kackahracka komentáře u knih

Na knížku jsem se tak těšila, že jsem si jí dokonce nechala rezervovat, což nedělám tak často. Příslibu podobnosti s Dívkou ve vlaku se prostě nedalo odolat. Po prvních stránkách se dostavila ostražitost - traumatický zážitek z minulosti spojený s dítětem - už ZAS?! To někdo nemůže napsat knížku, ve které se nehraje na mateřské city? Navíc se mi motaly postavy i časové linie, nebyla jsem schopná se pořádně začíst, prostě jsem knížku odložila a začetla se do jiné. Jenže nedalo mi to a vrátila jsem se. Zodpovědně jsem si dokonce nakreslila časovou osu (ano, je to trapné), neboť jsem měla dojem, že to, že děj stále nechápu, je kvůli mé chabé koncentraci. Jenže ono popisovat jednotlivé kapitoly stylem-"Jaro 2013", "Před dvěma lety", "Léto 1993"... a v kapitolách navíc děj ujasňovat větami: "Je to už sedm let, co manželka ...", "když byly chlapci tři roky...", případně-"stalo se to již před 20 lety...", je zkrátka zlomyslné. Navíc jsem narazila na dvě kapitoly, které byly označené chybným časovým údajem, který jsem ve vzteku nekompromisně přepsala. A jako bonus mi při prolnutí příběhů absolutně neseděl věk jednoho z hrdinů, ale hledat, kde jsem já, či autor udělali chybu jsem vzdala. K tomu všemu nezajímavý vykonstruovaný příběh s románem, který si vycucal z prstu někdo, kdo u událostí nejspíš ani nebyl. Píšu "nejspíš", protože knížku jsem v půlce odložila, a tak ani nevím, jak dopadla. Dávám palce nahoru komentářům od "hellena 1523" a "Owen_CZ", kteří naprosto přesně vyjadřují to, co si o knížce myslím já. A vlastně jen díky nim jsem "Dokonalého cizince" s úlevou definitivně zaklapla, jinak bych se s ním marně trápila doteď.

9 27.02.2017

Jo, tenhle příběh jsem teď zrovna potřebovala. Protože jsem byla přesycená všemi těmi složitě propletenými detektivkami ze Švédska, těmi ponurými vraždami, které jsou momentálně in. Bylo osvěžující začíst se do zdánlivě obyčejného příběhu, ztotožnit se s ním a vlastně být rád, že absurdní vygradování se událo jen na papíře a přitom tak nějak uspokojilo vlastní touhu po spravedlnosti...Bavilo mě sledovat děj střídavě z jednoho a druhého pohledu, poměrně rychle jsem se vcítila do hlavní hrdinky a fandila jí do poslední stránky. Zajímaly mě myšlenkové pochody jejího manžela, jakobych tím mohla pochopit všechny chlapy, co si hledají milenky. Trochu mi unikal význam popisovaných psychoterapeutických sezení, i toho, čeho se hlavní hrdinka dobrala v závěru knížky, tedy toho traumatu z dětství. S hlavním dějem to podle mě vůbec nesouviselo, nic to nevysvětlovalo a trochu zbytečně to narušilo výsledný dojem. Jinak za mě dobrý!

4 21.02.2017

Četla jsem před léty, nyní se ke knížce vrátila a doufala, že jsem dostatečně zapomněla děj. Bohužel ne - rozuzlení všeho bylo tak skvělé, že se zkrátka zapomenout nedá. Doporučuji všem, co se seznamují s Agátou.

9 15.02.2017

Odložila jsem na dobu budoucí. Probírané téma mi nebylo příjemné, nedokázala jsem se naladit na žádnou z postav, nechtěla jsem zjišťovat, co se jim kdysi stalo, ani co se jim stane. Zkusím za pár let...

Nečtu anotace ani recenze, dokud se u knížky nedostanu za půlku. Baví mě začít číst, aniž tuším, čeho se příběh týká, stačí mi doporučení, že je knížka skvělá. Na "Farmu" jsem dostala reference z několika stran, a tak jsem se nemohla dočkat, až se k ní dostanu. Zklamání přišlo hned po prvních větách, příběh rozvíjel téma, o kterém se mi nechělo číst. Jenže, po pár stránkách přišel zvrat a já se začetla tak, že jsem nebyla schopná přestat. Děj má spád díky krátkým kapitolám a nutí vás to neustále oddalovat moment, kdy knížku kvůli únavě zavřete "na zítřek". Po celou dobu váháte, na čí stranu se vlastně přidat, protože celý příběh zkoumáte z podivného úhlu, který dává smysl. Rozuzlení pro mě bylo trochu zklamáním, zanechalo ve mě smutek, vlastně jsem ty poslední kapitoly přečetla dost rychle jen proto, abych "to už měla za sebou" a nemusela na to moc myslet. Závěr sice vyznívá pozitivně, ale celkově na mě po dočtení dolehla tíha, po které jsem netoužila. Budu se asi muset načas přeorientovat na nějaký veselejší žánr...

