Portrét umělce v jinošských letech

od:


KoupitKoupit eknihu

Autobiografický román o utváření osobnosti nadaného irského chlapce z přelomu století. Z vlivu katolictví a nacionalismu, aby dospěl k poznání vlastního údělu umělce. Od vnější reality se hrdina postupně odvrací ke svému vnitřnímu světu úvah a duševních krizí, propracovává se k víře v osvobozující sílu umění, k rozhodnutí vyjadřovat se svobodně, bez ohledu na domov, vlast nebo církev. Předmluva Miroslav Jindra....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/3212/portret-umelce-v-jinosskych-letech-3212.jpg 3.997
Orig. název:

A Portrait of the Artist as a Young Man (1916)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (10)

Přidat komentář
sharik
30. října

Je to vskutku portrét, ale je vše, jen ne statický, přestože víc než na děj se často zaměřuje na myšlenky, glosy irské společnosti, dospívání atd. Ale převážně jde o glosování náboženství, křesťanské morálky a výchovy. Možná to nezní zábavně, ale je. I přes to že se nejedná o lehké čtivo. Joyce byl opravdu velký autor a pokud vám připadali Dubliňané trošku nudní a Odysseus trochu nečitelný, tahle kniha by vám i tak mohla připadat skvělá. Text je zároveň (na svou dobu) dost experimentální, každá kapitola je psaná jiným stylem a jak dospívá vypravěč, Joycův styl umocňuje tento pocit pro čtenáře i vyzrálejším a propracovanějším stylem psaní. Téhle knize nemám co vytknout, jsem nadšený, nadšený a do třetice nadšený! Čteno v originále.

JP
27. srpna

Zatímco od koupi 'Portrétu' to trvalo jen dva měsíce, abych konečně shodil z ramen ten veliký rest a přečetl si něco od Joyce, 'Odysseus' a 'Finnnegans Wake' zůstavají v mé sbírce už od roku 2013 u ledu a soustavně se jim vyhýbám (říkám si, že mám vždy zrovna aktuálně zajímavější věci ke čtení, ale stejně tak je to výmluva - hlavně ta délka je problém). ____ Joyce si jede svůj flow, jako rapper, přeskakuje z momentu do momentu, z události do události, z myšlenky do situací, bez ohledů na čtenáře a jejich očekávání nebo požadavky a já si ten diss-track celkem užívám, i když to není žádná čtenářsky vstřícná četba, po které byste toužili (spíš mě baví, jak to tuctový Mařeny čtenářské obce musí zanechat v těžkým deliriu, protože takhle se přece kniha nepíše - Hřmění divadla Sklep se vrací)... nicméně, když vidím, co lidi průměrně čtou, vždycky se pak naseru, stejně jako od svých spoluhrářů v mp-gamingu, holt očekávám víc. A Joyce to víc tak nějak nabízí, ale nenabízí to atraktivně, je to celý jako rapový album, plný střihů (Joyce měl rád filmy), skákáte z tracku na track a v momentech je to silné myšlenkami, aby to zase spadlo do čehosi, co jen tak blábolí a následně zase mělo silný moment. Chvála všem, není to až tak dlouhé. Vyobrazení pekla definitivně jen tak nezapomenete. Křesťanský dogmatismus se tu dostává na pravé světlo, jak znásilňuje lidi a s pomocí strachu je manipuluje do čehokoliv, co se jeho představitelům hodí, hlásat o tomhle pekle mladým studentům, kdepak celibát, tohle pomalu učí, uřízněte si svoje péra, hoďte je do škarpy a zbytek mrzkých chvil stravte v pokání, protože nechcete přece zhřešit a skončit na tomhle místě - katolické školství holt asi nebylo med. Disciplína, ale hlavně vymývání mozků dogmaty a manipulace strachem. Nevidím rozdíl v totalitarismu a tomhle "křesťanství"... lidi jsou jako ovce... když je chcete nasměrovat určitým směrem, není nic snazšího. ____ Jsem rád, že jsem konečně dal něco by J.J. a myslím, že jsem to teď četl už jako solidní čtenář, co za sebou má nějaký ty postmodernistický a vyzívavější díla, takže jsem z toho nebyl odpravenej jak z nějakýho zjevení, protože ono to ani není, i když to lidi říkají. Ale líbilo se mi, jak obrazný je Joyce, silná, přesná slova, ale zároveň jejich proud, něco jako Bruce Lee literatury, ohýbá zažitá pravidla a to už dlouho zpátky. Zajímavý je i komplikovaný vztah s Irskem, těžko řít, jestli ho Joyce vyloženě nesnášel, ale fyzicky se od něj distancoval, nábožensky i politicky ho kritizoval a řekl pár nehezkých věcí (stejně jako já konstantně kritizuju tuhle lidskou žumpu) přesto to pro něj literárně, námětem, bylo téma až do konce jeho života. ____ Závěrem doporučím řadovým čtenářům, co ujížději na literatuře, approved by conservative +40 ladies, vzdejte to a vyhněte se téhle knize, zpátky k bestsellerům, bezpetrželům a bezmrkvím. Joyce pro vás bude jako, když si chcete užít konverzaci s kamarádem na lavičce v parku a najednou vedle přijde metalista s boomboxem, kde valí na plný koule death metal.

