Kira128 komentáře u knih

Co k tomu říct? Mám tuhle autorku ráda. Četla jsem V pasti lží, to mě dostalo. Později jsem se dostala i k Za zavřenými dveřmi, což mě možná chytilo mnohem víc. Není divu, že jsem se chtěla pustit i do tohoto.

Nejsem si jistá, jaké pocity z toho přesně mám. Vím ale, že Přiveď mě zpátky pro mě bude asi nejslabším dílkem od autorky. Nebylo to špatné, naopak, líbilo se mi to. Autorka opět ukázala, že její thrillery mě asi bavit nepřestanou, jenže první polovina se mi zdála taková pomalu ubíhající, jak kdyby B. A. Paris potřebovala zastavit čas a nechtěla nám nic dalšího prozradit, zvláštní zbytečné natahování, které se ale na druhou stranu zase rychle četlo.

Konec mě překvapil, měla jsem pár teorií, které mi vyšly, ovšem to hlavní rozuzlení mi uniklo. Protože... nevím, nedokážu si to představit. Oči se přeceňují? (Kdo četl, mou narážku jistě chápe :d).

Každopádně jsem si čtení užila a B. A. Paris mě opět přesvědčila o tom, že je to má thrillerová královna, ale bohužel... asi je to z mého pohledu její nejslabší dílko. Už se ale moc těším na nějakou další pecku od ní, její knihy jsou skvělé, donutí vás na všechno zapomenout a uvažovat, občas se chytat za hlavu a proklínat dějovou linku. Jo, mám to ráda.

3 14.09.2019

Čtyři hvězdičky za to, že se děj v jednom momentě tak nějak zastavil a mě na pár stránek přestalo čtení bavit. Nevím, jak se to stalo, ale došlo k tomu a to zkrátka nemohu přehlížet.
Čtyři hvězdičky za to, že bych chtěla, aby se o trošku více rozvinuly i vztahové linie ostatních, protože ačkoli byly zmíněny a nějaký prostor dostaly, klidně bych jim toho prostoru dala víc. Autorka s tím mohla ještě trochu čarovat.
Jinak to bylo ale opět nádherné. Krásně se to četlo, Lazlo a Sarai jsou neuvěřitelní a celé je to prostě sladké a skvělé a úžasné a já ten svět miluji, takže... ano, děkuji za to, že jsem si mohla přečíst i tento díl.

31.08.2019

Nečekala jsem to, ale dvojka mě chytla mnohem víc než první díl. Muffin jsem považovala za takovou tu průměrnější četbu, k první polovině jsem stále měla nějaké výhrady, ale i tak jsem tomu chtěla dát ještě šanci. Právě proto jsem se pustila do druhého dílu a přečetla jsem ho – a teď mluvím vážně – na jeden zátah. Nevím, jak je to možné, ale vážně mě to dostalo. Děj i postavy se ohromně posunuly, Daniela a Kita jsem si oblíbila víc než v prvním díle a celé to bylo takové milé... že mě to zkrátka bavilo.

SPOILER

Jediné, co mi trošku vadilo, je to, že se Kit s Danielem na strašně dlouhou dobu oddělí a vážně dlouho trvá, než se dají zpátky dohromady. To mě mrzí, možná by se to mohlo vyřešit o trochu dříve a nechat jim nějaké ty útržky z jejich šťastnějšího života, ať to není hlavně tragédie.

KONEC SPOILERU

Kdyby se tato dvojice ještě někdy objevila (třeba v nějakém dalším dílku skládačky série Muffinu a čaje), vím jistě, že bych po pokračování určitě sáhla. Je to nádherná oddechovka. Nic světoborného v tom nehledám, ale vážně mě to bavilo a sežehlo mě to víc než první díl. A to je úspěch, takže děkuji autorovi za to, že Koláčky a spiklence pustil do světa. :)

2 31.08.2019

Myslím si, že už dlouho jsem neměla v rukou knihu, která je sepsána tak dokonalou formou. Květnatý, nádherný, kouzelný styl psaní mě odrovnal.
Je pravda, že lidem, kteří nemají rádi pomalý a natahovaný děj, to rozhodně nesedne, ale já jsem ohromená. A asi se mi spouští čtecí krize, tohle bylo krásné. Já... zkrátka nemám slov.

