Jana283
komentáře u knih
Blízcí
Veronika González
(SPOILER) Není větší vězení, než jakým může být rodina. Není větší osamělost než mezi těmi, kteří by měli být nejblíže. Při četbě velký smutek, strach a bolest... Ne všechny takové příběhy mají šťastný konec, bohužel...
Ovečky a vlci
Tereza Herzogová
Ve třetím díle jsem se s autorkou trochu míjela. Nevím, chyběla mi něžná intimní atmosféra předchozích dílů. Tohle bylo trošku na sílu a velmi předvídatelné.
Vekslačka
Scarlett Wilková
Další výborný historický román. Včetně poutavé obálky se socialistickou stokorunou Františka Heřmana. Je Alma hrdinka? Podle morálních hledisek asi ne. Ale, to co mají postavy z románů SW společné, je síla a touha přežít. Je určitě dobře, že dějiny jsou nahlíženy trochu jinou optikou než je obvyklé. A možná není špatné připomenout si jaký je původ majetku některých dnes „vážených“ podnikatelů. Život a historie nejsou černobílé a je zajímavé podívat se na ně z různých úhlů. A to mi zatím všechny 4 historické romány spisovatelky Scarlett Wilkové nabídly. Těším se na další.
Návrat
Petra Dvořáková
(SPOILER) Tohle je první kniha Petry Dvořákové, která mne vůbec neoslovila. Vrány, Zahrada, Poupata – to všechno byly úžasné niterné a nezapomenutelné čtenářské zážitky. Návrat tak nějak klouže po povrchu. Vím, že autorka má s životem v klášteře osobní zkušenost, takže jsem čekala fakt hlubokou sondu, ale připadalo mi, jako by to bylo napsané na objednávku (včetně té LQBT linky) O hlavní hrdince (respektive o jejím vnitřním životě) jsme se vlastně nic nedozvěděli. O ostatních řeholnicích už vůbec ne. Nebo tak nějak divně. Nepochopila jsem, proč tato kniha byla napsána, pro koho a co chtěla sdělit. Chvílemi jsem si říkala, že to snad ani PD nemůže být autorkou... Zklamání.
Kojící Spock
Klára Svobodová
Pokračování Těhotného Budhy jsem si musela přečíst. V teple pod peřinou a za každou větou s poděkováním osudu za dvě zdravé děti a s držením palců Kláře i Serafíně. Je úžasné tohle všechno zvládnout a obdivuhodné najít sílu vyslat o tom pozitivní poselství.
Protože:
"Možná, že to světlo, ke kterýmu nevědomky jako můry směřujeme, jsou jiskřičky naděje těch, co to odmítli vzdát před námi."
Píseň pro Kateřinu
Robert Kapal
Líbezná knížka. Krásná po grafické stránce. Milé čtení na jeden večer. Ale nic překvapujícího...
Hovory s mámou: Intimní rozhovor dcery s matkou dokumentaristkou
Hana Třeštíková
Hodně pozitivní čtení. Možná až trošku sterilní, protože život má i své propady. Ale četlo se to hezky. Mám dokumenty paní Heleny moc ráda i knihy jejího manžela a celkově jsou to - celá rodina - všichni velcí sympaťáci.
Otec Bůh a matka Láska
Cecílie Jílková
Samozřejmě, že jsem byla na knihu dcery spisovatelů Lenky Procházkové a Ludvíka Vaculíka zvědavá. A nevadilo mi ani, že podstatnou část knihy tvoří jejich texty. Nakonec jak sama autorka přiznává: „Bezostyšně tedy svoje předky vykrádám. Však je to moje genetické, kulturní i faktické dědictví.“ Jinak to tedy byla jízda, protože syrově upřímná zpověď Cecílie o její cestě 90.léty v ruku v ruce snad se všemi dostupnými drogami byla hodně drsná. Je obdivuhodné, že to všechno nejen přežila, ale dokázala se s tím poprat a žít dál, i když jí život připravil mnoho dalších překážek, které bylo třeba zdolat.
Zuzana Čaputová: Neztratit se sama sobě
Erik Tabery
Je to člověk, kterého bych přála mít za přítele. Vzdělaná, inteligentní, citlivá, empatická… Obětavost a morálka dnes jako by do politiky nepatřily. Ona dokázala, že je to možné. Že slušnost neznamená slabost. Je to velmi silný člověk. Jaká škoda, že je spíše pohádkovým zjevením než normou. Kniha končí větou: „Mé milované Slovensko, bylo mi ctí ti sloužit.“ Věřím tomu a doufám, že paní Čaputová skončila službu prezidentky, ale bude se dál objevovat ve veřejném prostoru a inspirovat nás a dodávat sílu a odvahu. Děkuji jí i panu Taberimu za tuhle krásnou a potřebnou knihu.
