Kaduri komentáře u knih

Ďalší vynikajúci kúsok z pera Illiesa. Musím priznať, že knižky od tohto autora som čítala tak trochu opačne. Najprv "Lásku v čase nenávisti" a až následne túto knižku. Odporúčam čítať v časovej postupnosti, keďže osudy mnohých postáv na seba nadväzujú.
Celkovo žasnem nad týmto autorom, koľko práce ho musela stáť príprava tejto knižky. Respektíve ktorejkoľvek z jeho kníh.
Jednotlivé príbehy, črty a bonmoty nám podáva s ľahkosťou sebe vlastnou. Ešte si aj zažartuje.
Moc sa mi to páčilo a hodnotím 5-timi hviezdičkami.

Právě v těchto dnech mnichovský spisovatel Eduard von Keyserling, rozleptávaný syfilidou, toužebně vzpomíná na svou spisovatelskou činnost a povzdychne si: „Kdyby tak přece jen existovaly korekturní obtahy - říká se tomu tak, že ano -, korekturní obtahy života ...“

"Neurastenie - kouzelné slovo roku 1913 - byla něčím mezi syndromem ADHD a vyhořením, báječně nedefinovatelným pojmem pro jakoukoli psychickou nevolnost či nervovou chorobu, takže lékaři tuto diagnózu stanovili nejenom Kafkovi a Rilkovi, ale také Robertu Musilovi a Egonu Schielemu - a samozřejmě jakbysmet všem velkým trpícím ženám roku."

"Poté začne malovat svůj vlastní portrét ženy. Pojmenuje ho "Žena v košili sedící v křesle". Jenže Evu v něm nepoznáme. Vidíme jen pohlavní orgány. Evina špičatá ňadra, jež připomínají plastiky primitivních národů, Picasso zdvojí. A tak potom pláče i Eva. I ona byla na prvních studiích k obrazu zprvu ještě vidět, ale pak jaksi zmizela. Není žádná radost být ženou kubistického malíře."

"Podle pruského výnosu o dopravě motorovými vozidly nesmí automobily uvnitř uzavřených obcí překročit rychlost jízdy patnáct kilometrů za hodinu. Věk zrychlení, tedy roku 1913, začal na prvním rychlostním stupni."

37 05.12.2023

Tak toto je "feel good" román, ako sa tomu teraz hovorí. Autorka sa výrazne inšpirovala T.J. Klunem a jeho "Domom v blankytne modrom mori".
Najprv mi to trochu vadilo a myslela som si, že sa mi práve pre túto "šablónu" knižka nebude páčiť. Ale opak bol pravdou.
Príbeh čarodejnice Miky, domu Nikdedomu a jeho svojráznych obyvateľov, je milým pohľadením pre dušu.
Našlo by sa aj pár nedostatkov. Ako napríklad vulgarizmy, ktoré podľa mňa spôsobil nie úplne citlivý preklad.
Celkovo, je však knižka kúzelná. Obsahovo aj pocitovo:).

41 03.12.2023

Súhlasím s predchádzajúcim komentárom bookie25. Knižku je potrebné brať s nadsázkou, ako paródiu na dobrodružné historické romány, a potom si ju skvelo užijete.
Veronika je svojrázna postavička, lepideptorologička. A Stoker záhada sama.
Knižka v strednej časti trochu stratila spád a chvíľami som sa, priznávam, nudila. Akoby ma príbeh nedokázal plne vtiahnuť do deja.
Záver bol však podľa môjho gusta. Žiadne krkolomné akcie. Bolo to uveriteľné, i keď mnohé zostalo zahalené rúškom tajomstva.
Teším sa na ďalší diel, ak sa teda dožijeme českého prekladu.