3 30.07.2019

Knížku jsem poslouchala jako audio kvůli Klárce, která ji namluvila. A bylo to skvělé. Úplná hudba pro uši.
Normálně bych si něco takového nevybrala. Ale vážně moc na tom oceňuji to zpracování problému bulimie. Takhle je to srozumitelné a pochopitelné a děti si uvědomí, čím si takoví lidé prochází.

2 29.04.2019

Vůbec jsem nečekala, že mě to bude tak strašně moc bavit. Knihy (pouze Illuminae a Geminu) mi půjčila kamarádka. Kvůli mně se táhla s těmito cihlami takovou dálku a já si říkala "Ježíš marja, co když se mi to teď nebude líbit? Vždyť ona mě zastřelí!".
Naštěstí jsem ale tenhle problém nemusela řešit. Měla jsem přečteno za pár dní a možná bych to za sebou měla i rychleji, kdybych do toho nemusela řešit i jiné věci.
Illuminae je za mě ta nejvíc vymakaná kniha, jakou jsem kdy viděla. Bez debat. Je to opravdu úžasné!
A námět je vážně skvěle zpracovaný. Velká spokojenost! Pořád nedokážu hodnotit konstruktivně... protože sakra... tohle byla fakt dokonalost. (Jak mám teď jako napsat tu recenzi? Asi to nezvládnu. :D)
Večer se vrhnu na Geminu, do rána asi neusnu.

6 24.04.2019

Popravdě... tohle jsem vůbec nečekala. Po Ginny Napořád jsem sáhla jenom kvůli akci v Luxoru a vážně jsem netušila, že se dostanu ke knize, která se mnou tak pohne. Bylo to skvělé, úžasně se to četlo a opravdu oceňuji, že autorka zpracovala téma autismu tak, že i normální člověk pochopil, co přesně se takovým lidem honí hlavou. Nezbývá než smeknout imaginární klobouk, protože... já vážně nemám co dodat. Doporučuji!

4 13.04.2019

Dlouho jsem neviděla knihu, která se pyšní skvělým názvem, krásnou obálkou a úžasnou anotací. Opravdu dlouho ne.
Škoda že se tak nepyšnila i uvnitř.
Poslední dobou mám na četbu smůlu. Sníh nebo popel možná mohl splnit má očekávání, kdyby... kdyby bylo kdyby a kdyby jednorožci... (jo, chápeme se).
Děj byl podprůměrný a nudný, námět s ročními obdobími se mi zamlouval, ale autorka ho nedotáhla, hlavní hrdinku bych nejradši skopla pod vlak (což dělám poslední dobou dost často) a celkově mě to absolutně nebavilo.
Velké zklamání.

3 27.02.2019

Co se Prokleté krve týče, nedokážu říct, že bych s jistotou věděla, co si o tom myslím. Posledních sto stran můj velmi kladný názor dost nalomilo.
Je to skutečně hodně čtivé, námět se povedl (kombinace prvků, které se k sobě nehodí, nicméně i tak tvoří krásnou dějovou linii – perfektní a originální) a styl psaní autorky mi sedl již ze začátku.
Příběh mě opravdu bavil, zvládla jsem ho přečíst za necelé tři dny. I tak se ale nemohu zbavit dojmu, že poslední třetina knihy se tolik nevydařila. Nebavil mě děj, některé situace mi připadaly naprosto... nepřiměřené (jestli to tak mohu nazvat) a začalo mi vadit myšlení určitých postav. Také jsem prohlásila, že je to trochu překombinované (trochu? Hodně!). A můj názor na hlavního upíra? Zatraceně nesympatický člověk, co se mi do srdce skutečně nevryl.
Konec knihy je za mě zkrátka záležitost, která mě absolutně nenadchla, jinak je to rozhodně zajímavá zkušenost. Navíc se Prokleté krvi nedá odepřít to, že je nesmírně čtivá a vy ji opravdu nebudete moci odložit.

4 13.02.2019

Tohle se mi asi nikdy neomrzí. Vrátila jsem se k Harrymu v knižní verzi po dvou letech a opět mám dojem, že bych to měla začít číst znovu. Ačkoli jsou to příběhy, u kterých člověk ví, jak skončí, J. K. Rowling je opravdu spisovatelská královna. Taková škoda, že u nás není Harry Potter v maturitní četbě! Bylo by mi ctí z něj maturovat!

