Jonny komentáře u knih
Mně se první díl líbil (proč bych jinak sahal po druhém, že? :-) ). Vidořád mě nezklamal. Nenašel jsem v něm věci, které mě v druhých (a dalších) dílech obvykle štvou. Pěkné, čtivé, postupně víc a víc napínavé.
Jo, jo - těším se na další díl :-).
Pořád čtivé. Ale... jako by byl svět Jiných vyčerpaný. Postrádal jsem takovou tu rutinní práci Jiných v ulicích. Z Antonovi pozice, silného světlého, je zkrátka většina běžných problémů vyřešitelná mávnutí kouzelného proutku.
První polovina knihy se neuvěřitelně vlekla. Ale poté dostal děj spád a můj původní postoj ke knize se z "už abych to měl dočtené" změnil na: "kéž by nikdy neskončila". Prostředí i samotní Stallové jsou pěkně popsaní. Škoda té první poloviny...
Nic převratného, v žádném směru.
(Moc mi nesedělo, označení dračích jezdců coby "drakoletci", stejně jako to, že byli vyzbrojeni kopím - která byla na kresbách vyobrazena jako halapartny...)
1) čtivé
2) historicky věrné, podle všeho
Z dějepisu na ZŠ si pamatuji úplně jiné informace, tak jsem rád, že nabyly pravděpodobnějších rysů. Laurent Binet odvedl skvělou práci.
[edit: Ano, s tou historickou věrností to mohl být ukvapený závěr. Na poli historie nejsem kdovíjak znalý. Ale zásadní události souhlasí: a) Heydrich žil. b) byl na něj spáchaný atentát c) v důsledku atentátu Heydrich zemřel. d) parašutisté a rodiny, co je podporovaly jsou obdivu hodni. Nebo je to všechno jinak?]
Prostředí knihy - "období po expanzi", kdy došly zásoby ropy a zem je zaplavena geneticky upravenými organismy, se mi moc líbí. Samotný příběh nebyl moc důvtipný. Respektive... tuctovka co nepřekvapí. Škoda, že se autor moc nezajímá o samotné genové technologie, okamžik, kdy Gi Bu Sen mrknul na "vzorek choroby" pod mikroskopem (!) a "všechno mu bylo jasné" byl hodně úsměvný.
Čtvrtý díl série, v jejíž čtení jsem navázal po šesti (?) letech. Už jsem ze světa Jiných docela vybředl, ale pamatuji si ho zábavnější, napínavější.
Kniha se dala číst a rozhodně jsem neuvažoval, že bych ji odložil. Ale rozhodně jsem do ní nebyl zabraný natolik, že bych si kvůli ní ukracoval spánek. Prostě průměr.
Spíš inspirace/motivace než návod.
Třetí díl je tedy o dost slabší... první polovinu stál příběh na místě, ani se nijak neprokreslilo prostředí. Nuda, nuda šeď. Od půlky už začal být děj zajímavý, posléze napínavý a pak, najednou... konec. (přerušení jak v nějaký telenovele).
První dvě, tři kapitoly byly prima. Následné kapitoly se mi líbily míň a míň. Chvílemi rozumování a naznačování co je dobře, co špatně. Odsuzování módních vln v běhu. Přínos nepociťuji, ani chuť víc a lépe běhat. Ale snad jsem rozmazlený z jiných běžeckých knih, nebo ze zápisků na dailymilu...
Skvělé, úžasné, nejlepší! Lukjaněnko jak má být. Nenápadný nástup a pak bum prásk! Člověk je zažraný v ději a nemůže se odtrhnout :). (Snad jen ten románek s Nasťou mi přišel nepravděpodobný, ale to lze odpustit.)
Skvělá kniha. Odhaluje spoustu mechanismů, které působí na naše stravování. Nejvíc mě těšily, popisy jednotlivých pokusů. A moc mě těší, sledovat projevy "stravovacích reflexů a pudů" v reálném světě. Rodinné oslavy jsou najednou mnohem víc zábavné.
Asi pořád úplně nevěřím, že kniha vznikla na základě skutečného lidského osudu. :-) Nicméně, i kdyby to byla fikce, tak je ten příběh poutavý, sic je to spíše oddechovka.
Pohnuté osudy československých židů. Kniha je komplexní a dobře dokumentuje dobu z různých úhlů pohledu. Z knihy si odnáším hlavně nepochopení. Nepochopení co a proč proti židům měli... Těžko uvěřitelné, že antisemitismus takhle procházel, že se nikdo nevzepřel a utiskovaných se nezastal. (A ještě horší je uvědomění, že obdobná trýzeň je ve světě stále běžná...)
Druhý díl nezklamal. Tak trochu mi připadá, že se toho moc neudálo... ale o to víc se těším na další svazek.
Další neuvěřitelný, dech beroucí bežecký příběh.
Čtivé, zábavné. V třetí čtvrtině trochu zdlouhavé, ale pak se začal případ rozmotávat a najednou byl konec. Celkově mám z knihy dojem, že autorka má nějaký problém s církví - ukazuje zejména ty stinné stránky církve.
Čtivé, pěkně promyšlený svět.
Korektura (mistička mi utkvěla v hlavě asi na věky) mě občas rušila. A některá slůvka (kdoví zda je za tím sama autorka, nebo překladatel...) mě tahala za uši, nejvíc asi amarant (česky též laskavec). Je to prachobyčejná rostlina a v knize je vzácnější nad zlato.
Ale to jsou drobnosti, celkově mě kniha těší a nemůžu se dočkat dalších šesti dílů :-).
Třetí a čtvrtá pětina knihy byla fajn. Zbytek jsem jen prolistovával - pořád se tam "po americku" cyklovaly myšlenky.