Karolína18 komentáře u knih
Vůůůůbec mě to nebavilo. Bylo to vše hodně jednoduché, až přeslazené. Nejsem cílová skupina, ale to ani u Lanczovek a přesto si je dokážu užít, toto bylo utrpení.
Příběh sám o sobě se mi líbil moc, knižní pozadí už o něco méně. Já to vlastně celé vůbec nepochopila. Kdybych si tu nečetla komentáře, abych přišla na to, co že to pořád nosí za korzety, tak bych ani netušila, v jaké době Mikyho rodina žije. Proto pro mě neustálé zmínky o hrách byly trochu nepodstatné a domnívala jsem se, že jen patří k myšlenkám desetiletého kluka. Miky byl v některých ohledech docela sobecká zrůda, co vše byl schopen udělat pro svou pravdu, jak lhal, ubližoval, vše sváděl na někoho jiného, jak uměl lidi manipulovat. Hlavně tedy s tím posledním plánem.
Ale bylo mi ho i líto, jak moc pro něj byl rozchod rodičů bolavý. Trochu se domnívám, že by se choval dost podobně, i kdyby se rodiče nerozešli, ale jeho pocity s ohledem na otcovu zradu a nechuť přijmout macechu jsem plně chápala. Konec bere dech a žádá pokračování ještě alespoň o pár stránek, ale tak to prostě mělo skončit, aby si čtenář mohl klást ony vyvstávající otázky.
Opět povedená publikace, čtenáře nezahltí, ale poučí. Moc se mi líbil výběr, asi nejsem takový znalec, abych jej kritizovala. Ale opět není to četba jen na jedno přečtení, ale spíš do rodinného knihovny.
Tato kniha mě z celé série bavila nejvíc, především díky historickým tématům. Grafika se mi moc líbí, krátké kapitoly též. Trochu jsem uspokojila i svoji ješitnost, protože jsem se tu i více chytala.
Kniha je skvělá, akorát mě prostě zaráží jedna věc. Informací je v ní obsaženo tolik, že to dítě nemůže najednou vše vstřebat, ale přesto je kniha primárně určena dětem. Klidně by mohla sloužit u jako příručka pro dospělé, protože já ani zdaleka vše nevím. Mám velké mezery. Grafika je opravdu povedená, velmi oceňuji nedlouhé kapitoly.
Velmi příhodná cesta, jak mladší děti obeznámit s tak těžkým a složitým tématem jako je holocaust. Někdy mi trochu vadilo prolínání přímé řeči a vyprávění. Pletlo se mi to dohromady, zvlášť když se obojí soustředilo na jinou věc.
Hodně silný příběh, nenechal mě chladnou. Přála bych si, aby se takové věci vůbec nestávaly, a když už ano, aby měly všechny děti tolik síly jako Nikola.
Brutální kniha, musela jsem si ji rozložit do víc dnů, protože najednou prostě přečíst nešla. Osudy žen a dětí z Pankrácké věznice rozhodně nesmí být zapomenuty a i s mírou fikce, která je v knize obsažena, se jedná o kvalitní historik zdroj. Rozhodně budu knihu doporučovat, kde to jen půjde.
Občas si ráda nějakou starší hru přečtu a baví mě to, Moliere prostě neomrzí. Mnoho žáků čte Lakomce, a to jen proto, že je to k maturitě. Ale Škola pro ženy mě moc bavila. Docela mě fascinovalo, že byly některé repliky i pro dnešního člověka poměrně vtipné, i když překlad také nebude nejmladší.
Potřebovala jsem se odreagovat, a proto jsem sáhla po své oblíbené dětské četbě. Díl mě bavil a odpočinula jsem si.
Ještě nikdy jsem u knihy nebrečela tolik jako teď. Děj se mi líbil a hrozně jsem si přála, aby vše dobře dopadlo. Postavy byly sympatické, nenucené, nekýčovité a přesně to se mi líbí i na příbězích autorky, že se nejedná o tisíckrát omílaná témata.
