IvetKl komentáře u knih
Vůbec nevím, co si o tom myslet. Knize se nedá upřít silný příběh, ale dost mi vadilo časové přeskakování.
Tak toto se autorce moc nepovedlo. Vypadalo to na slibnou zápletku s příchutí thrilleru, ale autorka nesmyslně utnula konec a přidala tomu přitroublý happy end.
Pořád jsem čekala nějakou zápletku a nic nepřišlo. Nevím, jestli se poustět do dalšího dílu.
Mně se tato kniha líbila více než sága o Trhnoffech. Byla strašidelnější a napínavější, spíš asi pro starší děti. Konec byl trochu zklamáním.
Asi jsem byla zbytečně natěšená, kniha mě výrazně neoslovila. A co ten překombinovaný konec?
Pro mě zatím nejlepší kniha od autorky. Co bych vytkla, děj by nemusel skončit tak sladkým happyendem.
Kniha mi přišla hodně zdlouhavá. Navíc velmi podobné Pacientovi od Fitzeka, ale narozdíl od Fitzeka toto postrádalo gradaci, napětí a velkolepé vyvrcholení.
Mně se kniha líbila více než Zimní lidé. Co mě ale fakt štvalo, byly časté překlepy a dokonce překlep v postavách!
Kniha mě nijak nenadchla. Film mi přišel mnohem lepší.
Na knížku mně nalákal sám Patrik Hartl, kterého jsem viděla v několika show a přišel mně fakt vtipnej, nejen kvůli specifickému smíchu. A jsem ráda, že mě nezklamal. Často jsem se smála, kniha se četla velmi lehce a žasla jsem nad tím, kde Hartl bere ty vtipná slova vystihující vše.
Mně se to líbilo. Asi jsem byla jen zklamaná, že konec neměl duchařskou zápletku, ale "racionální".
Pro děti se mně to zdá dost děsivé, ale velice zajímavá kniha.
První zkušenost s gamebookem a jsem fakt nadšená. Co trochu kazí dojem, že v různých variantách se dost opakuje děj, takže část kapitoly ani nemusíte číst.
Brečela jsem! Vlastně i teď brečím při psaní tohoto komentáře. Tak silný příběh. I já mám bratra, byť k němu nemám tak velkou citovou vazbu, a neustále jsem si jeho obraz dosazovala za autorčina bratra.
Díky autorčiným pocitům jsem se dokonale dokázala vcítit do dané situace a pochopit, že opravdu není lehké rozhodnout o smrti blízkého, i když pro něho to jistě bude vysvobození. V závěru to je vlastně vysvobození pro obě dvě strany.
V této souvislosti mě napadl i případ Michaela Schumachera, kde příbuzní ještě nejspíš nevidí, že smrt by byla pro všechny vysvobozením a ne zločinem.
Tak to byla fakt síla! Celý děj byl sám o sobě fakt hustej a k tomu ještě autor vše vygraduje tím, že vám ke konci napíše, že vše, co jste četli, tak vůbec není!
Co to jako mělo bejt? No horor určitě ne! Spíš se jednalo o psychologické drama. A naprosto chápu, proč se to líbí mistru hororu...protože tato kniha je až nápadně podobná jeho dílu Nezbytné věci.
Tak toto jsem asi nepochopila. Jako horor mně to vůbec nepřišlo, naopak jsem měla pocit, že šlo spíše o psychothriller. Všechny postavy mi byly silně nesympatické.
(SPOILER) Před poslední kapitolou jsem si říkala: to jako fakt zmizení těch dívek je jen nešťastná náhoda? A poslední kapitola mě uzemnila. Hvězdu ubírám za to, že mně je líto, že nebyl více využit potenciál psychiatrické léčebny.