Denny45
21. dubna

Na začiatku som nevedel do čoho idem. Aj začiatok knih bol taký, zvláštny. Vlastne to bol tým, že to boli len útržkovité spomienky z detstva. Po čase sa mi kniha začala páčiť viac. S hrdinom som sa celkom zosobnil, niekedy mi až čítal z duše. Hľadal sám seba, v kolégiu, v rodine, medzi priateľmi a aj na univerzite. Úvahy o umení a viere boli veľmi pekné a písané zo srdca. Mnohými som sa nechal viesť a s mnohými som sa nestotožnil ale dojem mi zostal rovnako pozitívny. A som rád, že Stephanus sa nakoniec rozhodol tak, ako sa rozhodol a mohol tak vykročiť do veľkého sveta so slobodnou dušou

jaro999
13.10.2017

Knihu jsem četla před spoustou let, ale vzpomínám si ,že její obsah i styl byly pro mě úplným zjevením a že mě kniha naprosto uchvátila. Už to jméno hlavního hrdiny - Štěpán Dedalus - v sobě nese předzvěst vzletu ke hvězdám, ke hvězdám umění. Nádherný popis zrání mladého umělce, jeho vnitřních stavů, zachycení lásky i nenávisti k rodnému Irsku, potřeby osvobodit se z prostředí, v němž se narodil a které mu ve vzletu brání.

Luvák
12.08.2017

"Jaký čacký pacholík“.

zarivybagr
22.10.2015

Formálně pro mě obtížná k četbě literatura. Zrání mladého muže, Joyceho autobiografie. Určující motiv církevní školy, nasáknutí katolickými motivy hříchu, viny, pekla, mladíkovo přestoupení a začátek pohlavní touhy, kdy zcela téměř bez sebe lovil prostitutky v bordelech. Následná několikastránková pasáž popisu pekla z úst kněze představuje Boží soud jako projev velmi brutálního a trvalého mučení těla i duše, jako projev nekončícího zavržení a postupné, nekonečné zkázy bez naděje. Štěpán po strachu z tohoto obrazu se kaje, stává se natolik a příkladně zbožným, že je ve škole profesory zvolen ke kněžské službě. Až halucinogenními obrazy zrání a rozhodování se Štěpán nakonec rozhodne nabídku nepřijmout. Scéna na pláži, kdy si v náznaku svobody (v celém díle spjatém s letem ptáků) uvědomí, co je jeho cestou, kde hledat a co vytvářet. Rozhodne se pro umění. Následné scény z koleje, kde jeho přesvědčení a rozhodnutí graduje, rozhovory se spolužáky podané jemně načrtnutými, opravdovými dialogy puberťáků, rozhovor, kde Štěpán popisuje svou estetickou koncepci postavenou na Akvinském.

Věty jsou lámané, neustále se objevují vnitřní obrazy Štěpána, vtahování vnějšího do nich. Stylově vnímám tento kus rozporně, silné jsou pro mě motivy, motiv zrání, text však jakoby stále zadrhává, neteče, láme se. Je vskutku podivný (tak ale i J. Odysseus), problém není ve zdůraznění vnitřního, jako spíš ve způsobu řeči, v jakési lepenosti, mnohopohledovosti, nejednotnosti. Forma se také v průběhu mění, na konci, po posledním rozhovoru s Crandym, kdy Štěpán stvrzuje své umělecké rozhodnutí, následují deníkové zápisky počínajícího umělce, rozhodnutého jít svou cestou, za svou představou svobody.

Přesto literatura hodná obdivu a ve svém modernistickém pojetí i následování !

marvan00
27.10.2014

Joyceovy texty mi přijdou srdečné a vřelé asi jako půlnoční pitva. Koluje bezpočet zábavných historek o tom, jak těžce dával Joyce své texty dohromady a při čtení je to notně znát. Výraz "užívat si četbu" je v případě Joyce protimluv. Joyce je bytostný analytik, každé slovo váží na laboratorních vahách, nechce být srozumitelný za každou cenu, ale přesný. Takovéhle texty nejsou zážitkem, ale hozenou rukavicí.

Renava
08.10.2013

Joyce nie je oddchovým čítaním, jeho diela sú vo všeobecnosti oceňované skôr náročnejšími čitateľmi. Na jeho štýl tzv.„voľného prúdu myšlienok“ si treba zvyknúť a vyžaduje si plnú sústredenosť. Portrét mladého umelca je rozprávaním mladého muža vychovávaného v jezuitskom kláštore, počas ktorého sledujeme jeho vlastné vnútorné zápasy, úvahy a ich postupné spracovávanie, čo vyúsťuje do charakterového formovania sa, odklonenia sa od pôvodných ideálov a osobnostnej premeny. Nie sú opomenuté ani pomerne rozsiahle filozofické pasáže o cirkvi, viere, dejinách, umení, zakomponované do úvah budúceho umelca. Prekvapilo ma, ako sa chronológia rozprávania v závere roztriešti na úlomky odkazov, samostatných myšlienok, otáznikov, čo môže u čitateľa vyvolať pocit zmätenosti, výčitiek z nedopovedaného. Joyce je jednými považovaný za literárneho génia, naopak mnohými označovaný ako preceňovaný autor. Je na každom, aby si vybral.

Fellini
07.05.2013

Tato kniha byla mé první setkání s Jamesem Joycem. Kniha se nečte moc lehce, protože děj je v nějakých scénách zpřeházený, ale to do moderny patří. Zde totiž začíná experimentovat s chronologií děje aj. Je zde vidět, že Joyce je jeden z nejlepších světových spisovatelů a to hlavně díky technice jako jsou jeho díla napsaná. Kniha obsahuje několik velice dlouhých scén (např. kázání), které mě naprosto uchvátily. Je to zásadní dílo moderní literatury.

WEIL
04.12.2011

Nejvíc mě "vyděsila" ta pasáž o pekle a jak se tam žije.

Autor a jeho další knihy

James Joyce

James Joyce
irská, 1882 - 1941

všechny knihy autora

Uživatelé mají knihu

v Právě čtených6x
v Přečtených134x
v Čtenářské výzvě1x
v Doporučených6x
v Knihotéce55x
v Chystám se číst56x
v Chci si koupit13x
v dalších seznamech4x