jaro999 komentáře u knih

Musím přiznat, že do přečtení této knihy jsem o umělci označovaném jako Monogramista IP prakticky nevěděla. Velmi oceňuji kvalitní fotografie a celkovou úpravu knihy, jakož i velmi poctivý přístup autora k problematice projevující se kromě autorského textu a zasazením díla Monogramisty IP do dobového nejen středoevropského kontextu i otištěním restaurátorské zprávy a studií dalších historiků umění. I když se Peter Kováč snaží, aby ta část díla, kterou sám napsal, byla čtenářšky přitažlivá, pro laika přesto kniha jako celek zůstává trochu obtížně stravitelná. To však nic neubírá na autorově zásluze o propagaci díla Monogramisty IP mezi odborníky i laickou veřejností. Dvě hvězdičky ubírám právě ze menší "stravitelnost" pro mě jako pro laického čtenáře.

24.11.2023

Kdyby bylo možné dát 6 hvězdiček, tak neváhám. Jedna z nejlepších populárně naučných publikací, kterou jsem kdy četla. Obrovské množství informací, přitom přehledně a čtivě podaných. Pro mě jako pro laika úplná encyklopedie anglické renesance, zachycující její historické, náboženské, společenské, filozofické i kulturní aspekty. Kniha ve mně vyvolává chuť přečíst si znovu některé Shakespearovy hry nebo "alespoň" jeho Sonety, domnívám se, že teď je budu vidět v jiné perspektivě.

4 06.11.2022

Rodinná sága o několika generacích žen (a v menší míře i mužů) zachycující dějiny Gruzie v průběhu celého 20. století. Osudy hrdinek i hrdinů se proplétají s historií Gruzie, která - zpravidla tragicky - určuje běh jejich životů. Ať jsou protagonistky či protagonisté ságy jakkoliv nadaní a ve svém dětství často i nadějní, události 20. století jim neumožní vést normální život. Nadějí do budoucna je příslušnice posledního pokolení, Brilka, i když i ta se už v raném věku potýká s negativními dopady života svých předků, které si nese v sobě v podobě různých fobií, strachu ze smrti a nechuti žít v rodné Gruzii. Přesto má ještě naději a vypravěčka ve snaze jí pomoci nachází možnou katarzi. Na knize mi trochu vadila prakticky absence popisů prostředí a místy nedostatečné zachycení vnitřního světa hlavních hrdinů, měla jsem pocit, že autorka až na výjimky tak nějak zůstává "na povrchu". Proto nakonec dávám pouze 3 hvězdičky.

2 11.09.2022

Kruh se uzavírá. Spojení římského a židovského světa ve vlastní osobě se Josefu Flaviovi nezdařilo. Jediným výsledkem jeho celoživotního úsilí v tomto směru je to, že Římané jím pohrdají a Židé nebo alespoň jejich radikální část jej považují za zrádce. Osobní tragédii hlavního hrdina pak dovršuje odcizení jeho prvorozeného syna, který se pod jménem svého adoptivního římského otce aktivně podílí na likvidaci Judeje. Pro mě velmi silný a krásně napsaný příběh.

2 20.06.2022

Přečteno před řadou let. Nostalgická a umělecky precisně zpracovaná vzpomínka na dobu, která odchází a již z větší části odešla. Nebo snad platí, že "musíme změnit všechno, aby se nezměnilo nic ?"

5 07.06.2022

Josephus Flavius nadále kolísá mezi svou židovskou identitou a přizpůsobením se životu v Římě. Po nějaké době se vždy jak v Judeji, tak v Římě začíná cítit jako cizinec, bezvýhradně ho neakceptují nikde. Římská společnost je ve své většině prosycena antisemitismem, židovská společnost v Judeji pak nenávistí vůči Římanům, což mu situaci nijak neulehčuje. Před Židy po zničení Jeruzaléma a druhého chrámu vyvstává otázka, jak přežít jako národ. Přimknout se ke svému náboženství a jeho konzervativnímu výkladu jako stmelujícímu identifikačnímu prvku nebo zaujmout liberálnější postoje, které umožní šířit víru v jediného boha i mezi jiné národy ? Akceptovat tedy z judaismu rodící se křesťanství s jeho universalistickými tendencemi nebo se jej odříct jako kacířství ? Váhání Josepha Flavia mezi židovskou a římskou identitou a úvahy o formě přežití Židů jsem vnímala jako dvě strany téže mince. V obou dílech trilogie, které jsem zatím přečetla, vidím paralelu mezi postavením Židů v Německu ve 30. letech 20. století a následný holocaustem na jedné straně a tím, co zažívali v 1. století na straně druhé.

