kackahracka komentáře u knih

(SPOILER) SPOILER!: Aby bylo jasno-tu jednu hvězdu dávám za to, že to bylo opravud čtivé a dobře napsané. A kdyby to nebylo tak nesmírně BLBÉ, tak bych se od toho nedokázala odtrhnout. Jenže já to od stany 200 prostě jen přelouskala po odstavcích až na konec. A ještě teď se křižuju, že jsem to udělala a netrápila se s tím poctivě větu po větě. STRAŠNÝ!!!! Hlavní hrdinka mě vytočila hned v úvodu, a to svou "vlastní drobnou rebélií", čímž myslela fakt, že cíleně odhazuje vlhčené ubrousky do záchodu, i když jí majitelé slušně žádají, aby to nedělala. Asi jsem se měla jako čtenář naladit na její rozvernou povahu, ale mě to nepotkalo. Příběh byl přitažený za vlasy tak, až mi vylézaly kořínky z folikulů na hlavě. Posuďte sami: neštastná, mladá dvojice, která se dlouhou dobu marně pokouší o miminko, absolvuje několik cyklů umělého oplodnění, načež se nečekaně zadaří. V poslední fázi vymodleného těhotenství si JEN TAK vyjedou na zcela odlehlou a opuštěnou chatu. Kde se (krindapána) roběhne porod. Aby toho nebylo málo, tak zjistí, že je dům zamčený zevnitř, nedá se z něj dostat ven, nikde nikdo, zmizí jim mobily i klíče od auta, prostě jsou odříznutí od světa. Rodí se, rodí, atmosféra houstne, potud super, paráda. Střih, další kapitola je o měsíc později, kde oba zdrceně truchlí nad ztrátou miminka. Jestli mě kdy v knížkách štvaly dvě časové roviny, tak tady tento koncept zcela zabil děj. Hřebíkem do fošny byl pak fakt, že "mají tajemství", které nesmí nikomu říct, a pak taky to, že "někdo zemřel a oni někoho zabili...". Velmi brzo mi došlo, že dítě ve skutečnosti přežilo, a zůstalo u psychopatů, kteří provozovali daný penzion. Protože těmto lidem kdysi zemřelo dítě a oni si takto chtěli přijít k vlastnímu. A že jim ho naše milá, hodná dvojice přenechala.....Jakože cože? Jako matka tří dětí jsem si nedokázala (opravdu opravdu ne) představit jediný scénář, který by mě přinutil opustit po porodu dobrovolně vlastní dítě a žít život, který postavy předváděly v kapitolách "poté". Četla jsem dál, protože jsem chtěla vědět, co se tam v tom penzionu teda stalo a nesmírně mě iritovaly kapitoly "ze současnosti". Oba zdrcení rodiče normálně chodili do práce, procházeli se připraveným pokojíčkem pro dítě, ženské prosakovalo mlíko skrz oblečení a při tom si vymýšlela báchorky pro rodinu a přátele a popisovala, kterak jim dítě zemřelo pod rukama. Sem tam dostali mail s fotkou syna, kterému psychopatka drží u krku nůž, aby je varovala, že nesmí ani ceknout....No a konec? Bizár! Krát milion. Vyjde najevo, že ženská z penzionu je ve skutečnosti teta té novopečené matky a novopečená matka je poběhlice, co si vytoužené těhotenství omylem uhnala s nejlepším kamarádem manžela (který měl pomalé spermie a proto se jim nedařilo otěhotnět). Celé zakončení téhle prekérní situace (těhotenství s nesprávnou osobou) bylo cíleně naplánováno onou vykutálenou maminou (která nesnesla představu, že by se její manžel dozvěděl pravdu o její aférce) a tetkou z penzionu (která před lety přišla o dítě vinou právě té maminy-tenkrát malé holky). Dohoda zněla, že mamina se rozjede s nicnetušícím manželem do penzionu, tam jakože porodí, tetka sehraje psychopatku a čerství rodiče se přátelsky podvolí a své dítě jim tam nechají na památku. A všem doma potom nakukají, že dítě zemřelo při porodu...Moment-takže v tom penzionu ta mamina zinscenovala scénku a ač se jednalo o vymodleného potomka, je to levoboček, takže pryč s ním, pro tetu a její trauma dobrý. Tetka má náhradu za vlastní zemřelé dítě a mamině se uleví, že nemusí manželovi vysvětlovat aférku s nejlepším přítelem.......Během scénky ovšem zapíchnou strýčka, kterého pak s manželem (který chudák jako jediný celou dobu netuší, co se děje) odnesou v kufru vyklopit do řeky....Prosimvás-ta jedna hvězda, co jsem dala, nepřehnala jsem to?

