Jonny
komentáře u knih
Tahle kniha zbořila můj ostych vůči Ladislavovi.
(A ještě před tím tomu pomohl podcast s Ladislavem na Protiproudu, jinak bych po knize nesáhl)
A jsem rád, že jsem ji nečetl před moji pěší cestou Řím - Assisi, to bych byl pak asi zklamaný, že jsem nudný cestoval.
Příjemná spotřební literatura k rozptýlení. Hezké je, jak je kniha aktuální a jak zmiňuje některé reálné osobnosti (ač teda, některé naopak chyběly).
Pudový sex nechyběl. To ale beru jako autorův podpis.
Hezká syntéza různých zdrojů.
Některé části byly zdlouhavější, ale v tom případě není nic snazšího než kousek přeskočit.
Milá oddechovka. Hodně oceňuji vložené příběhy, co si v průběhy postavy vyprávějí mezi sebou.
Škoda, že jsme se nic nedozvěděli o dychtivé policistce z prvního dílu.
Milá oddechovka ze světa Železného druida. Moc se mi líbila myšlenka pečetí a jejich limity.
Na rychlé prolistování fajn. Hodně textu mi přišlo zbytečně obecných. Jakože, souzněl jsem s myšlenkou, že by bylo fajn víc zapojit jazykové modely do svých služeb, ale ocenil bych konkrétní příklady.
No... Skoro jsem myslel, že tuhle dramatickou zatáčku sobí spřežení nevybere. Ha! a přece! :)
Stačí mít pod kůží trochu skepse a hned je z téhle knížky milé vánoční pohlazení.
Hezká oddechovka.
Jako bych se ocitl ve světě KingdomComeDeliverence - a každá chvilka v tomhle prostředí je pro mě cenná.
Už aby ta pokračování byla dopsaná.
Hezky provokativní a zároveň odůvodněné.
Škoda že jsem se k tomu dostal s takovým zpožděním. Číst to před deseti, patnácti lety mohlo být zajímavější.
Fascinující. Vřele doporučuji.
Je pro mě těžké pochopit, že takový dobrodruh, jakým Adolf Parlesák bezpochyby byl, se dožil 73 let.
Za mě dobrý.
Klidně tam mohlo být víc postřehů o chovu koz a včel. Ale chápu, že jsem takřka jediný komu to schází.
Závěr byl silně dojímavý. A to si myslím, že já se jen tak nedojmu.
Milé čtení o postapokalyptickém světě. Za mě trochu naivní, ale stále milé.
Pro mě to bylo těžké čtení. A zároveň dobře vystihující (třeba ten popis práce v kravíně). Tvrdohlavost a marnost hlavních postav mě deprimovala... Bylo těžké sledovat takový zbytečný boj se větrnými mlýny a nemoct nijak zasáhnout.
Nevím zda to byl autorův záměr, avšak, s touhle knihou jsem prožíval hlavně rozpolcenost.
Na jednu stranu byl hlavní hrdina sympaťák s morálkou, zároveň jsem z něj cítil obrovskou beznaděj, neschopnost.
K téhle knize a jejím myšlenkám se budu ve vzpomínkách určitě vracet.
Čtivost má stoupající tendenci. Ze začátku to byla dost nuda, ani jsem nechtěl věřit, že je to pokračování Havraních kruhů, a když byl děj strhující, tak byl najednou konec.
Přišlo mi, že kniha je určena spíš pro rodiče starších dětí, kolem puberty (to mě překvapilo).
Myšlenka knihy je vlastně prostá, shrnul bych ji jako: věř svým dětem, neboj se jim předat zodpovědnost, možnost o sobě rozhodovat. (Nebo ještě stručněji: Nebuď dement.)
Takže vlastně nic objevného.
Myslím, že dobrý.
Zajímavý vhled do japonské kultury. Místy mi to přišlo dost natahované - ale většinu času měl děj spád.
Zajímavé střety postav.
Autorovy se povedlo vyvolat ve mně pocit, že Klára je sympaťačka - i přesto, že se oddávala nikotinu a měla poměrně volné mravy.
Až jsem se zalykal všudypřítomným cigaretovým kouřem... V tomhle směru autor věrně vystihl dobu.
Je to taková oddechovka, jednohubka - překvapilo mě, jak rychle skončila.