Přidat komentář
Kromě básní samotných nevynechejte Ungarettiho Poznámky na konci (ještě jsem asi nikdy neměl tu čest číst poezii zároveň s komentářem autora). Zasadilo to celý výbor do kontextu a umocnilo některé intenzivní dojmy a motivy, protkané celým dílem. Pustina rodné Alexandrie, zákopy Velké války, věčné léto barokního Říma, prázdnota a rozklad... A občas nečekané postřehy, jako když stárnoucí básník (ročník 1888) reflektuje vypouštění družic nebo let letadlem.
Osobně si do života odnáším: Nebát se, být osobní a sdílet to s ostatními. Sobectví je naopak, nechávat si věci pro sebe. V Ungarettiho filozofii chápu poezii jako věc veřejnou:
"Nepojal jsem je [básně] do knihy s ostatními, protože se mi zdálo, že obsahují motivy příliš osobní, jenom mé. Bylo v tom dosud sobectví. Nic z lidské zkušenosti si nelze pyšně ponechávat jenom pro sebe." (autorův komentář ke sbírce Výkřik a krajiny/Un grido e paesaggi)
Těžké básně, ale úžasné, poetické, místy plné snů. Nádherná je zejm. báseň, v níž autor vzpomíná na své dětství v Egyptě a na místní chůvu. Literární lahůdka.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Život člověka |
| 1961 | Cítění času |
| 1984 | Šťastná setkání. Moderní italská poezie |
| 1967 | Sny a akordy |
| 1934 |  Pohřbený přístav |
Kniha Život člověka je v
| Přečtených | 6x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 2x |
| Chci si koupit | 1x |
Tohle bylo teda něco. Ty básně byly složité, to ano, ale něco ve mne určitě nechaly. Autorův život, jeho myšlenky a styl psaní mě zaujal. Zajímavé čtení.