Ivy komentáře u knih
Nepropracované, díkybohu krátké, slátanina. Brak, co vyšel jen protože tohle téma je teď v kurzu.
Tohle je jedna z knih mého mládí, četla jsem asi ve 12 a v té době se mi líbila, teď si sice jen matně vzpomínám, co se v tom příběhu odehrávalo, ale jednoznačně vím, že bych z ní teď tak nadšená nebyla.
Možná mě kniha potkala v blbé náladě, ale tak uprostřed knihy jsme se prostě nudila a četla rychlostí stránky za den. Konec to ale náramně vylepšil. Pohádka, kterou prostě chcete číst a víte, že naivně jí věřit je blbost.
Pramálo děje, spousta sexu a celou dobu, co čtete čekáte, kdy z ní vypadne, co jí poznamenalo. Dokázala bych si tenhle příběh představit spracovaný zajímavěji, což by samozřejmě vyžadovala daleko víc stránek.
Příběh to byl vcelku hezký, což o tom, ale styl psaní autorky mi přišel nic moc. Přišlo mi, že se jednoho rána rozhodla napsat knihu a sfoukla to za jeden den. Je škoda, že nezaběhla ve vyprávění víc do detailů, nepopsala podrobněji pocity hlavních postav, protože by to bylo bezpochyb zajímavé. Myšlenky Elly, která si prošla nečím, co ji poznamenalo a ovlivnilo nebo vztah Lily a Ethana by si zasloužil rozvést - to mi tam opravdu chybělo.
Opravdu vydařené, krásné pokračování. Nejvíc mě bavili rozhovory mezi Gabrielem a Julií a jejich úvahy. Nevím proč vždycky mi toho druhého nápadníka přijde líto. Tak hrozně moc bych si pro Paula přála nějakou druhou Julii. Jsem opravdu zvědavá, co se bude dít v dalším díle, když se svatba už odehrála.
Mě se to četlo moc hezky. Příběh mi přišel ve všech směrech originální a zábavný. Pár výhrad by se našlo, ale je to tomu dávno, co jsem to četla a jediné, co si vybavuji jsou pozitivní věci :).
Chtěla jsem dát pokračování šnaci, ale nevyšlo to. Na obhajobu knih musím říct, že pokračování televizního stvárnění šel do kytek taky a mnohem radikálněji :).
Do série Upíří deníky jsem se pustila jen kvůli televiznímu seriálu a knihy mi prostě nesedly, nedokázala jsem se začít, co stránku jsem kontrolovala jestli vím o čem čtu. Styl psaní jakým je kniha napsána mi prostě nesedí. Možná jsem taky byla hodně ovlivněna televizní podobou a tahle podoba mě spíš zklamala.
Odpočinkové příjemné čtení. Sice ke knize mám pár výhrad, ale to bude zřejmě kvůli mým přehnaným očekáváním po prvním díle, který se mi líbil víc.
Trošku to unavuje. Stejný příběh pořád dokola. Někdy se podaří ho něčím oživit. Jindy bohužel ne. Super-boháč potká dívku (pokud možno ještě pannu) a nemůže jí nechat být, přestože by to bylo lepší pro její dobro. Navíc tady se ani nemusel snažit. Skočila mu do postele a roztáhla nohy raz dva ani nezaváhala. Taky mě hlavní postavy a jejich vlastnosti neupoutala natolik jako v jiných případech knih na tohle téma. Jsem ale ráda, že jsem se prokousala k druhému dílu, který byl o mnoho lepší.
Celé mi to přijde tak nějak přitáhnuté za vlasy. Jejich příběh by mě bavil víc nebýt drastických chvil, kdy mi přišlo až neuvěřitelné, že si tohle někdo může vybájit a považovat to za důvěryhodné. Vážně? Sebrat jí dítě v zástupu právníka, téměř uhořet, dočasná ztráta zraku, ošetřování ošetřovatelem, který ve skutečnosti byl Stephan jež se snaží ospravedlnit svoje činy tím, že nic nevěděl. Ne, díky tohle má být román a né pohádka. I přes te celkový dojem absurdního děje jsem se místy bavila, což bohužel nepřevážilo nad nudnými, neuvěřitelnými pasážemi. Bohužel, sklamání po prvním díle.
Místy mě ta absurdita pobavila, jinak to byla klasická povinná četba. Štěstí, že tak krátká díky čemuž se mi ve výsledku líbila. Vidět tohle drama na živo by bylo určitě o ničem jiném.
Kniha mi přišla pod ruku o nudný prázdninový den, kdy jsem jí přečetla během jednoho dne. Odpočinková, příjemná kniha, která mě překvapila v tom, že neskončila jak jsem od začátku čekala a jak tomu většinou bývá :).
Většinou s přibývajícími díly se snižuje jejich kvalita. Tady to ale není pravda. Řekla bych, že nejlepší díl série (ne, že by předešlé dva byly o tolik horší nebo špatné). Ani u třetí knihy mě příběh Gideona a Evy nenudil. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.
Teď už se na jejich příběh dívám jinak, ale když mi bylo třínáct nechala jsem se tím unést a nenechala na Edwarda a Bellu dopusti :).
Protože tohle byla asi první kniha o tomhle tématu do které jsem se postila musím říct, že se mi líbila. Teď když čtu další a další knihy na podobné dějově a srovnávám je mezi sebou určitě 50 odstínům nepatří vrchní příčky, ale takový ten lepší průměr. Přesto mě kniha bavila. Příběh Anastazie a Christiana byl (když jsem to četla) originální a něco nového teď už je toho ale spousty.
Při čtení jsem se občas měla chuť knihu odložit, prostě mi na ní něco nesedlo, ale nakonec se mi jí povedlo zdárně dočíst. Jako příběh je to opravdu zajímavé. Zaujalo mě to jeho pátrání po tom jak to všechno doopravdy v jeho minulosti bylo. V jednu chvíli když do posledního detailu popisoval výrobu a používání jeho nejoblíbenějších drog jsem si ironicky říkala hmm... díky za poučení fakt se bude hodit. Nejzajímavější částí byly z doby jeho léčení, když mu svěřili do péče jeho dcerky.
Přestože to byla povinná četba kniha mě opravdu bavila a četla jsem jí ráda. Je poutavě napsaná, tak nějak bez emocí a opravdu vám podá pravdivý obraz toho jak to bylo kdysi.