Přečtené 278

Kniha u které by byl člověk spokojenější, kdyby byla fikcí. Je to děs. A těžko říct, co je horší, zda to, co všechno je možné, nebo že to prochází... A k dnešku žádný z jeho trestů není pravomocný - pokud jsem googlil správně.

Za mě dobrý průměr. Čtivost přicházela ve vlnách. Patnáct stránek strhujících a pak deset, které se nekonečně táhly. Přál bych si silnější dějovou linku. – Jen párkrát se mi stalo, že bych se nemohl dočkat, až se ke čtení zase dostanu. Tohle bych chtěl někdy použít v reálném rozhovoru "Tvá slova jsou bzučení much v mých uších."

Fascinující. Zajímavé. Čtivé a místy i trochu neuvěřitelné. Určitě se vyplatí zkusit to s touhle knihou alespoň na prvních 10 stránek a pak uvidíte. Mě si získala možná už na třetí stránce.

Frustrující kniha! Člověk se v ní dozví, že města by mohla být zorganizovaná o dost lépe než jsou. Co víc! V některých zemích jsou tyhle postupy dokonce potvrzené praxí. A když si to srovnám s českou realitou a ulicemi ověšenými parkovacími místy... Tak je mi zkrátka smutno.

Místy se Zeměplošská realita rozpadala až příliš. Ale i tak to byl starý dobrý Pratchett a člověk si přišel na své.

Klasický, možná už trochu tuctový, Lukjaněnko. Dost z příběhu by se dalo odhadnout po přečtení dvaceti stránek... Ale i tak jsem si příběh přečetl rád.

Místy jsem se i bavil.

Zajímavý námět. Dobře odvedený překlad. Hezké je, jak čerstvé informace přicházejí s novými nebožtíky. Škoda, že přehled s výslovností je až na konci knihy (všiml jsem si ho na sklonku příběhu). Kniha by byla o dost čtivější/hodnotnější, kdyby překladatelovy poznámky byly integrované do příběhu. (Já vím, že to nejde, ale líbilo by se mi to.) Jinak, ta kniha je hlavně DLOUHÁ. A často docela nezáživná.

Nejhlubší dojem si odnáším hlavně ze samotného Josefa Vágnera. Vyrazilo mi dech jaké všechny role na expedicích zastával. Znervózňovalo mě uspořádání textů – hlavní text a nesouvisející příběhy v postranních sloupcích mě vyváděly ze soustředění. Škoda, že bohatě zastoupené fotografie vyobrazují zejména africkou faunu! Mě by totiž dost zajímaly i fotky loveckých kempů, aut i vybavení.

Konečně knížka od Hearneho co nemá brakovou obálku. Naopak, obrázky vypravěčů, které jsou v úvodu knihy, mi připadají graficky podprůměrné. A pak je tu ten keninng - zpočátku se mi pletl s kerningem (https://cs.wikipedia.org/wiki/Kerning) a já si místo talentů vybavoval prostrkávání písmenek, což, uznejte, do fantasy světa moc nezapadá. [Moje roztrpčení je o to větší, že to slovo existuje a já ho prostě neznal. https://cs.wikipedia.org/wiki/Kenning] Našel bych hromadu dalších výhrad, ale i tak dávám 4 *, protože se mi ten svět zalíbil a příběh mě vtáhl.

Příjemné, oddychové čtení. Pokud má mít tahle série 9 dílů, tak jsem zvědavý, jak si s tím autor poradí. Snad se to nebude ubírat stávajícím směrem – tedy zpomalováním hlavního děje. Vždyť se tam skoro nic nestalo – skrývání/útěk/splácení závazku vůči Kojotovi/získávání nových identit a rozbratření s "panem upírem" – není to trochu málo? (A zklamala mě korektor. Takových nesmyslných vět a překlepů...)

Tahle kniha je především dlouhá. Ale kolem stránky 150 jsem se začetl natolik, že stránky rychle ubíhaly. Čtení bylo nejen zábavné, ale taky jsem si rozšířil povědomí o Římu, historických postavách a politických hrách. (Které jsou snad více-méně historicky věrné.)