24 26.02.2023

(SPOILER) Knížka u mě bohužel narazila a míjím se s nadšením mých spolehlivých doporučovatelů (Raduš, promiň). Jako-být v jiném rozpoložení, asi bych tendlenc příběh taky slupla, ale já se v půlce přistihla, že se mi děsně nechce číst. Přišlo mi to jako dlouhé, trýznivé trápení všech zúčastněných (postav). Připomnělo mi to televizní sérii Nevinné lži (nebo jak se to jmenovalo)-kdy divák sleduje bezpráví na obyčejných lidech. V momentě, kdy v příběhu na povrch vyplulo zabití dítěte, jsem prostě zaklapla a řekla si, že s těma hajzlama z kížky už víc času trávit nechci. Ale chápu, že chyba byla tentokrát ve mě, holt špatná čakra, či co.

Hodnotím s odstupem, takže dojmy hledám někde pod stolem. Hodí se tu poznámka, co někde někdo zmínil (možná jinde, nicméně tady to sedí): hlavní hrdinka vypila tolik vína, že jsem měla strach, že po dočtení sama nadýchám. Knížka mi byla doporučena kvůli šokujícímu závěru-a ano, ten teda byl. Jenže se nemůžu rozhodnout, jestli ho hodlám přijmout. Tak nějak se zdráhám knížku doporučit a osciluju mezi-to byla ale děsná kravina/dost zajímavý...Každopádně nevšední zážitek.

12 27.07.2022

Jé, Karle, já se spletla!
Po knížce jsem sáhla ,protože mi ji někdo doporučil a teď čtu a čtu a říkám si-kruci-ty jsi tak nesmírně náročná! Co to máš za období, že se ti nic nelíbí. Přece nemůžeš odložit DALŠÍ knížku! A tak se nutím a potím a nakonec kouknu sem na hodnocení-a sláva! Nejsem v tom sama! Díky vám všem! FAKT je to divně napsané a FAKT se to nedá číst!

Asi jsem se omylem pustila do úplně jiné knížky, a jak tak koukám, ještěže jsem se netrápila dlouho. Sloh byl nesmírně krkolomný, často se opakovala stejná slova, některé věty na sebe ani nenavazovaly. Přítomný čas se míchal s minulým, některá souvětí jsem musela číst víckrát, abych pochopila, kde myšlenka začíná a kde končí:

..........
"Číslo stolu?" zeptá se barista, když se Sarah konečně dostane na řadu. Stejně jako je Camilla na WhatsAppu, tak i ona byla myšlenkami někde úplně jinde. Zdá se, že se nedokáže na nic soustředit, a přemýšlí o tom, jestli je pravda, že cukr ovlivňuje plodnost, na svou perimenopauzu, a jestli právě to není původcem všech jejích problémů s otěhotněním. Potom v myšlenkách zabrousí k tomu, aby si připomněla, že si musí zajít nechat zkontrolovat jednu divně vypadající pihu (nesmí zapomenout s sebou k doktorovi vzít iPad, aby se s ním Casper zabavil), a potom začne přemýšlet o tom, jestli vlastně nezapomněla zapsat Caspera na hodinu tenisu. Jestli má večer podruhé naplnit pračku, než se začne koukat na Na mušce, nebo jestli bude příliš unavená a usne dřív, než pračka dopere.
"Do pytle. Pardon. Já jen..." Mávne rukou nad hlavou. "Promiňte, zapomněla jsem. Jsme hned vedle herní zóny. Víte, ten stůl u okna. Ten, u kterého chce každý sedět." Zasměje se, ale číšník na ni koukne, jako by ji chtěl politovat. "Děláme to stejně jako Němci, když si na pláži rezervují lehátka ručníky." Zakucká se svým špatným vtipem. "Ale nic, zapomeňte na to."
"Ten, ze kterého je vidět na kriketové hřiště?" pomalu se jí zeptá, jako by měla potíže se sluchem. "To je stůl osmdesát sedm." Klepe prstem do pokladny, dokud necinkne. Sakra. Myšlenkami už je zase jinde.

.......
Odkládám a vracet se určitě nebudu.

(SPOILER) Strašně mě bavil autorčin styl psaní. Vtipný a sarkastický, přesně podle mého gusta:
.....
Kurz začne. Sonia nás vyzve, abychom se připravili na "dechové cvičení" s partnerem, a já si uvědomím, jak moc se mi ulevilo, že tu Rachel je. Musím si kleknout na všechny čtyři na dřevěnou podlahu, pod koleny mám jeden ze Soniných ušmudlaných batikovaných polštářů. Úloha Rachel spočívá v tom, že mi masíruje záda a povzbuzuje mě, abych prodýchávala "vlny" - tak Sonia nazývá mučivé bolesti, k nimž jsme všechny odsouzené. Sonia mezi námi kličkuje, ruce rozpřažené, krouží zápěstím a vymýšlí si nějakou povídačku o vlnách na pobřeží a rozplétajících se stuhách okolo našich děloh. Ostatní klečící maminky natahují krky, aby zachytily, co říká. Její slova však většinou přehlušují Racheliny komentáře.
"Ty válíš, Helen!" vykřikuje. Rukama si plácne po stehnech. "Je to pecka. Jsi skvělá. Tlač, Helen! Tlač! Proboha, vidím hlavičku!" Vybuchne smíchy. Jedna z maminek nesouhlasně mlaskne.