... odkráčel asi deset kroků ode mě a rozložil před sebou s chirurgickou přesností své nože. Pak se podíval na mě a na dlani mu lehce spočíval jeden z nožů. Chytil ho za čepel. „Chceš, abych tě upozornil těsně před tím, než začnu házet, nebo dáváš přednost překvapení?“
„Prostě začni,“ odpověděla jsem a zaťala jsem zuby, aby mi necvakaly. Najednou jsem byla vděčná za svá pouta, protože jsem měla pocit, že mi mohou docela snadno selhat nervy a podlomit se mi kolena. Nezavřela jsem oči. Prostě jsem čekala a nutila jsem se dýchat pomalu a pravidelně, jako trpělivé jehně čekající na porážku.
Náhle se zarazil a zvedl ruku. „Radši přestaň šeptat ten otčenáš. To mě rozptyluje.“

39 23.11.2023

Priznávam, že sériu "Griša" som nedočítala. Nebavilo ma to. Preto som k ďalšej knižke od Bardugo pristupovala s opatrným očakávaním, čo sa z toho vykľuje.
A autorka sa s čitateľom nemazná. Hneď v úvode pobehujeme po Yale, skáčeme udalosťami v čase a popritom zisťujeme, aký magický svet autorka vlastne vykonštruovala.
Ku podivu, to celé akosi funguje. Alex, "zlé" dievča, ktoré sa podivnou hrou osudu ocitne na Yale. A potom je tu Darlington, zlatý chlapec Léthé, ktorý jedného dňa zmizne, a my celú knihu pátrame, čo sa vlastne stalo. Okrem iného:).
Svet mágie je skvelo vystavaný.
Spolky študentov, ktoré vykonávajú strašidelné rituály. A deviaty spolok - Léthé, ktorý je "pastierom" / kontrolórom ich činnosti.
Knižku som prečítala jedným dychom a bola to parádna jazda.
Teším sa na druhý diel.

„Takže je to kouzelný kýbl?“
Ta malá neznabožka. „Já bych to tak neřekl, ale ano.“
„A je to celý zlatý?“
„Než tě napadne sebrat tyglík a utéct, uvědom si, že je asi tak dvakrát těžší než ty a že celý dům je střežený proti krádežím.“
„Když říkáš.“
Při jeho smůle Alex objeví způsob, jak tyglík skutálet ze schodů, naložit do náklaďáku a nechat roztavit na náušnice.

38 12.11.2023

Viem si predstaviť komentáre mnohých čitateľov. Je to strašne neprehľadné čítanie. Toľko mien, toľko postáv, toľko osudov.
Kto nepozná predstaviteľov nemeckej bohémy 20-30-tych rokov 20. storočia, bude stratený. Aj ja som poznala sotva polovicu a zvyšok som si dohľadávala na internete.
Ale ... mne sa to ohromne páčilo. Vedela som, do čoho "idem", čítala som už predchádzajúci autorov román "1913".
A je to veľmi silné čítanie, pohreb Weimarskej republiky v priamom prenose. Prostredníctvom milostných eskapád "nepohodlných" predstaviteľov nemeckej inteligencie. Ľudí nehodných žiť v novoformujúcej sa Hitlerovej Tretej ríši.
Autorov jedinečný štýl písania, suchý humor a vtipné bonmoty (á la smiech cez slzy) sú čerešničkou na torte.
Opakujem, je to knižka pre špecifického čitateľa.
A ja za ňu autorovi ďakujem.

"V roce 1929 ještě nikdo nedoufal v budoucnost. A nikdo si nechce připomínat minulost. Proto všichni tak bezuzdně propadli přítomnosti."

Dokonce i objevitel teorie relativity Albert Einstein ví, že čas a prostor hrají v lásce přece jen velmi důležitou roli a nelze je jen tak překonat. „Psaní je hloupost,“ telegrafuje své ženě k letnímu jezeru v Caputhu, „v neděli tě políbím ústně.“ Takže v neděli: polibek krát čas na druhou.

"Vilém ví, že už není císařem, celé hodiny štípe dříví, chodí na procházky, kouří cigarety, je uvězněný v nekonečnu. Podle dohody s nizozemskou vládou se Vilém II. smí pohybovat pouze v okruhu patnácti kilometrů kolem svého domu v Doornu. Proti monarchii se tedy bojuje podobně jako později proti pandemii coronaviru."

