jankka0s
komentáře u knih
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Samozřejmě nedostižná klasika. Jirotka psal nenapodobitelným lehkým stylem, který postupem let jen zraje - tím, jak reálie, v kterých se Saturnin odehrává, stárnou a stávají se bizarnějšími samy o sobě.
Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých
Olga Tokarczuk
Naprosto fantastická kniha, která ve mě navždy zůstane ležet. Zpočátku mi vadila velká písmena u vybraných entit, které hlavní postava pro sebe uvnitř vnímá jako živé, ale pak jsem si zvykla a ba co víc, nechala jsem se dějem a živoucím světem tak pohltit, že mi bylo opravdu líto, že byl konec. Přistihla jsem se, že se ani tak nezajímám o ty vraždy, ale prostě mě bavilo sdílet s hlavní postavou její vesmír, její vidění světa, nechat se pohltit tou "extremistickou" retorikou, která se s každým slovem stávala víc a víc pochopitelnou a Olga Tokarczuková mě zcela dostala na svou stranu. Krásná kniha, neskutečně moc.
Cizinka
Diana Gabaldon
Tak bohužel, tady jsme si vůbec nesedli a nechápu to vysoké hodnocení. Opravdu poctivě jsem se snažila začíst, ale nešlo to. Popisné, nudné, jen pomalu se sunoucí k nějakému ději, hrdinka mi svým stylem vyjadřování připadala tak na puberťačku a ne inteligentní ženu... postupně mě přestalo zajímat, kdy se konečně začne něco dít. Celé špatně, musela jsem odložit.
Pravěk a jiné časy
Olga Tokarczuk
V podání Olgy Tokarczukové svět ožívá a získává barvy a hlubiny, kterých si normálně nevšimnete.
Staré řecké báje a pověsti
Eduard Petiška
Krásně pojatá kniha, takové mají knihy o mýtech být. Neměla by chybět v žádné knihovničce, jsou to takové základy.
Geniální přítelkyně
Elena Ferrante
Geniální kniha, kdo by to řekl, že stará Itálie dokáže člověka tak vtáhnout. Ale ono to není jen o Itálii, ale o vývoji člověka, o náhodách, které směřují naše kroky, o touhách a omylech osudu. Celou dobu si říkám "jak málo stačí" - jak málo stačí, aby se člověk nedostal na školu a pak se to celé točí někam jinam.. jak málo stačí, jestli kývnu tomuhle klukovi nebo ne... prostě celá trilogie je jedna úžasná velká hra o lidských osudech.
Kvantová teorie nikoho nezabije
Marcus Chown
Kniha mnoho vysvětlí lidem, jako jsem já, tedy těm, kterým dělá podobné abstraktní přemýšlení a slova fyzika, problém. Společně s Hawkingem dostanete to důležité do sebe pro dnešní svět.
Nejlepší víkend
Patrik Hartl
Jsem v rozpacích a pořád si říkám, čím si tyto knihy zasluhují tak velká ocenění. Chápu, že tyto knihy mají být asi oddechovka, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že tahle kniha byla napsaná jaksi strojově, bez šťávy. Každý postava se nakonec mechanicky někam posune k lepšímu zítřku, všechno dobře dopadne, dostaneme dokonce pár psychologických rad, jak žít lepší životy. Ke konci jsem dočítala opravdu s přemáháním a jenom proto, abych měla konečně od pana Hartla nějakou knihu přečtenou. Takže za mě to můj autor nebude.
Člověk Gabriel
Kateřina Dubská
Jazykově, obsahem, atmosférou jedinečná kniha. Občas trochu docházel dech a příběh sklouzával do mechaničnosti, nicméně jako celek je kniha úchvatným vyprávěním o světě, který už zmizel, světě cikánů a propojení s přírodou, o světě pevných kontur, opravdového žití a rytmu. Proč si knihu přečíst? Aby člověk pocítil, jak moc jsme se něčemu vzdálili... a to něco, že by bylo dobré zase najít.
