Jana283

Příspěvky

Dneska půjdu spát až zítraDneska půjdu spát až zítraM. Plechšmídová

Jedna hvězda za snahu něco sdělit. Forma, jazyk katastrofa.Podvádět se nemá. Prostě nemá. Někdo za to nezaplatí, jiný mnohonásobně...

předevčírem


SmuténkaSmuténkaJ. Skácel

Když nemůžu v noci spát, otvírám některou ze Skácelových sbírek....

08. října


Láska za časů koronyLáska za časů koronyT. Hronová

Literárně to žádný skvost není. Grafika a fotky jsou hezké. Pro mne to byl zajímavý pohled na tohle období, protože žiju úplně jinak než antagonisté knihy (autorka si bohužel ve většině případů vybrala dost stejné typy - singl, město, třicet plus...), takže pro mne bylo překvapivé jak odlišně tito lidé prožívali nouzový stav - strach, velká samota, nuda, prázdnota... Nemám právo nikoho soudit, ale celou dobu se mi při čtení honila hlavou myšlenka, že tato skupina lidí platí tak trochu daň za své do té doby trošku sobecké životy. Ale to je jen individuální pohled člověka, který prožil toto období takřka idylicky - se svou rodinou, na venkově, bez omezení v práci.... Nezbývá než nám všem přát, aby letošní jaro zůstalo jen smutnou, zvláštní a neopakovatelnou vzpomínkou.

08. října


Jedlová samotaJedlová samotaA. M. Schenkel

Svižně napsané, dobře se čte. Knížka ne jeden večer, kdy se vám nechce číst nic komplikovaného...

01. října


Www.bez-bot.czWww.bez-bot.czI. Březinová

Knížka pro mladší čtenáře. Proto je asi příběh vyprávěný jednoduše bez hlubší psychologie postav. Věřím a doufám, že snad může někomu pomoci a je určitě dobře, že vznikla. Stejně jako holky na vodítku. Kvalitní čtení pro mládež.

01. října


ŠarlatánŠarlatánJ. Klíma

Jaký dar měl Jan Mikolášek? Byl to dar či prokletí? A kdo mu ho dal? Bůh či ďábel? A jaký opravdu byl?
Tolik otázek a tak málo odpovědí....

30. září


MonaMonaB. Bellová

Svět bolí. Ale i v té velké bolesti se dá najít chvíle sladká jako makronka rozpouštějící se na jazyku...

23. září


Zuzanin dechZuzanin dechJ. Katalpa (pseudonym)

Kniha je rozdělena do tří částí: Dětství, dospívání, dospělost. A takové jsou naše životy. Bez ohledu na to, v jaké době je prožíváme.
Dětství – laskavé a bezstarostné. Vyloženě jsem si tuhle část knihy vychutnávala. Katalpa svým krásným jazykem vtahuje čtenáře do dětství, kdy všechno – vůně, chuti, barvy bylo tak intenzivní, tak omamující, tak plné… Při četbě se mi vybavují vlastní vzpomínky z dětství plné sytých barev a neopakovatelných okamžiků. Čtenář cítí bezpečí, lásku a semknutost malé rodiny Liebeskindovy – Liliany, Abraháma a jejich dcerky Zuzany. Chtěl by žít v malém městečku Holašovice poblíž Prahy v nadějeplných 30.letech 20.století. Chtěl by běhat se Zuzanou a jejími přáteli Janem a Hanušem po lukách a lesích a na těle i v ústech cítit sladkost cukru z cukrovaru jejího otce. Je mu blaze a chtěl by zastavit čas, protože na rozdíl od protagonistů knihy ví, že čas sladkého dětství brzy pomine
Dospívání – něco se změnilo. Nevinné okamžiky dětského přátelství se proměňují v okamžiky probouzení a poznávání. Tak jak míří dětství k dospělosti, míří i svět k neodvratitelné apokalypse. Poklidné soužití rodiny se plíživě začíná proměňovat v pozvolný boj o důstojný život, pak už jen o život. Život plnící se poznáním, smutkem, starostmi, bolestí, láskou opětovanou i neopětovanou, nenávistí, ponížením, přátelstvím, zradou…
Dospělost – všechny životy jsou nenávratně poznamenané prožitou bolestí. Lze jít dál? A jak?
„Ta noc všechno rozštěpí. Od nynějška už budou dva životy. Život před táborem a po něm:“ Zuzana se vrací domů do Holašovic, do cukrovaru. Stále tu voní její sladké dětství, ale svět je už docela jiný. Zuzana se z majitelky cukrovaru stala jeho uklízečkou… Je obdivuhodně silná, přežila Osvětim, dokázala se vrátit, touží po lásce, po něze, ale životy všech už jsou příliš rozbité….
Děkuji za krásný čtenářský zážitek!

