kattyV komentáře u knih

Náramně vtipná detektivka o polské spisovatelce, která se náhodou připlete do cesty jedné zločinecké bandě. Jako jediná totiž zná umístění skrýše, ve které je schována hromada diamantů. Joanna bandě prchá nejprve na luxusní jachtě ( v životě tím nejela, natož aby to řídila). Používá k tomu atlas a zdravý rozum a palivo přepočítává na vany. Poté, co ji znovu chytí se prokutá z hladomorny pomocí háčku na háčkování. Pronásledování pokračuje, Joanna se zaplete ještě do mnoha problémů, aby nakonec všechno dobře dopadlo.
Z knížky jsem si odnesla metodu sladké debilky - způsob chování, kterým chytrá Joanna ovládá "chytré" muže a donutí je dělat to, co ona sama chce. Docela to funguje i reálném životě :o)))

6 18.02.2013

Kniha se mi zdála zajímavá, protože mne zajímá autorka. A ona svůj život a sebe sama dokáže podat opravdu přitažlivě. Od toho kdy začíná vypočítávat, které věci má v životě ráda - a nejsou to věci okázalé a rádoby zajímavé, ale úplně obyčejné - jablka, východ slunce, psy, smetanu... V tom okamžiku jsem si řekla, že bych se s Agathou ráda potkala - ne jako s autorkou detektivek, ale jako s přítelkyní.

6 16.02.2013

Jedna z dětských knížek, kterou jsme opravdu hluboce nesnášela. Ten nesnesitelně moralistický přístup. Brouček, který je za banální prohřešky tvrdě trestán... a ten konec... Dětem jsem to vážně nikdy nečetla.

6 16.02.2013

Syn židovského stříbrotepce je zavražděn, když odnáší do kláštera vzácnou schránku na relikvii. Tím začíná dlouhý příběh mnoha lidí, ale přede všemi příběh jeho mladšího bratra. Celá situace se vyhrocuje stále horším pronásledováním židů ve středověkém Španělsku. Stříbrotepec je zabit, ale jeho syn Jonáš se rozhodne zvolit si jinou cestu než ostatní. Neuprchne ze země, nestane se křesťanem ani se nenechá upálit. Vydává se na dlouhou pouť po celém Španělsku. Stává se peonem, pasákem ovci i zbrojířem. Podezření ho však vždy znovu a znovu dohání, a tak musí prchat dále. Nakonec se mu ale přece jen podaří stát se učedníkem lékaře a posléze i lékařem v malém španělském městě. A podaří se mu i najít viníky smrti svého bratra a přihlížet jejich potrestání - pomsty se už dokáže vzdát. A najde i svou životní lásku.

Nejvíce mne na knize fascinoval problém zavilé nenávisti způsobené vírou. To, jak se dobré dá zneužít. Ve jménu dobrotivého boha se pronásleduje, mučí a zabíjí. To, že židé přijmou křesťanství, jim často stejně není nic platné. Jako "noví" křesťané jsou stejně podezřelí a končí na hranici. Každý fanatismus je špatný i ten ve jménu něčeho původně dobrého. Z těch, kteří uznávají jen jedinou pravdu, mám strach.

6 15.02.2013

Myslím si, že toto je úplně pozoruhodná kniha. Tak naprosto obyčejná, tak naprosto nic zvláštního se tam neděje, že člověk nechápe, proč ji tolik dětí tak miluje. Nejspíš proto, že děti potřebují alespoň někdy číst o úplně obyčejných dětech, se kterými se mohou ztotožnit.
Milovala jsem ji já, milovaly ji mé děti a pevně věřím, že ji bude milovat i další generace.

6 15.02.2013

Báječně napsané pohádky o zvířatech, kde autor neustále komunikuje se čtenářem - dítětem. "Hlavně si zapamatuj ty šle, drahoušku... Nezapomněl jsi na ty šle?...") S odkazy na tuto knihu se můžete potkat i v mnohých anglických knihách. Takže až narazíte na zmínku o nenasytně zvědavém slůněti a kalné řece Limpopo plné krokodýlů, vězte, že o něm psal Kipling ve svých bajkách. A co že se stalo tomu nenasytně zvědavému slůněti? Nic tak strašného - krokodýl mu vytáhl nos do délky chobotu, což se ukázalo jako docela praktické. Ale fakt je, že ho chtěl sežrat. Takže pozor na nenasytnou zvědavost. V jiných bajkách se dozvíte třeba proč má nosorožec pořád špatnou náladu, jak byl napsán první dopis nebo taky, kde se vzal pásovec. (Jo a nezapomeňte na ty šle).

6 15.02.2013

Výborná kniha, která nás nutí přemýšlet nad svými vlastními předsudky - i nad těmi, o kterých si myslíme, že je nemáme. Líbilo se mi i její filmové zpracování.

