoli citu. Jde tam vysloveně jen o sex a fyzickou přitažlivost, kdy je vás jasné, že kdyby Belle nebyla tak hezká a on nebyl takový samec, tak by o sebe neopřeli ani kolo. Ale o to by ani tak nešlo, zle je mi až z toho, že to pak na konci prezentují jako onu osudovou lásku, která pohne i horami a zlomí kletbu...Jakožecože? Žádná z těch postav nebyla kladná nebo sympatická. Všichni se tam chovali jako nějací zvrhlí slizáčci. Nechápala jsem ani autorčin záměr o jakési jednotné pohádkové universum, kdy dokázala zprasit hned několik mých oblíbených pohádek dohromady. Romantické to není ani náhodou, kdybych to měla brát jako temnější, úchylnější alternativní verzi jakéhosi pohádkového světa, tak řeknu ok. Chápu ten záměr, autorka si prostě chtěla napsat pohádkový porno, nebo něco na ten způsob, ale obávám se, že to tak zamyšlený nebylo a skutečně by se mělo jednat o romantický příběh. A z toho mi jde upřímně mráz po zádech, jelikož to celé působí jako nějaká zvrácená erotická fantazie, která měla asi zůstat v autorčině hlavě. Já nemám nic proti tomu, když si autoři upravují pohádky po svém, nemám nic proti tomu, když chtějí odvyprávět příběh vedlejších postav, padouchů, nebo i těch hlavních po svém. Ale musí to být funkční, jako se to daří třeba Marrise Meyer v jejím převyprávění o Srdcové královně, nebo převyprávění krásky a zvířete Na lovu. Knihu bych asi nehodnotila tak kriticky, kdyby se nesnažila těžit z původní předlohy, kdy autorka určité věci vysloveně kopíruje, ovšem do její verze absolutně nezapadají. Ještě že je knížka tak krátká a tak rychle se čte. Ale ke koupi bych jí určitě nedoporučovala. Určitě nejhorší alternativní převyprávění známé pohádky, kterou jsem kdy četla.Brrrr... celý text

Závěj 2023, C. J. Tudor

Za mě naprostá bomba a pecka. Autorčin vymodlený projekt jak se patří. Zasáhlo mě to na všech frontách a užívala jsem si čtení každé stránky a každého slova. Celkově to perfektně spínalo, bylo to neskutečně napínavé, ale hlavně velmi emotivní. Postavy byly velice zajímavé.....Tohle autorce doopravdy jde. Byl by z toho neskutečný film. Stylem bych to asi trochu přirovnala k naprosto perfektním knihám Neala Shustermana, a to už je vážně obří pochvala. Všechny knihy od autorky se mi líbí, ale vévodí tomu Jáma, a na hlavní příčce určitě nezapomenutelná Závěj.... celý text

Zvedá se vítr 2023, Kateřina Surmanová

Mystery příběhy čtu asi ze všeho nejradši, ovšem je jich poněkud málo, takže jsem vždycky strašně ráda za cokoli nového. Plus ještě když se to pokouší o nějakou detektivní zápletku. Bohužel tahle kniha mi příliš nesedla...ovšem pořád musím říct, že jí za sebe považuji za velmi kvalitní. Čte se dobře, ale autorka má tendenci psát hodně popisným a až lyrickým stylem, který příběh hodně bobtná a ucpává ho, takže to díky tomu není příliš čtivé, aspon za mě. Je skvělé, že má autorka vlastní autorský styl, který je nápaditý a hraje si se slovy, ale když je to opravdu v každé druhé větě tak to začíná být trochu vyčerpávající. Příběh jako takový se mi líbila, ale byl kapku nesourodý, občas se v něm přeskakovalo, pak se skočilo až o několik let do předu. Trochu jsem se v tom ztrácela. Postavy nebyly špatné, ale pořád zůstávaly celkem neosobní a čtenář měl od nich odstup. Detektivní zápletka byla zajímavá, ikdyž poněkud průhledná. Upřímně se mi tam moc nehodilo to propojení s povodněmi, přišlo mi, že to s příběhem moc nesouviselo a fungovalo to tam jako samostatný příběh, ale dohromady mi to teda moc nešlo. Znovu už bych si knihu určitě nepřečetla.... celý text

Skotskem po stopách seriálu Cizinka 2020, Jan Hrdina

Upřímně za mě to není moc poutavě zpracovaný cestopis o jednom z nejkrásnějších míst vůbec. Vyprávění je velmi nezáživné, někdy se zbytečně topí v historických faktech, ale i tak se toho moc nedozvíte. Čte se to dlouze, a pokud fanoušci seriálu čekají nějaké větší propojení tak toho se také nedočkají. Za mě poněkud ztracený potenciál, který není ani příliš pro fanoušky, ani pro ty co lační po větších detailech ze skotské historie. Nebavilo mě to...... celý text

Rozvaliny Gorlanu 2008, John Flanagan

Evidentně moje nová láska. Epický příběh, který mě bavil jak příběhově tak zpracováním. Postavy jsem si naprosto zamilovala, hlavně hraničáře. Miluju to a těším se na další díly. Každopádně mi vadí, že občas tak jsou nějaké věci na můj vkus urychlené a asi zbytečně propojené, tak že už ty vztahy nedávají tolik smysl...ale uvidím jak to autor pošéfuje v dalším díle.... celý text