Jolina komentáře u knih
Už mě tato kniha nenadchla tolik jako první díl, přesto jsem ji dočetla velmi ráda. Hodnotím velmi kladně vhled učitelky do sebe samé - když neříká, že vždycky měla pravdu, chápe, že pohledy na vzdělávání a výchovu nejsou jenom černé či bílé. Na druhou stranu už mě rušilo stále hloubání učitelky o tom, zda to bylo či nebylo dobře...
Z pedagogického hlediska velmi dobrá dějová kniha, ve které čtenář pochytí mnoho z možných přístupů k problematickému dítěti. Rozhodně to chce velkou a nekonečnou trpělivost - a možná si ji ani nedokážeme představit...
Na první pohled jednoduchý román o lásce, dospívání. Na ten druhý pohled - pokud vezmeme v potaz, že je to vlastně sci-fi společenského charakteru, vyvstává mnoho otázek o tom, co klidně může jednou přijít a co se může stát skutečností. Klonování? Vztahy? Emoce klonovaných? Možnost nebo nemožnost výběru a rozhodování o svém životě? A hned nastává propojování s přítomností - do jaké míry rozhodujeme my sami o našem životě? Retrospektivní pohled mi vyhovoval, vzpomínání hlavní hrdinky bylo živé. Líbilo se mi také autorovo vykreslení pocitů, prostředí...
Nemohla jsem se začíst. Pak se ale zadařilo a s napětím jsem sledovala, jak se osudy propletou dále, jak jsou spolu svázané. Jeden krok v minulosti může změnit celou budoucnost, a to ne pouze jednoho člověka. Věřila jsem hlavní hrdince. A čekala, kdo je vlastně tím viníkem...a pak vlastně vznikla otázka - kdo vlastně není vinný?
Autor rozhovorů nezůstával na povrchu, ale šel velmi hluboko, tak hluboku, že jednotliví účastníci rozhovorů svěřili čtenářům ty nejniternější pohnutky. Jejich osudy - kromě jedné dámy, která si žije v podstatě svěůj vysněný život na samotě - jsou velmi dramatické, s přesahem do veřejného života, především do politiky v minulosti. Na první pohled romatické samoty jsou draze zaplaceny tvrdou dřinou, kterou však často přehlušují smutky z některých životních setkání, osudů, cest. Ráda bych pokračování...
Některé pasáže se mi četly lépe, jiné hůře, celkově se mi však vhled do života spisovatele líbil. Líbily se mi praktické příklady ze života, kdy autor popisoval, jak kniha vzniká, líbilo se mi, že není jeden jediný recept na to, jak psát - ani ten svůj Murakami nevnucoval.
Hana mě oslnila o něco více - přesto příběh velmi zdařilý, dojemný a poutavý. Zde se mi zdálo, že niť příběhu se Haně velmi podobá - i celková kompozice knížky, retrospektiva, návraty do různých historických období, postupné popisy životů postav apod. Líbilo se mi, jak autorka zobrazila prožívání Anežky, která mnohokrát stála na rozcestí a opět drobné události změnily její život.
Ano, toto je autorka, která mě baví. Život rodiny v různých prostředích, v různých situacích, velmi pečlivě a do hloubky popsáno. Autorka vnímá detaily prostředí, popisuje hlavní postavy nepřímo a velmi podrobně. Děj scénářovitý, z více pohledů, čekala jsem, jak vše dopadne. Opět (a myslím, že už se to někdy u knížek P. Soukupové stalo) mě trochu zklamal závěr - nemám ráda, pokud se možný další děj shrne do dvou stránek...
Ze všeho nejvíc mě zaujal především název - čekala jsem potom něco hlubšího, avšak ne tak prvoplánového. Přesto několik dobrých okamžiků, zamyšlení...
