Jana283
komentáře u knih
Vrány
Petra Dvořáková
Dlouho jsem nečetla nic tak smutného, bolestného a beznadějného. To se snad nedalo vymyslet, to se muselo prožít. Kniha s ilustracemi Terezy Basařové je malý umělecký a literární skvost.
Hana
Alena Mornštajnová
Krásně a citlivě napsaný příběh. V dětství jsem si představovala šťastné návraty, lásku a štěstí těch, kteří přežili. Nyní i díky četbě knih pamětníků holacaustu vím, že utrpení a bolest těch, kterým bylo dáno přežít nikdy neskončily. Co víc, svůj otisk si nesou i další generace. I proto jsou tak důležité knihy jako Hana.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Moc se mi to líbilo. Mám ráda historické romány, mám ráda silné hrdinky. Dějiny těšínského kraje pro mne byly doposud neznámé. První světová válka i poválečné dělení sporných území mezi Československo a Polsko se palčivě dotýká životů jednotlivých hrdinů románu. Konflikt proti sobě postavil sousedy, přátele i spolubojovníky z 1.světové války. „V Karviné jako by jedna válka přešla ve druhou…“ .
Kniha se ke mně dostala určitě ve správnou dobu. Životy lidí z havířského kraje byly tak těžké, a přesto je provázela láska, rodinná soudržnost, schopnost znovu a znovu se stavět nepřízni osudu, radovat se z drobností…. Vše na co pod tlakem konzumu, rychlosti doby, a touze po pohodlí zapomínáme.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Každá kniha Kateřiny Tučkové je pro mne literární svátek. Skvěle vystavěný příběh, náhled do naší složité historie i doposud nepoznaných koutů naší země, bohatý jazyk, preciznost ….
A hrdinky, které člověk nedokáže opustit s poslední dočtenou stránkou. Ke Gertě a Doře se přidala Evarista. Obdivuhodná, hrdá a zároveň pokorná, silná, inspirující…
Touha po moci je tak zhoubná, že nakonec spojuje zdánlivě nespojitelné - komunisty a církev. A historie se opakuje, katarze po roce 1989 se nekoná ( spíše na opak).
Je to krásné a hluboké čtení – o historii, víře, naději, odpuštění – druhým i sobě.
Děkuji Kateřině Tučkové a budu čekat a těšit se na další její dílo.
„Strach je šmejd – táhne člověka nazpátek a činí z něho chodící pasivum.“
Šikmý kostel 2
Karin Lednická
Velké dějiny dělají i „malí“ lidé. Jak se pak drobné nenávisti dokáží přetavit do velkých ničivých bouří. A historie se stále opakuje… Až mne z toho při čtení mrazilo. Navzdory tomu (a nebo i proto) se velmi těším se na pokračování.
Zahrada
Petra Dvořáková
To bolelo. Chvilkami krásně, ale intenzivně. Smekám pomyslný klobouk před autorkou, která dokázala tak citlivě otevřít a prozkoumat tak smutné a složité téma. A položit nám tolik otázek o sobě samých - o našich citech, tajemství i míře tolerance. Výborné!
Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie
Karin Lednická
Výborně napsaný dokument, který ukazuje historii v celé její pravdivé syrovosti. Nic není černé nebo bílé. Nikdo není dobrý nebo jen zlý. Kniha ve mně vyvolávala asociace diskusí na různých sociálních sítích o válce, imigrantech... Jak bychom se ve vypjatých situacích chovali dnes my? Nemám iluze.
