IvaKo komentáře u knih
Pro Japonsko mám slabost a tak se mi tento subtilní příběh o zvláštním vztahu dvou naprosto odlišných lidí líbil. Děj plyne klidně na pozadí měnícího se počasí a zajímavých gastronomických a kulturních reálií, nechybí ale ani určitá tajemnost a lehká ironie. Trochu mě překvapilo jak moc se hlavní postavy věnovaly popíjení saké.
Líbily se mi všechny předchozí Ládíkovy knihy, takže jsem se zvědavostí sáhla i po této. Tentokrát jde o opravdový cestopis, kterému nechybí objevování neznámých zajímavostí a míst naší nádherné země, ale ani vážnější zamyšlení nad historickými událostmi. To vše vyprávěno jako vždycky vtipně a svižně. Kniha mě bavila, přestože některá místa znám z vlastního cestování a část historek z Ládíkovy pražské přednášky, která také byla skvělá.
Další z řady fejetonů, ve kterých se autorka převážně vesele, někdy ale i s vážnějším podtextem, zamýšlí nad událostmi a věcmi všedního života.
Pražskou ZOO mám moc ráda a tak jsem knihu četla s velkým zájmem a musím přiznat, že mě už dlouho nic tak nezaujalo. Vyprávění vyvolává chvíli smích, někdy slzy dojetí a občas vztek, ale nikoho určitě nenechá lhostejným. Oceňuji autorovu upřímnost a sebeironii. Jsem přesvědčená, že Petr Fejk byl v té složité době mužem na svém místě, který se velkou měrou zasloužil o záchranu naší ZOO a dovedl jí k nynější moderní a návštěvnicky vstřícné podobě, a že to neměl rozhodně snadné! Doporučuji.
Chtěla jsem zkusit něco od tohoto autora, i když jsem tušila, že to asi nebude úplně můj žánr. Příběh je sice napsán svižně, celkem vtipně, ale asi v polovině mě přestal bavit, také mi vadila přemíra zbytečných vulgarit. Dočetla jsem jen ze zvědavosti jak dopadnou jednotlivé postavy.
Moje asi čtvrté setkání s tímto autorem mě opět potěšilo. Komorní příběhy s jemně nostalgickou atmosférou o křehkosti a nejistotě lidských vztahů, ve kterých hraje určitou roli hudba a které zvolna plynou jako ona. Prostě typický Ishiguro.
Vtipné, chytré i dojemné vyprávění plné neuvěřitelné autorovy fantazie, to vše zaobaleno do sci-fi hávu. Bavilo mě to.
Moje první setkání s M. Třeštíkem. Autor je člověk s velkým rozhledem i nadhledem, takže jeho deníkové vyprávění je místy poučné a jindy zábavné. Oceňuji jemnou sebeironii. Celkový dojem je ale spíše vlažný, hlavně kvůli poněkud roztříštěnému stylu a neustálému přemítání o teniskách/botaskách.
Peter May je můj oblíbenec, takže i tentokrát jsem četla s nadšením. Tento poslední díl "francouzské" řady se opravdu povedl, jen mi je líto, že tím skončily příběhy se sympatickým Enzem McLoedem.
Zručně napsané povídky zabývající se psychologií vrahů a různými podobami žárlivosti v lidských vztazích. Bavilo mě to.
Peter Hoeg je mým oblíbencem. Jeho fantazie a originální styl vyprávění mě nepřestávají překvapovat a okouzlovat.
Indie mě vždycky fascinovala, takže jsem s velkým zaujetím četla tento barvitý příběh o věčném hledání a snaze překročit svůj stín. Bavil mě ironický až sarkastický styl vyprávění.
Úsměvná mini zamyšlení nad podivnostmi všedního dne. Párkrát jsem se musela smát nahlas, takže doporučuji jako antidepresivum.
Knihu jsem vyhledala, protože miluji Řecko a letos jsem navštívila právě Kefalonii, včetně míst, která se v knize objevují. Příběh, ačkoliv se z větší části odehrává za války, je vyprávěn převážně žertovným, ale laskavým tónem s velkým pochopením pro vše lidské. O to působivější jsou dramatické, až naturalisticky popsané válečné scény, které zásadním způsobem zasáhly do životů hlavně místních obyvatel, ale i okupantů ostrova. Skvělé čtení.
Kniha se mi hodila do letošní výzvy a příběh lásky osudově ovlivněné politikou, předsudky a odloučením mě zaujal. Líbilo se mi prolínání osudů hlavních postav a překladatelky jejich dopisů a deníků.
Moje první setkání s touto autorkou mě úplně nenadchlo. Kniha je sice napsaná velmi poutavě, s přesvědčivou znalostí nemocničního prostředí, ale chyběla mi zřetelnější katarze příběhu. Hlavní postava je excelentní lékař, ale jinak neukotvený slaboch, který se s pocitem ukřivděnosti a věčné podezíravosti potácí v pracovních i rodinných vztazích. Vadilo mi nadužívání vulgarit, které mohu tolerovat jen ve vypjatých scénách.
Měla jsem obavy, že se jedná o typicky "ženský" román o vtazích, ale byla jsem příjemně překvapena. Příběh o vážných důsledcích lži, pokrytectví, přehnaných ambicích a povrchnosti je totiž napsán velmi čtivě, vtipně a barvitě, navíc pojednává o aktuálních problémech jako jsou šikana a domácí násilí.
Tápající, v životě ztracený mladý muž, sugestivně tajemná atmosféra příběhu s prvky nadpřirozena - prostě klasický Murakami, kterého tak ráda čtu.
Povídky ze života jedné židovské vesnice mají velmi sugestivní atmosféru s náznakem tajemna. Prostředí vesnice a jednotlivé postavy jsou vylíčeny tak barvitě, že čtenář získá dojem, že to místo a všechny ty lidičky důvěrně zná.
Knihu jsem četla před mnoha lety a tehdy mě dost zaujala. Příběh, který částečně vychází z legendy o Tristanovi a Isoldě je vyprávěn lehce ironickým jazykem, často ale dost popisným. Autor kriticky poukazuje na britské koloniální praktiky a pokrytectví aristokracie, které poznamenává společenské i mezilidské vztahy.