kackahracka komentáře u knih

Tak tohle mi sedlo! Bezvadný koncept, který mi trochu připomněl Všude kolem černý les. První kapitola odkryje karty, vysvětlí, že je něco špatně a navodí dokonalou atmosféru. Následuje pohled do minulosti, na dny, které neštěstí předcházely a pozvolna k němu míří. Jako když posloucháte odpočítávání startu rakety. Nedá se přestat číst, nelze knížku odložit, musíte vědět, co se tam stalo. Byla jsem dokonale polapena, dokonce jsem i přihmouřila oči nad pitváním traumat z minulosti (které jinak v knížkách nesnáším). Snad bych jen trochu ubrala na počtu stran, byla jsem tak napnutá a nedočkavá, že jsem si druhou půlku nedokázala dostatečně užít. Iritovalo mě, že mi k rozuzlení zbývá příliš mnoho kapitol. Samotné vyvrcholení bylo uvěřitelné a reálné, což vždycky potěší. Za mě super!

12 13.03.2021

Absolutně nechápu, jak mohl někdo schválit přirovnání ke Zmizelé. Jedná se o naprosto čistokrevnou literaturu pro středoškoláky, takže pokud zrovna neřešíte problémy typu -

...dal mi pusu a co teď?...
...oblíkla jsem si skinny džíny a kluk na facebooku mi lajknul jejich fotku...
...mam přijít na akci v parku sama, nebo ne? Bude to blbý?...

- nebudete zrovna cílovou skupinou. Měla mě varovat už druhá kapitola, snad postačí úryvek z jejího úvodu:

(...)
Nazdar ubožáci! Tak nám začíná další školní rok. A my jsme zpátky se všemi těmi kecy, co ani nejdou otisknout. Zatímco jste si užívali léto v South Hamptonu, na ostrově Nantucket nebo na jihu Francie, zdokonalovali jste si tenisové údery, pas des deux, trénovali na první maraton nebo se chlubili mistrovskými tahy v partii šachu, my celé léto sledovali počínání drahých členů učitelského sboru. Pan profesor Zaritski vyrazil na univerzitu v Barkley, aby učil na vědeckém táboře pro nadané děti. Proslýchá se, že ho rodiče hned druhý týden nechali vyrazit, protože SMRDĚL. Zástupkyně Pearlová si našla jižanského milence a v Micami se učila tancovat u tyče. To byl vtip! Žádného milence si samozřejmě nenašla. Kdo by se s ní taky chtěl vyspat?
(...)

Vzhledem k narůstajícímu množství odpadu mezi literaturou, kterou masy čtenářů označují jako "skvělou", "strhující" a "dechberoucí" jsem se naštěstí naučila knížky nedočítat. Což mi ještě před pár lety přišlo nemyslitelné. Stejně jako podívat se na závěrečné kapitoly. Zatím jsem ani jednou neprohloupila. Ušetřila jsem několik hodin svého života - finále, ke kterému tahle slátanina o bezmála 400 stranách spěla, vůbec nestálo za to. Nečtěte to!

3 07.03.2021

(SPOILER) Zklamání a vztek. Nic víc po dočtení necítím.

Knížka začíná poněkud zmateně. Prolínají se totiž hned tři časové roviny - nepřehání to ti autoři už trochu? Musela jsem číst několikrát, abych se zorientovala, ale dobře.


Hlavní hrdinka Lana zjišťuje, že se potopila loď, jejíž palubu ona sama opustila před osmi měsíci. A to nejspíše po velmi bouřlivých událostech. V kapitolách, nazvaných „nyní“ Lana zjišťuje, zda někdo z jejích bývalých přátel nehodu lodi přežil. V kapitolách označených „tenkrát“ se zase dozvídáme, co se vlastně na lodi kdysi událo.


Je možné, že kdybych se do čtení ponořila na letní dovolené, někde na pláži u hotelu, asi bych byla schopná mnohé odpustit. Leč, začetla jsem se v nesprávnou dobu, bohužel. U nás všude zima, nevlídno, covid a hroutící se ekonomika. Mějte pak rádi partu pařmenů líně brázdící břehy Filipín. Vůbec mi nesednul jejich pohled na život, to bezcílné bloumání od ničeho nikam. Jasně, jde o partu mladých lidí, co si užívají života, já jim to vážně nemám za zlé, jen vysvětluju, proč mě příběh nechytnul.