Příběh lvice Elsy
Joy Adamson
Jedna ze zásadních knih mého života. Joy Adamson měla jistě komplikovanou povahu, ale naprosto chápu, že jí zvířata byla tak blízka, mnohem bliřší než lidé... Kniha je nejen nádherným příběhem pro všechny, kdo milují přírodu a zvířata, ale je i unikátní studíí etologie zvířat jak ve volnosti tak v zajetí. Joy zvířata milovala, ale nepolidšťovala je a dokázala jim vrátit volnost a svobodu. Všem milovníkům lvice Elsy, levhartice Penny, gepardice Pippy i Joy samotné si dovoluji doporučit ne příliš známý životopis J.A. od Zuzany Beranové - Setkání se smrtí, kde se dozví mnoho podrobností o jejích českých kořenech, ne příliš známém malířském talentu, podpoře afrických národů, boji za vznik národních parků i o jejím nenaplněném hledání parnerské lásky.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Paní spisovatelka určitě tušila, že její novinka bude srovnávána s Hanou. Jenže obrovská síla Hany spočívala v tématu a v době, kdy se odehrávala. Nový román se odvíjí v kulisách doby nedávné. Ale i ta je už pro mladší ročníky historií. A je tedy správné, že se o ní píše. Každá doba nějak své hrdiny formuje (či deformuje). Je dobře si to připomínat – vždyť lidská paměť je tak milosrdná a dává zapomenout, maluje na růžovo… a my všichni si neseme svá tajemství, lži, mlčení, strachy…proto jsou hrdinové HM, tak pochopitelní a blízcí.
Musím tě zradit
Ruta Sepetys
Po přečtení této knihy jsem pochopila, proč byl Nicolas Ceauşescu a jeho žena Elena popraveni. V průběhu turbulentního konce roku 1989 to člověk vstřebal jako jednu z mnoha informací. Možná troch překvapivou, protože u nás byl „samet“. Mnoho se toho dělo – u nás, v nás, naše životy se od základu proměnily Nebyl čas řešit, co se děje v zahraničí. Bylo potřeba zjistit, co se dělo v naší zapovězené minulosti. Tolik informací, divila jsem se, stále se divím a stále odhaluji A teď dočítám knihu RS a zjišťuji nakolik odlišný mohl být život v jiné zemi socialistického bloku, oč krutější, těžší, bolestnější Napadá mne, zda i Rumuni vzpomínají s nostalgií, tak jako někteří z nás Kniha je psána jednoduchým (ale ne chudým) jazykem. Autorka – stejně jako v předchozích dílech - se snaží zlomové události historie přiblížit především mladým lidem. Ale myslím, že dokázala oslovit i ty, kterou nedávnou historii prožívali a stále o ní tolik neví. Děkuji
Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři
Aleš Palán
Na tuhle knížku jsem se hodně těšila a moc si ji užila. Jak slovo tak obraz. Dokonalé souznění.
Šumava je mým domovem a krajinou mého srdce. A hle jací zajímaví lidé se tu skrývají (a dobře dělají). Mám o ně trošku strach, zda jim kniha nepřinese nechtěnou publicitu a hledaní jejich skrytých domovů nebude teď patřit k dalším módním aktivitám turistů, kteří náš kraj mnohdy velmi necitlivě atakují. Já bych si jejich intimitu nikdy nedovolila narušit, ale všichni oslovení mi připadali velmi inspirující a zajímaví a věřím, že bych si s nimi dokázala najít společnou řeč mnohem snáze než s mnohými milovníky civilizace žijícími své „správné“ životy. I pro mne je kůra stromů, východ slunce, vůně psí srsti víc než mnohé moderní výdobytky a samota v lesním tichu krásnější než opuštěnost v hlučícím davu. Odvahu k takovému způsobu života asi nenajdu, ale je uklidňující vědět, že to lze a doufat, že i my – méně odvážní samotáři a poustevníci se budeme mít v budoucnu kam utíkat… Těch krásných divokých míst však stále ubývá…
Podivný případ se psem
Mark Haddon
Výborná kniha, včetně překladu. Náhled do duše člověka s AS. To je něco, co jsem si doposud nedokázala představit. Stejně jako životy jeho blízkých. Napsáno bez sentimentu, mile, něžně a přitom vtipně. Četlo se to moc hezky, úsměv střídalo dojetí. Je kniha, která zůstane zapsaná v mém čtenářském srdci.
Listopád
Alena Mornštajnová
Přečetla jsem na jedno nadechnutí. Měla to být fikce, ale já mám pocit, že paní Mornštajnová píše o naší současnosti. Mrazí mne z toho. Nepociťuji úlevu, že to v listopadu 89 nedopadlo takhle, ale tíži, že to dopadlo velmi podobně. Ta paralela s dnešní situací je tísnivá. Úmysl či kouzlo nechtěného...?
