Janek komentáře u knih
Ano, jsem introvertka. A tohle je velmi zajímavý vhled do církevního prostředí, byť jde o úplně jiné prostředí, než je to, ve kterém se pohybuji já/ve kterém se pohybujeme tady v Čechách. Inspirativní pro mě byly zejména úvahy o legitimitě požadavků na vůdce společenství. Ne, všichni vůdci nemusí být nutně extroverti.
citace:
"...Většinu lidí v dnešní době nezajímají hlavně vaše odpovědi; okamžitě si k vám však vytvoří vztah, když se najdou ve vašich otázkách a bojích." (s. 196)
Bjørk má výborný styl, umí psát dialogy a skvěle stupňovat napětí. Tentokrát se mi ale zdá, jako by se případ vyřešil sám od sebe, členové vyšetřujícího týmu se jen potáceli od ničeho k ničemu, respektive z místa na místo za stopami, na jejichž objevení neměli prakticky žádný podíl. V centru pozornosti tentokrát stály spíše osobní problémy detektivů než pachatel vraždy a jeho motiv. Autor píše podle stejné šablony jako v knize V lese visí anděl - ano, autor psát umí, ale už mě tím neoslnil tak jako napoprvé.
Originální příběh a senzační styl. Prolínající se příběhy mnoha postav, které z různých důvodů touží poznat pravdu. Kniha nejen o tom, jak je důležité znát svou identitu.
Ostrá sonda do lidského nitra, knížka, ze které během čtení i dlouho po něm běhá mráz po zádech.
Ale ano - ono je to čtivé a hodně napínavé, jenže zároveň úplně zbytečně překombinované a veeeeeeeeeelmi zdloooooooooouhavé.
Je to výborná kniha, jen jsem zřejmě měla až příliš velká očekávání a zbytečně jsem ten text četla v chvatu.
Čtivě a velmi originálně vyprávěný příběh. Je jen škoda, že druhá část je na mnoha místech příliš zdlouhavá a že v samotném závěru autorka dle mého názoru úplně zbytečně tlačí na pilu. Takhle vyhrocený a patetický závěr mě opravdu nerozbrečí.
Obsahově i stylisticky jedna z nejlepších českých knih, které jsem v posledních letech četla. Bravo.
Náročná, velmi inspirativní kniha, ke které se určitě ještě minimálně jednou vrátím, jako jsem se vrátila k Meyrinkovu Golemovi.
Velmi zvláštní kniha s podivuhodnou atmosférou, která se dostane až pod kůži. Souhlasím s komentářem níže (Marbo).
Ale ano - ono je to napínavé a čtivé, ale příliš málo uvěřitelné - příliš přelidněné a překombinované.
Senzačně napsaný a velmi zajímavým způsobem vyprávěný příběh, ze kterého běhá mráz po zádech. Možná je těch drsných a dramatických sond do rodinného bahna v současné době až moc; tenhle text ovšem nepochybně stojí za přečtení.
První část, Skála, byla tak senzační, až se stala nepřekonatelnou. Poslední část série se mi zdála dlouhou dobu o moc lepší než Muž z ostrova Lewis (a zase na mě fungoval ten popis drsného prostředí), ale - závěr byl šíleně a zbytečně zalidněný a překombinovaný, jako z amerického filmu. Škoda.
Myslím, že Hrabalových kvalit Šabach touto knihou ani zdaleka nedosahuje, přesto je to - jako obvykle u Šabacha - opět skvělé čtení. I když trochu bláznivé.
Tohle je Houellebecq přesně podle mého gusta. Nemám a nemusím mít stejný světonázor, ale literárně je to skutečně vycizelované - na několika málo stránkách najdeme skoro všechno, všechnu hořkost a zmar současného světa, znechucení lidí, kteří zrovna moc nevědí, co se sebou. Jistě to není jediný možný/"správný" pohled na skutečnost, ale jako výpověď o světě, v němž žijeme, je i tento pohled třeba.
Zdá se mi, že tento román je k velké škodě čtenářů poněkud zapomenutý, opomíjený. Jistě jsem četla i mnoho lepších válečných románů, tento ale v každém případě stojí za pozornost. Už kvůli tomu závěru.
Pořád jde o výborné čtení, ale to, co mě tolik okouzlilo ve Skále, na mě v tomto případě už nefungovalo.