8 14.02.2017

Tak jsem si tuhle knížku přečetla po nějakých 15 letech znovu, trochu nejistá, jestli si nezkazím ten dojem, který na mě tehdy udělala, ale je to jedna z mála knih, které nezklamou v žádném věku. Sloh pravda trochu pokulhává, těžko říct, jestli jsou některé z neobratných obratů vinou špatného překladu-nic to ale nemění na tom, že je to jedna z nejlépe napsaných detektivek, co jsem kdy četla. Pamatuju si ten pocit před těmi lety, kdy jsem do posledního momentu netušila, kdo je vrah, dokonce ani tehdy, dokud na scéně nezůstali jen dva podezřelí a závěrečná kapitola mě doslova znehybněla v němém úžasu. Zážitek to byl tak silný, že jsem ho bohužel nezapomněla, a tak ta četba napodruhé ztratila to hlavní kouzlo ze závěrečného odhalení. Přesto-nejde jinak než pět hvězd. Tahle detektivka je prostě top!

18 10.02.2017

Docela by mi stačilo, kdyby knížka skončila někde po první třetině. Padouch by zůstal padouchem, rodina rodinou, dobro by zvítězilo nad zlem...Ne že bych vyhledávala pohádky, ale nejspíš jsem v životním období, kdy mě tyhle témata, ve kterých se probírá nešťastné dětství, zbytečně dojímají. Dávám hvězdu za skvělé zpracování prolnutí dvou časových linií, další za zajímavý námět a třetí za překvapivý konec. Strhávám za to, že když si to tak zpětně dávám dohromady, moc mi nesedí chování hlavní hrdinky, a taky za to, že ač byla knížka skvělá, zanechala ve mě tak negativní pocit.

2 07.02.2017

Měla jsem životní období, kdy jsem Agátu milovala. Teď jsem se k ní po letech vrátila a cítím docela rozčarování. Buď se ze mě stal náročný čtenář, nebo jsem narazila na špatný překlad, ale knížka se skoro nedala číst. Nudné, jednoduše napsané pasáže alá slohová práce ze základní školy. Příběh bez života a energie, žádný pocit kouzla z anglické romantiky, který mě v minulosti pokaždé tak uchvátil. Dlouhé a nezáživné nic, znenadání krátce vylíčený zvrat, pak zmatek a závěr. Dočetla jsem jen ze zvědavosti, ale noc s touhle knížkou byla opravdu "nekonečná"...

4 31.01.2017

Ne, nemám ráda volně navazující série, protože v mezidobí čtu i jiné knížky a nebaví mě vybavovat si děj a souvislosti, které jsem už zapomněla. Připadám si pak, jako bych sledovala seriál od půlky. Navíc mám u Keplera problém s tím, že mi jsou jeho postavy nesympatické, nefandím jim a ani nerozumím tomu, co dělají nebo říkají. K tomu pokaždé něco brutálního, pokaždé pitvání v rodinných vztazích, nějaké trauma, co ve vás zanechá bolestný pocit, nějaká příhoda s mrzačením zvířete, prostě pokaždé něco, při čem si říkáte-mám to číst dál? A čtete, protože se chcete dozvědět víc ohledně hlavního děje, ale příběh neustále odskakuje stranou a seká do vás drobnými zbytečnými nechuťárnami. Jo, napsáno to je dobře, ale číst se to nedá...

8 25.01.2017

Tuhle knížku musíte začít číst za soumraku. V křesle před velkým oknem s výhledem do krajiny. A zaručuju vám, že jí neodložíte, dokud jí nedočtete uprostřed černočerné noci. Budete kontrolovat, kolik vám ještě zbývá stránek do konce, protože budete zoufalí z touhy vědět "co se vlastně stalo" a zároveň budete šťastní, že stránek neubývá, protože se nechcete rozloučit s tak skvělým čtením. Nepátrejte po tom, o čem knížka je, nečtěte její přebal. Prostě se jen ponořte do reality jednoho děsivého víkendu a příběh vás nepustí, dokud nedočtete poslední stránku.

