ivanaga komentáře u knih

Dobrá knížka. Popisuje to, co člověk cítí, pokud žije a pohybuje se v Jižních Čechách mezi lidmi a staveními. Staré křivdy jsou tu stále, ale skryté hluboko pod povrchem. V příběhu knihy je možno nalézat konkrétní obrysy, jednotlivé osudy lidí a tak si uvědomit daleko silněji, co se zde odehrávalo za hrůzy. Je důležité o tom psát, neboť to má stále vliv na naši současnost.

3 13.12.2014

Ke knize se průběžně měnil můj postoj. V první třetině jsem se trápila. Zdálo se mi to povrchní, plytké, prvoplánové a o ničem. Měla jsem chuť s tím skoncovat a zatratit. Nakonec jsem se ale rozhodla se čtením pokračovat. Musím říci, že teprve kolem půlky se knížka rozběhla a já ji konečně vzala na milost. Už to nebylo sebemrskačství, už to bylo normální čtení. Nakonec jsem se dočkala i pěkné zápletky, kniha skutečně dostala svůj smysl. Pohled na hlavního hrdinu se mi zdá hodně černobílý. Záporák bez jediného kladu.Nevím, jestli takoví lidé existují, asi ano. Dokonce bych řekla, že si autorka vyřizuje s někým účty, že by se ta kniha měla spíše jmenovat "Dobře mu tak." Závěr mě odrovnal, byl hodně drsný, až nepříjemný. Obsah knihy těžce kontrastuje s usměvavou něžnou autorkou. Je to kniha plná deprese a marnosti. Jestli tohle je obraz současné generace, tak potěž Pánbůh..:-DDD

8 10.11.2014

Knihu jsem přečetla během tří večerů a užívala jsem si to. Na první pohled lehké čtení, které na druhý pohled překvapí trefnými postřehy ze zdánlivě banálního života dospělejšího jedince. Je psané formou facebookových statusů, které jsou občas proložené vypointovaným životním příběhem. Tato kombinace je velmi rafinovaná, neboť umožňuje čtenáři příjemně si rytmizovat čtení.

Autor sám, známý svým lehce sebeironizujícím pohledem, nazývá svoje statusy pitomostmi a zkouší, zda tato krátká sdělení mohou být nosná pro větší literární celek. Nakonec svou knihou zdárně dokazuje, že překvapivě ano.

Je to díky tomu, že dokáže do zkratky zhustit celou podstatu, což jiný by okecával na několika stranách. Navíc se trefuje do obecností, které každý zná velmi dobře na vlastní kůži. Po přečtení této knihy ve mě vyvolal myšlenkový ohňostroj, kde jsem dokázala navázat na tento styl a napadaly mě další podobné schválnosti a paradoxy života.

3 01.11.2014

Mám ráda jeho obrazy, tak jsem chtěla znát životopis. Dost jsem se s knihou prala, ale nakonec jsem se dozvěděla spoustu poměrně překvapivých informací. Autor si zakládá na faktu, že se drží skutečnosti, nefabuluje. Kniha je plná faktografických dat, jmen, místopisných názvů, což může pro čtenáře jako jsem já, který neumí francouzsky, dost náročné. Je celá složena z dobových historek a příběhů, pomocí nichž autor vykresluje hlavní charaktery postav.

Těmi jsou Maurice Utrillo, jeho matka Suzanne Valadonová a její přítel. Tato trojice tvoří hlavní rámec vyprávění. V jeho poslední třetině se objevuje ještě Valorová, prototyp matróny, která si Utrilla přivlastní a provdá se za něho, tedy spíše za jeho žádané obrazy.

Je velice zajímavé sledovat způsob života, komunikaci, charaktery postav a postaviček, které se tu objevují. Vše se většinou točí kolem pařížského Montmartru, kde se setkávali a působili vždy malíři a bohémové své doby. Kniha nic nezastírá, nikoho nešetří, snaží se být maximálně autentická.

Hlavní hrdina je v podstatě autista, od mládí psychicky narušený jedinec, celoživotní alkoholik, jehož jedinou smysluplnou činností je malování. Maluje s lehkostí a samozřejmostí, maluje jako stroj a stále, přičemž to, zda jsou jeho obrazy ceněné či žádané, nikdy neřeší, je mu to zcela jedno. Okolí na něm parazituje. Maluje a v prvních letech obrazy směňuje za víno. Časem jeho díla dosahují obrovských hodnot, jsou žádané a ceněné. Autor sám žije až do konce života pod dohledem své o mnoho let starší ženy v domácím vězení.

Jeho obrazy plné uliček a domů žijí vlastním životem.

1 05.10.2014

Nádherně napsaná děsuplná kniha, která není ničím jiným, než svědectvím o tom, jací také jsme my, lidé. Obrovský respekt před autorkou a poděkování. I když možná, že ten, kdo by si právě měl přečíst tuto knihu, to nikdy neudělá.

2 08.07.2014

Mám ráda Dana Bártu. Jak zpěváka, tak jako člověka. Zvláště si ale užívám jeho barvité slovotvary, které z něj čiší jak vodopád, přirozeně samospádem. Jsou neskutečně originální a inspirativní. Je jich plná kniha a i když tu nejde o klasickou beletrii, hloubka myšlenek a šíře témat, podávaná nenásilně a zcela upřímně, je osvěžující v záplavě dnešních frází. Je obyčejně neobyčejný. Ač se kniha tváří jako lehká četba, neustále mimoděk vybízí čtenáře k zaujímání vlastních pohledů, proud myšlenek je někdy obtížné rychle vstřebat. Rozhovor vznikal v průběhu dvou let a z této roviny je dobře vidět konzistentnost postojů a vyzrálost autora.

4 06.07.2014