ivanaga
komentáře u knih
Srdce Evropy
Pavla Horáková
(SPOILER) Obsah se zdál původně přitažlivý, knihu jsem nakonec celou dočetla, ale asi jsem čekala cosi jiného, plnokrevnějšího. Můj dojem je takový suchopár, hromady údajů ale román? Do něho to má daleko. Přitom by stačilo škrtat a škrtat. Nebo rozdělit na dvě či tři knihy. Jedna encyklopedie s fotkama a obrázkama dějin a osobností. Druhá příběh Kateřiny a třetí příběh autorky. Ten byl nejslabší. Osobně bych si s chutí přečetla ten Kateřinin. Ten byl opravdu zajímavý a ne zcela běžný. Skvěle jsou zde zaznamenány dobové reálie. Dějová linie autorky je ale fádní, nezajímavá, neosobní a bez konce. Prostě ta kniha je jen obrovský souhrn všemožných údajů, informací, s chabou dějovou spojovací linkou. Brala bych to naopak. Takhle sorry, nevyužitý skvělý námět.
Řeka v Troji
Marsha Kocábová
Když čtu ty komentáře pode mnou, musím se usmívat. Myslím, že to, co tady drhne, je hlavně generační posun. V určitém věku totiž člověk daleko více vnímá okolí a přírodu, dokáže dlouhé minuty čumět z okna do zahrady a všímá si věcí, které dříve neviděl. Po přečtení téhle knihy jsem si uvědomila, jak mi podobný styl vyprávění chyběl. Nechci přímou řeč a akční děj. Jak je to povrchní. A že chybí příběh? Jaký omyl! Je jen skrytý, jak nejvíce to jen jde. Mě na téhle knížce nejvíc rušila ta nutná kamufláž. I když ta hlavní byla hodně vtipná. Jinak oceňuji otevřenost autorky, co se týká vlastních pocitů. Popisnost jsem si užívala taky proto, že místo děje trochu znám. Pohled Američanky byl taky zajímavý, lety obroušený kulturní šok. Je jasné, že tahle knížka byla dříve hlavně terapeutická pomůcka, ale to bývá v podobných tématech asi hodně časté. Ráda jsem si knížku přečetla.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Čtvrtá detektivka a začínám být na Klevisové závislá..
Jezero
Bianca Bellová
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Příběh, poetika, originalita. Celkově síla a zjevení. A to v malém českém rybníčku.
Věci, na které nastal čas
Petra Soukupová
Realisticky popsaný život mnoha současných manželství. Ale asi už jsem generačně jinde a nebaví mě řešit tyhle krize. Nebo možná baví, ale jinou formou a jiné problémy. Tady není nic navíc než realita všedního dne. Chápu ale, že kdo v tom žije, může s knihou souznít. Co oceňuji, je jisté zobecnění, nejčastější průběh těchto krizí, vyhmátnutí podstaty.
České snění
Pavel Kosatík
Skvělá kniha, která mi velmi rozšířila obzory. Známé skutečnosti pomohla dát do souvislostí, nové poznatky přidala. Pokud má člověk aspoň trochu chápat současnost, musí porozumět, pokud možno nezkresleně, minulosti. A právě to bylo v dřívějších dobách zatraceně těžké. Další kniha tohoto autora už čeká..
Stavitelé
František Štorm
Na knihu jsem se těšila, ale bohužel jsme se s autorem naprosto minuli. A to jsme v podstatě krajani (Jihočeši - aspoň chalupou), kolegové (díky tvůrčím profesím), s podobnými zájmy (stavění, malování, cestování, jídlo..). Ale ta forma knihy je prostě nestravitelná. Je to jako kolovrátek, jako telefonní seznam. Přitom to mělo obsahový potenciál. Alespoň pro lidi z oboru, kteří cosi podobného zažívají a dokáží se ztotožnit s pocity autora. Tohle je fakt stavební deník, kde je hlavně výčet činností, materiálů, jmen a dní, které se valí na čtenáře, až ho udolají svou jednotvárností.
