jaro999 komentáře u knih

Velké trojhvězdí Guillaume Apollinaire

Pro mě prostě krása. Kniha, se kterou je příjemné se občas v klidu posadit, podle nálady nalistovat pár stran a nechat se unášet.

1 29.03.2018 5 z 5

Dějiny Ruska Kateřina Hloušková

Zajímavá a dle mého názoru objektivně napsaná kniha. Umožňuje lépe porozumět příčinám současného chování Ruska na mezinárodní scéně. Jednu hvězdičku ubírám za velké množství překlepů a pravopisných chyb (interpunkce, někdy i použití "i" a "y"): dílo by si zasloužilo pečlivou jazykovou korekturu. Mrzí mě, že nakladatelství Lidových novin pustilo knihu v takové podobě "do světa".

2 26.03.2018 4 z 5

Hovory s nymfou Cesare Pavese

Krásné propojení světa antické mytologie s dneškem: dialogy antických hrdinů vedou k závěrům, které i dnes mají svou platnost. Útlá kniha, která nutí k zamyšlení.

1 24.03.2018 5 z 5

Sto roků samoty Gabriel García Márquez

Knihu jsem četla před několika lety, takže si už nepamatuji jména postav a děj. To, co ve mně zůstalo, je pocit krásna, lahodného opojení z četby, chuť se od knihy nikdy neodtrhnout. Prostě magie nádhery, která mě úplně pohltila. Neutuchající tok myšlenek a obrazů, který vás uchvátí a nechce pustit.

12 21.03.2018 5 z 5

Mistr a Markétka Michail Bulgakov

Zajímavě napsané parodické podobenství hrůz, které se děly ve stalinském Rusku ve 20. a 30. letech minulého století, kdy se tam žilo, jako by tam dorazil ďábel (Woland) se svou družinou: zneužívání psychiatrie k zavírání lidí, kteří jsou z politických důvodů prohlášeni za blázny, mizení osob, vystěhovávání z bytů apod. Ti, kteří vládnou a kteří podle tehdejší ideologie tedy měli ztělesňovat nového ideálního člověka, se dopouštějí řady nepravostí: kradou, provozují šmelinu, lační po penězích a luxusních výrobcích, mají milenky, chovají se nemorálně - na rozdíl od toho, co kážou. Řada spisovatelů a umělců za hmotné výhody hlásá nepravdu a režimu přisluhuje. Ďábel se svými pomocníky vše odhaluje. Existuje však naděje - Mistr: ten zná pravdu, věří příběhu o Pilátu Pontském a Ježíšovu ukřižování a píše o něm román, který tvoří paralelní příběh. Mistr je však rovněž prohlášen za blázna a končí na psychiatrii, odkud jej díky své lásce vysvobodí Markéta, která není s vládnoucím zlem spjatá, a tudíž jí ďábel neublíží a na její přání vysvobodí Mistra. Její láska a Mistrova spravedlnost zvítězí nad zlem a smrtí se od něj odpoutají. V závěrečných apokalyptických scénách pak ďábel se svou družinou odvádějí již zemřelého Mistra i Markétu do věčného klidu. I nad zlem lze díky vnitřní čistotě a lásce zvítězit.

8 23.02.2018 5 z 5

Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou Elena Ferrante

Stejně jako předchozí dva díly poutavě napsaná kniha. Autorka v postavách obou protagonistek, Eleny a Lily, dobře zachycuje psychologii žen, jejich celoživotní přátelství, které je však prodchnuté řevnivostí. Přesto - nebo právě proto - obě hlavní postavy vytvářejí celek, vzájemně se doplňují, jedna by bez druhé nebyla tím, kým je. To vše je zachyceno na pozadí historického vývoje Itálie po 2. světové válce, v tomto díle se jedná o konec 60. a první polovinu 70. let 20. století, o léta, která byla ve znamení studentské revolty na univerzitách, nárůstu popularity levicových idejí v intelektuálských kruzích, vyostřeného třídního boje a posléze vzniku a rozvoje terorismu. Ve 3. dílu tetralogie je navíc stále patrnější, že přes veškeré úsilí se románovým postavám nedaří vymanit z vlivu prostředí, v němž se narodily a vyrostly: Elenu neustále přitahuje rodná Neapol, fyzicky se začíná podobat své matce, Nino se už naplno projevuje jako bezcharakterní svůdník (stejně jako otec, kterého v prvních dvou dílech právě pro toto počínání nenávidí), Lila nakonec podléhá nabídce Michela Solary a přijímá od něj dobře placené zaměstnání atd. Právě touto neschopností "vzepřít se osudu" danému prostředím, do nějž se hrdinové narodili, a historickým vývojem, kterým společnost za jejich života prochází, mi kniha připomíná román Příběh v historii od jiné významné italské autorky, Elsy Morante. A myslím, že podobnost jejich jmen či pseudonymů není čistě náhodná.