6 15.02.2013

Jsem kočkařka, takže už jen proto jsem brala tyto povídky do ruky s očekáváním. A co se mě týče, nezklamaly. A to pro kočičí i lidské osudy, které jsou hezky propleteny. Knížka pro chvíle, kdy se člověk nechce nervovat ani děsit, příběhy hebké jako kočičí kožíšek.

5 27.03.2019

Chápu poměrně rozporuplné pocity mnohých čtenářů, protože mám podobné. Je to dobře napsané, zvlášť současná linka má spád a na druhou stranu, ta protektorátní je mimořádně zajímavá. Taky se mi líbily ostravské reálie, jsem původně z Ostravy, ačkoli už tam léta nežiju. Ale na Volgogradské ulici, kde žije jedna z postav, jsem vyrůstala.
Bo mi byla sympatická a neustálé omílání toho, jak se jí chce pořád čůrat, mi ji spíše zlidšťovalo, než aby mi lezlo na nervy. Ale to, jak se vyrovnávala s různými fyzickými i psychickými strastmi, bylo pro mě moc. I té krve a různých dalších tělesných pozůstatků bylo přespříliš. Ale vlastně nejvíc mě naštvalo, že k rozluštění celého tajemství vily dopomohla prostá náhoda. To mi připadá jako opravdu zásadní autorský prohřešek.
Když to sečtu a odečtu, vychází mi to na tři až čtyři hvězdičky. Dobře, budou čtyři, za krásnou atmosféru prvorepublikové vily na Sadové

5 14.02.2019

Jasně, že jsem na to mohla přijít. Vždyť mi autorka zanechala spoustu nápovědí. Jenomže, jako obvykle, liška jedna podšitá, pěkně schovaných.

Durrelovy knihy mám obecně hodně ráda, ale některé raději než jiné. Tato k nim patří. Na rozdíl od většiny alespoň částečně životopisných, je tohle plnokrevný dobrodružný příběh, i když autor své přírodovědné zaměření nezapře ani tady. A nezapře ani svůj smysl pro humor. Ostrov, na který přijíždí mladý Angličan, je plný bizarních figurek, které ho dostávají do ještě bizarnějších problémů. A protože je autorem přírodovědec, tak všechno souvisí se vším a ukazuje se, že stačí jen nepatrně zasáhnout do ekologické rovnováhy a zhroutí se všechno. Naštěstí se tomu podaří včas zabránit.

5 19.12.2016

Z dospělého pohledu dělá tato partička vážně úplně šílené věci, ale z pohledu dětí je to báječné dobrodružství.

5 06.08.2013

Agatha Christie je brilantní vypravěčka a umí skvěle vytvořit dokonalou zápletku dobré detektivky. Mám její knihy opravdu velmi ráda a Poirot je mým oblíbeným detektivem, Některé její knihy považuji za vrchol svého žánru.
Ale nemohu si pomoci. Nikdy se neměla pouštět do knih tohoto typu jako je Velká čtyřka. Myslím tím svět špiónů, tajných společností a temných zločinců toužících ovládnout celé lidstvo. Možná, že v době, kdy knihu psala to nebylo tak zlé, ale dnes to působí jako parodie. Poirot neustále ohrožován na životě tajemným protivníkem, se kterým se pravidelně potkává, ale ten vypadá vždy naprosto jinak a není k poznání. "Naštěstí" se časem ukáže, že má jistý zlozvyk, který pak samozřejmě vždy jako na požádání předvede, takže díky němu je ho Poirot může odhalit. (Nikoli chytit, to je vždy jaksi vyloučeno).
Celou dobu a ani v závěru se neukáže, co vlastně má tato velká čtyřka v úmyslu, kromě nejasných narážek na to, že chtějí zničit svět. Proč? Jak? Tím se autorka moc nezabývá. I konec je poměrně nejasný. Organizace je zničena, ale možná ne tak docela. Čert ví. Nebýt to Agatha, odhodila jsem knihu po prvních dvaceti stranách. Takto jsem se prokousala do konce, ale mám pocit, že škoda času.

5 29.06.2013

V první řadě musím napsat, že je to krásná kniha. A to krásná, myslím po výtvarné stránce. Nepředstavujte si ale pestrobarevné obrázky, ale výborné černobílé ilustrace všech možných bytostí a příšerek a především knih a knih a knih, které nakreslil sám autor. Totiž pardon, autor. Vlastně překladatel. Knihu slavného dračího básníka Hildegunsta z Mýtotesu Walter Moers pouze přeložil ze zamonštiny (a opatřil občasnými vysvětlivkami pod čarou, abych mu neubírala zásluhy.) V každém případě, už když knihu otevřete, tak tam, kde většinou bývají jen prázdné bílé stránky najdete knihovnu ss stovkami knih. Listujete dále a procházíte dalšími a dalšími regály s knihami. I tiráž a doslov překladatele se skrývá mezi knihami.
Ale teď k obsahu. Většinou je velmi dobře napsaný. Pokud se hlavní hrdina setkává s inteligentními bytostmi, ať už zlovolnými nebo přátelsky naladěnými, tak jsem se dobře bavila. Mnohé z dialogů, jako třeba rady, jak správně psát knihy, mne uváděly v hlasitý smích ("Nikdy nepište knihu z pohledu kliky u dveří... Krást u jednoho básníka je plagiátorství, krást u mnoha básníků je rešerše..."). Poněkud zdlouhavé a mírně nudné mi připadaly popisy, kdy Hildegunst bloudí katakombami pod městem knih, kde co ho chce sežrat nebo jinak připravit o život. Tady bych se spokojila s polovinou stránek, vždycky jsem dychtivě čekala, až se zase bude něco dít (No já vím, že ho právě zasypala obrovská hromada knih, ale to se mi nezdálo zase tak zábavné). Ale pak se děj zase rozběhl až k hektickému závěru, kdy možná i slzu zamáčknete.