Rodinné povídky
* antologie
Tak jsou takové střípky pohledů na současnou rodinu. Trochu trpké, občas bolestné, ale poměrně obvyklé a pravdivé. Z různých úhlů pohledů. Dříve jsem moc povídky nemusela, dneska dokážu ocenit zajímavý námět a pointu. Každá povídka byla od jiného autora, což činí knížečku pestřejší tím spíš, když jednotlivé autory znám a tuším, co od nich můžu čekat. Nebo i netuším. Mile mě překvapila třeba Aňa Gaislerová.
Žena v polární noci: Rok na Špicberkách
Christiane Ritter
Tahle knížka mě dostala. Sice je stará asi 80 let, ale tady to vůbec nehraje roli. Život ženy kdesi v arktidě, v malé chatce, uprostřed polární noci. Co člověk vydrží, jak je vnitřně pevný, čeho je schopný. Kde vůbec hledá sílu, odvahu, vůli? Je to souznění s vesmírem, nacházení Boha, i když je člověk ateista? Úžasný popis přírody, kterou si málokdo umí představit, či vůbec tušit. Je to inspirativní a motivující. Co vlastně potřebuji k životu? Knížku jsem původně koupila jako dárek, ale pak jsem si jednu pořídila i pro sebe a budu se k ní vracet.
Lenka
Anna Fodorova
Tahle knížka mi byla hodně blízká, mám podobně starou babičku. Zajímá mě psychologický pohled, popis vztahu dcery a matky. Kniha je napsaná jemně, citlivě, možná bych uvítala ještě větší otevřenost, ale chápu, že je to chození po tenkém ledě. Kdybych podobný život jako má autorka, prožívala já, skoro bych se z toho hroutila. Ona je akční, schopná, proplouvá vším tak lehce..nebo to aspoň tak působí. A taky začínám tušit, odkud se berou moje zažrané zvyky, které manžel nese s nelibostí. Jíst starý chleba, nic nevyhodit, hrabat se v historii rodu, pátrat po dědičných faktorech a nacházet svoje staré kořeny. A to naše rodina nemá nic společného s holokaustem, ale těch tajemství je tam dost. Jako ostatně v každé rodině.
Drak spí
Michaela Klevisová
Pro mě báječně napsaná detektivka z prostředí, které dobře znám. Všechno do sebe pěkně zapadlo, přečetla jsem ji na jeden zátah, moc mě bavila. Jdu do dalších knih této autorky.
Deník v dopisech
Vincent van Gogh
Žít jeho životem, tak se asi také zblázním. Není to jednoduché čtení, ale tato osobnost si zaslouží tu snahu a poznání jeho těžkého života, jeho těžkého osudu. Goghovy obrazy miluju a zcela jistě je to tím, co do nich vložil. Jsou nabité energií, kterou pak sám postrádal. Jinak sama kniha je úsporná, ne příliš kvalitní tisk a malé písmo. Spousta faktografického materiálu, je to spíše dokument bez uměleckého zpracování.
O Pavlovi
Daňa Horáková (p)
Bohužel jsem nedočetla. Programově, ač to nemívám ve zvyku. Dala jsem 100 stran a dalších několik náhledů, abych se přesvědčila, že kniha je pojata celá ve stejném stylu. Přiznávám autorce vysokou inteligenci a neskutečné množství faktografických dat. To však podle mého názoru dobrou knihu nedělá. Možná je to moje chyba, že to nejsem ochotna celé strávit, ale zdá se mí, že je to pořád dokola. Přitom by to mohl být zajímavý příběh. Hlavní dojem, který jsem si z této bichle odnesla, že ten, že autorka potřebuje sobě a celému světu ukázat, kde je pravda. Je to kniha důkazů a asi i vlastní terapie. Zajímavé je ale to, že ona si tam nestěžuje, vše podstupuje dobrovolně a celkem i s nadhledem. Napadá mě, že kdyby žila s němým jiným, nebo i sama, kde mohla být? On byl její koule na noze. Proč s ním byla? Potřebovala někoho zachraňovat? Nebo za to může doba, ve které žili? Možná se ke knize časem vrátím, ale pouze jako k faktografii.