„Milován jsi jen tam, kde smíš projevit svou slabost, aniž bys provokoval sílu.“

"Rainer Maria Rilke říkal, že někdy jde v lásce jen o to, aby jeden dobře chránil osamělost toho druhého."

41 04.11.2023

Krehký, poetický príbeh.
Ja mám také rada. Poväčšinou...
Dan má poruchu autistického spektra a vyrába harfy.
Ellie je zakríknutá žena v domácnosti. Manžel Clive jej ani trochu nerozumie. A už vôbec nie jej túžbe hrať na harfu...
Ach jaj.
V prvom rade o "náhodných setkáních" ťažko hovoriť, keďže Ellie sa úplne cielene miešala do všetkého. Prišla mi príliš neodbytná, až otravná.
Niektoré kapitoly knihy boli fajn, iné pomenej. Správanie jednotlivých postáv mi často nedávalo zmysel.
Príbeh mal skvelý potenciál, ale ten nebol naplnený. Neuspokojil ma ani záver.
Vo výsledku sa mi knižka vlastne nepáčila.

"Večer hraje Ellie na harfu, ale jen smutné melodie. Poslouchám a tklivé tóny občas uhodí na moji citlivou strunu. Někdy lituji, že jsem jí harfu věnoval, protože, jak se zdá, to vedlo ke spoustě bolesti. Jindy mě napadá, že je to balzám hojící veškerou bolest."

41 22.10.2023

Zvláštny, komorný príbeh.
Zo začiatku mi dej knižky prišiel nejasný a zmätený. Vlastne iba sledujeme myšlienkové pochody hlavnej hrdinky Allis. Ako sa podceňuje, zúfa si, je celá taká submisívna.
Je to pokánie.
A potom je tu Sigurd. O Sigurdovi nevieme nič. Rovnako ako Allis.
Ich spolunažívanie je divné.
Autorka často hovorí len v náznakoch, ale vnímavý čitateľ si veľa vecí dokáže domyslieť.
Knižka má naozaj zvláštnu atmosféru a ja som bola úprimne zvedavá, ako to dopadne.
Po celý čas ma ovládal ťaživý pocit blížiacej sa katastrofy.
Nemýlila som sa.

"Jak neskutečně snadné je opouštět, pomyslela jsem si. Jsou si toho lidé vědomi? Nemělo by se to rozkřiknout."

"Upřímně jsem si přála přijít na to, jaká bych podle něj měla být, mohla jsem hrát jakoukoliv roli, na to jsem měla opravdu talent. Nezáleželo na tom, s kým jsem mluvila, dokázala jsem se velice dobře přizpůsobit. Mohla jsem mu být kýmkoliv, jen kdybych měla tušení, co si přeje."

42 09.10.2023

Milé, vtipné čítanie. Určené pre násť-ročných, ale ani ja som sa vôbec nenudila.
Hlavná hrdinka Bel, študentka posledného ročníka strednej školy, nemá konkrétnu predstavu o svojej budúcnosti. Viacmenej omylom sa stane členkou krúžku robotiky. Spočiatku netuší, ako to ovplyvní jej život...
Jasné, knižka sa nevyhla známym klišé v rámci žánru. Ale ako celok pôsobí veľmi kompaktne a mňa to celé proste hrozne bavilo.
A je to knižka feministická v tom najlepšom slova zmysle. Minimálne povzbudí dievčatá študovať exaktné vedy.
Počas čítania som si myslela, že dám 4 hviezdičky, ale nakoniec je to za 5. Tak.

P.S.: Úplne ma nadchli súboje robotov. Som divná? Nevadí:).

37 07.10.2023

Kníh o knihách nie je nikdy dosť. A táto je naviac dielom jednej z "domácich" českých autoriek, ktorým čoraz viac prichádzam na chuť.
Príbeh dvoch pražských vydavateľov kníh z čias Rakúsko-Uhorska, ktorí sa vsadia ... o vlastné domy. Predmetom stávky je vydanie čo najúspešnejšej knihy v stanovenom termíne.
A že to ani jeden z nich nebude mať ľahké? Posúďte sami:).
Mňa príbeh okúzlil. Napínavý, nepredvídateľný, fantaskný.
Kniha sa pohybuje na pomedzí viacerých žánrov - historického, dobrodružného románu a detektívky. Veľmi podarené.
Akurát záver ma moc neuspokojil. Viaceré dejové linky zostali otvorené. No knižka ako celok sa mi moc páčila a hodnotím 5-timi hviezdičkami.