23. září


Něžná píseňNěžná píseňL. Slimani

První věta knihy : „První z dětí bylo mrtvé.“ Takže máme hned jasno. Zabila ho chůva, chlapečka i jeho sestru. Matka se zhroutila. To všechno se dozvíme na první stránce. Takže čteme (a nečte se to špatně) a chceme pochopit co a hlavně proč se to stalo. Skoro 200 stran. Přiznám se, že jsem to úplně nepochopila. Jaké z toho učinit závěry, co si odnést…. Nevím. Snad jen, že není radno pouštět si do svého soukromí cizí lidi, svět je plný skrytých psychopatů a duševní nemoci jsou nevyzpytatelné a často velmi dobře maskované.

22. září


Protože tě milujiProtože tě milujiG. Musso

(+ SPOILER) První polovina – dobře se čtoucí odpočinkové čtení. Našla se před pěti lety ztracená dívenka. Takže vlastně kniha začíná „happystartem“. Rozvíjí se odpovědi na otázku kam a proč tehdy pětiletá holčička zmizela a co se s ní celou dobu dělo. Její osud se zajímavě propojuje s příběhem dalších dvou dívek. Docela sympatická zápletka do té doby než to začne být „fantasmagorická duchařina“. Takže doporučit mohu jen těm, kteří věří na hlasy ze záhrobí....

22. září


TkaničkyTkaničkyD. Starnone

Tahle knížka mne strašně iritovala, jak je nabytá negativními emocemi. Jasně. Existují rozchody, rozvody, poznamenávají duše a životy nás i našich blízkých. Ale ze všeho může člověk odejít nějak posílen a očištěn a se ctí. Tady zbyla jen zloba, zášť a nenávist. Vůbec si nedokážu představit žít v takovém svazku a ani si nechci představit, že by mé děti vůči mně chovaly tolik agresivních emocí. Připadá mi, že tahle rodina prožila úplně marný a zbytečný život plný nepochopení. Nečetlo se mi to vůbec hezky.

15. září


Přezrálé broskvePřezrálé broskveM. Holcová

Aha, tak tohle mne brzy čeká... No tak to je teda mazec. A není úniku.Tyhle myšlenky se mi táhly hlavou při čtení. Oddechovka to tedy pro mne nebyla...

08. září


O PavloviO PavloviD. Horáková

Vyšly ve zhruba stejnou dobu a říkala jsem si, že by se mohly zajímavě doplňovat. Takže po knize o Kunderovi (J. Novák) následoval Juráček. Dle mého soudu je Dáňa Horáková dobrá spisovatelka a sakra upřímná, až se člověk místy zdráhá číst, protože si připadá trochu jako voyer. Kdysi jsem na DK napsala, že nečtu životopisné knihy proto, abych něčí život soudil, ale svůj obohatila. V tomto případě to tedy bylo hodně těžké, ať už se to týkalo PJ nebo autorky. Sama jsem tento druh sebezničující a destruktivní lásky nikdy nepoznala. Přestože se kniha nečte jako zpověď ublížené chudinky, o to častěji jsem při četbě musela přemýšlet o tom, co by tahle silná ženská dokázala, kdyby žila svůj vlastní život ( což se nakonec povedlo). Bráním se soudům, ale musím přemýšlet, zda jakákoli míra talentu (a čím je vlastně talent měřitelný?) a sebevětší genialita opravňuje kohokoli k tak asociálnímu, nepřizpůsobivému a sebedestruktivnímu chování a násilí – ať už fyzickému či psychickému. A k čemu je vlastně talent, pokud ho člověk nedokáže zúročit?
„Ve mně zůstaneš. Neumím si představit, že by se někdy někomu podařilo Tě ze mne vygumovat… Ale já Tě, Pavle, nechci mít ráda! Nechci. Protože to nejde. Protože to nechceš, nepřipustíš…“
V každém případě tahle skvělá kniha klade nepřeberné množství otázek a nutí k zamyšlení. A takové knihy mám ráda.
Pro mne je to další střípek do mozaiky o době totalitní – letos si mne ty knížky nějak našly – Magor, Kundera, Juráček… Každá jiná, každý jiný, všechny výborné!