Být o dvacet let mladší, možná bych mluvila jinak, ale jsem si skoro jistá, že ani tehdy by mě nelákalo spát měsíc v jedněch plavkách, ráno si oblíkat tričko ztuhlé od soli a snídat sklenku rumu.


Toť k základní ose příběhu, která se ale zas nezdá tak špatná. Kdyby se do ní autorka nesnažila vtlačit toliko oblíbená traumata z minulosti. Vždyť by to bezvadně fungovalo i bez nich, proboha! Ne! Zas dítě, co přijde o svou matku, zas ubodání těhotné ženy, zas a znova něco pro zvrácenou společnost, která si to žádá. Já teda ne.


Příběhu by taky prospělo, kdyby byl o polovinu kratší. Táhl se a čpěl až hrůza, úplně by stačila jedna hlavní událost bez zbytečného lepení kudrlinek okolo (závěrečný zvrat, boj na palubě, drogy, vztah Kitty a Dennyho, vzpomínky na dětství…).


A když už bych to jako čtenář hodlala zkousnout, zprasí to celé sloh. Opakování slov, podivné míchání vět v přítomném a minulém čase, chvílemi úplně bez logiky. Nepřirozená, krkolomná slova. Pár ukázek pro představu, myslím, že mluví za vše:

...

Lana přecházela po svém apartmánu, prsty zabořené hluboko v kapsách. Obraz, který malovala, nedokončený zasychal. V normální den by se zrovna chystala odejít do práce. Ale teď neměla ani pomyšlení na to, jít do galerie a vařit zákazníkům kávu. Nemůže myslet na nic jiného než na Modrou. Ví, že Námořní centrum je 30 kilometrů vzdálené. Projíždí kolem jejich cedule každý měsíc, když jede do velkoobchodu nakoupit výtvarné potřeby pro svoji šéfovou.

Denny bezmyšlenkovitě přitakal, jako by se jeho myšlenky toulaly jinde.

Po večeři Shell a Heinrich sklidili misky ze stolu, propláchli je ve velkém džberu s mořskou vodou, a pak je odnesli do podpalubí, kde je doumyli sladkou vodou. Aaaron úzkostlivě šetřil vodou.

„Nemohla jsem spát. Za dvacet minut mi začíná hlídka, tak jsem si řekla, že ti budu dělat společnost.“ „Přišla jsi právě včas. Už se mi chtělo hrozně spát.“ „Přichází to nečekaně, viď? Co jinak hlídkám říkáš?“
...

Hřebíčkem do rakve závěrečného hodnocení byl však patos, který ze stránek odkapával, jak bourbon z červené knihovny. Ta hluboká moudra, co se brala vážně, zatímco jejich autor potahoval šluky jointa a upíjel svou pátou sklenku rumu (nic jiného tam ani nepili). Nedalo se to, prostě nedalo:

...

Pozorovala oblohu plnou hvězd. Pršely z černé noci tak živě, že měla pocit, že stačí natáhnout ruku a prsty je budou moci pročesávat.

Obzor byl zbarvený do ohnivě oranžových a purpurových odstínů, jež se pomalu vytrácely do tlumených odstínů růžové, než se nakonec za ní ustálily do temně modré. Barvy to byly okouzlující, trvalo by celý život namíchat jen polovinu té palety barev.

Usmála se: “Možná, když člověk žije nějaký čas mimo, učí se zbavit toho, čím není. Naučí se stát tím, kým vždy chtěl být.“

“Věříš tomu, že nenávist pochází z pocitu ublížení?“

...

Ne, tak já věřím, že z pocitu ublížení vzniká mizerné hodnocení. Dvacet procent a nazdar!

10 26.02.2021

Otřesná blbina spíchnutá tak slabomyslným slohem, že mi to ani nestojí za komentář. Nedočteno, přeskákáno na konec, lituju každé minuty, o kterou mě tenhle paskvil obral.

