Přečtené 303

Kniha je návodem pro konvenční včelaření. O alternativních možnostech a jiných přístupech mlčí - dost možná záměrně. Nepopisuje "proč" jen říká "jak". Celkově mě spíš zdržela, než že by mě obohatila.

Jsem nadšený, opět. Stejně uspokojující jako Havraní kruhy. V lecčem předvídatelné, v lecčem ne. Oceňuji proměnu charakterů - nejvíc asi u pana radního.

Kniha mi dobře posloužila jako rozcestník, natrefil jsem díky ní na další informační zdroje. Rozhodně doporučuji knihou listovat, zběžně si pročíst prvních pár odstavců a až pak věnovat vybraným textům více času.

Takového přešlapování na místě! Tři kroky vpřed, dva kroky vzad... Ten kdo se tváří jako největší sympaťák, najednou působí jako zákeřný prevít, aby se vzápětí ukázalo, že je vlastně sympaťák... Ke všemu ještě ty dějové odbočky, které zůstaly nedořešené ale kniha je moc neřeší a otvírá odbočky nové, asi, aby nás v budoucnu překvapily - nebo taky ne... Mno nevím.

Já jsem spokojený! Plynulé pokračování prvního dílu. Dalo by se mít k lecčemu výhrady, třeba k obrázkům hlavních postav. Avšak, já čtu knížky proto, že mě baví prožívat různé příběhy a v tomhle Kletba krkavců spolehlivě zafungovala. Takže, Kevine, dobrá práce - můžeš být nadále spisovatelem, těším se na třetí-závěrečný díl :).

Za mě dobrý. Irituje mě "tradiční" úvod knihy, který je vytržený až z druhé poloviny dílu a prozrazuje, k čemu se příběh skloní... Největší aha efekt jsem zažil, když jsem zjistil, že nejde o trilogii ale pentalogii – v půlce knihy jsem se nestačil divit, co všechno se má v příběhu do konce knihy dořešit. (Tak ne no :-).) Pak mi vyrazilo dech, když jsem se dočetl, že autorka psala Nastereu dvakrát, protože o původní soubor přišla.

Hmm. K hodnocení stačí jediné slovo, a sice: tuctové. Oceňuji TEN zvrat a náběh k dojemnému závěru. Kdyby si autorka odpustila pohádkový závěr, tak bych byl pohnutější a v důsledku spokojenější. A velikost písma, kterou se patrně nahání objem knihy, mi přijde trapná.

Po čtvrtém dílu jsem sáhl po 6 leté mezeře a kupodivu jsem se v příběhu rychle zorientoval. No... Nadšení se nekoná, tentokrát se už pár zásadních věcí stalo, ale děj stále nemá spád, jako bychom stále na něco čekali. A když koukám, že z plánovaných 5 dílů je najednou 6+, tak se trochu bojím, že se nikdy nedočkáme...

Dobrý. Plynulé pokračování prvního dílu. Napínavé, čtivé. Cítím se čtenářsky uspokojen.

Takové milé překvapení. Jediné s čím mám problém je název Duval (naneštěstí má v příběhu zásadní význam). Jednak je to název pro francouzský likér a Duvel je značka piva... Jinak ale nemám výhrad. Čtivé, napínavé, zajímavé.

Zas o trochu lépe napsané než předchozí díl. Milá oddechová literatura. Nic víc, nic míň... Na Jorga asi dřív či později zapomenu - zas až tak hluboký dojem na mě neudělal. Avšak, i tak byl čas strávený s Jorgem příjemný.

Stále čtivé. Vyvíjející se charakter hrdiny je sympatický. Nejvíc wtf byly rádoby filosofické úvahy kolem "dech beroucích hor". Vůbec se mi nelíbí názvy jednotlivých oblastí světa, to jak jsou to vlastně současné názvy ale trochu zkomolené.

Samotný román je čtivě napsaný. O čem pochybuji je jeho historická pravdivost. Autorka popisuje, jak osobně tvořil sochy, které jsou připisovány Branunově dílně, nikoliv jemu samotnému. A obdobných smyšlenek bude v knize asi víc.

Čtivé, zajímavé, místy možná i napínavé :-). Jen si lámu hlavu s tím, co všechno je domyšlené a co je dokladem skutečnosti.

Triviální, místy bezmyšlenkovitě brutální, nerealistické. Ale i tak čtivé (dost tomu nahrává sazba-velikost písma) a probouzející zvědavost. Zkrátka, je to dobrá spotřební/výplňová literatura. Obrovsky mě zklamalo jak se vyřešilo dobytí Rudého hradu.

Předvídatelné, ale i tak napínavé a místy překvapivé. Pokud autor vydá nějakou další knihu... rád si ji přečtu.

Fajn. Už těm souvislostem v první světové válce rozumím zase o kus líp.

Ohledně Kuksu, Šporka a Brauna není tahle kniha žádnou perlou. Bohatá fotografická příloha je dnes, v období internetu již překonána - krom těch pár historických kreseb/rytin. Samotný text stojí za pročtení, avšak, nejde moc do hloubky ani šířky.

Zklamalo mě, že tenhle díl se kolem stavitelství a architektury jen zlehka otřel. Jinak si ale Follett udržel svoji kvalitu: spousta postav, vztahů, klacky házené pod nohy zamilovaným. Rád jsem si připomněl, jak je skvělý, že máme náboženskou svobodu (a místy i toleranci).

Hezké. Oceňuji "nečernobílost" postav a ne zcela předvídatelný děj. Oproti Ve stínu hvozdu se mi tady líbilo, že se závěr příběhu udržel v mantinelech, které byly vystavěny v průběhu. SPOILER A ještě teď mi vadí, že nebyla vysvětlena (ne)logičnost propojování světů v čarovné lesní chaloupce.