17. srpna


Doktor MrázDoktor MrázD. Fulmeková

Autorka vypráví o osudech doktora Alberta Martona (Mráze) a jeho rodiny v období II. světové války. Její vyprávění se střídá se vzpomínkami 95 leté dcery dr. Mráze Anny. Kniha je smutným dokladem toho, že na tragickém osudu slovenských židů byli podepsáni nejen němečtí fašisté, ale velmi výrazně také jejich slovenští spoluobčané. Co je k tomu vedlo? Nenávist k Židům, závist a touha po jejich majetku. Mnoho zarizovaných podniků v rukou slovenských občanů, ale zkrachovalo stejně jako lidských vztahů a osudů....

06. srpna


Kundera: Český život a dobaKundera: Český život a dobaJ. Novák

Kniha se mi líbila moc. Nemusím spisovatele Kunderu, miluji spisovatele Jana Nováka. Více než 800 stran textu na tom nic nezměnilo. Novákova kniha je výborně napsaná. Poctivá, mravenčí práce se zdroji a fakty jí neubírá na čtivosti. Není to pouhý obraz spisovatele, ale především bohatý a poutavý obraz doby a lidí, které formovala. Jak se s ní vyrovnali bylo na nich, na jejich vůli, odvaze či zbabělost. Novák nesoudí, pouze vrší fakta a seznamuje nás s celou plejádou osobností, které sehrály důležitou roli v Kunderově životě i historii (Ivo Pondělíček, Jan Trefulka, Milan Uhde, Vítězslav Nezval, Pavel Juráček…). Velmi zajímavé jsou i kurzivou psané „odbočky“ např. o Juliu Fučíkovi, Janu Zahradníčkovi, Janu Drdovi, Janu Benešovi, Ivo Pondělíčkovi aj - malé autobiografie v jedné velké.
Myslím, že Novák se snaží opravdu poctivě Kunderův život uchopit a porozumět mu. Je to cítit i vybraných citátů Kunderových děl:
„ Nic naplat, nedá se nic dělat. Lidská bytost je spojená ze zázračných a vždycky trochu nepochopitelných protikladů. Měli bychom se to učit respektovat. A nejen u velkých lidí, ale v každém člověku. I ta nejlepší despocie je hloupá právě proto, že je despocie, a dobře jí tak, ocitne-li se v rozpacích. „
„Smyslem života je bavit se životem, a je-li život na to příliš lenivý, nezbývá než ho trochu postrčit. Člověk musí neustále osedlávat příběhy, ty střelhbité klisničky, bez nichž by se ploužil v prachu jako unuděný pěšák.“
„ Mluvit pravdu v tomto bezvýznamném světě, by byl vrchol směšnosti.“
„Spisovatelské já se vyjevuje jenom v knihách.“
Myslím, že ten poslední citát je klíčový. Milan Kundera nestojí o pohled veřejnosti. Kdo ho chce poznat, objeví ho v jeho dílech.

04. srpna


Schindlerův seznamSchindlerův seznamT. M. Keneally

Oskar Schindler nebyl určitě člověk bez chyb - bonviván, milovník žen, obchodník, člověk užívající dne.... A tím spíše vyniká jeho čin lidskosti. Kdo zachránil jeden život... Oskar Schindler jich zachránil mnoho a tím i ten svůj. Jedna z nejlepších knih o holocaustu.