Kniha oplývá spoustou obrazového materiálu. Je v ní pravděpodobně dostatek faktických informací. Ale způsob, jak jsou informace seřazeny/předávány mě zklamal. Chtěl bych se nechat starověkým Římem provést, ale bohužel... Byl mi předložen seznam encyklopedických informací a bez toho "příběhu" jsem se ztrácel.

Za mě jednoznačně lepší než druhý díl. Konečně jsem se, nenásilnou formou, seznámil s Ásgardskými bohy. Dost jsem se bavil u epizodky s Ježíšem. Líbily se mi vložené příběhy - nevtíravě popsaly, jak v tomhle světě vnímat upíry, vlkodlaky a další tvorstvo. Celkově mám radost, že Atticus opustil zajeté koleje.

Co si budeme povídat, vyprávění o Attikovi je spotřební literatura. Děj člověka nutí zhltat příběh co nejdřív. Tak jsem vděčný za tu iluzi hloubky, kterou z některých myšlenek cítím. Plemeno Irský vlkodav je najednou v mých očích oblíbenější, než bylo. Navíc přemýšlím, že bych začal pěstovat bylinky... no... tak aspoň že toho tetování jsem zatím dalek.

Nemám co vytknout, snad jen... že to bylo moc krátké. Milá byla "ochutnávková" kapitola druhého dílu. Jsem zvědavý na pokračování.

Fascinující kniha. Místy bylo těžké držet si odstup - je třeba mít na mysli, že kniha byla napsaná jako propaganda Henryho Forda. Nejvíc mě fascinovaly úseky, kde byla popisována výroba v továrně a to jak byl Ford posedlý systematizací, vylepšováním a optimalizací.

Tahle kniha je v první řadě dlouhá. Kdyby byla poloviční, tak jí to prospěje. Postupem času jsem si k Yossarianovi vytvořil vztah, ale o kdovíjakých sympatiích tady nemůže být řeč. Místy jsem hltal napětí, nebo jsem se bavil, ale veškerý požitek byl vyvážen nudnými pasážemi a dějem, který se vlekl. Jsem rád, že už vím o čem je v Hlavě XXII řeč, ale toho úsilí, co mě to stálo! (Vypočítavě dávám jen dvě *, ať se to neuvěřitelně vysoké hodnocení zprůměruje.)

Tahle kniha se autorce povedla. Je krásná. Dobře se čte. A ta srozumitelná forma jakou je předkládán vhled do světa architektury! Navíc je autorka Češka, díky tomu jsou zmiňována česká (resp pražská) nákupní centra a já tak byl aspoň občas v obraze o jaké budově je řeč.

Milá kniha. Nevím co vyzdvihnout dřív, zda vývoj, kterým prošel vztah hlavních postav, nebo vývoj, kterým prošly postavy samotné. Díky tomu se spousta mých odhadů nenaplnila, z čehož mám vždycky radost.

Lehké, oddechové a rychlé čtení. Úryvky, kde psal Cameron "slova" jsem ze slušnosti četl, ale rozhodně bych se bez nich obešel.

Taková čtivá spotřební literatura. Člověku je po pár stranách jasné, že ho v knize dějově nemůže nic až tolik překvapit. Jenže... i tak jsem místy hltal stránku po stránce, pociťoval napětí a nemohl se od příběhu odtrhnout.

Tahle kniha by byla dobré čtivo pro spoustu lidí. Bohužel, většina z té spousty si ji nepřečte a kdyby, tak ji bude považovat za snůšku výmyslů. Jinak hezké, stručné a ucelené dílko. Ta stručnost dává naději, že by si ji mohl přečíst i někdo, komu ji doporučíte/půjčíte.

Ze čtení jsem měl docela průměrný dojem. Nepřišlo mi, že bych byl příběhem až tolik pohlcen. Nicméně i tak jsem se od čtení těžko odtrhával a knihu jsem místy hltal. Zvláštní. První polovina byla jednoznačně lepší, příběh se tak nějak držel ve svých dimenzích. Část kdy se všem znásobila síla mi přišla slabší. Nezvyklé a zároveň hezké byly pasáže, kdy kniha psala sama o sobě - někde tam byla dokonce ospravedlněna braková obálka knihy.