Takže suma sumárum. Skvělá kniha o světě, kde jsou knihy ceněné nade vše, básníci jsou uctívaní a antikvaristé bohatí. O světě, kde na člověka narazíte jen velmi zřídka, ale o tom častěji potkáte draky, psovce, děsné děsky nebo strašlivé knížáky. O městě v jehož podzemí vládne pán stínů a kde knihy mohou zabíjet. Milí čtenáři, běžte do toho. To je kniha pro vás.

5 22.03.2013

První z knih o malém kouzelníkovi jsem nějakou náhodou koupila dětem ještě dříve, než se z ní stal celosvětový fenomén. A hned tehdy se zalíbila mně i dětem. Ty postupně rostly s dalšími díly, což bylo fajn, protože je to temnější a temnější a mám pocit, že poslední díl už může některé malé děti trochu vyděsit.
Ale tento první je ještě docela přívětivý, dobro zvítězí a vše je v pořádku. Vždycky přemýšlím, zda to autorka opravdu ž při psanáí prvního dílu měla tak dobře promyšleno, co bude dál, nebo to po jeho úspěchu chytře navázala. Ať tak či tak, je to opravdu geniální, protože některé drobné narážky z dílu prvního se vysvětlí někdy v pátém nebo úplně posledním :o)))

5 08.03.2013

Typický Gordon, s tím rozdílem, že hlavní postavou není lékař, ale pěstitel vína. Ale urputnost, s jakou jde za dosažením svého snu, a nezdolnost hlavního hrdiny, je stejná jako v jiných knihách.

5 18.02.2013

Výborná detektivka ze starého Egypta. Nepotkáte tu žádné známé historické postavy, o faraona nezavadíte, ale autorka používá dobové reálie se znalostí věci, což knihu činí velmi věrohodnou. A zápletka plná závisti, i přátelství, licoměrnosti i odvahy ukazuje, že lidé jsou stále stejní.

5 18.02.2013

Nejsem nijakým obzvláštním fanouškem Pratchetta, sama nevím proč. Asi mne odrazuje to kvantum knih, které napsal (syn je má téměř všechny). Pořád se přemlouvám, že bych si měla něco dalšího přečíst, protože Dobrá znamení se mi líbila Ale nějak nevím, čím začít a tak mi stále zůstává poměrně vzdálený. Přesto, díky této knize vím, že ďábel měl ty nejhezčí kytky a vím taky, jak toho dosáhl.

5 18.02.2013

Další z mých oblíbených knih. Ukazuje, jak jakýkoliv i původně dobrý názor (v tomto případě názor, že ženy jsou stejně dobré jako muži), když je převedený do extrému a prosazovaný despoticky, se stává naprosto špatným. V knize se ostatně názor, že ženy a muži jsou si rovnocenní přehoupne do názoru, že muži jsou úplně špatní, je dobře, že všichni umřou, a že ženám bez nich bude lépe. Což je ještě absurdnější než názor, že žena patří k plotně a nemá právo do ničeho kecat. Ale ony se oba ty extrémy vzájemně ovlivňují a bez toho druhého by nemuselo dojít k tomu prvnímu. Takže zkusme se na VŠECHNY jedině správné názory dívat obezřele, pokud jejich autor neuznává právo na názor odlišný, ať už jde o náboženství, ekologii, feminismus nebo globální oteplování. Kniha ukazuje, že jakýkoliv extrém je nebezpečný.

5 17.02.2013

Silný příběh o tom, jak jedinec, zdánlivě poměrně společensky nepřijatelný, může hodně změnit. Průšvih je v tom, že sice někdy pomůže ostatním, ale sám na to zatraceně doplatí. Ale možná právě to sebeobětování může dát ostatním impuls k tomu, aby věci změnili. Kniha je také o tom, jak snadno se dá zneužít moc. Jak je možno se sladce tvářit, že druhému pomáhám a současně mu strašlivě ubližovat. Film byl stejně výborný jako kniha, to se nestává tak často - postava vrchní sestry byla skutečně děsivá.

5 17.02.2013