Výborná kniha! Děkuji
U severní zdi
Petra Klabouchová
Čtu hodně historické knihy o holocaustu, o poválečné historii, normalizaci. To je samozřejmě smutné téma a čtenář s tím musí počítat. Na tak obrovskou dávku bolesti, zla, beznaděje a smutku, kterou mi ve své nové knize předložila Petra Klabouchová jsem ale připravená nebyla. Nicméně jsem ráda, že jsem ji přečetla a určitě se k ní vrátím. Je v ní zpracováno jedno z nejtemnějších období naší historie padesátá léta a příběhy politických (i když mnohdy politických jen v uvozovkách) vězňů - žen a jejich dětí. To co se dělo, bylo strašné. Stále nechápu zlo, které páchali soudruzi na příslušnících svého národa. Násilí je neomluvitelné, ale nenávist a ponížení těch nejzranitelnějších matek a jejich dětí je něco, co jde mimo hranice lidství a zdravého rozumu. PK tohle téma ale zpracovala mistrně a citlivě bez prvoplánové snahy o citové vydírání, o to víc je četba bolestivá. Hlavní hrdinové či průvodci - Muž s dírou v srdce a Ošetřovatelka umírajících jsou umně zvolené postavy, které dodávají ději na dramatičnosti.
Nejde však jen o zachycení historických událostí, ale také o to, jak se k obětem politických zločinů a hrdinům třetího odboje staví současná společnost. Mnozí by raději zapomněli a vymazali historii.
Děkuji paní Klabouchové za skvělou knihu! Čtěte, šiřme dál a nezapomínejme!
Medvídek Pú (20 příběhů)
A. A. Milne
"Jaký je den?" zeptal se Pú.
"Je dnes." odpovědělo prasátko.
"Můj nejoblíbenější den." řekl Pů. (Můj nejoblíbenější medvěd).
Mlýn
Michal Vaněček
Líbí se mi styl, kterým je kniha napsána – jednoduchý - jako bychom si četli ve staré kronice. A tato kniha je skutečně kronikou dějin 20.století naší země. Ne vždy jsem činy jejich hrdinů zcela chápala, ne vždy se s nimi dokázala ztotožnit, ale to jejich odvahu a sílu nesnižuje. Obdivuhodní lidé, osudy, skvělé dílo! Doporučuji.
„To, že se lidé chovají jako svině nesouvisí s žádnou ideologií.“
15 roků lásky
Patrik Hartl
Román to tedy určitě není. Je to sled méně či více trapných historek, které asi PH vyslechl ve VIP kruzích a zapsal. Přečetla jsem a lituji promarněného času. Zcela poplatné dnešní povrchní době.
Svědectví o životě v KLDR
Nina Špitálníková
Četla jsem do dvou do rána, do poslední stránky, do posledního písmenka. Tolik strachu, bídy, bolesti... Čtu o nich doma ve své posteli a ony se zatím někde dál dějí. To nemůže člověka nezasáhnout.
A memento pro nás? Ocituji z autorčina úvodu ke knize:
"Zapomínáme, že i my jsme ze strachu vylepovali do oken československou a sovětskou vlajku, že i my jsme volili jedinou stranu - tu správnou stranu. Ani my jsme nebyli ochotní vzbouřit se zvůli vlády. Zapomínáme na reálné hrůzy minulého režimu a mnohým se opět stýská po falešných jistotách a pohodlné neodpovědnosti. Zapomínáme na onu ubíjející šeď života, v němž nechybí nic, kromě svobody."
Musím pochválit také skvělou grafiku a ilustrace.
Dobrodruhům
Tereza Ramba
No já nevím, tyhle herečky, co chtějí být spisovatelkami, neumí psát a ještě pubertálně filosofují: příroda je bůh, láska je... Asi si to najde své čtenáře, ale já sem tedy hodně zklamaná
Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech
Miloň Čepelka
Leonardo da Vinci a Jára da Cimrman byli osobnosti vskutku renesanční. A já bych si k nim troufla připojit ještě Miloně da Čepelku. V knize se nám představuje jako člověk, spisovatel, rozhlasák, herec, básník, skladatel textů dechové i populární hudby.... Jeho rozhovor s Alešem Pelánem je velmi osobní, citlivý , skromný a plný životního moudra. Miluji češtinu a mám ráda lidi, kteří si s ní umí hrát a čarovat. Doporučuji všem, kteří hledají nějaké to pohlazení duše.