Kackap komentáře u knih

Pro mě jde o první setkání s autorkou, protože jsem ani nevěděla, že se jedná o sedmý díl série. Ničemu to ale nevadilo a knihu jsem si mohla užít i bez znalosti předchozích dílů.
Oceňuji určitou střízlivost děje. Že tu neběhá šílený a geniální sériový vrah, který vraždí po desítkách jako na běžícím pásu ohavně brutálním způsobem, a zápletka je pro mě díky tomu uvěřitelná. To mě u některých zahraničních detektivek už trochu dráždí a v českém prostředí by mi to nesedělo ještě víc.
Děj je napínavý, životní příběhy postav jsou zajímavé, prostředí tajemné a pachatelem jsem si nebyla jistá do posledních chvil. To je vše, co od detektivky požaduji a proto věřím, že se s paní Klevisovou nepotkáváme naposledy.

16 15.11.2021

Je to zkrátka oddychovka pro zkrácení dlouhé chvíle trochou humorného vyprávění, kdy nemáte chuť na dlouhosáhlé tragické příběhy nebo filozofické romány. A je napsaná skvěle, vyprávění plyne rychle a autorka je mi sympatická. A co se týče toho, jestli vám kniha něco dá kromě pozvednutí nálady, pro mě je Betty MacDonaldová inspirací právě v tom, jak se dovede s obtížnými životními situacemi vyrovnat s humorem. A že jich bylo během jejího života víc, než jen těžký život na farmě.

12 23.03.2021

Je škoda, že se ve školách více nemluví o ukrajinském hladomoru a průběhu druhé světové války ve Východní Evropě (nebo u našich sousedů Poláků). Co si pamatuji, my jsme byli rádi, že jsme tu druhou světovou stihli narychlo dokončit. Pár dat bitev na tabuli v poslední dny školy, kdy už nikdo neposlouchal. Natož učit se, co bylo potom. Ne že by obecné povědomí o některých událostech nebylo, ale Snyder poskytuje komplexní a velice podrobný popis toho, co všechno se na tomto území v průběhu let událo a proč tomu tak pravděpodobně bylo. Při těch počtech mrtvých si člověk chvílemi říká, že tam ještě bylo koho zabíjet v dalších kapitolách. I tak se ale Snyder snaží, abychom na oběti nekoukali jen jako na šokující číslo tím, že zmiňuje vzpomínky a příběhy konkrétních lidí.

11 23.01.2022

Nedovedu si představit, že bych tuhle knihu přečetla na jeden zátah. Dávkovala jsem si ji po částech cestou MHD a vyhovovalo mi to mnohem víc, protože jsem pak mohla víc přemýšlet nad jednotlivými příběhy a nechat je zapůsobit.

Ty výpovědi se po čase skutečně docela opakují a je pravda, že mé počáteční nadšení někde v půlce opadlo a ke konci už jsem se trochu přemáhala. Jenže já si myslím, že v tomto případě ani není nutné přečíst to celé. Stačí pár příběhů a můžeme se seznámit s dopady katastrofy na obyčejného člověka, jeho myšlením, způsobem, jakým na ni vzpomíná, ale také s jinou mentalitou a pojmem sovětský člověk.

Takže i přes tu trochu přemáhání na konci dávám pět hvězd, protože rozhodně nelituji, že mi ta kniha přišla do ruky. Obohatilo mě to a ten nezvyklý formát se mi také líbil. Jen se to prostě podle mě nedá přelouskat za jeden večer naráz.

11 18.11.2021

Skvělý thriller. Přicházím tomuto žánru na chuť. Napínavý příběh, který rychle utíkal a nechtělo se mi od něj odtrhnout. I když jsem vraha uhodla, do poslední chvíle jsem si nebyla jistá na 100%. Navíc děj byl celkem uvěřitelný, na rozdíl od jiných thrillerů, které jsem četla a které byly neskutečně přitažené za vlasy.