„ …mít odvahu nevědět, případně nemít potřebu někoho pořád soudit, dávat nálepky. Pokud jde o skutky druhých, v tom jsme úplní mistři, přičemž vůbec netušíme, co všechno předcházelo tomu, než člověk dospěl k rozhodnutí nebo k nějakému závěru.“
„Místo abychom pozorovali, poznávali, tak rychle posoudíme, obžalujeme a odsoudíme. Rozleptáváme se navzájem. V tomhle bychom měli ubrat, být k sobě velkorysejší, povznést se nad názorové rozdíly, obzvlášť když máme názorovou shodu. “
„Mám pocit, že právě kvůli sítím se u velké části lidí rozšířil pocit, že se všem vyznají, přibylo nepřiměřené sebevědomí, sdružování se se do názorových kmenů, přičemž lidé s jiným názorem jsou nepřátelé.“
„Ale když si někdo musel svou odbornost oddřít, tak ví, co znamená být odborníkem v jiném oboru.“
„…všechny nálepky nám dávají lidé zvenku, kteří nás neznají. A víc vypovídají o nich než o nás. “
„Zlo se nedá porazit bojem, protože ho tím bojem umocňujeme. Zlo se dá porazit tím, že budeme rozšiřovat prostor dobra. “
Hájemství: Příběh kluka z pohřebky
Daniel Krejčík
Daniel je určitě moc hodný, laskavý a empatický člověk. Pro mne to ale bylo hodně přeslazené čtení. Nevím. Té lásky v každé druhé větě bylo prostě moc. Je dobře umět city pojmenovat, ale nadužívání může vést k určité devalvaci. Ale určitě je dobře, že takové knihy vychází a některým lidem mohou pomoci a jiné potěšit. A i to je v dnešní době hodně.
Kim Čijong (ročník 82)
Čo Namdžu
Jak mi byla Kim Čijong blízká ! A celou dobu jsem si říkala, jak by vypadala kniha Mařenka (ročník 82) nebo Anička (ročník 82). Nacházela jsem v tom až příliš mnoho paralel se životem pracujících žen a matek u nás. Tak alespoň už se o tom píše... před pár lety nemyslitelné.
Těhotnej Buddha
Klára Svobodová
Je strašné, co osud některým lidem naservíruje, ale obdivuhodné, v jak přínosnou knihu to dokázala Klára přetavit. Smekám klobouk. Tuhle knihu by si měl přečíst úplně každý, kdo má pocit, že se s ním život nemazlí. Dodá vám sílu k boji a nakopne vás jít dál. Děkuji !
Objektivní nález: Moje nejtěžší mise
Tomáš Šebek
Mám z této knihy hodně rozporuplné pocity. Moc jsem se s autorem nepotkala. Neoslovil mne. I když příběhy a témata byla hodně citlivá, emoce se nedostavily. Ač v závěru knihy píše, že k jejímu publikování má souhlas své rodiny, připadaly mi některé části příliš intimní.
Sběrači borůvek
Amanda Peters
Asi jsem od knihy, která má tak vysoké hodnocení na DK, čekala trochu víc než prvoplánový příběh. Tak jasně, ztráta dítěte je průšvih, ale vše bylo nastíněno v prvních kapitolách, takže dál už se čtenář jen plácá v nepřekvapivě přeslazené borůvkové marmeládě.
Bábovky na konci světa
Radka Třeštíková
Radce Třeštíkové se nedá upřít, že píše velmi čtivě a dokáže čtenáře od prvních stránek vtáhnout do příběhu. Takže pokud si chcete odpočinout a vypnout u knihy, která je solidně napsaná a které neurazí pokleslou češtinou, tak ano. Nic hlubšího, ale nenabízí. Příběh osmi žen navazuje na úspěšné Bábovky, které se mi ale líbily mnohem víc Dokázala jsem pro hrdinky najít pochopení. Tohle ale byla nálož plná podivínů, sobců a toxických vztahů.
Stíny černých démantů
Olga Chytková
Eva prožila nelehké dětství se zdravotně hendikepovanými sourozenci na Kopanicích, kde se život tak trochu zastavil. Přesto se jí podařilo vystudovat veterinární školu, kde se sblížila s angolským spolužákem Dodem. Ještě v průběhu studií se jim narodila dcerka Linda. Evina rodina nedokáže přijmout tolik „jiného“ partnera a od dcery se zcela odvrací. I to je jeden z důvodů, proč se Eva, ač cítí, že Dodo není zcela ideální partner, rozhodne následovat ho do jeho válkou rozhárané vlasti – Angoly. Sní trochu naivní sen o krásné rodině, kterou sama nepoznala a touží pomáhat manželově zbídačené vlasti. Realita se ale diametrálně liší od snů a plánů. Příběh Evy je velmi silný a emotivní. Celou knihou se ale vine neustále znovu a znovu se opakující linka, která se vrací do Evina dětství a která neustále zdůrazňuje, že to je příčinou všech Eviných rozhodnutí a pochybení.
Babička Is Not Dead
Irena Obermannová
Babička se mi líbila. Touhle nastavovanou kaší o neschopnosti stárnout se to zase pokazilo. Pocit z knihy? Autorka ( kdysi nejhezčí spisovatelka, v této knize nejhezčí spolužačka) vlastně neví, co chce. A nebo ví a protože to nemá, tak zaujme postoj, že o to nestojí....
Marta děti nechce
Petra Soukupová
Jestli někdo umí dobře popsat psychologii postav, tak je to Petra Soukupová. Její příběh nahlížený optikou všech zúčastněných mne opět bavil a přiměl mne zamyslet se nad tím, jak nelehké je mnohdy pochopit svoje pocity, postoje a pochybnosti a jak těžké je vcítit se do druhých, byť je máme rádi a chceme pro ně jen to nej... Jak jsou ty mezilidské vztahy křehké a i přes veškerou snahu to nemusí fungovat a což teprve když někomu dochází chuť a síla snažit se. Je to upřímná a opravdová kniha.
Když přišli psi
Scarlett Wilková
Další výborný historický román paní Wilkové. Hrdinové nejsou černobílí. Každý si nese životem své tajemství. Pravdivý pohled válečný a poválečný život v podhůří Beskyd.
Chmýří pampelišky
Monika Fišerová
Hezky napsaný příběh dvou lásek, dvou žen, dvou generací. Jako bonus příroda Pálavy a Novomlýnských nádrží. Příjemná oddechovka.