24.01.2022

Poutavý, mistrně napsaný historický román, který od doby svého vzniku v 30. letech minulého století nic neztratil na své čtivosti. Přestože se jedná o beletrii, přináší i poučení o historii Říma a Judeje v 1. století, vystupuje v něm řada historických postav (a nejedná se "pouze" o hlavního hrdinu a jeho bezprostřední okolí). Když si dohledáte informace např. na internetu, zjistíte, že autor je ve svém vyprávění relativně historicky věrný (samozřejmě úměrně době, kdy byl román napsán, a skutečnosti, že se jedná o umělecké, nikoliv vědecké dílo). I s ohledem na dobu vzniku mrazivá paralela mezi antisemitismem helénistického světa a utrpením Židů v dobách 1. židovské války a jejich osudem ve 30. letech 20. století a za 2. světové války, mezi systematičností a logikou Římanů a obdobně racionálním a systematickým přístupem německého fašismu. Přesto nemám dojem, že by autor Římany explicitně odsuzoval: jejich kruté počínání je do značné míry "pouze" reakcí na vnitřní rozpory uvnitř židovské společnosti, na fanatismus jedné její části, přičemž velký podíl na tragickém konci má i nezměrná ctižádostivost hlavního hrdiny, historika Josefa Flavia, jehož postava je spolu s dalšími osobami v románu výborně vykreslena. Přestože román končí pádem druhého jeruzalémského chrámu a praktickým zánikem starověkého Jeruzaléma, vtírá se otázka, kdo z dlouhodobého historického hlediska nakonec zvítězil: Římská říše, která po období světovlády a rozkvětu nakonec zanikla, nebo duchovní poselství té části obyvatel Judeji, kteří se dovedli byť za cenu obětí přimknout ke své identitě a přežít jako národ i v nových, obtížných poměrech ? Nebo jejich, byť žádnou stranou explicitně nechtěné (ale možná nevyhnutelné), spojení ?

4 29.12.2021

Řekla bych, že se jedná o autorovo životní dílo, za které plným právem získal Magnesii literu. Jedná se o velmi obsáhlou monografii, která se snaží o objektivní pohled na postavu Jana Žižky, kterou ani nedémonizuje ani z něj nedělá národního hrdinu a navíc jej představuje v kontextu tehdejší doby. Domnívám se, že takováto práce, která by na jedné straně Žižku zcela nezatracovala, jak tomu bylo např. u Pekaře, ani nepřejímala výhradně pozitivní hodnocení jeho osobnosti z dob socialismu, u nás dlouho chyběla. Autor se rovněž zamýšlí nad prameny husitství a nad tím, co k němu Žižku přivedlo. Musím však přiznat, že jsem kvůli velké detailnosti knihu četla celý rok a výčty některých jmen mi moc neříkaly. Ale jsem laik a věřím, že pro historika i tyto výčty mají velkou informační hodnotu.

8 28.10.2021

Silný, svým způsobem dodnes až fascinující příběh. Z dnešního pohledu - na rozdíl od doby svého vzniku - ani ne tak dějem, ale psychologickým vykreslením postav, popisem přírody a jejím propojením s postavami (řekla bych, že příroda se téměř stává jednou z nich), myšlenkou predestinace hlavní hrdinky: i když je Tess vnitřně čistá a úmyslně neporušuje morálku své doby, svému osudu nemůže uniknout. Realistické a např. v porovnání s romány Ch. Dickense zcela nesentimentální vylíčení venkovského prostředí Anglie 19. století. Četla jsem Tess před mnoha lety, ale na tyto aspekty díla stále nemohu zapomenout.

5 07.07.2021

No, já tak nějak nevím. Knihy o historii čtu ráda, i ty výlučně faktograficky zaměřené, ale s Českým pohanstvím, zejm. s 2. dílem, jsem si nevěděla rady a nakonec jej nedočetla. První díl, zabývající se otázkou stáří legendy tzv. Kristiána, jsem ještě zvládla, i když řada Kalandrových argumentů mně připadala překonaná (což je však s ohledem na datum vzniku knihy pochopitelné) a v řadě případů jsem měla dojem, že v podstatě nic nedokazují a že zde stojí tvrzení proti tvrzení. Nicméně, i když nejsem historik, vím, že "spor o Kristiána" je velmi těžké vyřešit a je otázkou, zda se to vůbec někdy podaří. Ve 2. dílu se autor snaží vyložit staré české pověsti v širším kontextu slovanských i evropských mýtů. Jeho teorie mě však bohužel vůbec nepřesvědčily a připadaly mi hodně "přitažené za vlasy", takže jsem nejdřív začala přeskakovat a nakonec knihu úplně odložila, což se mi moc často nestává. Sílu na to, abych četla domněnky o reálné neexistenci sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily jsem již prostě neměla. Zde mohu pouze obdivovat Kalandrovu fantazii, ale pokud jde o fakta, řekla bych, že "semlel páté přes deváté". Je mi líto.

18.12.2020

Sbírku povídek jsem četla v době, kdy vyšla, tj. před více než 20 lety. Nevím, co bych na ni řekla nyní, ale vzpomínám si, že tehdy mě úplně okouzlila. Už si bohužel nepamatuji děje ani postavy, ale stále ve mně přetrvává pocit horkého dechu Sicílie počátku 20. století.