(SPOILER) Je zajímavé, jak se z knihy plné zajímavých historických, faktických i smyšlených reálií může stát něco, co je mi opravdu odporné. Možná jsem úzkoprsá, ale když už jsem dokázala vstřebat Viktorovi nevěru, pak i Lieselinu homosexualitu, tak musela přijít pasáž s Hanou a Stahlem. Tak kniha je z úplně všech hlediskem prostě splácaninou. Je šokující a možná, že právě to z ní dělá bestseller. Ale já si ji znovu už nikdy nepřečtu a dokonce mi zkazila i zážitek z prohlídky vily Tugendhat.
Publikace je hodně zajímavá, napsána čtivě. Popravdě jsem si myslela, že většinově i Rusové přijali jako fakt, že nás okupovali neprávem, proto jsem byla docela rozhořčená, zvláštně u rozhovoru s Pavlem Konsenkem. Každopádně i jako zdroj informací a překroucené rétoriky je kniha skvělým zdrojem.
Ano, myšlenka nesmrtelnosti mě zaujala, ale já nevím no, moc si s Kunderovým stylem nerozumím. Některé pasáže ne bavily moc, některé trochu, jiné vůbec. Jeho neustálá potřeba zapojovat sex do svých knih mi není úplně blízká, někdy jde až za hranici snesitelnosti. Prostě to není nic pro mě, Filozofické úvahy mi nevadí, ani náročnost četby na pozornost, ale některé pasáže se mi prostě protivily.
Kdo zná Drdu a jeho prorežimní tvorbu, nebude překvapen. Nějakou přidanou hodnotu vidím v dobových reáliích, ale jinak jsem knihu prostě přečetla a přidala si ji na seznam zvládnuté "povinné literatury".
Kniha byla čtivá a v rámci žánru poměrně zdařilá. Nevím proč, ale celou dobu jsem se u čtení cítila, jako kdybych ukradla mamce její knihu "pro dospělé" a natajno si četla pod peřinou. Jen ten název je trochu hloupý.
Do čtení jsem se musela hodně nutit, asi prostě nejsem cílová skupina. Občas jsem si říkala, že je autorka docela vtipná a ve svém vyjadřování vynalézavá, ale častěji spíš hodně tlačila na pilu.
Kniha byla velmi čtivá. Jinak moc nevím. Loni se mi autorčin styl psaní, ale ty děje moc ne. U linie z let 19521953 mi její vyprávění přijde jako znevažování všech lidí, kteří si něčím podobným opravdu prošli. V ději Terezy bylo zase příliš mnoho myšlenek a nemohla jsem se začíst. Příběh jejích rodičů byl super. Knížku si asi nikdy nepřečtu znovu.
U knihy jsem si pěkně zavzpomínala na svoji lásku k filmům Ledové ostří. Na můj vkus byla kniha ale poměrně naivní, nepřekvapivá a minimálně hrozně zdlouhavá, tedy zhruba prvních sto stran. Ale pak to teda byla jízda. Někdy se nemůžu rozhoupat a dát nějaké knížce pět hvězdiček. Asi mám neopodstatněný strach, že na mě všichni ti Orwellové a Steinbeckové vylítnou z poličky s knížkami a budou na mě doléhat, jestli to je jako fakt stejně dobrý jako oni. Není to stejný žánr, tak a máte to! Tato kniha mi zase dokázala, že nejsem jiná než v pubertě. Že pořád s napětím očekávám, co se v romantických příbězích stane na dalším řádku, na další stránce. Kvůli pocitu, že nemůžu jít spát a musím číst dál dlouho přes půlnoc, čtení miluju a vždycky budu. Tak proto 5 hvězd.
Kniha byla příjemná oddychovka, neměla jsem vůbec problém se začíst. Já vím, že pasáže o nebi byly jen nějakou individuální zhmotněnou představou, ale mně vadilo, že zasahovaly do mých představ a lišily se, něco mi přišlo vyloženě jako rouhání a nebylo mi to příjemné. Možná to zní zastarale, ale dějová linka babičky mi zkrátka nesedla.