........
Autorka skvěle popisuje Rachelinu rozjívenost a drzost, je to k popukání-jenže-začne toho být až moc. Stupňuje se to až k absurdním a málo uvěřitelným situacím (Rachel přijde k Helen domů zrovna v ten večer, kdy s manželem slaví výročí. Jídlo na stole, svíčky, intimní chvilka...A přesto Rachel pozvou dál, ta jim "v rozrušení" kouří v předsíni, pak zasedne k jídlu, sem tam něco ušpiní, nebo zničí, a pak si dotáhne kufr a nastěhuje se do "pokojíčku pro miminko"...). Pak se u Helen zabydlí, Helen zjistí, že Rachel šmejdí po pokojích, vše užívá "jako doma", krade jí věci...Ale stále nic, pohoda....
Přistihla jsem se, že každou další scénu s Rachel očekávám s povytaženým obočím-čím nás to zas autorka nakrmí, a co všechno ještě do příběhu nacpe. Místo, abych si to užívala, mi to celé začalo být strašně protivné. Jako když někdo dokolečka vypráví ten samý vtip.
Taky mi vadilo přeskakování mezi osobami (zčistajasna se tam objevila nějaká Katie, odvyprávěla celou kapitolu o nějaké soudní síni a zase zmizela). Kapitoly psané kurzívou mi vůbec nedávaly smysl (je to minulost? Přítomnost? O koho tam jde?)-byly to takové podivné výkřiky do tmy, se kterými jsem si nevěděla rady ani po dočtení knížky.
Celkově-nebylo to špatné, ale úplně jsem si to teda zrovna neužila...

6 06.07.2022

(SPOILER) Já vám nevim. Mě na tom něco děsně vadilo. Chybu spatřuju v tom, že jsem knížku nemohla číst na jeden zátah, a tak jsem se neustále vracela o stránky zpátky a nějak mi do sebe nezapadaly souvislosti. Asi jsem to nepochopila úplně správně, protože jestli jo, přijde mi to HODNĚ přitažené za vlasy. No uznejte: mlaďounké maso (dědička velkého jmění) a pupkáč před důchodem (s dluhy a švorc. Navíc má manželku a děti) se do sebe děsně zamilujou. Už od začátku víme, že pupkáč je pěknej prevít, co balamutí jak manželku, tak milenku. Klasická odrůda příživníka, co si z života vyzobává jen to super, a to už od střední, kdy z něj byl povaleč s cígem v koutku. Vzal si před lety za manželku holku, co se snažila něco dokázat a tuhle holku (teď už ženskou v letech), podvádí, páč se nudí. Píše si deník, abychom to všechno pochopili. Ač stále ženat, vyjde mu svatba s naivní husičkou a peníze ze zámožné rodiny mu spadnou do klína. Tady započala má nespokojenost. Jak jako-to si může člověk někoho vzít až takhle jednoduše? To se někde na matrice nekontroluje? Doklady a tak? Rodina, co má miliony, dá úplně s klidem svou jedinou princeznu nějakému pochybnému týpkovi? Na to, jak hloupě ten chlap působil, tam nebylo vůbec vysvětlené, jak obešel všechnu byrokracii. Jediné, co se řešilo byl fakt, že si ten chlap týden před svatbou s hrůzou uvědomil, že musí splašit nějaké "věrohodné příbuzné", aby na svatbě vypadal "normálně". A tak podplatil ožraly ze zapadákova, kde vyrostl, aby mu na svatbě hráli kompars....Prostě-mě přišlo, že co scéna, to bizár. Deník, ve kterém se zpovídá ze všech svých hříchů i z důvodu, proč se žení za dědičku pohádkového jmění (prachy), pak "omylem" pošle její nejlepší kamarádce...(???-tak to určitě). Pak vyjde najevo, že deník nepsal (a neodeslal na špatnou adresu) on, ale zhrzená manželka...(??? Jak, proboha? Vždyť v těch dopisech bylo spousta momentů, o kterých nemohla mít manželka ani páru (pokud si jí teda mažel na své výlety za milenkou nepřibalil do batohu a ona nevykukovala šperhýrkou, co zrovna dělaj sami v pokoji). Takhle dokonalý přehled o rozhovorech, které se udály v soukromí, mohla mít přeci buď jen ta milenka, nebo manžel...). A takových podivných momentů a náhod byla plná knížka. Přišlo mi to úplně absurdní. Navíc ZASE trauma z dětství, ZASE mrtvé dítě...
Závěr už jsem jen přeskákala, takže jsem to možná nepochopila dobře-ale to opravdu skončilo tak, že plánem bylo "fingovat" zamilovanost, "uvolit se "dostat tu mladičkou naivní dědičku" do postele (och, ten nebohý pupkáč, taková strašlivá oběť!), oženit se s ní, ukrást milion dolarů, a pak od ní utéct? Jako trest za to, co v minulosti udělala její matka (která zemřela na rakovinu - scéna s umíráním mi přišla mimořádně nepříjemná a ještě víc to, že se v ní autorka hnípala opakovaně při každé příležitosti). Vyvrcholením knížky bylo sdělení, se ten "chudák" SKUTEČNĚ a OPRAVDOVĚ zamiloval do té překrásné, mladé holky. Ne! Fakt?
Bože, to byla blbost!
Proč dávám tři hvězdy? Za styl psaní, ten se mi líbil. Ale ten zbytek. Proč????