Tahle knížka má vážně skvělou obálku. Doslova natěšeně křičí na každého, kdo má rád tajemno a thrillery. Navíc - ten nenápadný třetí proužek adidas, co se krčí pod samotným titulem - inspirováno skutečným příběhem. Věděla jsem, že tohle si prostě musím přečíst! Tak ouha. Z adidas se vyklubal abibas. Ne, že by švadlenka selhala úplně ve všem, ale nepovedlo se, značkové to rozhodně není. Zaprvé sloh. Až když narazíte na knížku, ve které věty drhnou, si uvědomíte, že jejich smysluplné a čtivé uspořádání není úplná samozřejmost. Neříkám, že to bylo marné úplně celé, například samotný začátek byl skvělý. Ale až příliš často se objevovaly pasáže, nad kterými jsem jen zvedala oči v sloup. Zadruhé vkládání deníkových záznamů. Nebavily mě, hnusily se mi a pokaždé jsem je jen přelítla očima. Hned v první deníkové kapitole, do které jsem se dychtivě začetla, se to muselo točit okolo utýrání zvířete (jedno jakého), to aby čtenář hned zkraje pochopil, že je postava zvrácená. Ne, tak tyhle laciné, vyčpělé triky na mě vážně neplatí. Za třetí, a v tom spatřuju hlavní příčinu švu, co jde šejdrem, samotný příběh. Přitom – jedná se o silné kafe, to je jasné každému, turek jak vyšitý, skoro to vypadá, že se na něm nedá nic pokazit. A hele ho, dá. Autorka to přehnala s počtem stran. Záměrem bylo určitě vykreslit plíživě nastupující diktaturu, pozvolna vtáhnout čtenáře a přesvědčit ho, že i on by jistě podlehl. Jenže ve výsledku to bylo spíš strašně rozvláčné a otravné. Pořád dokolečka, jen čím dál tím víc absurdní a hloupé. Nechat své blízké „za trest“ skákat z útesu do moře a čekat, jestli vyplavou???? Nechce se věřit, že si někdo nechá dutinu lebeční tak dokonale zpustošit. Hlavní hrdince jsem nedokázala fandit, nepodařilo se mi s ní ztotožnit, vůbec jsem nechápala, proč na něco tak blbého přistupuje. Prostě mě nebavilo tohle pomalé umírání charakteru sledovat. Přiznávám bez mučení, před půlkou jsem to vzdala. Prolítla jsem ještě letmo poslední kapitolu, připravená knížku nadobro odložit, ale došla jsem ke zjištění, že mě vyvrcholení zaujalo. Pozpátku, hezky kapitolu za kapitolou, jsem nakonec zcela neobvykle, retrospektivně, přelouskala téměř všechny kapitoly. Jen nechutnosti z prostřední části jsem vynechala. Na čtenářskou medaili to není, vlastně-něco takového jsem udělala vůbec poprvé, ale o zážitek víc. Hodnocení nic moc, ale co se dá dělat.

12 05.01.2021

Naprosto se ztotožňuju s komentářem Darami87. Nedočetla jsem, nedalo se to. Mrkla jsem na konec (což je pro mě absolutní porušení čtenářské etikety) a musím říct - díky Bohu, že jsem tomu nevěnovala ani minutu navíc. Tohle byla čirá katastrofa. Jednu hvězdu dávám za skvělou udičku, kterou autor v prvních kapitolách nahodil. Zpracování podivné a samotná pointa to totálně zabila.