11 07.02.2020

Trochu jiná kniha o holokaustu, než na které člověk běžně narazí. Vedle informací o životě v koncentračním táboře si z ní můžeme odnést i určité poznatky a myšlenky do vlastního běžného života. Viz komentáře níže pode mnou. Přesto, že nevynechává hrůzy, které vězni v táboře zažívali, díky autorovu odstupu jsem i já prožívala jeho příběh s odstupem. Divadelní hra už mě tolik nezaujala, ale to je asi otázka vkusu, každopádně už pro tu první polovinu určitě stojí za přečtení.

9 20.11.2022

Prvních asi sto stránek jsem se musela trochu přemáhat, než jsem se do toho ponořila. Pak se ale na scéně konečně objevil Klub nenapravitelných optimistů a já jsem se těšila na každé čtení. Nejvíc mě bavily právě příběhy členů klubu ať už z jejich vlasti nebo to, co prožívali v Paříži. Postupně mě ale začal zajímat i život Michela a jeho rodiny a hlavní hrdina mi přirostl k srdci tak jako všichni ostatní.
Zpětně si říkám, že na reálný život je tam těch událostí na jednoho dospívajícího chlapce až dost, ale Paříž té doby a zážitky východoevropských emigrantů jsem si díky autorovu stylu vyprávění tak užila, že mi to vlastně vůbec nevadí. Po dlouhé době jsem zase četla knížku, u které jsem byla nešťastná, že už končí.

9 25.06.2021

Mě překvapilo už to, že kniha nemá kapitoly, ale je to skutečně jedno dlouhé souvislé vyprávění. Prvky magična se mi velmi líbí, do té doby jsem znala jen Murakamiho a to je zase něco úplně jiného. Jazyk a styl psaní jsou krásné, postavy se mi taky neuvěřitelně pletly, hlavně po delší pauze od čtení, ale s tím jsem se smířila. Jihoamerické prostředí a všechny ostatní výše zmíněné prvky dohromady z toho dělají originální dílo, jaké jsem ještě nečetla. Mám trochu pocit, že bych si to potřebovala přečíst ještě jednou, víc v klidu, protože mi nejspíš spoustu věcí uniklo, ale to není autorova chyba.

8 05.02.2022

Velmi oceňuji, že se autor snažil podat příběh a osobnost Oskara Schindlera objektivně a bez kříkras. Mám ráda příběhy o odvaze obyčejných lidí, kteří mají jinak k charakterově dokonalému superhrdinovi daleko. Jsou pro mě mnohem uvěřitelnější a silnější. Na začátku jsem se zalekla stylu vyprávění, bála jsem se, aby to nebylo moc suché a pro mě nudné. Nakonec jsem se ale do knihy ponořila, využívala každého volného času ke čtení, a příběh na mě zapůsobil mnohem víc než řada jiných dramatičtěji psaných knih na toto téma. Těším se teď, že se vrhnu na další ze svých restů, a podívám se i na filmovou verzi.

8 08.02.2021

Myslím, že Romance pro křídlovku si nezaslouží tak nízké hodnocení, jako má teď. Asi je to důsledek povinné četby k maturitě. Já jsem se k ní naštěstí dostala až o několik let později, v době, kdy začínám poezii pomaličku přicházet na chuť a mohla jsem si ji díky tomu přečíst ryze dobrovolně a vychutnat plnými doušky.

7 20.11.2022

Když projdu hodnocení, je to buď pět hvězd, nebo odpad. Já se pořád nemohu rozhodnout na kterou stranu se přiklonit. Dočetla jsem se, že Kosinski nikdy nepopíral domněnky, že je román autobiografický, což ve skutečnosti není pravda. Z doslovu ke knize to vypadá jinak. Ale přesto, že se mi příčí vydávat smyšlenky za pravdivý příběh, byla jsem nachystaná knihu ocenit, pokud si to zaslouží.

