Janek komentáře u knih

Náročné, ale velmi podnětné čtení.

18.05.2013

Výborná kniha jako pomůcka k mnoha meditacím. Pro mě byl nejvíce podnětný především závěr, tedy kapitolky o smrti a věčném životě.

15.05.2013

Především ve druhé části knihy jsem byla trochu zmatena, není vždy snadné identifikovat, kdo zrovna vypráví. Přesto knihu velmi doporučuji - klasický Barnes, provokatér, který - když si ho zamilujete - asi nikdy nezklame.

2 11.05.2013

Asi jsem se moc těšila. Na můj vkus více než únostné množství přírodních motivů, nepřehledný prostor...

1 01.05.2013

Julian Barnes - provokatér, který mě asi nikdy nepřekvapí tím, že by mě přestal překvapovat. :)
Text Flaubertova papouška mě uváděl do značných rozpaků, neboť Flaubert nepatří k mým literárním láskám. Stále jsem chtěla vědět, co je pravda a co výmysl, to se mi ale moc nedařilo. Dokonalá literární provokace. Stojí za přečtení.

5 20.04.2013

Podle mého názoru jde o velmi silnou výpověď o dnešní společnosti. Kniha není zbytečně upovídaná, Šrámková jde na dřeň a zdá se mi, že mnohem více říká mezi řádky. Bez patosu píše o emocích, o samotě a bezbřehé touze zakotvit.

5 01.04.2013

Mám z té knihy docela rozporuplné pocity, možná jsem měla příliš velká očekávání. Zdá se mi, že z putování do minulých životů se dalo vytěžit mnohem více. Možná můj největší problém tkví v tom, že nevěřím v minulé životy, ale... literatura je literatura. Nejsilnější mi nakonec přišly popisy samotného mučení ve věznici. Svoboda mezi zdmi vězení a závěrečné pohrdání katem.

2 30.03.2013

Dlouho jsem nečetla tak zvláštní a provokativní knihu. (Ne)důvěryhodná Paměť a Smrt (sebevražda) - zřejmě zásadní autorova témata. Doporučuji. Stejně jako další knihy - Vědomí konce i Žádný důvod k obavám.
Myslím, že literatura provokaci potřebuje.

22.03.2013

Výborný, mnohovrstevnatý text. O andělovi se mi dokonce dvakrát zdálo.

27.02.2013

Negativní teologie jako na dlani. Nádhera. I šest let po konverzi. :)

3 07.02.2013

Autorovi patří můj obdiv za práci s jazykem, za skvělá přirovnání, za neotřelé metafory... Nicméně po dočtení převládá spíše zklamání, že v záplavě slov se ztratilo sdělení, díky němuž bych mohla o celém textu dále přemýšlet. Zdá se mi, jako by v textu (k mé lítosti) bylo i mnoho laciných tezí, které bohužel nakonec nic nespojilo.

2 01.01.2013

Výborná, úsporně psaná kniha, která nutí k dalším čtením. V závěru si snad nelze nepoložit otázku: četla jsem dost pozorně? Nevodil mě autor (respektive vypravěč) celou dobu za nos?

15.07.2012

Podle mého názoru nejlepší a nejsmutnější Šabachovo dílko. Doporučuji!

2 13.07.2012

Povídky "Mí černovlasí bratři" už jsem znala z jiného výboru. Dostala mě "Cesta do zaslíbené země".

19.08.2011

Melancholici se budou mít...

3 30.05.2011

Myslím, že o happy endu by se dalo polemizovat, ale doporučuju, je to skvostný literární zážitek.

3 07.03.2011

První část byla skvělá, druhá podle mého názoru už zbytečně překombinovaná.

K téhle knize mám zvláštní vztah - vyhrála jsem ji při soutěži ještě ve školce a je to také jediná má výhra. A bylo to krásné čtení, k té knize jsem se mnohokrát vracela.

První kniha o filozofii, kterou jsem četla. A bylo to mé důležité probuzení. Napřed jsem přelouskala Sofiin svět z knihovny, hned poté jsem si koupila vlastní knihu a začala jsem číst okamžitě od začátku. Ke knize jsem se po letech ještě asi dvakrát vrátila. Doporučuji.

Věřím v Boha a hlásím se ke katolické víře, Bůh této knihy se mi ale zdá příliš sladký a bezproblémový. Nevadí mi, že je taťka černoch, nevadí mi, že je to žena. Vadí mi, že je to příliš ukecaný Bůh. Takovéto pojetí Boha zdálo se mi spíše komické než motivující.