Hygge - Prostě šťastný způsob života
Meik Wiking
Motivační kniha, kde mi různá slova s "hygge" v základě už trochu lezla krkem. Opakování je matka moudrosti, ale tady je to pořád dokola jedno a to samé. Základní myšlenka vycházející z národních zvyklostí je jistě dobrá věc, ale k jejímu pochopení by stačila brožurka, nebo i článek. K tomu nicneříkající stále se opakující fotky s minimalistickým zátiším. Takové anonymní instagramové obrázky. Sjednocující grafika je ale pěkná, má styl.
Co se týče vlastního obsahu, který je zde propagován, chápu obsah knihy jako propagaci Dánska, které o sobě vytváří dojem pohodové země. Byla jsem tam jednou, nemohu soudit. Obecně je jistě chválihodné snažit se žít nekonflikně, zdravě, v sounáležitosti, ekologicky, nesobecky a tak dále. To vše je nyní v kurzu čím dál víc. Je otázka, nakolik se to podaří realizovat v životě. Jak je správně uvedeno v knize, aby byla zasloužená pohoda a klid, musí jí předcházet nejdřív jistá snaha, práce, prostě opak. Takže ta kniha je vlastně jen její půlka, pojednává pouze o odměně, o odpočinku když je po všem. Jenže někdo si může myslet, že tohle je život. Není. Je to jen takový cukr života. A umění v pohodě žít jsou Češi mistři. V tom je Dánové školit nemusí.
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Autor je snad ženská. Míněno jako pochvala. Nejvyzrálejší próza. Přečteno jedním dechem.
A čekám na pokračování.
Návrat do divočiny
Aleš Palán
Přečetla jsem jako třetí knihu po dvou Samotářích a moc jsem si ji užila. Snad dokonce nejvíc ze všech. Je to takové doplňující shrnutí autora, které nepostrádá nadhled, vtip i trochu filosofie. K tomu skvělý Šibík. Vyhovuje mi osobnější přístup autora, je mi blízký, jakoby psal přímo pro mě. Velice příjemná je i vazba a vůbec forma knihy. I když na čtení v posteli je těžká. Charakterizovala bych celý tento počin slůvky solidní, poctivý, jednoznačný. A navíc se tyhle "palánovky" dají číst pořád dokola.
Můj rok 1959
Jarmila Frejtichová
Tuto knihu beru jako souhrn zajímavých informací, nikoli jako literaturu. Oceňuji vizuální styl. Snažím se tu dobu vnímat pocitově, zda se bude shodovat s mojí vnitřní představou. V tomto případě moje prožívaná realita kulhá za uvedenou modernitou a pokrokem. Nevyrůstala jsem v Praze. Na malém městě bylo všechno zpožděné.
Nutriční kompas
Bas Kast
Život po této knize už nebude jako dřív. Tedy doufám, že nebude. Tato kniha se mi připletla do ruky v pravý čas. Shrnuje veškeré dostupné informace a poznatky ohledně správného stravování, které jsou často překvapivě jiné, než se doposud tradovalo. Tím, že je vše navíc vysvětleno jednoduchou formou jak vše funguje, člověk si prostě musí přiznat, že tak, jak se stravoval doposud, to není to pravé ořechové a že pokud tu chce ještě nějakou dobu pobýt, je třeba se začít stravovat jinak.
Je fakt, že knížek s podobnou tématikou je spousta, ale tahle se nějak víc trefila do mých osobních potřeb. Je receptem na život, který si sami svou blbostí zkracujeme.