5 30.12.2020

Musela jsem se na hodnocení vyspat, abych ze sebe vymáčkla alespoň jednu hvězdu, tohle byla tragédie. A tak dobře to začalo! Řekla bych, že dokonce s potenciálem bojovat o doživotní místo v mé knihovničce, kam si pořizuju jen ty největší skvosty. Začátek (až na ty nechutnosti s rozmázlým mozkem) super. Perfektní atmosféra u soudu, skvělé myšlenky, super dávkování napětí. A pak najednou - bum ho. Propad mezi odpad. Zničeho nic se do příběhu vetřela milostná romantická linka jak z pubertální červené knihovny. Já mám erotické romány ráda, nic proti sexu v knížce nemám, ale tady se to absolutně nehodilo. Uprostřed všeho toho dění ze soudní síně to bylo jako byste si zachumlaní v posteli četli strhující detektivku a pod deku vlezl roztoužený milenec. Proč na to chce skočit proboha zrovna TEĎ??? Vždyť to je jak přerušit nejlepší akční scénu ve filmu reklamou od Vodafounu. Katastrofa! Veškeré nadšení je rázem pryč! Bohužel, červená knihovna zcela převzala roli, milenec se nehodlal vzdát, a tak i celý slavný případ skončil totálním fiaskem zasluhujícím jedině slovo odpad. Tak za ten začátek dávám knížce alespoň jednu hvězdu. Jinak ani ň.

5 30.12.2020

Neměla jsem žádná očekávání, vůbec žádná. Zaujala mě obálka a já si knížku půjčila z knihovny, spolu se štosem dalších. Už po prvních stránkách mi bylo jasné, že jsem narazila na poklad. Nadšeně jsem obracela stránku za stránkou a ani trochu mi nevadilo, že se děj trochu vleče. První část, nazvaná "otec" se mi strašně líbila, a to přesto, že děj vyprávěl farář, jehož pojetí světa mi nebylo úplně blízké. Zaujalo mě několik myšlenek, čtení jsem si po dlouhé době opravdu užívala. A byla jsem nadšená. Podařilo se mi dostatečně navnadit všechny z okolí, kteří mi knížku tahali z ruky, ať už jí dočtu a pošlu dál. Dokonce jsem už přemýšlela, kde si knížku koupím, protože jsem jí rozhodně chtěla mít ve své sbírce. Jenže pak linku vyprávění převzala "dcera" a následoval strmý sešup dolů. Mějte rádi drzého, nevděčného spratka, kterému je všechno jedno. Fanděte blbce, která si za všechno víceméně může sama a jestli ne, tak je vám to stejně jedno. Skoro jí to přejete. Celou prostřední část knížky vystihuje slovo "smrad", ke kterému se autor upnul, aby nám vylíčil pocity hrdinky z páchnoucího místa. Slovo se objevovalo téměř na každé druhé stránce, až jsem si na něj vypěstovala Pavlovův reflex. Zachránilo mě jen to, že jsem si jeho pomocí definovala tu sebestřednou krávu. Celé (nyní již zoufale rozvleklé) vyprávění zakončila část "matka", od které jsem si slibovala vyvrcholení celé šou, jenže, bohužel, ani tady se autor neodprostil od zdlouhavých popisů zážitků z minulosti. V momentě, kdy je finále vyšponované na maximum, mi to přišlo hodně protivné a kontraproduktivní. A smotný závěr? Tak to těžko. Tohle by "ta osoba" (záměrně neříkám která z nich) prostě neudělala. Prostě zklamání. Ach jo:(

9 24.12.2020

Moc pěkně napsaný a vymyšlený příběh. Autorka zraje jak víno, a pokud jsem v minulosti měla nějaké pochybnosti, teď mě přesvědčila, že je fakt dobrá. Měla jsem snad jen trochu problém s orientací v postavách (kdo s kým je v jakém příbuzenském vztahu, kdo koho jak zná, kde kdo bydlí...), ale nejspíš šlo jen o mou čtenářskou roztržitost a nesoustředěnost. Závěr byl na můj vkus až příliš překombinovaný, ale ve výsledku, slušnej oddíl. Blahopřeju, autorka je bezpochyby česká jednička.