16. července


Jediný mužJediný mužA. Gross

Těch šťastných a málo pravděpodobných náhod bylo víc než mnoho. Jinak plně sdílím názor LenkaGonn.

15. července


Samet a páraSamet a páraJ. Novák

Knihy Jana Nováka mě baví. Jeho postřehy, smysl pro drobnosti, vypointované situace, smysl pro humor a myslím, že i upřímnost. Projít si s ním 3 dny sametově revoluční Prahou v oparu stoličné a kouře cigaret bylo docela fajn retro. I když jsem "samet" zažívala úplně jinde a úplně jinak.

03. července


Zpráva o organizovaném násilíZpráva o organizovaném násilíV. Hejl

Jedna z prvních knih, které jsem po revoluci na toto téma přečetla. Byl to pořádný šok. Od té doby čtu a stále ještě žasnu, jak moc temná byla poválečná historie naší země. A poslední dobou taky žasnu, jak rychle zapomínáme, nebo chceme zapomenout....

03. července


Katyň – Stalinský masakr a triumf pravdyKatyň – Stalinský masakr a triumf pravdyA. Paul

Člověk „na stará kolena“ dohání, co mu ve škole neřekli. A tohle je, sakra, dobrá učebnice. Nezaměřuje se pouze na jednu „epizodu“, ale osvětluje historické souvislosti do hloubky .Určitě mohu doporučit, je to výborně a pečlivě zpracovaná publikace. Jen takové smutný povzdech – mám obavu, že i moje děti budou jednou – až k tomu dozrají – podobné informace v dospělosti dohledávat. Když vidím, kolik času se věnuje punským válkám, tak na zločiny fašismu a komunismu moc času nezbyde (pokud vůbec)…

03. července


Lustr pro papežeLustr pro papežeJ. Tománek

Kniha drobná rozsahem, ale obrovská obsahem. Pár knih o politických vězních a komunistických lágrech jsem přečetla a vždy to mnou otřáslo. Že se ale něco takového dělo podobně krutým a nelidským způsobem i v „popíkových sedmdesátkách“ jsem tedy netušila. Člověk čte s opravdovým úžasem a mrazením příběh 16 letého trampíka, kluka milujícího život, přírodu, holky a svobodu, který se ze dne na den ocitne ve vězení a 10 let pak bojuje doslova o přežití. Dny naplněné nelidskou dřinou, bolestí, ponížením a beznadějí. Jak to Míla dokázal přežít, kde v sobě našel sílu? Člověka až chvílemi napadá kacířská myšlenka, že to přece nemůže být pravda, protože mu zároveň běží hlavou paralela na docela hezké dětství, které v té době (navzdory té době) prožíval a netušil… Doporučuji přečíst všem, opravdu všem !

02. července


Sentimentální románSentimentální románB. Bellová

Nevím, jakou hrou osudu se mi po Smrtholce dostal do ruky Sentimentální román. Ale nejde ty dvě knihy nesrovnávat, i když se tomu člověk brání. Obě jsou útlé, ale úderné a obě jsou výborné! Podobné tím, že si kladou i podobné otázky. Jak dalece se na nás podepisují traumata z dětství? Jak náš život změní smrt někoho blízkého? Jakou moc má nenaplněná láska? Není to jen nějaké intelektuální patlání se v citech, ale studie temných stránek našich duší, které nás provází ať už chceme nebo ne.

30. června


SmrtholkaSmrtholkaL. Faulerová

Smutné, dojemné a velmi těžké číst. Depresivní téma vyvolávající tisíce otázek a tisíce možných odpovědí. Na druhou stranu tolik krásných, dojemných, čistých a neprvoplánových slov o lásce jsem už dlouho nečetla. Knížka zarezonovala na všechna citlivá místa čtenářovy duše a bude dlouho o čem přemýšlet. Před dvěma lety jsem u knihy Lapači prachu napsala:. dává naději, že se současnou českou literaturou to nebude vůbec špatné“… Další kniha Lucie Faulerové tuto naději posunula o notně optimistický kus dopředu. Děkuji za krásný čtenářský zážitek!