Jenomže podle mě všeho moc škodí. Celý děj mi připadal jako jeden velký výčet násilí, jako seznam všechno zlého, co se vám za druhé světové války mohlo přihodit. Celou dobu jsem přemýšlela nad tím, co mi to má vlastně dát, na mě z toho dýchala snaha šokovat a na mysl mi přitom přišel i Tarantino a jeho potřeba prolévat ve filmech spousty krve. Problém je, že když je toho násilí a hrůzy moc, časem otupíte a já se vlastně nudila.

Přesto nechci dávat jednu hvězdu nebo odpad, protože si pořád říkám, že třeba mi jen to zásadní a pro mě nové poselství prostě zůstalo skryto. Možná je to tím, že už jsem přečetla řadu knih z dob druhé světové války a dalších, které pojednávají o tom, jak krutý a bezcitný člověk umí být. Možná se mohl Kosinski trochu víc zabývat tím, co vesničany vedlo k takovému zacházení. Já vím, že je to perspektivou dítěte, ale vesničani byli vykreslení převážně jen jako tupí sadističtí balíci. Možná měla ta kniha správný dopad v době, kdy vznikla, aby šokovala ty naivní cizince, které Kosinsky potkal ve Švýcarsku, jak líčil v doslovu.

Líbil se mi jeho styl psaní, umí pěkně pracovat s jazykem, metafora s nabarveným ptáčetem je také vydařená, ale fakt, že lidé nemají rádi ty, kteří se nějakým způsobem liší už je mi znám delší dobu, a proto ve mně kniha nezanechala žádnou větší stopu a nemám potřebu ji číst znovu. Třeba bych na ni měla úplně jiný pohled, kdyby to byla jedna z mých prvních na toto téma.

Knih s tematikou holokaustu a druhé světové války už jsem přečetla docela dost, proto jsem váhala, jestli s Deníkem Anny Frankové začít. Protože je ale tak známý, usoudila jsem, že bych ho přečíst měla. Nelituji, je to zase trochu jiný pohled na jinou formu strádání, než je koncentrační tábor. Musím říct, že mě překvapilo, jak dospěle na mě Anne působila. I když v některých pasážích bylo znát, že si prochází pubertálním obdobím, byla to nesporně inteligentní slečna. Možná tomu napomohl překlad a jiné úpravy textu, ale věřím, že z ní mohla být dobrá spisovatelka.

6 05.07.2020

Od Čapka mám nejraději jeho povídky a z povídek ty Z jedné a druhé kapsy, asi si je budu muset pořídit do své knihovny. Obzvlášť Poslední soud a Případ s dítětem mi utkvěly v paměti.

Pro mě příjemné překvapení, protože po Chirurgovi jsem sáhla spíše náhodou. Téměř všechny postavy v knize mi byly dost nesympatické, a to včetně hlavního protagonisty (myslím, že jsem mu pak držela palce spíš z lítosti k němu i jeho okolí). Jejich charaktery ale byly dokonale vykreslené a uvěřitelné stejně jako celý příběh. Díky tomu, že jsem měla audio verzi, mi ani nevadila hovorová čeština, kterou u knih v psané formě nemám zrovna v lásce. Trochu teď přemýšlím, i vzhledem k tomu, co už jsem slyšela o tomto prostředí ve skutečnosti, co za povahy to ta medicína vlastně přitahuje.

4 19.07.2020

Tahle knížka určitě za přečtení stojí. Je to vtipné a čtivě napsané, takže vám to i přes tu tloušťku knihy bude celkem rychle ubíhat, a přitom vás to přinutí k zamyšlení se. Dobré jsou názvy kapitol. Oceňuji, že autor mluvil s pestrou škálou osob, od obyčejných lidí po státníky, s Židy i Palestinci a procestoval celou zemi.