24 30.11.2020

Objevila jsem knížku u známé, v krabici na vyhození, a mé srdce zaplesalo - už dlouho jsem jí sháněla. Přála jsem si poznat kultovní sci-fi a nechat se uchvátit, jako spousta čtenářů co mi jí doporučila. A to přesto, že úplně nespadám do cílové skupiny, která ujíždí na vesmírné sci-fi. Neměla jsem tušení, o čem knížka je, chtěla jsem si jí vychutnat se vším všudy. Jenže, musím říct, že jsem jí dočetla jen z úcty k auře, kterou je opředena. Nevěděla jsem, co si počít se spoustou popisných odstavců, připadal jsem si jak ve štrůdlu slepých návštěvníků, kterým průvodce popisuje jednotlivé detaily obří katedrály. K postavám jsem si nevytvořila žádný vztah, ale psychologické prokreslení aktérů se v té době, kdy knížka vznikla, ještě asi moc nenosilo. Ve výsledku - bylo to fajn, ale trochu váhám, jestli si knížku vůbec nechávat, znovu po ní asi nesáhnu...

10 26.11.2020

Sáhla jsem po téhle knížce z důvodu, že mi zabírala místo v knihovničce a bylo načase zjistit, jestli zůstane, nebo půjde o dům dál. Předpokládala jsem, že četbu nedokončím proto, že mě zachvátí zhnusení nad některou z brutalit, která se u autora téměř očekává. Jenže jsem byla mile překvapena velmi čtivým dějem. Nadšeně jsem obracela stránky a říkala si, že případné přehnané násilí nějak přežiju, že mě knížka vážně baví. Jenže-pak se začaly nějak moc často opakovat situace "uteču oknem, chytne mě dveřma". Taky enormně nakynul objem vatové výplně. Až jsem prostě nakonec odmítla s tou slátaninou trávit čas. Bylo to, jako bych si objednala hovězí guláš a dostala 5-litrový hrnec plný omáčky. A hovězí kostky, co se sveřepě brání rozžvýkání. Nedočteno.

Lapena to vážně umí. I když je děj místy přitažený za vlasy, jste schopní to odpustit. Není možné knížku odložit, chcete vědět, jak to celé vlastně bylo. Skvěle nadávkované napětí, výborné střídání děje z pohledu různých postav. Dokonce mi tentokrát ani nevadil použitý přítomný čas, dokonce se mi líbil! Trochu mě mrzelo(ne, fakt mě to naštvalo), že se potvrdil můj typ na pachatele, i motiv (který doslova volal o pozornost) a celé závěrečné odhalení tak pro mě nemělo tu správnou šťávu. Ale co se dá dělat. Ono je těžké v dnešní době vymyslet něco, co by průměrný čtenář detektivek a thrillerů nepředpokládal. Tentokrát tedy nedávám plný počet za příběh, ale za zážitek. PS: ta brutální scéna (naštěstí jediná) v úvodu knížky byla zbytečná. Myslím, že není třeba se velkoryse podřizovat současnému trendu a fiktivní poptávce po šťavnatém násilí. Mě osobně mnohem víc baví thrillery, ve kterých nestříká krev. Ale zjišťuju, že většina lidí miluje Keplera, Cartera a spol. Škoda.

23 11.11.2020

Sláva. Konečně poutavý námět bez trýznivých vzpomínek na trudné dětství, nebo bez napínavých kapitol plných umlácení některého ze zvířat. Už jen za tohle líbám všechny uživatele, kteří mě podnítili šoupnout Umrlčí cestu mezi "chystám se číst". Byla jsem nadšená. Přesně tohle jsem potřebovala, jinak by mě z těch zoufalých, nudných, a přitom brutálních témat už hráblo. Tahle knížka je jiná a je skvělá! Jediné mínus spatřuji v obálce a názvu, vůbec nelákají na skvělou jízdu, kterou autor nabízí. Škoda.