Nelituju, že jsem si knihu půjčil a věnoval ji nějaký čas. Nejsem sice architekt (a s největší pravděpodobností ani nebudu), ale i tak jsem si z knihy odnesl cenné tipy a postřehy. "Bodové" pojetí knížky - na každé dvojstránce jedna informace (Občas věta, občas myšlenka rozvinutá skoro na celou stránku) přispívá čtivosti, ale zároveň spousta myšlenek vyšumí do pár hodin. (A třeba jen proto, že konkrétní "věc" nebyla dobře popsaná.)

Moje povědomí o geografii už budu pravděpodobně do konce života rozděleno na dvě etapy "před touhle knihou" a "po ní". Líbí se mi komplexní pojetí geografie, které kniha zprostředkovává. Fascinující, co všechno ty řeky a hory způsobují!

Za mě jednoznačně lepší než první díl. Tady příběh někam směřuje a místy je i napínavý. Je to oddechovka, ale když člověk chce, tak si najde i podněty pro zamyšlení.

U téhle knihy oceňuji provedení. Je krásná. Kniha je tvořena zejména definicemi/popisem prvků. Pro mě byla těžko vstřebatelná, těžko jsem vnímal autorovi myšlenky. Nejpřínosnější mi přišel Gebrianův doslov.

Čtivá oddechovka, nic víc, nic míň.

Prvních 140 stránek se neskutečně vleklo. Už už jsem si říkal, že knihu odložím. Ale pak chytl příběh spád, konečně se začalo něco dít a Majin příběh mě začal vtahovat. (A jinak mě iritovalo zaměňování slov konfirmace a biřmování, což je pravděpodobně vina překladatele.)

Kniha popisuje teorii jak vznikl (vzniká) obchod, řemesla, produkty a jejich export a rozvoj a na to navázaný vznik a rozšiřování měst. Nejvíc mě bavil popis fiktivního města Nového Obsidiánu. Konec knihy je poměrně pesimistický, ale podle všeho odpovídá skutečnosti.

Chtěl jsem, coby laik, nahlédnout do světa urbanismu. Nu... tahle kniha nebyla správná volba. Přišlo mi, že autor spíš komentuje, než že by něco vysvětloval.

Hezky nakreslené a odvyprávěné. Nejvíce textu je v dobových výstřižcích, které jsou většinou tak malé, že je musíte číst s nosem nalepeným na stránku. Příběh je trochu tendenční, ale Trikolora není učebnice dějepisu, tak to snad lze odpustit. Nejvíc oceňuju závěrečnou přílohu, kde je vysvětlení k některým pojmům a jménům. (Možná to mohlo být zakomponované v samotném příběhu - alespoň klíčové osoby a pojmy.) Trošku mě trápí nevysvětlení záhady z blikajícím světýlkem - a jen stěží v tom můžeme vidět náznak, že by se příběh dočkal pokračování :-).

Dva plusy: - je to čtivé - není to dlouhé Jako výplňovka času stráveného ve vlaku/metru je to fajn. Myslím, že všechny myšlenky, co si z knihy odnáším se za měsíc, dva vypaří.

Z téhle knihy se cítím hlavně zmatený. Čtivá je. Myšlenky má hodnotné. A do toho židé. Snad je to umě popsaná rozporuplnost co mě tak mátlo.

Plynulé pokračování série. Oddychová literatura, která se snad trochu inspiruje historií. Nic víc, nic míň.

Už nevím, kde jsem tip na příběh Milarepy dostal, knížku jsem si ale z knihovny půjčil, pak jsem ji otevřel a váhal, zda je to kniha, kterou zvládnu ocenit. Ve čtení jsem pokračoval, ale s předsevzetím, že se budu snažit vnímat poselství příběhu (a nebudu se trápit nepravděpodobností některých popisovaných jevů). Jsem rád že jsem si knihu přečetl, dost možná díky stravitelné formě. Ale nijak zásadně mě neuchvátila, natož abych měl tendenci ji doporučovat dál.

Knihu jsem rozečetl a odložil. Pár smysluplných myšlenek tam bude, ale ta přehršel autorových domněnek, ze kterých vyvozuje pravidla mě odradila.

Knize jednoznačně přidává to, že je tak stará. Zároveň je zajímavé, co autor v roce 1952 předpokládal a jak ho už někde vývoj technologií dohonil, nebo dokonce předběhl. Povídkové pojetí mě obecně moc nebaví, tak jsem rád za stěžejní postavy, které se vyskytovaly ve více povídkách.