9 06.07.2022

(SPOILER) Námět zajímavý a poutavý, rozhodně mě navnadil ke čtení. Psát autorka umí, to už všichni víme. Jenže-tohle se vážně nepovedlo, omlouvám se. Plavu proti proudu a je mi to jedno. Kdyby knížku nenapsala B.A.Paris, ani pes by po ní neštěkl. Zapadla by mezi tucet dalších, neměla by reklamu, celosvětové prodeje, nikdo by ji nedoporučoval. Protože je to nudná slátanina o ničem, navíc s příšerným vyvrcholením, které jsem už jen přeskákala, abych to měla z krku. Prvních pár kapitol bylo nadějných, moc hezky napsaných, byla jsem natěšená a nedočkavá. Pár mrazivých momentů a tajemna, hezky vykreslené postavy i vztahy. Tak kde byl problém?
V ději.
Absolutně jsem se nedokázala ztotožnit s komunitou slepic a blbečků, kteří ÚPLNĚ CELÝ DEN, a to od pondělí do neděle, žvaní a žvaní a vůbec nic nedělají. Za činnost považují hodiny jógy, nebo společná setkání každou středu...Jedna jde třeba běhat, potká souseda a už spolu vedou sáhodlouhý rozhovor zakončený větou-"Co děláš večer? Máš čas? Stav se na večeři...Pozvu i dalších šest lidí, jen tak, nic velkého...OK, upeču bábovku...Tak jo, já tiramisu..." Nebo: "Kam jdeš? Nechceš si popovídat? Pojď dál, něco si dáme..."
Vpodstatě NEUSTÁLE se někdo někam zve, "stavuje se " na oběd, na kafe, na večeři, "zaskočí" do baru, na skleničku, na čaj...
Zhruba od půlky jsem se nedokázala soustředit na nic jiného než na to, jestli ti lidi vůbec dělají něco jiného, než že s někým mluví a jí a zvou se - "kdykoliv" a "na několik hodin". Případně u sebe navzájem přespávají: "Jasně, že můžeš přijet. Třeba hned. Zůstaň týden, vůbec mi to nevadí, ne, nemám co na práci, klidně u nás můžeš bydlet, manželovi to vadit nebude, kdykoliv se stav, necháme ti pokoj s koupelnou, ať máš klid..."
Připadala jsem si se svým životem plným práce, dětí, rodiny a sobeckého času na sebe, čtení nebo zahradu (bez pravidelných a neustálých konverzací se sousedy z okolí) jako těžký, ale opravdu TĚŽKÝ asociál.
No a korunu tomu nasadily díry v příběhu-ženské se do domu vnutí cizí chlap, nad dveřma mají kameru a nikoho nenapadne se třeba podívat na záznam, o koho šlo? V domě se stane vražda, ženská má opakovaně pocit, že někoho vidí a cítí v místnostech, mizí jí věci a ona to řeší tím, že požádá přítele, aby šel spát na hotel, rozejde se s ním, ale prosí ho, ať ji v domě ještě několik nocí nechá samotnou? Ví, kdo je pachatel, je s ním v jedné místnosti, stojí u dveří, ale neuteče? A pak jde pro pomoc do domu dvou nemohoucích důchodců, místo toho aby řvala jak na lesy a běžela středem celé ulice?
Prostě-NE! Paris, sorry! Jednu hvězdu dávám za námět a začátek, a i to je moc!