21. června


Osvětimská ukolébavkaOsvětimská ukolébavkaM. Escobar

(+ SPOILER) Když čtu a následně hodnotím knihy tématikou holocaustu , jsem vždy trochu nesvá, zda mám vůbec morální právo něco takového hodnotit. Je to téma tak závažné, že člověk cítí nepovolán stavět se kriticky k jakémukoli dílu, které se dotýká bolesti a smrti tolika lidí. Ale na druhou stranu mám pocit, že téma holocaustu se v poslední době tak trošku moc zpopularizovalo a stává se jen kulisou pro příběhy, které přece musí dojmout a stát se bestsselerem (podobně třeba Tatér z Osvětimy) a že tak vlastně trochu zneužívá a vysává osudy skutečných obětí. Když čtu vzpomínky skutečných pamětníků, připadají mi prostě daleko syrovější stejně tak jako místa, kde byli nuceni strávit část života. Je to něco nesdělitelného a nepochopitelného. Na druhou stranu příběh Heleny, jejího manžela a pěti dětí nemohl nikdo z nich odvyprávět…. A proto je moc dobře, že jej M. Escobar napsal.

"Opakem dobra není zlo, opakem dobra je lhostejnost."

21. června


Plachetnice na vinětáchPlachetnice na vinětáchJ. Hájíček

Velké zklamání z novinky mého oblíbeného spisovatele. Souhlasím s MahulenouK - od nezapomenutelné Rybí krve to čím dál tím víc drhne.

15. června


IluzeIluzeB. Nesvadbová

Není to román. Je to kvazipsychologická slátanina. Autorka zřejmě (jako v jiných dílech) píše o sobě. Snaží se čtenáře přesvědčit, že je hodná, hezká a nikdy nikomu neublížila....Já jí to věřím, ale na dobrou knihu je to sakra málo.

12. června


Hnůj zeměHnůj zeměZ. Salivarová

Román o imigrantech v dopisech. Postavy sympatické i méně sympatické, obětavé, laskavé, hledající, zneužívající… Proč by měli být jiní než ti, co zůstali doma. Zajímavé půtky mezi emigranty po 48 a 68 i těmi pozdějšími. Pár postav bych skutečně ráda poznala a popovídala si s nimi.

„Vzal jsem draka, protože jsem se bál, abych se neposral.Báli jsme se, že bychom neobstáli? Nebo jsme se báli té ceny, kterou bychom museli zaplatit za to, že obstojíme? Právo soudit mají jenom ti, kteří tím prošli a obstáli. Jinak jsou viníky všichni, tedy nikdo. Někdo víc, někdo ještě víc, někdo jenom trošku. Jak to roztřídit? Vždyť je to prorostlé jako bůček, tak zkuste oddělit tučné od libového….
…Vinny jsou přece systémy, ne moje matka nebo Tvůj otec. Kdo ale vytváří systémy? Kdo nese vinu za to, že jsou zlotřilé systémy nepotlačil a zlotřilce nezničil hned na počátku...."

27. května


Nevyhnutelná opotřebovanost citůNevyhnutelná opotřebovanost citů. Zidrou (pseudonym)

Krásné, milé, vtipné, laskavé, překvapující....doporučuji

20. května


Prostě na mě zapomněliProstě na mě zapomněliJ. Holub

Po okraj naplněný příběh plný bolesti a hořkosti - jen takové jakou mohla přinést válka a poválečná doba. Právě takové příběhy se mi zhmotňují v troskách domů opuštěných a vydrancovaných vesnic zde v pohraničí. Autor zhustil příběh do velmi hutné novely, až jsem mu místy vyčítala přílišnou stručnost, příběh by vydal na román. Ale někdy je množství slov zbytečné....

19. května


PočetnicePočetniceG. Kníže

Je to nostalgie, nebo ty naše učebnice byly opravdu krásné?

18. května


1 ...