Jonny komentáře u knih
Pořád čtivé. Ale... jako by byl svět Jiných vyčerpaný. Postrádal jsem takovou tu rutinní práci Jiných v ulicích. Z Antonovi pozice, silného světlého, je zkrátka většina běžných problémů vyřešitelná mávnutí kouzelného proutku.
První polovina knihy se neuvěřitelně vlekla. Ale poté dostal děj spád a můj původní postoj ke knize se z "už abych to měl dočtené" změnil na: "kéž by nikdy neskončila". Prostředí i samotní Stallové jsou pěkně popsaní. Škoda té první poloviny...
Nic převratného, v žádném směru.
(Moc mi nesedělo, označení dračích jezdců coby "drakoletci", stejně jako to, že byli vyzbrojeni kopím - která byla na kresbách vyobrazena jako halapartny...)
1) čtivé
2) historicky věrné, podle všeho
Z dějepisu na ZŠ si pamatuji úplně jiné informace, tak jsem rád, že nabyly pravděpodobnějších rysů. Laurent Binet odvedl skvělou práci.
[edit: Ano, s tou historickou věrností to mohl být ukvapený závěr. Na poli historie nejsem kdovíjak znalý. Ale zásadní události souhlasí: a) Heydrich žil. b) byl na něj spáchaný atentát c) v důsledku atentátu Heydrich zemřel. d) parašutisté a rodiny, co je podporovaly jsou obdivu hodni. Nebo je to všechno jinak?]
Prostředí knihy - "období po expanzi", kdy došly zásoby ropy a zem je zaplavena geneticky upravenými organismy, se mi moc líbí. Samotný příběh nebyl moc důvtipný. Respektive... tuctovka co nepřekvapí. Škoda, že se autor moc nezajímá o samotné genové technologie, okamžik, kdy Gi Bu Sen mrknul na "vzorek choroby" pod mikroskopem (!) a "všechno mu bylo jasné" byl hodně úsměvný.
V něčem poučné v něčem nic nového pod sluncem. A mohlo to být kratší, klidně o třetinu - místy je to zbytečně rozvleklé.
Čtvrtý díl série, v jejíž čtení jsem navázal po šesti (?) letech. Už jsem ze světa Jiných docela vybředl, ale pamatuji si ho zábavnější, napínavější.
Kniha se dala číst a rozhodně jsem neuvažoval, že bych ji odložil. Ale rozhodně jsem do ní nebyl zabraný natolik, že bych si kvůli ní ukracoval spánek. Prostě průměr.
Podle obálky (která je dost marná) se může zdát, že je to kniha o husto-kruto zabijákovi. Hlavní hrdina je sice zabiják, ale... Nebudu nic prozrazovat. Mně se zkrátka příběh líbil, krom krvavých scén je tam i nějaké zamyšlení, vztahové něhy a tak vůbec. Snad jen škoda toho konce.
Důstojné pokrčování prvního dílu. Občas rušily poznámky na téma: "kdyby byl tenhle příběh z knížky, tak je všechno jinak/jednodušší" ale jinak pěkné čtení.
Podnětné čtení. Oceňuji, že je to postavené jako vědecká práce, minimum spekulace, vše co mohlo být ozdrojováno je ozdrojováno. A navíc, jeto čtivé.
Jediné s čím jsem měl problém byla záliba hlavního hrdiny v alkoholu. Jinak pěkné, milé, nic dramatického, spíš oddechovka.
Spíš inspirace/motivace než návod.
Třetí díl je tedy o dost slabší... první polovinu stál příběh na místě, ani se nijak neprokreslilo prostředí. Nuda, nuda šeď. Od půlky už začal být děj zajímavý, posléze napínavý a pak, najednou... konec. (přerušení jak v nějaký telenovele).
Prvních 20 stran mě vůbec netěšilo. Až jsem skoro přemýšlel, že knihu odložím. Ale pak se to rozjelo. Fascinovalo mě, jak se sériový vrah stával hmatatelnějším, reálnějším. (Hru na nesmrtelné hrdiny - v jeden okamžik málem umírá, za minutu už zase zvesela běží za pachatelem - si mohli autoři klidně odpustit.)
Čtivé, napínavé. neztrácející nic z předností prvních dvou dílů. Škoda, že autor toho již víc nenapíše.
Celkově dobré.
U dobrých povídek mě samozřejmě nakrklo, že jsou tak skvělé a končí po pár stránkách.
U některých povídek mi vadily díry v reálnosti (např. neplodné osivo u samosprašných rostlin), ale to byly spíš výjimky. A dost mi vadila grafická úprava knihy - zejména čísla stránek mě rušily. Nicméně, co se týče samotného textu - dobré čtení.
Celkově dobré.
U dobrých povídek mě samozřejmě nakrklo, že jsou tak skvělé a končí po pár stránkách.
U některých povídek mi vadily díry v reálnosti (např. neplodné osivo u samosprašných rostlin), ale to byly spíš výjimky. A dost mi vadila grafická úprava knihy - zejména čísla stránek mě rušily. Nicméně, co se týče samotného textu - dobré čtení.
První dvě, tři kapitoly byly prima. Následné kapitoly se mi líbily míň a míň. Chvílemi rozumování a naznačování co je dobře, co špatně. Odsuzování módních vln v běhu. Přínos nepociťuji, ani chuť víc a lépe běhat. Ale snad jsem rozmazlený z jiných běžeckých knih, nebo ze zápisků na dailymilu...
Nijak převratné, originální ani dech vyrážející. Dost předvídatelné. Rozhodně ale čtivé. Klidně víc takových knih. Příjemná oddechovka.
Zpočátku dost pomalé a rozvláčné. Postupně se ale děj zrychloval a dramatizoval. Chvílema mi bylo úzko z toho, jak moc je ta situace zapeklitá. Jen nerad bych soudil události, které nastaly... Světlo mezi oceány nastiňuje, že ne vždy je všechno černobílé, a mnohdy je té šedé úplně nejvíc.