22 30.04.2022

V dobách, kdy příběh Zmizelé zažíval největší slávu, se ke mě dostal trailer k filmu, části filmu, pochvalné recenze, upoutávky a já nevím, co ještě-až jsem měla dojem, že knížku vlastně vůbec nemá cenu číst, protože vše podstatné už se profláklo. Možná proto jsem tak dlouho četbu odkládala, v tiché naději, že spoilery, co se mi v podvědomí zachytily drápkem, časem vyčpí a já si užiju pointu. Tak bohužel - má mizerná paměť mi tentokrát ukázala prostředník a hlavní twist mi našeptávala už od samotné první kapitoly. A přesto-zážitek z četby byl fantastický! Dokonce tak, že si knížku budu chtít jednou přečíst znovu. A takových adeptů nemám mnoho. Bravo! Tohle se vážně povedlo!

20 25.02.2022

Jo! Jo! Jo! Konečně! Konečně knížka, která měla skvělý rozjezd a udržela si ho až do samotného finále. Pro mě rozhodně TOP TEN uplynulých let. Naprosto jsem si zamilovala autorčin styl psaní, ten sakrasmus, ten vtip, ty trefné poznámky. Vůbec mi nevadila protivná povaha hlavní hrdinky. Naopak! Nesmírně jsem si to užívala. Žádné přeskakování v ději, žádných padesát postav (z nichž třicet začíná na jedno stejné písmeno a dalších dvacet se píše tak, že to ani nedokážu vyslovit), žádný zkouřený alkoholik s temnou minulostí. Jedna příhoda na začátku, několik lží a podvodů a sněhová koule, která se ovšem místo z kopce dolů kutálí klikatě nahoru. Už si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem četla knížku stylem "ne, nesmím jí číst moc rychle, ať mi vydrží co nejdýl". Jedinou drobnou chybu vidím v samotné vrcholné scéně, která byla popsána příliš rychle (přijde policie -nepřijde, uvěří-neuvěří, umře - neumře...). Po tom všem stálo za to, nechat si čtenáře vychutnat moment, kdy se rozhodne, na kterou z misek vah se rozuzlení ustálí. Jinak nic. Jinak nemám absolutně nic co vytknout. Super!

16 10.02.2022

Nevím, jak se tahle knížka mohla dostat z oddělení dětské beletrie mezi sci-fi pro dospělé. Možná kruté hodnocení, protože být mi dvanáct, jistě bych nešetřila chválou. Jenže už mi není dvanáct a tohle byl podraz. Geniální námět, ovšem naprosto trestuhodné zpracování doplněné velmi prazvláštním překladem:

Plocha letiště vypadala, jako by nebyla v provozu. Beton byl rozpraskaný a z mezer vyrážel vysoký plevel. Podle louží se dalo soudit, že zde před nedávnem prudce pršelo. Jem si neuměl představit, že tohle je Denver International Airport, kde denně přistávaly stovky letadel. Občas se tu povalovaly odpadky. Prastaré plechovky, kbelík, dokonce nákupní vozík, jehož rám tvořily jen tenké rezavé vzpěry.

Pro čtenáře 12-18let doporučuju, ostaní nechť si nechají zajít chuť.

3 08.02.2022

(SPOILER) Začátek byl super, hodně mě navnadil. To si takhle jednou večer, přímo před zraky snoubence, zmizí dívka a po deseti letech se na facebooku objeví její fotka. Vypadá to, že si někde spokojeně žije, že ignoruje to, že ji už deset let hledá půlka světa, a že si aktuálně užívá někde na hudebním festivalu. Alespoň takhle to policie zbaští. Jenže snoubenci je jasné, že si neužívá, že se nechala vyfotit schválně, že mu předává vzkaz, že je celou tu dobu živá, v nebezpečí. Že to má přímo napsané na tričku, které někdo vyfotil a postnul na facebook...Zní to skvěle, ale už tady to začalo drhnout-nějak moc náhod a nepravděpodobných situací. Ale dejme tomu. Bylo by skvělé, kdyby to takhle pokračovalo a děj nepřerušila linka soukromého očka. Očko je žena, která je pravidelně, po nocích, mlácena do krve svým manželem. Dvě paralelní linky, ve kterých jsem se ztrácela. A právem, protože to bylo opět překombinované až hrůza. Z komentářů vidím, že jsem dobře udělala, když jsem knížku odložila. Domácí násilí je jistě vážné téma, ale nepotřebuju se jím nechat týrat, když se začtu do thrilleru o zmizelé holce. Nedoporučuju.

9 08.02.2022

Příjemné překvapení, zajímavě pojatý pschothriller. Vtipný, svižný, sarkastický humor a příběh, který vás nutí obracet stránky. Jen mi snad trochu vadilo, že jedna z postav byla pojata v "ich" formě, zatímco druhá v "er". Nějak se mi nedařilo přeorientovat po každé kapitole. Jinak fajn, doporučuju.