4 03.02.2019

Miloučká oddechovka, přečtená za několik hodin. Nebýt té první poloviny, kdy jsem si stále na něco stěžovala, měla bych názor lepší. Bohužel nemohu zapomenout na to, že mi na celém příběhu cosi vadilo... možná jsem si v některých chvílích nemohla zvyknout na styl psaní, možná mi někdy nevyhovovala atmosféra.
Jinak je ale příběh pěkný, jak jsem napsala již výše, oddechový a také reálný. Dokážu si představit, že by se něco takového mohlo odehrát i ve skutečném životě.
Správně vyobrazena je tam i šikana, za což smekávám před autorem svůj imaginární klobouk – málokdo to zvládne popsat věrohodně.
Celé dílko je pro mě taková milá, lehoučká záležitost, po které znovu sáhnu, až bude má nálada na bodu mrazu. Pěkné.

2 31.01.2019

Proč vždy po dočtení děl od Sebastiana de Castella mám dojem, že budu mít zase nějakou dobu knižní kocovinu? Já vám ráda odpovím. Není to totiž dojem, ale pravda.
Divotvůrce je opravdu skvělá série, miluji její atmosféru, miluji Argosany a jejich moudra, miluji Reichise... A tak dále, mohla bych vypisovat své pocity dál a dál.
Kvalita jednotlivých dílů stále stoupá, Kouzelnice byla zase o chlup lepší než Černé znamení. Už se opravdu moc těším na pokračování, tento styl mi hrozně moc sedí a skutečně je to něco, co mě šíleně baví. Čte se to skvěle. Je to skvělé! Toť vše, co k tomu můžu říct.
Přečtěte si to.

1 29.01.2019

Ale ano, mně se to líbilo. Sice jsem si ze začátku myslela, že mi styl psaní nesedne, protože ačkoli byla úvodní kapitola naprosto fantastická, bylo pro mě čtení trošku oříškem. Ale potom to začalo nabírat na obrátkách a každou stránkou se stupňovala kvalita příběhu.
Nejvíc asi chválím námět, který se mi skutečně líbí, také smekávám imaginární klobouk nad bohatou slovní zásobou autorky. Ani se nedivím, že zrovna tato osoba vyhrála Hvězdu inkoustu (no, Ondřeji Mergle, málem jsme měli čest i s tvým dílem, což bych si samozřejmě ráda přečetla!).
Konec se mi zdál trošku zmatený, především z hlediska přeskakování pohledů, jinak z něj ale nejsem zklamaná tak jako jiní čtenáři.
Celkově se mi to líbilo, i když drobné mezery to má. Už se ale moc těším na druhý díl, protože jsem zvědavá, jak bude příběh pokračovat!

22.01.2019

Četla jsem kvůli Humbooku, taky kvůli povinné četbě a ještě kvůli tomu, že jsem si to prostě přečíst chtěla. Je fajn, když si to člověk takto krásně skloubí dohromady a není k tomu nucen. Bylo čistě mé rozhodnutí začít to číst a nelituji toho!
Užila jsem si to a mám díky tomu novou knihu do seznamu maturitní četby. Milostný příběh je opravdu krásný, obdivuji autorův styl psaní, nad kterým jsem se celou dobu rozplývala.
Otázky života (především smyslu života) se ukazují v každém zákoutí knihy, romantika je popsaná jemně a pocity mají obrovskou váhu.
Je to hodně čtivé a rozhodně to teď bude patřit do skupiny mé oblíbené klasiky.
Doporučuji, je to velmi povedené dílo!

7 19.01.2019

Velmi, opravdu velmi povedené. Přesně takhle si představuji thriller. Celý příběh skvěle ubíhal, byl čtivý a závěr mě rozhodně nenechal chladnou. Kniha vážně hodně působí na psychiku. Mohu doporučit, četlo se to samo.
Nevím, jestli mám od autorky raději V pasti lží nebo toto, ale možná o chlup vede Za zavřenými dveřmi. Druhou knihu ale také doporučuji!

6 13.01.2019

Kočkoveverčák je prostě týpek, ale to je vlastně i Sebastien de Castell, protože ten ho vymyslel. Opět to bylo naprosto skvělé, miluji autorův humorný styl, a tak není divu, že mám celou knihu zahlcenou lepíky.
Kellen jako hlavní hrdina je pořádný sympaťák a trošku trdlo – především proto, že to není žádný hrdina, který se stane neporazitelným. On je prostě svůj. Umí toho říct spoustu špatně, přežívá na útěku ze své země, jeho magie je nedostatečná, kočkoveverka na něj má každý den narážky...
Tohle vám stačí, tohle si musíte přečíst!