Něžná píseň
Leïla Slimani
S touhle knihou jsem měla trochu problém a nechápala, proč se kolem ní tolik nadělalo. Měla jsem velké nutkání ji odložit - jednak pro styl psaní, protože je chladný, s odstupem, k žádné postavě si nejsem schopná vytvořit skutečný vztah, je to jako číst černou kroniku v novinách. Jednak pro téma - chůva a vražda, no a co. Ale četla jsem dál, trochu nutkavě. A musím dát za pravdu komentáři níže: "Fakt, že se na začátku dozvídáme co se stalo a kdo je vrahem, naznačuje, že se nejedná úplně o to hlavní." - ano, kdo udělal ten masakr není nakonec to podstatné. Podstatné je to, jak to k němu všechno dospělo. Podstatné je ono proč. A došlo mi, proč mě kniha nedokázala utáhnout - pro českého čtenáře je nepřenositelná ta sociální zkušenost chův pro střední třídu. Imigrační problém, který se v ní skrývá. Jakmile mi došlo, že kniha má právě na toto poukázat, jako na jakýsi (asi) dřímající problém ve francouzské společnosti, kniha mě začala bavit. Celé generace dětí vyrůstají v rukách žen, o jejich původu a bolestech nikdo nic neví. Opouštějí vlastní děti, s dírami v srdci (i když to není úplně případ hlavní hrdinky, ale zřejmě proto, aby klišé nebylo příliš klišoidní) žijí prázdné frustrované životy a vychovávají další a další generace francouzských občanů, budeme-li se koukat až do detailů, tak vlastně často bývalých kolonistů a usurpátorů... alespoň tak nějak jsem si to po četbě knihy představovala. Takže z tohoto úhlu pohledu byla pro mě kniha zajímavou sondou k sousedům a cením ji vysoko. Jen ty titulky "sociální thriller" jí tím pádem trochu nevystihují a spíše ji ubližují.
Prašina
Vojtěch Matocha
Akční děj, který více odpovídá naladění dnešních dětí. Zasazení v Praze úžasné, atmosférou nabitá kniha.
Příběh nového jména
Elena Ferrante
Geniální kniha. Lidské osudy v plastičnosti, plné síle, touze.
Hříchy Hollywoodu
Alessandra Torre
Takové plkání, prostoduchost a průhlednost příběhu od začátku do konce jsem už dlouho nečetla. Ani jako oddechovka se to nedá, protože to je neskutečně tupé, včetně krajně nesympaticky zpracované hlavní hrdinky, která má být asi něco jako žena vamp a přitom je to jen kr..va. Uf, nechápu to hodnocení zde.
Prolhaný život dospělých
Elena Ferrante
Se smutkem v duši se začínám smiřovat s tím, že Ferrante píše stále o tom jednom a čím dál víc stejně. Prolhaný život dospělých je nekonečně vleklá varianta na všechny ty motivy, které už známe z Přátelkyně a dalších románů. Vždycky je tam nějaké zlá postava, vždycky jsou tam témata vzdělání, kariérního postupu a boje proti církvi, vždycky je to více plné úvah a niterného rozebírání než děje. Bohužel, tady to nefungovalo. Kdybych byla nějaký literární teoretik, tak bych prostě řekla, že Ferrante je psychotická osoba skrývající v sobě Vitorii i Elenu, Rosaria i Lilu... všechny ty postavy, s kterými jsme se kdy setkaly, jsou pořád stejné, jen je Ferrante cpe do dalších a dalších knih. Pro mě to přestává být objevné a ztratilo to magii. Knihu jsem dočetla s velkým donucením a nebýt to Ferrante, tak ji nedočtu vůbec. Přeškoda.
Hra na spoustu bubínků
Olga Tokarczuk
Další libůstka od OT, prostě začnete číst a neodlepíte se. V této knize není tolik magického realismu, zato je tam více lidské svěžesti, civilnosti a pohledem Olgy se tak na život kouká krásně.
Vánoce Hercula Poirota
Agatha Christie
Rovnou napíšu, že Poirota mám sjetého snad komplet a to několikrát díky neustálému opakování na ČT (které dost dobře nechápu, to dostali zadarmo licenci nadoživotí?) Takže mě napadlo půjčit si originál a přečíst si knihu. A je to úžasné! Agáta píše jasně, srozumitelně a přitom vrší otázky a nechává nás v napětí do posledního okamžiku. Zážitek z četby je úžasný a budu číst dál.
Alias Grace
Margaret Atwood
Bohužel, další kniha s velkým ohlasem, u které já osobně jsem zklamaná. Tzv. "duch doby" mi připadá jen jako velmi dobrá rešerše zajímavých faktů, která ovšem z knihy divně trčí, nepodařilo se dobu oživit. Hrdinka mi posléze začala být ukradená, neustálé skákání z postavy na postavu tomu nedodalo. A ty úvody kapitol, to mělo být asi "umění"...? Možná kdyby kniha měla třetinu stránek a šla rychle k jádru věci, tak snad by se to dalo. Ale tohle si hraje na opus, kterým to není.
Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou
Elena Ferrante
Lidské osudy a na pozadí historický vývoj, pro nás "zpoza opony" ne tak známý. Mysleli jsme, že na Západě bylo všechno růžové, ale tak to zdaleka evidentně nebylo (a není). Moc moc poučné ze všech stran...