12 25.10.2020

(SPOILER) Autorka umí psát. Za to ty dvě hvězdy, aby bylo jasno. Ale jinak - ZASE traumata z dětství, ZASE utýraná zvířata (a ne jedno, ale hned tři). Proč??? PROČ, proboha??? To jsou ti spisovatelé tak nemírně neschopní, že si nedokážou vymyslet příběh bez těch nápomocných berliček? Které mimochodem vůbec nefungují? Necítím mrazení, ale znechucení, to bylo účelem? Strašný! Ne, autorka si prostě nemohla pomoct a musela to tam fláknout. A tak čtete a říkáte si, chudák dítě...pak: chudák matka...pak: chudák otec...pak: chudák zvíře...pak: chudák kámoška...
Vše funguje podle lajny, které máme věřit, a to přesto, že postavy jednají chvílema úplně mimo. Jeden příklad za všechny: učitelka si všimne, že jedno dítě ve třídě není úplně v pohodě. Rozhodne se dítěti pomoct. Chrání ho. Ale když ho přistihne při krádeži jídla, šupajdí to řešit k říďovi jako hrdelní zločin. Každý normální člověk by snad pochopil, že to je volání o pomoc, a známka toho, že se v rodině něco děje. Přitom aféra s utýráním psa byla dospělými opomenuta zcela bez povšimnutí, za tohle přišel trest jen od kámošky ve stylu "nebudem spolu kamarádit". To si do školy nepřišel stěžovat ani majitel zvířete?
Prostě mě to štvalo!
A stejně jako ostatní, kteří to zde zmiňují, by mě zajímalo, jestli překlep ve jméně v jedné ze zásadních kapitol byl jen omyl, či záměr. V obou případech je to neodpustitelné. To je jak kdyby si v detektivce vrah podepsal kudlu, všem nám to ukázal a zvratem by byla poslední kapitola v duchu-jé, takhle já se přece nejmenuju...Fakt jsem naštvaná!

11 22.10.2020

Říkala jsem si, že se na recenzi vyspím, že přece není možné, abych každou druhou knížku ocejchovala hodnocením "odpad". Usínala jsem naštvaná (kolik času jsem čtení věnovala), ale s předsevzetím, že se pokusím najít nějaký klad. Tak ano. Zvrat, dělící první část knížky od druhé, byl skvělý. Za ten si autorka rozhodně nějakou hvězdu zaslouží. Ale ten celkově tupý příběh!!!
Byla to tak nesmírná blbina, že stále váhám, jestli jsem to s tou jednou hvězdou přece jen nepřehnala. Prosimvás, nečtěte to.

13 18.09.2020

Prvních pár stránek a byla jsem nadšená. Neotřelý sloh, pěkná spojení, svižné tempo, nadějně tajemné téma. Ale pak to začalo nějak drhnout. Nakoukla jsem na místní komentáře, kterým se podařilo mě opět navnadit. Šokující vyvrcholení, čtivá kniha, hrozně zajímavá, psychothriller…
Pro představu přikládám dvě citace z textu:
1)…………………...
Byla jsem na Bradley teprve druhý týden a už jsem musela vyměnit celý šatník, až na ty oranžové kapsáče od Abercrombie and Fitch. Byly ohavné a nevkusné, ovšem tou pochvalou od Hilary se jim dostalo výsadního posvěcení.
2).......................
Máma mě vzala do obchodního centra King of Prussia a v butiku J.Crew jsme utratily dvě stě dolarů za hromady tvídových, hrubě pletených oblečků.
Poslední zastávku jsme udělaly v Nordstromu, kde jsme koupily dřeváky Steve Madden, stejné, jako nosily všechny ty holky živící se salátem. Dlouho předtím, než je člověk uviděl, bylo slyšet ty jejich klapající dřeváky se stélkami mlaskavě se lepícími na paty.
……………….

Podivné, prázdné věty na střídačku s těmi opravdu skvělými. Sveřepě jsem se nořila hlouběji a dál, ale měla jsem dojem, že nejsem schopná pochopit, co si o tom všem myslet. Pubertální román? Ironický výsměch „Pravým blondýnkám“? Drama s hlubším smyslem? Otravovaly mě neustálé narážky na světové značky, které mi vůbec nic neříkaly. Chytla jsem se tak maximálně při zmínce o Victoria's secret nebo Starbucks, jinak jsem si připadala úplně mimo. Spoustu vtipů jsem tak nejspíš nedocenila, škoda. Postavy jsem vnímala jako přihlouplé pipiny. Je to duté a má to kolínka. Fanděte pak něčemu takovému. Otráveně jsem přeskákala až na konec, aniž bych si užila „ten zvrat“. Což jediné mě mrzí. Samozřejmě jsem to vůbec nepochopila. To mě štve.