Co jsem (asi naivně) nečekala je, že při tom našem izraelském putování budeme až tak často narážet na Evropany. Při čtení jsem si vzpomněla na Totál Bálkán od Blanky Čechové, který jsem četla dřív. A to nejen proto, že obě knihy popisují humorným způsobem znepokojivé a smutné skutečnosti, ale právě i kvůli té silné potřebě některých lidí montovat se do konfliktů, o kterých nic neví, mezi kulturami, kterým vůbec nerozumí, aniž by je jejich nekompetence jakkoli trápila.

Nepovažuji tuhle knihu za nestrannou, byť se trefuje do zástupců obou táborů (Izrael podle mě není vždy jen nevinná oběť), ale s tím jsem počítala a nevadí mi to. Tuvia mě baví a chystám se na některý z jeho dalších počinů.

4 10.04.2020

Nějak se to tak seběhlo, že jsem tenhle vánoční příběh poslouchala poprvé teď, na přelomu března a dubna pár týdnů do Velikonoc. Místo cukroví a vánočky jsem u toho tedy pekla granolu a chleba, ale i tak jsem si užila tu „vánoční“ poklidnou atmosféru a napínavý příběh. Písničky Marka Ebena to celé pěkně doplňují a musím říct, že ten nápad rozdělit příběh do okének adventního kalendáře se mi moc líbí. Věřím, že až si to pustím znovu před Vánoci, bude to celé ještě kouzelnější.

4 03.04.2020

Kniha se netýká jen Hilsnerova případu, ale vysvětluje vztah k židům v průběhu historie obecně. Pro mě byla moc zajímavá, pomůže udělat si obrázek o tom, proč se konala hilsneriáda ale i pozdější události z naší historie. Já ji poslouchala jako audioknihu a ubíhalo mi to rychle, takže ji považuji za velmi čtivou.

4 26.02.2020

Koupila jsem si jí, přiznávám, především kvůli pěkné obálce (jen se mi už ničí hrany hřbetu knihy, a to se o ni starám pěkně) a koupě nelituji. I když já hovorový jazyk v psané formě nemusím, tak tady jsem si rychle zvykla. Čte se to svižně, příběh plyne nenuceně, nápad s myšlenkou zaseknutou v určitém prostoru stejně jako prokládat příběh ještě povídkou Milenci se mi moc líbí. Od Murakáče jsem ještě nic nečetla, i když se na něj chystám, tak podobnost posoudit nemůžu. Na plný počet hvězd mi tam ještě něco chybí, ale jako prvotina klobouk dolů a jsem zvědavá na případné další autorčiny knihy.

4 31.12.2019

Poslouchala jsem jako audio knihu a na jednu stranu to bylo zajímavé téma, příběh byl napínavý, určité části byly i vtipné a s napětím jsem čekala jak to skončí. Některé vědecké pasáže ale byly pro mě už moc dlouhé a nudné a hlavní postava mi nebyla zas tak sympatická. Co ale podle mě tu knihu posunulo minimálně o hvězdu dolů byl ten konec, kdy to bylo přitažené za vlasy podle mě už teda opravdu hodně a mně osobně to dost zkazilo celkový dojem z celé knihy. Další od tohoto autora už si spíš nepřečtu, ale třeba ještě změním názor.

4 23.10.2019

Někde jsem tu četla, že to není knížka do metra. Věřím, že číst si ji někde v přírodě během putování bude mít úplně jiné kouzlo. Ale když takhle jede člověk v pondělí ráno do práce, nic se mu nechce a je unavený, je krásné z toho metra na chvíli uniknout do barvitě popsaného prostředí karpatských hor. Vyprávění je to nádherné, chce to jen se uvolnit a nechat se na chvíli unášet romantickými představami, nikam nespěchat. A dávkovat si to po kouskách, abyste si všechny kapitoly náležitě vychutnali. Snad jediná výtka je, že teď zápolím se silným nutkáním ihned vyrazit někam do hor mimo civilizaci.

3 26.05.2022