48 30.09.2023

Jeden dom. Dve ženy. Matka a dcéra. Taký bežný príbeh, poviete si. Akurát matka je uväznená v podkroví s okovou na nohe. To už bežnému príbehu nezodpovedá...
Je to riadne psycho. Dej knižky je zamotaný a čitateľ si ho postupne skladá dohromady.
Šialený, no vskutku napínavý príbeh Vás núti čítať ďalej a ďalej.
Vo výsledku je mi z toho všetkého smutno.
Najmladší člen rodiny by si zaslúžil šťastnejší koniec.

42 16.09.2023

Po predchádzajúcej knižke som potrebovala niečo vtipné, nenáročné. A to spĺňajú príbehy Sophie Kinselly dokonale.
Naviac knižku "Bohyně v domácnosti" som si plánovala prečítať už dlhšiu dobu.
Takže ako presne naloží Samanta so spackanou kariérou právničky? Rozhodne kreatívne, to Vám poviem:).
Bolo to milé, miestami vtipné čítanie. Až na ten useknutý záver, epilóg by bol čerešničkou na torte.
Ako oddychové čítanie doporučujem.
Knižka "V rytmu charlestonu" od tejto autorky sa mi však páčila viac.

"Vždycky jsem vás měla ráda," pokračuje Melissa umíněně.
"Ale no tak, Melisso," podívám se na ni co nejpřísněji a ke své velké radosti zahlédnu kolem jejích uší malinké zapýření. Ale na jejím výraze se nezmění nic.
Neříká se mi to snadno - ale tahle holka je pro právnickou kariéru přímo zrozená.

45 09.09.2023

Sled dejinných udalostí očami židovskej rodiny Kohnových z Plzne. Pokľudné roky 1. Československej republiky, prvá hrozba - Mníchovská dohoda, následne Protektorát a postupná degradácia celej židovskej komunity.
Najmladšia členka rodiny Vierka tomu, čo sa deje, moc nerozumie.
Od augusta 1941 si začína písať denník.
Úplne ma dostal ten protiklad. Pocit normálnosti - až banálnosti - prýštiacej z denníku, škola, prvé lásky... A na druhej strane situácia vo svete. A denníček speje k neodvratnému koncu...
Je to ako čítať detektívku, len vrah a obete sú vopred známe. Otázkou je kedy a kde.
Aj keď to tak zo začiatku nevyzerá, táto kniha je silná. A mal by si ju prečítať každý. Aby už žiadne dieťa nemuselo vysloviť: "... jak ráda bych tak zůstala!"

P.S.: Rozporuplnou postavou zostáva Marie Kalivodová. To, ako ju vykreslila autorka, čo by laskavú tetu pri Vierkiných návštevách Dobříva, nezodpovedá jej bezcitnému správaniu k adoptovanej dcére Jane.

P.S. 2: Môj dedko Janko do konca života so slzami v očiach spomínal na židovských spolužiakov odvlečených do koncentračných táborov. Keď som si to prepočítala, bol ten istý ročník ako Vierka...

"Za chvíli půjdem i se Steinerů k Stránskejm a tam budeme slavit Silvestra. Je to dneska hrozně hezký a veselý.
Tak na shledanou v příštím roce, deníčku! Co asi bude ode dneška za rok? Bůh ví!"

"Obec potřebuje mnoho lidí k práci tam, a proto zřídila pomocnou službu. Ti lidé, kterým jsme ty listy dali, jsou zařazeni do té služby. Jsou to však samí velký lidi. Nejlepší teda na tom je, že Fréda Kohnů odnesl ten samý list mně. Představ si, deníčku, mně!
Šla jsem se na rabinát zeptat, jestli to není mýlka. Prej ne a zejtra ráno v 8 h. tam mám bejt. Židi mají někam ject (asi do Terezína) a je s tím úžasná práce. Dostala jsem denní službu."