5 08.02.2022

Třikrát jsem se musela vrátit na začátek. Nějak jsem se nedokázala začíst a ztrácela jsem se v myšlenkách jednotlivých postav. Nebylo jich zrovna málo, sympatie aby jeden pohledal a (jaká to klasika)-vše se točilo okolo traumat z minulosti. Každou kapitolu navíc vyprávěl někdo jiný, a to v "ich formě", často jsem si tak pocity nedokázala propojit (kdo koho kdy miloval, kdo kým naopak opovrhoval...). No a pak (když jsem se přistihla, že stránky obracím jen z povinnosti), jsem si uvědomila, že mě asi nebaví číst o partě přiopilých blbečků, kteří vzpomínají na své trudné dětství v internátu. Že mi nepřijde ani vtipné, ani zábavné, ani nevimco, když se v té době někdo "pochcával" a ostatní "šukali". Zklamání, odkládám, vracet se nebudu.

7 30.01.2022

Příliš mnoho špíny, bláta, smradu a moči. A krutosti a bezohlednosti a tuposti. Ono to zasazení děje do 17.století asi vyžaduje, ale já ne. Dokonale se mi vybavilo, proč jsem nemohla přijít na chuť autorovo první knížce (Sedm smrtí E.H.). S díky odkládám, a tímto považuji setkání s autorem za uzavřené.

Dojem z knížky jistě ovlivnil fakt, že jsem jí louskala přes svátky. Tu jsem odběhla vyválet těsto, tu připravit salát. Ke čtení se ne a ne dostat...Když už jsem se do něj pustila, drželo mě, nebylo to napsáno zle, ale něco mi na tom vadilo. Nevím, jestli to bylo tím, jak jsem si děj rozkouskovala, ale nerozuměla jsem pohnutkám hrdinů, jejich myšlenkové pochody uháněly někde před těmi mými a já se s nimi ne a ne ztotožnit. Ke konci mi to celé bylo příšerně protivné a vlastně mi bylo naprsoto fuk, jak to dopadne. Nesedlo mi to.

8 27.12.2021

(SPOILER) Přemýšlím, že si založím seznam knížek, jejichž hodnocení se z pěti hvězd propadlo až na samou nulu. Nemám zdání, jak se s nimi popasovat. Děj Cizince mě úplně pohltil. Přetáčela jsem stránky jak naspídovaný nadhazovač zednickou lžíci na stavbě a nemohla jsem se nabažit. Jak tohle celé autorka (autoři-jsou totiž dva) vysvětlí??? Osamělá ženská, kterou večer vyruší zvonek u dveří a v předsíni chlap, co tvrdí, že je její partner. Muž, co dorazí po práci domů a jeho manželka ho nepoznává. Každou z kapitol vypráví jeden z nich, a to ze svého úhlu pohledu. Všechno perfektně sedí, ženská se asi zbláznila-jenže-co když ne? Ponořila jsem se do děje, do pocitů postav, do jejich myšlenkových pochodů, všechno se zdálo dokonalé. Jenže pak se začaly drolit okraje. Čtenáři dojde, že je žena evidentně, a bez jakýchkoliv pochybností, těžce narušená, super-akutní případ pro odborníka (neurolog? psychiatr?). Nejdřív si totiž pustí plyn a přiotráví jím sebe i manžela. Pak si rozmlátí půlku hlavy o futra. No a nakonec se rozhodne ubodat manžela kuchyňským náčiním během společné přípravy večeře. Jaký je další logický postup? Manžel odejde pryč, aby dal ženě prostor se uklidnit, žena dospěje k závěru, že si během následujícího víkendu možná vyhledá na internetu nějakou pomoc, ale nejdřív si asi zajede přespat ke kamarádce...
Od této chvíle mě začal děj nesmírně, ale nesmírně iritovat. Ztratila jsem veškeré pochopení a osud postav mi byl ukradený. Chovaly se zmateně, nelogicky, bylo to táhlé a furt dokola. Přeskákala jsem na konec, abych alespoň pochopila, čím jsem si to celé zasloužila. Takže Bože! Firma se chce zbavit svého zaměstnance. Tak zhypnotizuje jeho přítelkyni a udělí jí rozkaz, aby se sebepoškodila (hlavou o futra) a následně manžela zabila (nožem). Že to bude vypadat jako domácí násilí a nutná sebeobrana ... Tak samozřejmě. Jenže zhypnotizovaná ženská je trochu nešika nemožná a svého muže nožem jen tak pošolíchá, takže to ten bídák přežije. Čas na plán B. Zaměstnanec je poslán na nádraží, kde má jakože někoho vyzvednout. Ve skutečnosti je tam na něj nastražena bomba. Ha! Do povětří vyletí celá hala, zpopelní se třicet nevinných životů, až na toho chlapa, bohužel...Neb zůstal trčet v zácpě před nádražím...
Ježiš, to bylo tak blbý, ale TAK! Proč dávám vůbec nějakou hvězdu!??? Nevím, za ten začátek, ten byl brilantní. Jinak nic.
Nedoporučuju, absolutně nedoporučuju!