08.01.2019

Dovolím si trošku nesouhlasit s komentáři dole, ale neukamenujte mě, každý má jiný názor a já to respektuji.
Tento příběh neměl být o tom, že by nás čekal nějaký převratný posun v ději. To vůbec. Celý Dvůr mrazu a hvězd je jen taková jednohubka, která nás má opět vrátit k našim oblíbeným postavám, toť vše. Není to žádné pokračování série, jen jeho krásné doplnění. A kdo má rád styl Sary J. Maas, opravdu to ocení. Pro mě to bylo hezké vánoční čtení, které jsem hltala u kávy, když venku pršelo. A nelituji toho. Jako oddechová četba je to skvělé.
Vím, že ostatním asi vadí, že se tam nic neděje. Jenže přesně o tomto tento díl je. Mně vadilo asi jen to, že se tam moc neukázaly i ostatní postavy. Chybělo mi to, možná by to chtělo na ně více upoutat pozornost, jinak jsem ale moc a moc spokojená.

2 30.12.2018

Bylo to dobré, celkově se mi to líbilo, ale možná jsem po tom boomu, který kolem Kříďáka všude panoval, čekala trochu víc. Některé části mě třeba vyloženě nebavily a konec se mi zdál strašně moc překombinovaný. Ano, bylo to fajn a rozhodně chválím nápad, ten mi přijde dost origoš, nicméně tak velký úspěch to u mě zase nesklidilo.

2 28.12.2018

Ale jo, bylo to dobrý. Nikdy jsem se moc k detektivkám nedostávala a toto navíc patří k těm klasických švédským, takže to pro mě byla hodně zajímavá zkušenost.
Autor má chytlavý a odlehčený styl psaní, jen bych trochu umírnila určitá vyjadřování - sprostých slov tam není málo.
Konec překvapí, jedna část ne, ale ta druhá už rozhodně.
Kniha za přečtení stojí, mně osobně se to líbilo.

1 10.09.2018

Lidé se mě snad tisíckrát ptali: „Jakou knižní sérii máš vlastně nejradši?“
A já jim vždy odpovídala: „Nevím, nemám žádnou nejoblíbenější.“ Tak to dřív bylo, vážně.
Teď by ale má odpověď zněla úplně jinak. Netradičně, nepochopitelně, vůbec bych nic nespecifikovala, ale... ono by to stačilo. „Patřím ke Gaunerům.“
Všem se omlouvám za to, že svůj názor po několika letech měním. Šest vran je knižní série, která mi z plic vysála veškerý kyslík.
Když jsem se zabaleným Prohnilým městem odcházela z pošty, poskakovala jsem po chodníku jako naprostý blázen a usmívala se od ucha k ucha. Co víc říct, myslím, že se mě obyvatelé našeho sídliště budou ještě nějakou dobu bát.
Ten pocit, jakmile jsem knihu otevřela a dala se do čtení, byl naprosto neuvěřitelný. Jako kdyby mě pohltilo úplně všechno. Není tajemstvím, že jsem se před několika měsíci zamilovala do prvního dílu. Proto ani není tak překvapivé, že mě opětovné setkání se stylem Leigh Bardugo tak šíleně vyvedlo z míry.
Začínala jsem s úsměvem na rtech, pokračovala s úšklebky a pokřiky, dále se mi na tváři objevovaly výrazy strachování, ke konci jsem obličej měla zmáčený slzami… Každý, kdo mě viděl, by dokázal odhadnout, jakou emoci jsem právě prožívala.
Prohnilé město. Skvělý název, dokonalá obálka, příběh plný intrik a zvratů a já se ptám na jediné: Jak tato autorka dokázala napsat něco tak úžasného? Je to nějaká nadpřirozená bytost? Griša ze řádu Spisovatelů?
Z knihy jsem naprosto nadšená, což asi už z mého krátkého shrnutí vyplynulo. Po Šesti vranách jsem se bála, že mě Prohnilé město zklame a že nebude tak dobré, ale spletla jsem se. Mimořádně a extrémně.
Šest vran je po dnešku má nejoblíbenější série a dost pochybuji, že v nejbližší době najdu něco, co ji překoná. Tyto dvě knihy jsou mistrovská díla, můj záchranný člun, když nebudu vědět, co dělat – věřte mi, že po těchto dvou úžasných příbězích sáhnu jako po prvních.

8 06.05.2018