15 31.10.2016

Na knížku jsem se těšila a po slibném začátku s několika docela znepokojivými momenty jsem byla ochotná skousnout i pár dost nudných pasáží z finančního světa. Ty se však staly jakýmsi neochvějným pilířem celého příběhu, jakoby čtenář nemohl pokračovat dál bez toho, aby byl masírován termíny (a vývojem cen) z akciových trhů. I vedlejší postavy sice sem tam samy poznamenaly, že burzám a všemu okolo ani přes složité vysvětlování nerozumí- a čtenář si tím může oddychnout, že za blbce není sám - ale jaksi mu přes to nepochopení nemůže být děj příjemný. Přelouskávala jsem ty pasáže poctivě, jakoby to byla učebnice pro akcionáře, aby mi neunikl žádný z "wow efektů" v ději, a přitom jsem po dočtení pochopila, že to vlastně nebylo nutné. Nehledě na to, že jsem si nedokázala zamilovat podivínskou hlavní postavu, nefandila jsem jí a ani nechápala, co a proč dělá. Příšerně mě iritovaly věty typu"..."...dvouprocentní roční poplatek za správu aktiv ve výši jedné miliardy dolarů představoval dvacet milionů dolarů jen za to, že budou chodit do práce. Jinými slovy roční příjem šedesát milionů dolarů za práci, která bude hotová během dopoledne, a za dvě hodiny nesnesitelného blábolení v přepychové restauraci. Za to byl ochoten trpět dokonce i Hoffmann (hlavní postava)..." K srdci mi přirostl snad jen hlavní vyšetřovatel, který zapadal do normálního světa a ten Hoffmanův shrnul takhle" "...Kdybych tomuhle přišel na kloub, napadlo ho, možná bych mohl být zrovna tak bohatý jako tenhle chlápek. Jeho vlastní investice, k nimž ho před pár lety přemluvil jistý uhrovitý finanční poradce, aby si zajistil spokojené stáří, měly momentálně hodnotu o polovinu nižší než tehdy, když je uložil. Jestli to takhle půjde dál, bude si muset po odchodu do výslužby najít práci alespoň na částečný úvazek. Možná skončí jako šéf ostrahy v nějakém supermarketu a tam bude dělat, dokud v práci nepadne, To nemusel ani jeho otec, ani jeho dědeček. Třicet let u policie, a on si nemůže dovolit dokonce ani žít ve městě, kde se narodil!..." No a vlastně ani závěr mě niíjak nenadchnul. Téma zajímavé, ale tak nějak od půlky předvídatelné. Tři hvězdy za těch pár momentů, kdy mi přejel mráz po zádech...

2 23.10.2016

Četla se výborně, až do okamžiku, který jsem jako matka dvouletého dítěte nebyla schopná překonat. Tři hvězdy za to, co jsem přečetla, zážitek ze zbytku (který si tak nějak dokážu představit) snad někdy v budoucnu...Pro ty, co nemají děti, to musí být bezpochyby skvělé čtení. Těm, co děti mají, to moc nedoporučuju. Blbě se to vysvětluje, ale mateřské hormony jsou sviňa.

8 07.10.2016

Miluju detektivky a v těch od Mo Hayder jsem začala Ostrovem sviní, který byl fantastický. Panenka, Ptáčník a Unesená mě taky nadchly, ale Pečovatelem u mě tahle autorka skončila. Je to nejnechutnější knížka, kterou jsem kdy četla, popisované scény ve mě budou v odporu rezonovat do konce života a já si nepřeju nic jiného, než na ně zapomenout. Knížku jsem dočetla jen z důvodu, že jsem pořád doufala v "lepší konec", který se nejenže nekonal, ale s pompou dokončil tuhle orgii nechutných, zbytečných a krutých scén. Ne že bych na násilí v knížkách nebyla zvyklá a že bych byla citlivka-ale tohle byla vážně síla v tom nejnegativnějším smyslu. Přečetla jsem za život stovky, možná tisíce knížek, ale tahle mě zasáhla tam, kde zatím žádná jiná. Je to o násilí na dětech, na rodinách, na osudech, ale napsané tak, že si pořád jen opakujete PROČ? Tohle je prostě něco, co NECHCETE ČÍST a NECHCETE NAD TÍM PŘEMÝŠLET. Díky téhle knížce jsem přerušila dlouhou a oblíbenou serii detektivek (od nejrůznějších autorů), protože jsem se cítila nesmírně vyčerpaná a zklamaná z toho, kam až může zajít autor ve vymýšlení zvráceností.

5 20.10.2015