12 06.12.2021

(SPOILER) Kruci, Darcy, kdybych na tebe narazila v pubertě, asi bych na tebe nedala dopustit. Jenže teď už jsem ve věku, kdy vyžaduju duchaplnou literaturu, a fakt tím nemyslím to, že v ní maj figurovat duchové. Já teda věděla, že si je neodpustíš, už jsem s tebou měla tu čest a finále plné kostlivců a zombíků dost ponížilo mé hodnocení jedné z tvých knížek (vidíš tu bídu-ani si nepamatuju, které-všechny se jmenují podobně). A ano, přiznávám, varuješ nás přímo v samotném titulu, takže ne, že by byla chyba úplně na tvé straně. Věděla jsem, do čeho jdu a byla jsem připravená na další odvar z ponožek. Staré sídlo, podivné jevy, duchařská vyvražďovačka. Musím ovšem říct, že první dvě třetiny se ti vážně, vážně povedly. Okamžitě se mi vybavil film "The Visit", dokonce jsem si myslela, že se shodnete i v samotné pointě. Dvě dospívající děti jsou bez rodičů poslány k příbuzným, které nikdy neviděly. Jen co se ubytují, začne jim být jasné, že je v domě něco špatně. The Visit bylo mrazivé a děsivé hlavně tím, jak bylo reálné. Kdežto tví duchové byli zkrátka a prostě opravdu jen duchové...Atmosféra geniální, opravdu jsem se bála a po zhasnutí mi doslova naskákala husí kůže. Přímo jsem stála uprostřed scény, kdy laskavá babička ukazuje dětem skrytý bunkr u lesa a vybízí je, aby se šly podívat dovnitř. Cinká klíčema a nesmlouvavě čeká. Ten pocit holky na prahu dospělosti, která se bojí neposlechnout a současně chápe tu svíravě jednoduchou a ochromující moc. Je odříznutá od světa a snaží se racionálně přemýšlet, dokonalý psychothriller. Jenže-to pracně budované napětí se zhroutí poté, kdy se objeví skuteční duchové. Jo, žijou tu s námi, podotkne chrabrá důchodkyně a celá skvostná atmosféra jde do kytek. Strmý sešup z pěti hvězdiček na nulu. Neodpustím si to a pro představu sdílím jednu z vrcholných scén:
................
"Kyle, vzbuď se!"
Trhl sebou, ale pomalými, odevzdanými kroky se dál blížil ke konci mola. Z jezera se vymrštila dlouhá šedivá ruka a prsty šátrala po chlapci, jako by mu nabízela, že mu pomůže do vody. Natáhl ruku k paži, ze které crčela voda, a zářící oči se zablyštěly ještě jasněji.
Tara jej chytila za rameno zrovna v okamžiku, kdy už začínal přepadat dopředu. Strhla ho zpátky. Oba tvrdě dopadli na dřevěná prkna a Taře pohmožděným bokem projela ostrá bolest. Ani nešpitla a přetočila se na kolena, aby viděla na konec mola.
Oči utopené dívky se sevřely do úzkých škvírek, pomalu stáhla nataženou ruku a ponořila se zpět do hlubin jezera.
......

Dávám tři hvězdy a víc se o tom radši nebudeme bavit, ano?

13 29.11.2021

Skvělá obálka, parádní rozjezd příběhu. Neměla jsem tušení, o čem knížka je, proto mě pár prvních odstavců velice mile překvapilo. Takové Ruiny řízlé Záhadou Blair witch a Lesem sebevrahů. Něco na způsob knížky "Síla přírody", kde se ovšem v lese ztratila parta holek místo skupiny protivných, vulgárních alfa samců. To byl asi první problém. I když proti mužským choutkám a jadrnému slovníku v knížkách veskrze nic nemívám, tady mi postavy lezly krkem. Repertoár měli chlapci vskutku pestrý, buď na sebe pořvávali "píčusi", nebo "ty prázdná kebule" (eh?). Další překážkou se ukázalo samotné pojetí vyprávění příběhu. Věty na sebe navazovaly v dost podivném tempu a občas předbíhaly samy sebe. Jako čtenář jsem se nepříjemně často zarážela a vracela očima zpátky, jestli mi něco neuniklo. Pro představu například:
......
První věta prologu: Ani druhého dne se věci neobrátily k lepšímu.

První věta první kapitoly: O čtyři hodiny dříve.