Nečtu fantasy, neholduji historickým románům, přesto jsem však čekala, co se budou s hlavními hrdiny dít dát. Vedlejší epizody jsem nějak nevstřebávala, avšak cestu stárnoucích manželů jsem sledovala pečlivě. Zároveň mě velmi oslovil motiv mlžného zapomnění - opravdu chceme znovu vzpomenout? Co když mlha ukrývá něco, co má být opravdu ukryto? Co když vědět víc znamená konec něčeho? Třeba i toho nejpevnějšího vztahu?
Něco ano, něco ne. Abstraktní povídky, kdy autorka spíše spoléhá na formu, ve mně nevyvolávaly tak silné pocity jako povídky, které měly alespoň náznak děje - i kdyby toho vnitřního.
Nebylo to úplně takové, jak jsem očekávala - zdálo se mi, že hrdinové nebyli příliš psychologicky podchyceni, možná proto, že celý příběh byl rozmělněn mezi více postav...skloubení závěru, kdy se vše propojilo, bylo překvapivé, ale myslím, že snad ani nemuselo být plánované...
Kniha se mi líbila. Ano, chvilku jsem se musela začítat. Ano, pasáže s Bohem se mi tam moc nehodili. Ano, nemám ráda epilog jako "několik let poté", přijdou mi jako náhražka. Na druhou stranu kniha otevírá téma adopce, a to z mnoha stran, nabízí prozkoumání lidských vztahů do morku kostí, do jejich hloubky, která se často všedním žitím vytrácí (vztah Iny a Jaromíra). Ano, přečetla bych si ji klidně ještě jednou. Díky!
Tolik pozornosti, tolik zvědavosti. I já jsem jí propadla a toužila si knihu přečíst. Literárně spíše nic než moc...na druhou stranu oceňuji otevřenost - i když si myslím, že v některých pasážích by nemusela být tak "nevyrovnaná". Z knihy mám dojem, že možná za několik vyjde vyjde další, něco na způsob "jak jsem se zmýlila" nebo "jak to vidím teď".
Skvělé vykreslená práce v ne zrovna jednoduchých podmínkách. Člověk si neumí představit, co všechno tato práce obnáší, že nejde jen o léčení, ale často o psychologickou práci (a třeba i sám na sobě). Někdy mi trochu vadila kompozice, když na začátku kapitolu je příběh naznačen a postupně se k němu autor skrz danou kapitolu dostává...
Upřímně jsem po knize sáhla z důvodu názvu - čekala jsem, že se v ní více bude řešit problematika "selfíček", které jsou nyní velmi módním trendem - a tím získám nový pohled na jejich používání a zneužívání mladými lidmi. To se nestalo. Děj knihy se točil hodně kolem Rose, na druhou stranu se mi líbilo, jak se postupně všechny postavy proplétaly, až byly spojeny v celkový rámec příběhu.
Nejprve jsem pojala podezření, že kniha bude o koních tak moc, že mě brzy přestane bavit. Ale nakonec jsem si její čtení užila. Čekala jsem, jak se bude vyvíjet osud hlavní hrdinky, která si byla jistá svými činy. Jsem ráda, že nebyl úplně happyend:-D To by knihu degradovalo...
Ten nadhled na sebe samého, na samotný život a na vše, co se kolem děje, mi prostě sedí. Poutavé psaní s dalším rozměrem vnímání cestování jako nekonečného prožitku a užívání všeho, co je člověk v životě umožněno. Snad si ani nezapamatuji děj, ale spíše pocity, které jsem při čtení této knihy prožívala...
Z obálky jsem si nebyla úplně jistá, o čem kniha bude, po další prolistování již ano (knihu Únava materiálu už mám přečtenou, tak mi to došlo...). Některé povídky měly rychlejší spád, avšak docela mi chyběla nějaká hlubší myšlenka, něco, co bych si z knihy odnesla a nesla dál...
Nějak jsem si tuto knihu rozložila - stále jsem získavala jiné a tuhle jsem odsouvala na druhou kolej. Nemohla jsem se začíst, unikal mi příběh, střídaly se hodně roviny vypravování, skákalo z jedné doby do druhé. Na druhou stranu musím říct, že kniha je plná nádherných obratů vykreslující neopakovatelnou atmosféru místa, vztahů apod.