"Dneska už odjel první transport ze Sokolovny. Popozejtří nastoupíme my jeho místo.
Jak se mi bude po tobě, deníčku, stejskat! To jsem si věru nemyslela, když jsem v srpnu po zkouškách začla psát své zážitky, že takhle smutně skončím. Nezažila jsem sice ten půl roku mnoho hezkého, ale jak ráda bych tak zůstala.
S Bohem, můj deníčku! S Bohem!"

"Sláva pomohla Honzovi Treichlingerovi k tomu, že mu kuchaři přidávali více polévky. Měl však stále hlad. Ke konci svého pobytu v Terezíně se Honza dokonce odhodlal zajít k Judenältesterovi předsedovi Židovské rady starších. Na otázku "Was wünschst du Brundibar?" odpověděl: "Chtěl bych někam ke žrádlu, pane Judenältester." Předseda rady starších Honzovi zařídil, že byl přidělen k řezníkům, kteří porcovali maso."

47 03.09.2023

Na "Drobné protislužby" ma nalákal komentár knihomolky27, ktorá prirovnáva knižku k filmu Osada (Vesnice).
A ja s ňou súhlasím. Minimálne prostredím, v ktorom sa príbeh odohráva - izolované mestečko v horách. A tiež temnou, znepokojujúcou atmosférou.
Celkovo sa mi zdal dej knižky tak nejak nejasný. Nevedela som sa dopátrať, kam autorka smeruje. Kto je kladný a kto záporný hrdina.
Napriek tomu - veľmi podarené.
Trošku mi chýbal epilóg, ktorý by viac rozvinul záver knižky. Čo bolo ďalej...
Za mňa 4,5 hviezdičiek.

45 29.08.2023

Od knižky som nemala žiadne veľké očakávania. O to väčšmi ma prekvapilo, ako ma príbeh pohltil.
Páčil sa mi autorov štýl písania. Aj zvolená téma.
Ako by to vyzeralo, keby sme mohli žiť storočia?
Tom Hazard to vie. Hral so Shakespearom, klábosil s Fitzgeraldovcami, plavil sa s kapitánom Cookom...
Ale už je unavený. Unavený prežitými storočiami.
A vtedy sa na obzore objaví nová láska...
Krásna knižka. Je v nej niečo dojemné, sladkobôľne, ľudské...
Ako autor uviedol - bavilo ho túto knižku písať. A mňa ju zase bavilo čítať:).

"Historie není něco, co je nutné oživovat. Historie je živá sama o sobě. My jsme historie. Historie nejsou politici, králové a královny. Historie je všechno. Tahle káva. Většinu z dějin kapitalismu, císařství a otroctví byste mohla vysvětlit jen tak, že byste mluvila o kávě. Je neuvěřitelné, kolik krve a utrpení bylo třeba, abychom tady mohli být a pít kávu z papírových kelímků."
"Hned jsem na ni ztratila chuť."

"Minulost si můžete jenom nést s sebou, vnímat, jak její tíha pomalu narůstá, a modlit se, aby vás nikdy úplně nerozdrtila."

"To je ten problém s časem. Není pořád stejný. Některé dny - některé roky - některá desetiletí - jsou prázdné. Nic v nich není. Je to jen klidná voda. A jindy můžeš prožít rok, den, nebo dokonce jenom odpoledne. A je v něm všechno. V tom to celé je."

47 20.08.2023

Od autora som už čítala sériu Nyxia a páčila sa mi. Táto knižka rovnako.
Teda aspoň zo začiatku.
Pri zoznamovačke s jednotlivými postavami, mi prišiel celý ten svet veľmi pekne premyslený. Tak trochu na spôsob "Hunger Games", akurát s použitím mágie.
Postupne moje nadšenie sčasti upadlo.
Dej knižky mi prišiel zrýchlený, uponáhľaný.
Častokrát sa čitateľ sťažuje, že sa príbeh strašne vlečie, tu sa udialo strašne veľa strašne rýchlo:).
Určite si prečítam aj druhý diel, i keď mám trochu obavy, či sa autorovi podarí udržať nastavenú latku. Vojna a revolúcia ma v YA fantasy nijako zvlášť nebere.