2 09.12.2017 4 z 5

Povídky Isaak Emmanuelovič Babel

Nádherná sbírka povídek, zachycení života, který i v těžkých okamžicích stojí za to, aby byl žitý. Barvité popisy, někdy až naturalistické, lidskost přítomná (i když někdy jen latentně) i v krutých okamžicích.

05.11.2017 5 z 5

Hobbit J. R. R. Tolkien

Knihu jsem četla před několika lety a bohužel mě vůbec nezaujala. Celý ten pohádkový příběh i jazyk, jakým je napsána, mě dost nudily. Asi bych se k ní měla vrátit, třeba bych ji nyní víc ocenila, ale nechce se mi, nemám na to sílu. Možná ke své škodě.

2 03.11.2017 2 z 5

Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity Martin C. Putna

Čtivě napsaná kniha, která obsahuje spoustu zajímavých informací a pomáhá pochopit pohled Ruska na svět a některé kořeny nynější situace v evropské části postsovětského prostoru. Jednu hvězdičku ubírám, protože z knihy je velmi patrné, na čí straně stojí autorovy sympatie. Na druhé straně je autorův postoj lidsky pochopitelný.

2 15.10.2017 4 z 5

Portrét umělce v jinošských letech James Joyce

Knihu jsem četla před spoustou let, ale vzpomínám si ,že její obsah i styl byly pro mě úplným zjevením a že mě kniha naprosto uchvátila. Už to jméno hlavního hrdiny - Štěpán Dedalus - v sobě nese předzvěst vzletu ke hvězdám, ke hvězdám umění. Nádherný popis zrání mladého umělce, jeho vnitřních stavů, zachycení lásky i nenávisti k rodnému Irsku, potřeby osvobodit se z prostředí, v němž se narodil a které mu ve vzletu brání.

2 13.10.2017 5 z 5

Alchymista Paulo Coelho

Kniha je napsaná zdánlivě jednoduchým, ale krásným a průzračným jazykem. Přestože je docela útlá, je třeba ji číst pomalu a řádně si ji vychutnat. Podobenství o pastýři a jeho cestě za pochopením světa a nalezením smyslu nejen vlastního života, ale celého vesmíru, schopnosti najít sebe sama. Člověk si při četbě uvědomuje, že na světě vše souvisí se vším, neboť i věci zdánlivě protikladné se vzájemně doplňují a tvoří jednotu: pro pochopení určitého jevu v jeho celistvosti je třeba poznat i jeho protiklad. Své štěstí máme nadosah, je třeba naslouchat hlasu našeho srdce a všehomíra.

13 13.10.2017 5 z 5

Život člověka Giuseppe Ungaretti

Těžké básně, ale úžasné, poetické, místy plné snů. Nádherná je zejm. báseň, v níž autor vzpomíná na své dětství v Egyptě a na místní chůvu. Literární lahůdka.

2 08.10.2017 5 z 5

Život a názory blahorodého pana Tristrama Shandyho Laurence Sterne

Vynikající kniha. Četla jsem ji již před mnoha lety a překvapilo mě její novátorství: metoda proudu vědomí už v 18. století ! Kniha mě bavila a způsob, jakým je napsaná, mi zcela vyhovoval: není třeba se soustředit na logickou posloupnost děje, což může být někdy únavné, stačí se poddat metodě asociací, která čtenáře neustále udivuje novými a novými příběhy a vjemy. Oceňovala jsem rovněž humor, kterým je román prosycen. Líbily se mi i ilustrace, neboť výborně vystihují jak děj, tak samotný charakter díla. Překlad A. Skoumala je vynikající. Mrzí mě jen, že L. Stern nenapsal více podobných knih.

2 08.10.2017 5 z 5

Chvála oportunismu Marek Toman

Kniha je napsaná hezkou češtinou, má zajímavou kompozici. Líbil se mi nápad, že vypravěčem je palác, a taky kontrast a dialogy mezi Loretou zpodobňující duchovno a Černínským palácem jako symbolem moci. Různá místa v knize svědčí o tom, že autor má zkušenosti s prací na Ministerstvu zahraničních věcí, které předkládá s humorem a lehkou, ale laskavou ironií.

06.10.2017 5 z 5