3 30.08.2020

Romaneto jsem přečetla ze zvědavosti a původně jsem od něj moc nečekala. Domnívala jsem se, že mě nejspíš čeká zastaralý a dnes už vyčpělý žánr. O to větší bylo moje překvapení. Krásná čeština, nádherné popisy, napínavý děj, výborná psychologická studie posedlosti. Myslím, že Jakub Arbes je neprávem zapomínaný autor.

4 14.08.2020

Faktograficky zaměřená a přitom čtivě napsaná kniha, která dle mého názoru poskytuje objektivní a ucelený pohled na osobu Karla IV. Postava panovníka je zařazena do dobového kontextu, autor popisuje různé aspekty jeho vlády včetně sebeprezentace, pozornost věnuje rovněž vnímání Karla IV. v různých obdobích českých dějin. Kniha mi také připomněla moc zajímavou výstavu věnovanou Karlu IV. v roce 2016 u příležitosti 700. výročí jeho narození a neméně zajímavou a divácky velmi atraktivní výstavu zaměřenou na umění doby Karla IV. (konala se tuším v roce 2005 nebo 2006).

23.05.2020

Kultivovaně napsaná kniha zachycující osudy Grébovky a Vinohrad na pozadí historie Prahy a českých zemí od poloviny 19. století po současnost.

2 17.12.2019

Úsměvná a laskavá kniha částečně inspirovaná legendárním filmem Limonádový Joe. Pro mě kniha o síle slova a literatury, o jejím prolínání s reálným životem, které si často ani neuvědomujeme, a taky o síle dezinformace, manipulace a neuspokojených ambicí (Dante Skunk Shakespeare). A taky (nebo možná především) o tom, jak nás četba může vychovávat. Prostě "lidé, čtěte !" .

2 19.08.2019

Kniha čtivě napsaných reportáží zabývajících se vybranými momenty z českých dějin 20. století Dle mého názoru se sice nejedná o žádnou "vysokou literaturu", reportáže nicméně vedou k zamyšlení nad českou "národní povahou", nad tím, že jsme jako národ dokázali přežít různé dějinné zvraty minulého století díky schopnosti přizpůsobit se, nikoliv díky odhodlání bojovat. Dobře zachycená absurdita dění u nás. Nejraději bych dala 3,5 hvězdičky, ale protože to nejde, dávám 3.

3 19.05.2019

Útlá kniha o Rusku, jehož podstata se přes veškerý vývoj nemění a i v případě maximální snahy je v zásadě nezměnitelná. Pokus o pokrok v podobě dovezení vakcíny do nepříliš vzdálené vesnice zahubí samotná ruská země zimou a vánicí, jednotlivé technické výdobytky (vrtulník, televize) a prodělaný historický vývoj jsou jen jakýmsi nánosem, který na podstatě života v Rusku a na mentalitě jeho obyvatel nic nezměnil (vztah doktora Garina a vozky Kucka je vztahem pána a sluhy s veškerou bezohledností na jedné straně a odevzdaností na straně druhé). Výborný překlad Libora Dvořáka.

6 09.02.2019

Kniha představuje něco jako "cestopis v esejích". Autor spolu se svými přáteli putuje po proudu Dunaje, přičemž tato cesta pro něj představuje příležitost k zamyšlení nad dějinami a kulturou, zejm. literaturou, zemí a oblastí rozkládajících se na jeho březích. Na základě těchto úvah se C. Magris snaží vysvětlit příčiny některých dějinných událostí a stavu, v němž se region nachází v době jeho cesty (polovina 80. let 20. století). Řada Magrisových úvah má přesah do současnosti, jsou aktuální i dnes.
Dunaj svým tokem představuje jednotící prvek zemí, jimiž protéká a které autor vnímá jako střední Evropu v geografickém i v kulturním slova smyslu. C. Magris nezapře, že je germanista: nejsilnějším prvkem, který region formuje, je pro něj německý vliv, a to jak na území dnešního Německa či Rakouska, tak v částech Maďarska a Balkánu, v nichž žijí německé menšiny. Kniha však nepředstavuje pouze oslavu německého kulturního přínosu pro střední Evropu, autor nezamlčuje ani stinné stránky německých dějin a snaží se najít jejich kořeny v mentalitě a historii. Lahůdka pro germanisty, ale i pro ty, kteří jimi nejsou.

3 27.12.2018

Výborně psychologicky prokreslené postavy, krásný popis severoanglického kraje plného vřesovišť, pravá "temná" romantická nálada, silný příběh. Moc se mi líbil i film, který byl podle románu natočený.

6 19.09.2018

Nemohu si pomoci, ale navzdory velkému očekávání a řadě nadšených komentářů mě tento díl dost zklamal. Z celé tetralogie mně připadá nejslabší: zhruba první polovina popisující lásku Eleny k Ninovi mi připomínala červenou knihovnu. Druhá polovina byla o něco lepší, ale nijak zvlášť mně nenadchla. Z celé tetralogie považuji za nejlepší první dva díly. Třetí díl taky není špatný. Čtvrtý díl podle mě nepřináší nic nového, nýbrž opakuje - pro mě již dost vyčpělá - témata z předchozích dílů.

2 22.04.2018