39 10.08.2023

Kniha o skaze Titanicu a následnej záchrannej akcii loďou Carpathia.
Celý príbeh je nám sprostredkovaný predovšetkým z pohľadu dvoch postáv: Kate Connollyovej, cestujúcej 3. triedy lode Titanic, a Arthura Rostrona, kapitána lode Carpathia.
V prvom rade skutočne oceňujem výskum autorky a celkovú prácu, ktorú si s prípravou tejto knižky dala.
Neubránim sa však pocitu, že autorka kĺže po povrchu, prerozpráva príbeh, ale akoby nezúčastnene.
Potopenie Titanicu nevzbudilo vo mne žiadne emócie. Tak hrozné nešťastie sa dalo popísať aj presvedčivejším spôsobom.
Naproti tomu, záchrannú akciu lode Carpathia som prežívala oveľa intenzívnejšie.
A najviac ma zasiahli autentické citáty preživších Titanicu a posádky lode Carpathia.
Doslov predstavoval moc peknú bodku na záver.

"Pak jsem spatřil pana Strause s paní Strausovou, které jsem během plavby hojně vídal. Slyšel jsem je hovořit o tom, že mají-li zemřít, zemřou spolu. Snažili jsme se přesvědčit paní Strausovou, aby šla sama, bez svého chotě, a ona odmítla. Potom jsme chtěli pro jejího chotě udělat výjimku, protože to byl postarší muž, a on odmítl se slovy, že bude sdílet osud s ostatními muži a že čáru nepřekročí. A tak jsem je tam nechal."

Plukovník Archibald Gracie,
cestující na Titaniku, 30. dubna 1912

"Titanic! Ze všech pozoruhodných příhod spojených s krátkým životem oné osudné lodi nelze pominout její jméno. Podíváte-li se do slovníku, najdete pod heslem Titáni: Rasa lidí marně usilují o překonání přírodních sil.
Mohlo být něco nešťastnějšího než takové jméno? Něco významnějšího?"

Kapitán Arthur Rostron,
Home from the Sea, 1931

49 06.08.2023

Kvalitná detektívka.
Autorka vykreslila zapadnuté austrálske mestečko Kiewarra, bojujúce s nekonečným suchom. Farmárov zápasiacich s vyprahnutou pôdou a nedostatkom financií. Vypäté emócie.
Vyvraždenie rodiny Hadlerových zapôsobí ako rozbuška.
A v tom sa objaví agent federálnej polície Aaron Falk, ktorý má s mestečkom vlastné nevybavené účty...
Vskutku napínavé čítanie.
Skvelý popis dusivej atmosféry, vyšetrovanie malo hlavu a pätu, takmer žiadne hluché miesta.
Na päť hviezdičiek mi máličko chýbalo.
Kto má však rád dobre napísané krimi romány, tomu knižku vrelo odporučím.

51 03.08.2023

Táto knižka bola ako na hojdačke.
Nevedela som, ako ju správne uchopiť.
Zo začiatku sa mi zdal príbeh strojený, silený. Snový. Príliš popisný. Naivný.
A hlavne štylizovaný. Akoby sa autor snažil vytvoriť atmosféru, akýsi snový svet, ale dej mu preklzával pomedzi prsty.
Postupne som sa však naladila na autorov štýl písania. A mala som čoraz väčšiu chuť na chlieb:).
Úplne najsamlepšia na celom príbehu bola Anouk, malá Mária, matka Ježiška (kto čítal, pochopí:)).
Na túto knižku musí mať čitateľ proste tú správnu náladu. Náladu na rozprávku pre dospelákov.

"Kdy mám začít? K prvnímu v měsíci?"
"Zítra," odpověděl pekař. "Zítra je vždycky ten nejlepší den."