Začátek čtvrté kapitoly: Čtyři kilometry východně od svého nálezu na stromě našli stavení. Předcházely tomu další čtyři kilometry prodírání se břečťanem, kopřivami, polámanými větvemi, oceáněm mokrých listů a neprostupnými pichlavými hradbami zformovanými z malých smrčků.

(následuje vyprávění o tom, jak se skupina mužů plahočí přírodou. Celá čtvrtá kapitola vrcholí nálezem stezky, jenž vede k opuštěné chatě. Tedy ke stavení, o kterém byla řeč na začátku celé kapitoly...)
.....
Prostě divný.
Dalším nešvarem bylo opakování slov, za příklad nechť poslouží předchozí úryvek-nález, našli, čtvrtá kapitola, čtyři kilometry, čtyři kilometry...)

Prvních 50 stran jsem si musela přečíst dvakrát, abych se zorientovala v charakteristikách postav. Skákalo se mezi nimi, neměla jsem zdání, kdo zrovna přemýšlí, kdo vypráví, kdo vzpomíná...

Zkrátka - prokousat se odstavci nebyl úplně pohodový zážitek, čert to vem, příběh se mi líbil a byla jsem ochotná přihmouřit kuří oko. Do chvíle, než jsem pochopila, že půjde o krvavou, nechutnou vyvražďovačku, což mi potvrdily i komentáře tady na databázi. S díky se vzdávám pokračování v četbě, odkládám a vracet se nebudu. Škoda. Slušný potenciál.

Kouzelné karamelky mi trochu připomínají knížku o paní Láryfáry, kterou jsem v dětství milovala. Každý příběh poukazuje na některou ze špatných vlastností. Poučení se dostaví během spánku, ve snu, do kterého se děti přenesou po vycucání kouzelné karamelky. Moc fajn nápad a téma, se kterým se dětem dobře usíná. Líbilo se mi, že byly jednotlivé kapitoly tak akorát dlouhé, a že z každé vyplynulo nějaké ponaučení. Bezva přidanou hodnotou byla skutečnost, že se (při všech těch kouzlech způsobených cucáním karamel před spaním) neopomnělo ani na připomínku čištění zubů. Nenásilně výchovné a milé. A nejvyšší známkou kvality je to, že si mé děti žádají číst knížku znovu i po jejím přečtení.

5 05.11.2021

(SPOILER) Pozor, v komentáři vyzrazuji celou pointu! Moc nerozumím té převaze nadšených pětihvězdičkových komentářů. Asi už jsem na podobné téma přečetla příliš mnoho knih a viděla příliš mnoho filmů. Zápletka mi byla jasná téměř od začátku. Ženská, co je posedlá chlapem a chce zničit život jemu i jeho manželce. A tak zinscenuje vlastní zmizení. Nedokázala jsem vůbec přijmout fakt, že autor dělá úplné tupce nejen z policie, ale i z nás čtenářů. Po ženské se slehne zem a nikdo (až na srdnatou manželku) po celou dobu nezkontroluje místo, kde pobývala podstatnou část života??? Hezky se tam svítí, ač tam nikdo není, a jen tak přes záclonu se naskytne výhled na očividné důkazy, že se jedná o vyšinutou osobnost...Modlitebna s vystříhanými fotkami, články, odstřižená hlava manželky, všude jen ikonický ON...I strážník Topinka by pojal podezření, že zadržený muž asi nebude vrahem, ale obětí...Manželka ale vše duchaplně zničí, protože jde o důkazy proti jejímu muži???? No a prosímvás pěkně, ten závěrečný souboj dvou sokyň, z nichž ta jedna, ta těhotná, tedy ta těsně před porodem, unikne domácí výtahovou šachtou na dezerty...Asi takhle: já byla těhotná třikrát a řeknu vám, dělalo mi problém se ve třetím trimestru s břichem vůbec přetočit na posteli. A to jsem byla štíhlá jak laňka. Nasoukat se s obřím panděrem do uzavřeného prostoru velikosti menší skříně a putovat skrz hloubku někam o deset metrů níž, zavěšená na ocelových lanech a smotané svěrací kazajce, to by nedal - no ani Chuck Norris, kdyby měl dělohu. Natož blbka, co opakovaně pije džus, který "nějak divně chutná"(sokyně jí do něj přidala oxytocin, hormon, který tělo vybičuje k příšerným děložním stahům) a přivodí si tak předčasné porodní kontrakce. Čekala jsem, že to slečna neprodýchá a porodí přímo v té šachtě, ale naštěstí autor usoudil, že by to bylo už přes čáru. Oddechla jsem si, ale spíš z faktu, že mám četbu za sebou. Proč teda dávám skvostné tři hvězdy? Bylo to totiž vážně dobře napsané. Čtivé, napínavé, pěkná přirovnání, uvěřitelné rozhovory. Super. Ale ten námět. Ten to zabil. Škoda.

7 04.11.2021