6 14.09.2020

Tu hvězdu dávám za první dvě třetiny. Přihodila bych i víc, ale ten závěr byl tak NESKUTEČNĚ idiotský, že jsem měla chuť hodnocení "odpad" vyzvracet přímo na knížku. Uznávám, že začátek a střed se četl dobře, děj mě držel v šachu, a to přesto, že mě po celou dobu příšerně iritovalo, když si někdo:
"prohrábl vlasy"
"upravil šátek"
"masíroval kořen nosu"
Autorka byla na tahle větná spojení tak hrdá, že je musela bezpodmínečně použít alespoň jedenkrát v každé kapitole. Ale přežít se to dalo. Co jsem ovšem nestrávila, bylo vyvrcholení. Jako kdyby vrazila klávesnici své dceři z prvního stupně základky a nechala to celé na ní. Sloh i námět. Bacha spoilery: Braková slátanina plná duchů, červů a hrobů. Sem tam lebka a cákance krve. Všichni mrtví a pak živí. Posuny v čase, které nedávají smysl. Za počasí může duch, nebo spíš poltergaist, možná jeho otisk energie, případně duše. Hodní duchové odchází s úsměvem na rtu. Hepáč, kdy se všichni objímají. Prohrabujou si vlasy, posunují šátek a mnou si kořen nosu. Pro ty, co stále váhají snad ještě pár perliček ze dna:
.................
Když Remy couvala od díry v podlaze, za změtí židlí se něco pohnulo. Přízrak tam byl schoulený a prsty si dál ohmatával obličej v místech, kde měl dříve spodní čelist. Jeho vypouklé oči je sledovaly. Remy na něj výhružně zamávala pohrabáčem.
.........................
April nacouvala do hromady židlí. Oči měla vyvalené, div nevypadly z důlků, improvizovanou zbraň držela nad hlavou. "Kam zmizel?" zapištěla. "Byl to jenom duch." Remy udělala krok dopředu a snažila se nasát do plic nějaký vzduch. "Měl dost energie na to, aby se zhmotnil. Pravděpodobně to byl on, kdo sundal žebřík."
.............
"Za tebou!" vyštěkl Mark. April se rozšířily zorničky. Otočila se a zalapala po dechu. Klopýtala pozpátku. Přízrak udělal krok směrem k ní a škrábal se na tváři, ze které mu crčela krev. Jeho nehty cvakaly skrze tvář o horní zuby.
…….
Takže závěrem snad jen varování: Chvíle vašeho života, strávené s touhle blbinou, už vám nikdy nikdo nevrátí.

14 09.09.2020

Možná, kdyby mi bylo 16, nikdy jsem neviděla Carrie (kultovní snímek z roku 1976) nebo Případ číslo 39 (film z roku 2009), tak bych si hrůzou okusovala nehty a skvěle se bavila. Jenže smůla. Navíc jde o další z titulů, co si nemůže odpustit traumata páchaná na dětech. Proč? Asi se přeorientuju na jiný žánr, nějak je to tu u thrillerů furt na jedno brdo...

6 27.08.2020

Naštěstí jsem již po prvních pár stránkách pochopila, že V4O (neboli vrah čtyř opic) nebude matroš pro mou outlocitnou duši. Čím víc krve, tím víc adidas. Hlavně to musí být co nejvíc zvrácené, a nechutné. A je potřeba tam prdnout něco z pošahaného dětství. Deníkovou formou, to zaujme. Jak jsem se dočetla z komentářů (neb jako čtenář samotné knihy jsem se daleko nedostala), nechybí ani osobní tragédie ze života vyšetřovatele a geniální tahy padoucha kontra naprostá neschopnost policie ("Dostanu tě, Fantomasi"). Za mě ne a může to být napsáno sebelíp, sorry.

Zdá se, že vyvrcholení příběhu potrápí kdejakého dobrého spisovatele. Až do samotného finále to byla paráda za pět hvězdiček, ale ten konec příběhu, to je vám taková slátanina, že to snad ani za řeč nestojí. Nebudu se zbytečně rozepisovat, byla to prostě blbost.

6 18.08.2020