"Normálně vstala ihned, jakmile otevřela oči.
Teď si ale zvolila nicnedělání.
Když už s tím člověk jednou začal, neměl by přestávat. Pomyslela si, že je při nicnedělání nutné ponechat světu čas, aby k člověku přišel a nepolekal se prudkých pohybů. Svět byl plašší, než se zdálo."

"Florián si přitom přál, aby na něj křičela, aby mu dělala výčitky a plakala, chtěl důkaz, že k němu ještě něco cítí. Ale z manžela se stal spolubydlící. A ona se z manželky proměnila v ježka. A Florián se právě znovu popíchal."

"Sofie by za sebou ráda přibouchla domovní dveře, ale byl to ten typ, který se úplně pomalu zavíral a tiše zaklapl. Takovou techniku musel vynalézt někdo, kdo neměl žádné manželské zkušenosti."

40 30.07.2023

Jedná sa o klasickú YA fantasy. Ja už dávnejšie nepatrím do cieľovej skupiny, ale nevadí:). Knižka sa mi páčila.
Aspoň zo začiatku moc.
Príbeh dvoch sestier násilne rozdelených po pôrode. Rose, princeznej, a Wren, čarodejnice.
Čo nastane, keď si tak trošku dobrovoľne nasilu vymenia svoje roly?
Poriadne zvrúšo, to vám poviem:).
Vskutku príjemne čítanie, vtipné dialógy, pekné romantické linky.
Až na ten koniec ... zase. Príbeh postupne stratil tempo. Politické machinácie v paláci a "veľká bitka" na záver proste v YA fantasy pokuľhávajú. A v tejto tiež.
Druhý diel si však nenechám ujsť. Snáď sa ho čoskoro dočkáme.

39 29.07.2023

Prekvapil ma hlbší podtext knižky.
Nie je to len náhľad do ortodoxnej židovskej komunity v Antverpách koncom 80. a začiatkom 90. rokov 20. storočia. Nie sú to len spomienky na výučbu detí židovskej rodiny.
Knižka má širší presah.
Popisuje nám každodenný stret západnej, židovskej a moslimskej kultúry. Názory na vojnu na Blízkom Východe. Uzavretosť židovskej komunity v Európe.
Druhá časť, zo "súčasnosti" (t.z. začiatkom 21. storočia) nám približuje roky "po" - výpravy autorky za "jej" židovskou rodinou do Izraela či New Yorku.
Autorkin vzťah k členom rodiny je tak trochu ambivalentný: cíti sa s nimi spriaznená, na druhej strane spochybňuje ich životné postoje, rozhodnutia, vyplývajúce z ich viery.
Bolo to nesmierne zaujímavé.
Odporúčam.

"My, Židé, jsme jako kanárci v uhelných dolech. Máme zostřené smysly. Dokážeme vycítit společenské změny dlouhá léta předtím, než si jich všimne dobromyslná většina. Víme, kdy se blíží nebezpečí, intuici máme v genech.
Jak taky jinak, po historii plné pronásledování."

"O Židech mohou vtipkovat zase jen Židé. Stejně jako jenom negři se mohou smát negrům. Aby si člověk mohl dělat legraci z nějaké komunity, musí znát její trápení."

"Fakt, že perský kalendář nebyl nikterak synchronní s kalendářem gregoriánským a islámským, mě často burcoval ke komentářům, jak je možné, že lidstvo není schopné se dohodnout ani na tom, v jakém žije roce. Říkala jsem si, jestli právě tahle skutečnost sama o sobě není až příliš výmluvná."

"... jsem žárlila na samozřejmost, s níž tito lidé zpívali, a že jsem nebyla imunní vůči jejich pevné víře v potřebu společného zpěvu. Že jsem jim záviděla pospolitost, která z jejich písní vycházela. Společně a bez zábran psali příběh, který v mnohém přesahoval jejich osobní historii. Takovou sílu jsem do té doby nikdy nepocítila, a jak jsem tam tak seděla, věřila jsem, že lidé a národy, které se oddávají společnému zpěvu, mají k sobě mnohem blíže než lidé, kteří tohle neznají, a za mě samotnou mě to mrzelo."

44 17.07.2023