Zajímavá kniha. Zpočátku byla nudná, zmatená. Jak se začaly postavy prokreslovat tak jsem byl lačnější a lačnější. Trochu mi vadila zrychlující se tendence děje. Postupně byly možné věci, které byly zpočátku vyloučené – až se tím rozbil rámec celého světa. Aby Hvozd, s kterým se bezúspěšně potýkaly celé generace, vyřešila jedna (ač nadaná) cácora za pár týdnů? Škoda.

Chtěl jsem knihu s kterou bych si odpočinul od pandemické reality. Mno. Skrze mor se roušky dostaly i sem :-). Avšak, víc už mě kniha nezklamala. Milá, čtivá oddechovka, která není úplně triviální. A ta Caris, ach! (Kdyby to četla manželka tak by na ni žárlila, právem.)

Kniha u které by byl člověk spokojenější, kdyby byla fikcí. Je to děs. A těžko říct, co je horší, zda to, co všechno je možné, nebo že to prochází... A k dnešku žádný z jeho trestů není pravomocný - pokud jsem googlil správně.

Za mě dobrý průměr. Čtivost přicházela ve vlnách. Patnáct stránek strhujících a pak deset, které se nekonečně táhly. Přál bych si silnější dějovou linku. – Jen párkrát se mi stalo, že bych se nemohl dočkat, až se ke čtení zase dostanu. Tohle bych chtěl někdy použít v reálném rozhovoru "Tvá slova jsou bzučení much v mých uších."

Fascinující. Zajímavé. Čtivé a místy i trochu neuvěřitelné. Určitě se vyplatí zkusit to s touhle knihou alespoň na prvních 10 stránek a pak uvidíte. Mě si získala možná už na třetí stránce.

Frustrující kniha! Člověk se v ní dozví, že města by mohla být zorganizovaná o dost lépe než jsou. Co víc! V některých zemích jsou tyhle postupy dokonce potvrzené praxí. A když si to srovnám s českou realitou a ulicemi ověšenými parkovacími místy... Tak je mi zkrátka smutno.

Místy se Zeměplošská realita rozpadala až příliš. Ale i tak to byl starý dobrý Pratchett a člověk si přišel na své.

Klasický, možná už trochu tuctový, Lukjaněnko. Dost z příběhu by se dalo odhadnout po přečtení dvaceti stránek... Ale i tak jsem si příběh přečetl rád.

Místy jsem se i bavil.

Zajímavý námět. Dobře odvedený překlad. Hezké je, jak čerstvé informace přicházejí s novými nebožtíky. Škoda, že přehled s výslovností je až na konci knihy (všiml jsem si ho na sklonku příběhu). Kniha by byla o dost čtivější/hodnotnější, kdyby překladatelovy poznámky byly integrované do příběhu. (Já vím, že to nejde, ale líbilo by se mi to.) Jinak, ta kniha je hlavně DLOUHÁ. A často docela nezáživná.

Nejhlubší dojem si odnáším hlavně ze samotného Josefa Vágnera. Vyrazilo mi dech jaké všechny role na expedicích zastával. Znervózňovalo mě uspořádání textů – hlavní text a nesouvisející příběhy v postranních sloupcích mě vyváděly ze soustředění. Škoda, že bohatě zastoupené fotografie vyobrazují zejména africkou faunu! Mě by totiž dost zajímaly i fotky loveckých kempů, aut i vybavení.

Konečně knížka od Hearneho co nemá brakovou obálku. Naopak, obrázky vypravěčů, které jsou v úvodu knihy, mi připadají graficky podprůměrné. A pak je tu ten keninng - zpočátku se mi pletl s kerningem (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kerning) a já si místo talentů vybavoval prostrkávání písmenek, což, uznejte, do fantasy světa moc nezapadá. [Moje roztrpčení je o to větší, že to slovo existuje a já ho prostě neznal. https://cs.wikipedia.org/wiki/Kenning] Našel bych hromadu dalších výhrad, ale i tak dávám 4 *, protože se mi ten svět zalíbil a příběh mě vtáhl.

Příjemné, oddychové čtení. Pokud má mít tahle série 9 dílů, tak jsem zvědavý, jak si s tím autor poradí. Snad se to nebude ubírat stávajícím směrem – tedy zpomalováním hlavního děje. Vždyť se tam skoro nic nestalo – skrývání/útěk/splácení závazku vůči Kojotovi/získávání nových identit a rozbratření s "panem upírem" – není to trochu málo? (A zklamala mě korektor. Takových nesmyslných vět a překlepů...)

Tahle kniha je především dlouhá. Ale kolem stránky 150 jsem se začetl natolik, že stránky rychle ubíhaly. Čtení bylo nejen zábavné, ale taky jsem si rozšířil povědomí o Římu, historických postavách a politických hrách. (Které jsou snad více-méně historicky věrné.)

Kniha oplývá spoustou obrazového materiálu. Je v ní pravděpodobně dostatek faktických informací. Ale způsob, jak jsou informace seřazeny/předávány mě zklamal. Chtěl bych se nechat starověkým Římem provést, ale bohužel... Byl mi předložen seznam encyklopedických informací a bez toho "příběhu" jsem se ztrácel.

Za mě jednoznačně lepší než druhý díl. Konečně jsem se, nenásilnou formou, seznámil s Ásgardskými bohy. Dost jsem se bavil u epizodky s Ježíšem. Líbily se mi vložené příběhy - nevtíravě popsaly, jak v tomhle světě vnímat upíry, vlkodlaky a další tvorstvo. Celkově mám radost, že Atticus opustil zajeté koleje.